Nejlepší sloty pro digitální hry 2023

  1. Automaty Jin Qian Wa Online Jak Vyhrát: Vzhledem k tomu, že se bitcoiny spoléhají na blockchain, všechny transakce, které byly ověřeny a přidány do bloku, jsou veřejnými informacemi, a proto jsou k dispozici každému, kdo je chce vidět, a zároveň chrání osobní údaje všech zúčastněných stran
  2. Automaty Hraci Zdarma - Pokud hráč plácne na jakoukoli kartu ve středu, která není jack, musí dát jednu kartu, lícem dolů, hráči této karty
  3. Vyherni Automaty Hry Zdarma: Dublin vaše těsto, Diamond Rhino Classic, Wrath of Medusa a desítky dalších slotů různých témat čekají na své štěstí od hráčů

Hledám hry s automaty zdarma 2023

Automaty Garage Zdarma
Bonusy stanovené s nízkým limitem pro výplatu jsou obvykle ne-dobré a znamení, že musíte hledat lepší nabídky
Automaty Secret Of The Stones Online Jak Vyhrát
Cherry Casino je stylové online kasino, které bylo nalezeno v roce 2023
Jak mohu hazardovat online v Jersey

Klasické online automaty

Automaty Lucky Reels Online Jak Vyhrát
Zde najdete výhradně originální hry, které nenajdete v žádném kasinu na světě, oblíbená ruleta everyones a starý dobrý blackjack
Automaty Book Of Anubis Zdarma
Barboza je jedním z nejnebezpečnějších útočníků v UFC
Automaty Money Train Online Zdarma

Fiducia supplicans – stále vpřed pro neprozkoumaných stezkách

V říjnu 2023 se ve Vatikánu konalo shromáždění biskupské synody o synodalitě. Rozsáhlá závěrečná zpráva je zajímavá tím, co neobsahuje. Oddíl 16 sice zmiňuje lidi, kteří se cítí marginalizovaní nebo vyloučení z Církve kvůli své sexualitě, a v oddíle 15 se mluví o určitých kontroverzních otázkách týkajících se mimo jiné identity a sexuality, jejichž komplexnost nedokážou naše antropologické kategorie uchopit, samostatné pojednání na téma LGBT (ani tuto zkratku) však v dokumentu nenajdeme.

Přesto se toto téma vynořilo v plné síle ještě před Vánoci, když katoličtí věřící dostali od Dikasteria pro nauku víry „dárek“ v podobě deklarace Fiducia supplicans (česky zde), povolující žehnat stejnopohlavním párům. Ačkoli tato deklarace zdůrazňuje, že nemění učení ohledně manželství a že cílem není stejnopohlavní či jiné neregulérní svazky schvalovat, setkala se s nebývalou opozicí, a to nejen od obvyklých „potížistů“. Z obsahu deklarace je zřejmá snaha přenést problém na pastorační úroveň, a lze ji tedy nejlépe chápat jako další logický projev přesvědčení, že teorii lze oddělit od praxe (nebo že teorie je oddělena od praxe), přičemž přednost má praxe. Tím se nijak nevymyká z celkového zaměření současného pontifikátu. Tímto směrem míří už úvodní „Představení“, ve kterém kardinál Fernández deklaraci prezentuje jako „inovativní příspěvek k pastoračnímu významu žehnání“. Část II/25 obsahuje požadavek oddělit pastorační praxi od pevných doktrinálních a disciplinárních schémat, která mohou vést k „narcistickému a autoritářskému elitářství“, v části II/37 se mluví o životu Církve přesahujícím normativní ukotvení. Tomu odpovídá hlavní „poselství“ dokumentu, a sice rozlišení mezi liturgickýmspontánním žehnáním. Spontánní, pastorační žehnání, které se má vztahovat právě na neregulérní páry, má podobu prostého gesta, je krátké, postrádá formální náležitosti a nevyžaduje posouzení, v jaké situaci se dvojice nachází a zda je svazek v souladu s naukou.

Začátkem ledna 2024 byla v reakci na negativní ohlasy vydána vysvětlující Tisková zpráva týkající se přijetí deklarace Fiducia supplicans. V této zprávě se znovu zdůrazňuje, že nedochází ke změně učení, že skutečná novost deklarace spočívá v odlišení dvou forem žehnání a že spontánní žehnání jako prosté gesto pastorační blízkosti nemá ospravedlňovat cokoli mravně nepřijatelného. V posledním odstavci druhé části se uvádí, že na místní úrovni je možné aplikaci dále promýšlet nebo přizpůsobit kulturnímu kontextu, ne však tuto cestu zcela odmítnout.

Ne všichni však propast mezi naukou a životem akceptují, a není tedy překvapivé, že proti navrhovanému pastoračnímu žehnání vznášejí námitky. Podle kazašských biskupů Pety a Schneidera jde o „velký klam“ s destruktivními následky, odporující Zjevení, trvalému učení i praxi Katolické církve, která by takovým žehnáním propagovala genderovou ideologii; aplikaci deklarace proto zakazují a žádají papeže, aby ji odvolal. Arcibiskup ukrajinské řeckokatolické církve Svjatoslav Ševčuk prohlásil, že deklarace se na východní církve nevztahuje, protože žehnání chápou jinak – je zřejmé, že toto „jiné chápání“ neumožňuje oddělit praxi od nauky. Žehnání neregulérním párům odmítli také maďarští biskupové. Biskupové různých afrických zemí vysvětlují, že učení ohledně manželství se nemění. Biskup Mtumbuka z Malawi použil silná slova: „Je pro mne velmi smutné, že poprvé v historii Církve dokument vydaný Svatým stolcem, podepsaný Svatým otcem, je odmítnut jeho kolegy biskupy – a veřejně odmítnut. (…) Nemáme ale na výběr, nemůžeme povolit implementaci tak urážlivé a zjevně rouhavé deklarace v našich diecézích.“

Deklarace Fiducia supplicans však dobře zapadá mezi další kroky pontifikátu papeže Františka, který se snaží vést Církev stále vpřed a vyzývá k překonávání překážek na této cestě: „Zůstaňme bdělí vůči rigidním ideologickým pozicím, které nás pod pláštíkem dobrých úmyslů často oddělují od reality a brání nám postupovat vpřed. My jsme místo toho povoláni vydat se na cestu a putovat, jako tři králové, následovat světlo, které vždy touží nás vést dál, někdy po neprozkoumaných stezkách a novými cestami.“ (z papežova proslovu z 21. prosince 2023)

Ideologickými pozicemi v tomto případě není míněna globalistická ideologie, o níž mluví kazašští biskupové, ani například komunistická ideologie, jak by nás možná napadlo. Ideologie je myšlenkový celek, který vzdaluje od skutečného života, maskuje neuspokojivý status quo a brání lidstvu v nápravě společenských poměrů. Zůstávat na místě je špatné, správné je postupovat dál; život znamená pohyb a strnulost znamená smrt. Je možné, že současný papež považuje nauku Církve, v jejímž čele stojí, v určitém ohledu za svazující ideologii? Některé jeho kroky a výroky tomuto bizarnímu vysvětlení nasvědčují.

Marie Tejklová

102 Responses to Fiducia supplicans – stále vpřed pro neprozkoumaných stezkách

  1. + Josef Poutník napsal:

    Nezapomeňme na to, že Jorge Bergoglio je člověk, kterého dlouhá léta sužují psychické problémy – on sám se k tomu přiznává. Během svého života podstoupil klasickou freudiánskou psychoanalýzu (která je až chorobně zaměřena na sexuální problematiku a vnitřní život člověka devalvuje na čistě pudovou složku). Pokud člověk uvěří tomuto deformovanému výkladu vlastní osobnosti, je opravdu duševně i duchovně destruován.

    Kromě toho vyhledal Jorge Bergoglio (jak sám uvádí) také buddhistického léčitele, od kterého si nechal „čistit čakry“. – Každý autentický exorcista vám sdělí, že podobné „léčitelské“ obřady jsou formou tzv. chanellingu, kdy se „léčitel“ stává potenciálním kanálem pro démonické síly. Výsledkem těchto zcela protikřesťanských rituálů může být duchovní svázanost člověka démonem – nebo dokonce posedlost. Biskupa a kardinála Bergoglia tento fakt sebeméně netrápil – přátelstvím s buddhistickým „léčitelem“ se vždy chlubil.

    Když proběhlo ve vatikánských zahradách otřesné klanění se incké bohyni Pachamamě, zpozorněl nejeden katolík.

    Pachamama, „matka země a plodnosti“, je odpudivou modlou, jíž Inkové přinášeli oběti dětí. Děti byly vražděny a mumifikovány mrazem. Jejich mrtvolky pak byly také uctívány. – To, co se odehrálo ve Vatikánu, bylo klanění se satanské modle v režii papeže…

    Je opravdu nemožné, aby současný papež byl autentický katolík. Dokázal to tolikrát – útokem na tolik bodů Desatera…

    Jeho příkaz nechat na výroční den smrti Benedikta XVI. odstranit ze zachovaných ornátů svého předchůdce jeho papežský erb (ornáty všech papežů od Jana XXIII. přitom zůstaly netknuté) je scénou jako vystřiženou ze života císařů Nera nebo Caliguly – natolik je pološílená.

    Patologická, narcistní touha po moci a vlastní velikosti přivádí tohoto nemocného starce (tak, jako před ním mnohé vládce Říma) až k vybičované paranoi. – Ta se projevuje nenávistným pronásledováním všech (i potenciálních) oponentů.

    Biskupové a kardinálové Církve by si měli v těchto dnech položit zcela legitimní otázku: nevládne katolické Církvi duševně nemocný člověk?

    • awert napsal:

      Myslím, že je potřeba položit legitimní otázku, zda jsou tato obvinění pravdivá a nejde jen o nepodložené konspirace. Sypete sem podobné věci v poměrně velkém množství docela často. Takže můžete je doložit? Dám vám to bod po bodu, stačí když ke každému číslu pošlete důvěryhodný odkaz, tedy ne něco ve stylu JPP.
      1) že podstoupil freudiánksou analýzu
      2) že se nechal léčit od budhisty čištěním čaker
      3) že nachal na výročí úmrtí odstranit erby z ornátů papeže Beneditka
      Předem děkuji

      • + Josef Poutník napsal:

        Všechna uvedená fakta jsou, bratře, pravdivá. To, že předem zaujímáte hodně obranný postoj, je signifikantní pro určitou část členů katolické Církve – vpodstatě uvedeným objektivním faktům apriori odmítají věřit. Nezlobím se – alespoň teď odvedu solidní redakční práci. – Tak pojďme na to!

        Přátelstvím s léčitelem se papež chlubil přímo na oficiálních stránkách Vatikánu zhruba před deseti lety. Byla zveřejněna společná fotografie papeže a léčitele – a uvedeno i to, že léčitel obdržel od papeže dar – knihu o I-t’ingu.
        Na nových stránkách Vatikánu už článek dohledat nejde, vezměte prosím zavděk odkazem na portál „Catholic Association of South Canara“, kde je příběh přátelství Jorge Bergoglia a (teď opravuji) taoistického čínského mnicha a léčitele Liz Minga zachycen. Článek je z 1. dubna 2014 a nese název „Pope Francis and the Chinese Connection!“

        Že papež podstoupil psychoanalýzu, uvádí on sám – nebudu vám to „sypat“, jsou to běžně vygooglitelné, všeobecně známé věci. Přečtěte si to prosím sám např. na stránkách renomovaného média „The Guardian“ ze dne 1.9.2017. Název článku „Pope reveals he had weekly psychoanalysis sessions at age 42“.

        O příkazu vypárat papežské erby Benedikta XVI. se, bratře, dočtete zde: 31. prosince 2023 uveřejněna tato informace z Vatikánu na serveru „Chiesa de post concilio“. Název článku „Bergoglio ordina…“

        Děkuji Vám – a to opravdu upřímně, protože jsem si díky naší diskusi obnovil ve své kartotéce zdroje mnou uváděných informací.
        Doufám, že jsem uspokojil Vaši zvědavost. – Můžete uvedené články doporučit svým známým.

      • Lucie Cekotová napsal:

        Ad 3) https://silerenonpossum.com/papa-francesco-ordina-via-tutti-gli-stemmi-di-benedetto-continua-la-damnatio-memoriae-di-ratzinger/ Na tento zdroj se odvolává i Phil Lawler na webu Catholic Culture (https://www.catholicculture.org/commentary/did-benedicts-death-lift-restraints-on-pope-francis/), který obvykle konspiračním teoriím nepropadá a zdroje si ověřuje.

        Ad 1) Ani v případě psychoanalýzy nejde o žádnou konspirační teorii. Řekl to sám František v knižním rozhovoru s Dominique Woltonovou „The Path to Change: Thoughts on Politics and Society“. Sama jsem ji v ruce neměla, ale má to být na str. 385. Svého času o tom psaly renomované světové noviny, například New York Times. https://www.nytimes.com/2017/09/01/world/europe/pope-francis-psychoanalysis.html A v té knize je toho mimochodem zřejmě mnohem víc, co by mělo katolíky znepokojovat, než jen psychoanalýza. Například přiznaný vliv argentinské komunistky Esther Ballestrino de Carreaga, která Jorge Bergoglia dle jeho vlastních slov v knize „naučila přemýšlet o politice“.

    • Vladimír M. napsal:

      Jen drobnou poznámku k té „matce zemi“:

      Ať tě chválí sestra matka země,
      rodí pro nás trávu, plod i květ,
      ať tě chválí trpící a tiší,
      kteří s láskou umí odpouštět.

      Sloka z Písně bratra Slunce (Laudes Creaturarum) od sv. Františka z Assisi.

      • + Josef Poutník napsal:

        Svatý František z Assisi se klaněl BOHYNI? Bohyni, které se přinášely lidské oběti? Navrhoval (tak jako několik snaživých bergogliánských biskupů), aby se KLANĚNÍ
        bohyni zapracovalo dokonce do liturgických textů?

        Je, bratře, třeba si hodně strukturovat myšlení – především proto, abychom si nepletli pojmy s dojmy.

        A modlit se stále za dar rozlišování duchů, který mainstreamovým katolíkům zoufale a absolutně chybí.

        • Rostislav Vlček napsal:

          František z Assisi označoval za bratry nejen Slunce ale i osla. Protože jsou také stvořeními Božími. Byl tichý a pokorný srdcem a stal se jedním z maličkých, jimž je dáno vejít do Božího království. Nezanechal po sobě disertaci v podobě kartotéky hříchů papeže ani bratří ve víře. Nikdy by se neodvážil nikoho označit za mainstream, jemuž chybí dar rozlišování, neboť svatost je především pochybování a neustálá modlitba za rozlišování vlastní. Žil láskou, která – vašimi slovy – zoufale a absolutně chybí mnoha zdejším komentátorům. K čemu je „strukturované myšlení“, končí-li rozkolem a potěchou Nepřítele?

          • + Josef Poutník napsal:

            Ano, k čemu je takový rozkol, když ho působí sám heretický papež porušující hned první přikázání?

            Na to si, bratře, odpovězte sám. Jste-li katolík.

          • George Smiley napsal:

            Děkuji za demonstraci biblického „když slepý vede slepé“. Lépe by to asi nikdo nevystihl.
            Fakt vám nevadí, že nejste katolík a pravděpodobně skončíte v pekle?
            Hajite totiž modloslužbu, modlosluzebniky a ještě máte tu drzost, ohánět se přitom příklady svatých.

        • Vladimír M. napsal:

          Možná by bylo dobré uvést, kdo a jak se matce zemi klaněl. Pokud jsem si z krátkého videa stačil všimnout (možná jsem se špatně díval), služebníci církve jí maximálně vzdávali chválu, což ovšem sv. František tou básní dělá taky. A nevšiml jsem si, že by ji někdo nazýval bohyní.

          • + Josef Poutník napsal:

            Musíte, bratře, sám hledat.

            Začněte heslem Pachamama – tak byla tehdy nazývána.

            A modlitba na kolenou a posléze čela skloněná k zemi – tomu se, bratře, říká klanění.

            Jste-li katolík, bezpochyby znáte první přikázání.

            To je vše.

          • +Josef Poutník napsal:

            Zasílám vám i bratru Rostislavu Vlčkovi také obrazovou odpověď na jiném vlákně – setkal jsem se totiž i s tím, že modernističtí kněží zcela popírali to, že se ve vatikánských zahradách a kostelích cokoli z oficiálně natočených scén odehrálo.

            Přeji příjemné sledování názorné ilustrace toho, co znamená porušení prvního přikázání. A nezapomeňte si prosím přečíst úvodní stať – ta je totiž opravdu ryze katolická.

          • Libor Rösner napsal:

            V písni sv. Františka jde o zcela jinou záležitost.
            A k tomu, že „služebníci církve jí maximálně vzdávali chválu“. Dovedete si představit, že by takto „vzdávali chválu“ třeba sv. Petr a sv. Pavel Jovišovi, Odinovi nebo Isidě?

  2. JaB napsal:

    „Tisková zpráva týkající se přijetí deklarace Fiducia supplicans“ je fascinující dokument. Je opravdu pozoruhodné, jak komplikované mentální konstrukty jsou někteří lidé schopní vyprodukovat, aby si nemuseli přiznat jednoduchou pravdu, tedy že J. M. Bergoglio je zjevný heretik (a tudíž uzurpátor apoštolského stolce).

  3. + Josef Poutník napsal:

    Děkuji za spolupráci, paní Lucie 🙂!

    Je velikou pravdou, že v papežově curriculum vitae jsou přemnozí přátelé znepokojivého typu: kardinál Theodore Edgar McCarrick (zneužívající sexuálně chlapce; byl papežem ochraňovaný i dlouho po provalení kardinálových sexuálních zločinů) nebo kardinál Godfried Danneels (jeden ze strůjců volby Jorge Bergoglia – odpudivý pokrytec, který šel osobně žádat belgického krále, aby povolil potraty – a který byl také namočen v sexuálních aférách belgického kléru). – A potom je zde samozřejmě ona celá řada stoupenců heretické teologie osvobození, marxistů, neomarxistů, propagátorů „práv LGBT“ atd., atd.

    Jen my konzervativní katolíci jsme plemenem, které se papeži evidentně hnusí – neopomine v poslední době opravdu ani jedinou příležitost, aby se o nás neotřel.

    Ale berme to jako vyznamenání. Všeho do času.

    ….

    Ve Vatikánu se v kuloárech v poslední době řeší hlavně téma: nadcházející konkláve. Podle mnohých komentátorů dospěli i velmi nekonzervativní kardinálové k závěru, že další pokračování totálního chaosu, který s sebou přináší osoba současného pontifika, si Církev už dál prostě nemůže dovolit.

    Modleme se, aby Církev budoucnosti vedli katoličtí biskupové, katoličtí kardinálové a katolický papež – ne pouhé atrapy.

  4. + Josef Poutník napsal:

    V chrámu svatého Petra ve Vatikánu se připravují na udělování požehnání homosexuálním párům a párům, žijících spolu bez sňatku. Zopakujme to znovu: nejedná se o požehnání udělené jednotlivci (na to má opravdu v katolické Církvi právo každý). Ne, teď jde o požehnání páru a tedy vzájemnému vztahu. V Římě se bude žehnat smrtelnému hříchu.

    Instalace sochy Martina Luthera ve Vatikánu – sochy heretika, nepřítele katolické mše a vůbec katolické Církve, exkomunikovaného a podle vize blahoslavené Serafíny od Nejsvětějšího Srdce (Klotilda Micheli, 1849-1911) nacházejícího se v pekle. Papež Jorge Bergoglio pronáší oslavnou řeč a nazývá tohoto pyšného apostatu „lékem své doby“.

    Klanění se satanské modle Pachamamy pod vedením papeže – před sochou modly, které jihoameričtí Inkové přinášeli lidské oběti, klečí v kruhu množství lidí včetně řeholníků a nakonec se čelem dotýkají země, klanějí se démonům.

    Požehnání svazkům lidí, které jsou Církví po celou dobu její historie považovány za těžce hříšné – a jsou překážkou spásy…

    Už třetí odporná ohavnost na svatém místě, odehrávající se z vůle papeže.

    Ne, pokud se neobrátí a nebude činit pokání, Jorge Bergoglio je ztracen pro Věčnost. Z vizí našich svatých dobře víme, že peklo není prázdné…

    • skeptik napsal:

      Je na místě přiznat si, že cizoložníkům se žehná již mnoho let před Františkovým Fid.S, a to díky liberální politice církevních soudů, které téměř každému žadateli o zneplatnění vyhoví.

  5. Ľudovít napsal:

    Tomu môžem rozumieť aj tak, že môžu dostať požehnávanie aj pedofili so svojimi obeťami? Samozrejme akékoľvek požehnanie hriechu je svojim princípom hriešne a tak toho, kto ho udeľuje a o to viac kto ho povoľuje, či až nariaďuje vylučuje z Cirkvi a to by malo byť jasné predovšetkým kardinálom a biskupom, ktorí pripustili stav Cirkvi, ktorý tu máme. Ak svet kráča k záhube, má na tom podiel aj Cirkev, ktorá po 2. vatikánskom koncile zmenila svoju paradigmu a prestala učiť ako treba žiť, ale stalo sa z nej akési spoločenstvo, ktoré stráca na sile ale čo je horšie aj smer k večnému životu, ktorý nám Kristus prisľúbil a k nemu nás pozýva.

    • + Josef Poutník napsal:

      Ano, to je přesné, Ludovíte. Modernističtí katolíci už absolutně nesnáší pojem „hřích“. A samotný pojem „pravda“ už je také dráždí.

      Je to vidět i na tomto vláknu: Vladimír M. a Rostislav Vlček mají evidentní problém s legitimní kritikou papeže – skvěle ztělesňují to, co bylo výstižně nazváno „církví pohody“. Zoufale odmítají vidět evidentní skutečnost – protože jinak by si museli přiznat, že na současném zoufalém stavu Církve nesou svůj podíl – svým schvalováním, svým mlčením.

      Těmto mainstreamovým katolíkům zjevně neotevře oči ani současná celosvětová vzpoura stovek biskupů proti heretickému papeži a jeho úchylnému prefektovi Dikasteria pro nauku víry.

      Ta slepota slepých následovníků Jorge Bergoglia je omračující… Modleme se za ně. Oni nejspíš nevědí, co činí.

      • Rostislav Vlček napsal:

        Prosím nepište hlouposti, také vám nepodkládám vaše duševní stavy. Zoufalství jsem coby křesťan opravdu dalek. Děkuji Vám za modlitbu – svou naději ale spíše vkládám v tuto modlitbu z úst Spasitele. Jsem si vědom, že nikdy nedohlédnu všechny důsledky svého konání. Dovoluji si ale myslet, že Spasitel měl v té chvíli spíše na mysli ty, kteří volali „ukřižuj“ v přesvědčení, že vědí, co činí.
        Nejsem „modernista“ ani „tradiční“. Jsem člen církve všeobecné, spočívající na víře, naději a lásce a respektuji všechny platné rity. Kolik koncilů bylo svoláno s ušlechtilým (aspoň navenek) cílem sjednocení a skončilo naopak dalším / hlubším rozdělením, ztrátou nadějí a vzájemným proklínáním (specifická to forma koncilní lásky). Což platí i pro Trident. Církev „pohody“ je z principu cílem sektářů neb má už zde na zemi vyloučit ty „nepohod(lné)“. Což jsou ti, za kterými šel Ježíš jako prvními. Za kterými jde zřejmě i papež František a sklízí za to stejnou zlobu a nepochopení.

        • Michaela napsal:

          Pane Vlčku, Pán Ježíš za nimi sice šel, ale s úmyslem je obrátit. Co řekl ženě, kterou chtěli kamenovat? Nikdo tě neodsodil? Ani já tě neodsuzuji. A teď pozor: Jdi, a už nehřeš! Co řekl Pán tomu ochrnulému, kterého pro zástup lidí spustili střechou? Odpouštějí se ti hříchové tvoji.To bylo ono uzdravení. Rybník Bethesda Jan, 5,1-16: Jdi a už nehřeš, aby tě nestihlo ještě něco horšího. Celník Zacheus. Marie Magdalská. A mnohé jiné.
          Co mají společného? Pán nikomu neodpouští hříchy, pokud dotyčný nečiní pokání. Bůh se nevnucuje. Ale kdo pokání činí, ten se může spolehnout na Boží milosrdenství, kterého dnes mají všichni plná ústa, ale poněkud pozapomínají na Boží spravedlnost.Aktivní sodomité rozhodně nejsou Božími přáteli. Jsou ve stavu hříchu do nebe volajícího, slouží Božímu nepříteli a jsou v jeho moci.Pán nešel do Sodomy žehnat, ale trestat. Ninivané činili pokání a proto byli ušetřeni.
          Stýkat se s hříšníky není samo o sobě špatné, jde-li o apoštolát a to pravdivý apoštolát. Pokud je takové setkání motivováno touhou obrátit hříšníky a přivést je k pokání. Pokud s nimu někdo jen vysedává, nechá se s nimi fotografovat aniž by se je snažil obrátit, je něco špatně. Pokud se někdo snaží balamutit ovce tím, že bratří Krista s Beliálem, tj. staví na jednu roveň falešná náboženství s tím, o kterém Pán sám říká „Já jsem cesta, pravda a život“, tan tako něco není v pořádku. Spása duše je to nejdůležitější, co je. Tento život je taková kvalifikace buď pro nebe, nebo pro peklo. Spoléhat na to, že peklo je možná prázdné, je lehkomyslné a odporuje nauce Církve i evangeliím. Že je brána do nebe úzká a málokdo jí projde, říká sám náš Pán. Kdo to popírá, staví se nad Boha, protože staví své slovo nad Slovo Boží. Takový byl Lucifer jako první, takoví jsou i jeho následovníci.

          • + Josef Poutník napsal:

            To byla skvělá odpověď! Děkuji za ni, paní Michaelo.

            Vyhmátla jste ten nejdůležitější znak současného pontifikátu: všechno je děláno na odiv, Jorge Bergoglio dbá na své píár. Při bližším pohledu ale prokouknete tuhle hru a její laciné triky.

            Jde o mazané překrucování evangelijních pravd: omílané „milosrdenství“ není milosrdenstvím, o kterém mluvil Ježíš; papežova „pokora“ je jen vypočítavou maskou člověka, který vnucuje svou vůli celé Církvi – a onen papežem neustále zmiňovaný „Duch Svatý“ je ve skutečnosti předem naplánovaným programem modernistů, jak pod rouškou zneužitých duchovních pojmů zavést v Církvi program totálního zesvětštění: LGBT, ekologie, feministické agendy, zednářského „celosvětového bratrství“ bez Krista.

            …..

            Nesporné kapacity v oboru teologie spolu se stovkami biskupů z celého světa hovoří o papežových posledních pokusech o „přeprogramování Církve“ jako o nezpochybnitelné herezi.

            – Tohle ale lidé, kteří mají uši k slyšení, ale slyšet nechtějí, kteří mají oči k vidění, ale zakryli si je, ve svém bludu papolatrie odmítají přijmout.

            Museli by totiž přehodnotit celé své životy… – Přehodnotit pohled na Boha a Písmo svaté, na dění v Církvi, na sebe sama. Nechtějí to – ze strachu, z duchovní lenosti, z neochoty se vyvíjet a růst.

            Proto budou až do posledního dechu opakovat naučené fráze z Katolického týdeníku či christnetu.

            Má to háček: ono ale na těchto místech už téměř nic katolického nelze najít…

            • Rostislav Vlček napsal:

              Hm, blud papolatrie — Povědomá toť dikce. Díky internetu si aspoň nemusíme vybíjet své zanícení na chrámových vratech přitloukáním svých „thesí“. Ty Vaše jste si rovnou i zhodnotil sám v poslední větě. Buďte opravdu s Pánem Bohem.

          • Rostislav Vlček napsal:

            Paní Michaelo, nikde jsem nenapsal, že schvaluji hřích, že není peklo a pod. Nikde se tak nevyjádřil, pokud vím, ani sv. Otec. Nezaměňujme ale povinnost odsoudit hřích za právo soudit hříšníka, které lidem dáno vposledku není. Citujete Kristovo „Ani já tě neodsuzuji“, ale za výrok „Kdo jsem já, abych soudil“ papež František sklidil nevoli a posměch těch, kteří „zbožně“ doufají v jeho brzkou smrt. Což je do nebe volající pokrytectví vzkazující Duchu Svatému „příště už prosím bez chyb!“.
            Pravda, jsem už pokročilého věku. „Pojďte ke mně všichni, kdo jste obtíženi“ si vykládám zjednodušeně. Tak, že církev má pomáhat nalézt cestu k té úzké bráně. Ne soudit a provádět selekci už před ní. Vzděláním jsem spíš „rybář“ než teolog. Raději si proto dnes o popeleční středě přidám půst od věroučných sporů – zejména tradičních s modernisty. Bez něj by se mi zdál půst od vepřových řízků jen tyátrem. Přeji Vám i p. Poutníkovi vše dobré a s Pánem Bohem.

            • + Josef Poutník napsal:

              Víte, Rostislave, jaký je Váš největší problém? Je to to, že Vy vůbec nereagujete na příspěvek, na který údajně odpovídáte. – Ten problém s Vámi během let měli na stránkách „Duše a hvězdy“ i na stránkách „Te Deum hodie“ Michal Semín, pan doktor Radomír Malý i další přispěvatelé.

              Vy vůbec nečtete, co Vám druzí píší, vybíráte si jen to, co se Vám hodí – a vedete věčný monolog o svých představách.

              Tohle jsou fóra navštěvovaná hlavně tradicionalisty – přiznám se, že mi naprosto uniká smysl toho, že sem celé roky chodíte chválit současného papeže, když jste nikdy, opravdu nikdy neuvedl kromě jakýchsi mlhavých pocitů a nepadnoucích přirovnání žádný pádný argument na jeho obhajobu. Na oponování nestačí fráze, musíte si opatřit argumenty, které se týkají dané problematiky. – Tady nepomůže nic „přibližného“.

              Ctím Vaše stáří – ale to nesmí být přece výmluvou na to, že přestanu vnímat druhé lidi – a realitu Církve i světa.

              Člověk se nikdy nesmí stát jen automatem, recyklujícím stále tytéž myšlenky, strojem obrněným vůči okolní realitě.

              Ať Vám Kristus sám ukáže, čeho jsme nyní svědky.

              +Pokoj a Lásku.

            • Terezie Šebková napsal:

              Pane Vlčku, paní Michaela Vám citovala slova Pána Ježíše při setkání s cizoložnou ženou (Jan 8,11). Vy ovšem citujete jen první část. Pán Ježíš ovšem onu ženu propouští se slovytakto se vyjadřuje na: „Jdi a už nehřeš.“ A na mnoha místech v evangeliu, kde náš Pán mluví o Božím milosrdenství, uvádí jako předpoklad, aby si ten, komu se odpouštějí hříchy, ty hříchy napřed uvědomil, litoval jich a zřekl se jich. To je nutný předpoklad!
              Vámi citovaná slova papeže Františka, kterým jakákoliv výzva k obrácení chybí, byla navíc pronesená v kontextu, o kterém se nehovoří vůbec: šlo o dotaz na homosexuální kněze.
              Co je špatného na tom, požadovat od papeže, Kristova náměstka, aby hájil Jeho učení, tak jako požadujeme po lékaři, aby nás léčil tak, aby nás uzdravil případně nám odpomohl od nejhorších příznaků nemoci?
              Jenomže papež František nemoc tohoto světa, totiž zálibu v těžkých hříších, nejenže neléčí, ale naopak popírá, že se o nějakou nemoc jedná!
              Půst začne popeleční středou až 14/2. Každý z nás má v těchto dnech hledat, jak se k Pánu obrátit „celým svým srdcem.“
              Tak kéž se nám letos zase o něco lépe zdaří, abychom ve světle Boží milosti uměli rozeznat a vyléčit alespoň jeden ze svých hříchů!
              , nejenže neléčí,

            • Terezie Šebková napsal:

              Ještě jsem chtěla připojit, svůj hřích rozeznat, upřímně ho litovat a zříci se ho je ona cesta k úzké bráně, kterou hledáte!
              Pokud to chápete takto a vyvíjíte úsilí, abyste po té cestě kráčel, jistě můžete doufat v Boží milosrdenství! Z celého srdce Vám to přeji!

            • Lenka napsal:

              Pane Vlčku, díky za vaše nenaštvané, klidné, nesamolibé, a nepyšné věcné příspěvky

              • + Josef Poutník napsal:

                Lenko, vy se stále snažíte samu sebe přesvědčit, že v Církvi je vše v pořádku… Opravdu tomu dokážete věřit tváří v tvář tomu, co se děje? Že za herezi označují deklaraci z Vatikánu už stovky biskupů z celého světa? Jak sama sobě tohle vysvětlujete?

            • Libor Rösner napsal:

              Jak trefně poznamenal di Mattei, onen výrok „Kdo jsem já, abych soudil“ „není výrazem subjektivního postoje milosrdenství, jakou musí mít každý katolík vůči hříšníkovi v konkrétní situaci. Je spíše odmítnutím jasně formulovat vlastní názor na objektivní hřích odsouzeným Katechismem“.

              • Terezie Šebková napsal:

                Anebo také jednoduše řečeno: „Milovat hříšníka, ale nenávidět hřích.“
                Taková jednoduchá poučka, kterou nás učili v dětství, aby nás moc nezatěžovali, ale pomohli nám pochopit podstatu.
                A docela dobře to sedí i na ten současný konflikt, ne?

    • ad absurdum napsal:

      Můžou, ale musí to být pod 15 sekund (to požehnání).

  6. + Josef Poutník napsal:

    A křeslo pod „prefektem“ Dikasteria pro nauku víry Fernándezem se už třese opravdu silně.

    Jak informoval server La Nuova Bussola Quotidiana ve svém článku z 23. ledna 2024, tento komplikovaný člověk je autorem ještě tří dalších spisků, ve kterých se věnuje své životní vášni, orgasmům a genitáliím.

    Po knize „La pasión mística“ z roku 1998 pokračoval bergogliánský prefekt v psaní – veškerá díla s touto tématikou se před jmenováním do čela Dikasteria pro nauku víry pokoušel zamlčet.

    Ve spiscích „Para Libertare de la Ansiedad y de la Impaciencia“, „Teología espiritual encarnada: profundidad espiritual en acción“, „Por qué no termino de sanarme“ se věnuje Fernandez s obsesí sobě vlastní lidské nahotě, smyslnosti – a předkládá znovu svou opravdu úchylnou teorii „mystického orgasmu“, což je koncept zcela protikřesťanský, pohanský, typický například pro jogínská „tantrická cvičení“, duchovně absolutně nečistá.

    Z celého světa se ozývají hlasy po odvolání tohoto naprostého diletanta z postu prefekta Dikasteria pro nauku víry.

    Tou kardinální otázkou však zůstává, kdo z tohoto duševně zatíženého člověka učinil (s plným vědomím, protože Jorge Bergoglio podle svědectví samotného Fernándeze o jeho skandální knize „La pasión mística“ věděl) prefekta snad nejdůležitějšího dikasteria ve Vatikánu.

    Oč vlastně jde člověku, který v této chvíli zastává post papeže? – Devalvace papežství, Vatikánu, samotné katolické Církve dosahuje za jeho protikristovské vlády naprostého vrcholu.

    Biskupové a kardinálové, přestaňte řešit teoretické problémy a jednejte konečně! Odstraňte tohoto nekatolíka z čela Kristovy Církve. Jste odpovědni. Jste odpovědni Církvi, její budoucnosti – a samotnému Ježíši Kristu. Tato situace je nadále zcela neudržitelná – a vy jste tu proto, abyste za všech okolností hájili Boží věc. Začněte už konečně jednat!

  7. Patrik Matyášek napsal:

    P. Gregory Hesse ve svém rozhovoru (https://gloria.tv/post/SsPmbH1xFGf73Nyauj2wnFQxM#75) říká, že PP František je materiální heretik, ale nikoli formální, neboť své novoty prohlašuje za souladné s Tradicí. Ostatně, i kdyby byl formální heretik, není pozemské autority stojící nad papežem, která by formálně heretického papeže mohla sesadit.

    Toto připomíná i biskup Schneider a dodává, že heretického papeže bude Církev zbavena pouze přirozenou nebo nadpřirozenou cestou.

    18.1.2024 se biskup Schneider obrátil k věřícím s následující výzvou: „Zmatek v Církvi dosáhl takového stupně, že se musíme modlit k Pánu slovy Ester: „Nemáme jiného pomocníka než tebe“ (Ester 4,31). Utíkejme se proto k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie každodenní modlitbou a vyprošujme si svaté papeže. Volejme spolu se žalmistou: „Povstaň, Pane, proč spíš? Povstaň, Pane, pomoz nám a přines nám spásu!“. (Žalm 43,23).

    Modlitba za svaté papeže

    Kyrie eleison! Christe eleison! Kyrie eleison! Pane Ježíši Kriste, ty jsi dobrý pastýř! Svou všemohoucí rukou provázíš svou putující Církev bouřemi každého věku.

    Ozdob Svatý stolec svatými papeži, kteří se nebojí mocných tohoto světa ani nedělají kompromisy s duchem doby, ale zachovávají, posilují a brání katolickou víru až k prolití krve a následují, chrání a předávají dál úctyhodnou liturgii římské církve.

    Pane, obrať se k nám skrze svaté papeže, kteří zapáleni horlivostí apoštolů hlásají celému světu: „V nikom jiném není spásy než v Ježíši Kristu. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy.“ (srov. Sk 4,10-12).

    Ať Svatý stolec, který je domovem všech šiřitelů katolické a apoštolské víry, skrze éru svatých papežů vždy září jako stolice pravdy pro celý svět. Vyslyš nás, Pane, a na přímluvu Neposkvrněného Srdce Panny Marie, Matky Církve, nám dej svaté papeže, dej nám mnoho svatých papežů! Buď nám milostiv a vyslyš nás! Amen.“

  8. jh napsal:

    A co nyní zbývá v patové situaci, kdy František je dost mazaný na to, aby se dopustil formální hereze? Nemysleli na to už jeho dva předchůdci v Universi Dominici Gregis?
    Bizarní symbióza dvou papežů na jednom dvorku může leccos napovědět…

    https://www.youtube.com/watch?v=KuBoOX2GX6M&list=PLhKypnTMuRvXQ6Qtrpa2pDO4sPCuL5WxT&index=12

  9. Terezie Šebková napsal:

    V těchto dnech myslím především na současnost a nejbližší budoucnost Církve, a proto se modlím za:
    – obrácení papeže Františka a jeho spolupracovníků, aby nahlédli, že Kristovu církev vedou ke zkáze;
    – to, aby bylo co nejdříve odstraněno žehnání těžkému (rozvedení znovusezdaní) a do nebe volajícímu hříchu (homosexuální páry).
    Kéž se tak stane!

    • + Josef Poutník napsal:

      Jste dobrá duše, paní Terezie. Je to krásné, že se dokážete modlit za současného papeže – protože on je opravdu na konci své životní cesty – a brzy předstoupí před našeho Pána.

      …..

      Minulé století začalo zjevením Panny Marie v portugalské Fatimě. Ve fatimském poselství je obsaženo tolik věcí důležitých pro Církev i svět blízké budoucnosti… (Má babička na vlastní oči viděla onu krvavou záři na obloze, která předznamenala vypuknutí druhé světové války – znamení, předpovězené Matkou Boží ve Fatimě.)

      Kladu si otázku, proč naše Církev ve svých špičkách tak žalostně selhala. – Žádný z papežů se v průběhu 20. století neodvážil zveřejnit plné znění fatimského tajemství – které (mělo být odhaleno nejpozději do roku 1960) bylo Bohem zamýšleno jako ochrana katolické Církve před apostází v nejvyšších patrech. Před odpadnutím, jehož počátkem byl druhý vatikánský koncil, svolaný roku 1962.

      Neobstáli jsme v této zkoušce – přání Matky Boží, tlumočící vůli Nejsvětější Trojice, jsme nikdy, nikdy nesplnili.

      Nedivme se proto, že jsme se sami svými nevěrami obrovsky potrestali: špatným koncilem, špatnou novou mší, papeži, kteří skutečně od dob koncilu nebyli nikdy zcela pravověrní. – A nedivme se proto ani tomu, že ten poslední z pokoncilních papežů se už dokonce obrací proti všemu, co ve Fatimě zaznělo jako varování.

      Malí vizionáři viděli obrovská kvanta duší, padajících do pekelné propasti – a tím převažujícím důvodem byly smrtelné hříchy páchané v sexuální oblasti.

      Tento současný podivný papež nám sděluje, že Peklo je možná prázdné. A vydává satanský výnos o žehnání dvojicím, žijícím ve stavu smrtelného hříchu.

      Tohle je ona poslední fáze boje mezi Kristem a Satanem, jak to sdělila fatimská vizionářka sestra Lucie kardinálu Caffarrovi. – To je ona bitva, která má narušit a pošpinit postavení rodiny – a svátosti manželství.
      V čele tohoto boje proti odvěkému pojímání vztahu muže a ženy v katolické Církvi stojí – papež katolické Církve! Tím se naplnilo ono varování z nezveřejněné části fatimského tajemství, které známe z náznaků obeznámených osob. Varování před pádem papeže a špiček Církve.

      ….

      Je hezké, že se modlíte za obrácení Jorge Bergoglia, paní Terezie. Já sám (přiznám se) v možnost jeho obrácení nevěřím – zběsilost tohoto člověka v jeho boji s neměnným Božím řádem se totiž stále stupňuje… Modlím se ale za spásu jeho duše, protože Jorge Bergoglio do svého bludu s plným vědomím a s obrovskou pýchou a arogancí vtahuje stále další duše: on není jen nevěrný nejvyšší pastýř, heretik a apostata – on je také gigantický svůdce duší a ničitel samotné Církve. Nebude-li zavržen, bude to jen zásluhou našich modliteb.

      Celé roky pak musíme vytrvat v kajících a prosebných modlitbách, aby po duchovní genocidě tohoto pontifikátu byla Kristova Církev obnovena a získala svou autenticitu.

      Je hezké, že jste s tímto modlitebním bojem začala už teď.

  10. + Josef Poutník napsal:

    Dopustil jsem se nepřesnosti: obsah fatimského tajemství měl být zveřejněn právě roku 1960, nikoli dříve. Sama sestra Lucie jako vysvětlení volby tohoto roku uvedla, že právě k tomuto datu bude obsah tajemství jasnější, srozumitelnější.

  11. Lucie Cekotová napsal:

    Svatý otec s laskavostí sobě vlastní pečuje o to, abychom si mohli být jisti, jak to myslel. V rozhovoru pro italský list La Stampa odpůrce FS označil za příslušníky „malých ideologických skupinek“, ba schizmatiky. Odpor afrických biskupů je prý dán kulturně, neboť v africké kultuře se homosexualita považuje za něco „škaredého“ (ugly). K dlouhému seznamu dalších odpůrců se konkrétně nevyjádřil, takže nezbývá než předpokládat, že maďarská či polská biskupská konference jsou „malé ideologické skupinky schizmatické povahy“ a kardinálové Müller a Sarah k nim nějakým záhadným způsobem patří. https://www.lifesitenews.com/news/pope-francis-my-critics-are-small-ideological-groups-african-church-a-special-case/?utm_source=featured-news&utm_campaign=catholic

    • + Josef Poutník napsal:

      Co jiného lhářům nakonec zbývá, než popírat samotnou realitu? – Tohle už je skutečná agonie nejhoršího pontifikátu v dějinách Církve.

    • Terezie Šebková napsal:

      Bohu díky za každého, kdo řekne kategorické NE!

  12. + Josef Poutník napsal:

    Česká biskupská konference po vzoru té slovenské vydala 24. ledna 2024 oficiální prohlášení, ve kterém se připojuje k papežově deklaraci „Fiducia supplicans“. Vyřkla své „ano“ žehnání párům, žijícím ve vztahu smrtelného hříchu.

    Ti, kdo žili v iluzi, že většina českých a moravských biskupů možná zastává pravověrné postoje, jsou tímto nestoudným aktem jednou provždy vyléčeni. – Se stejnou zbabělostí jako biskupové Slovenska (a na rozdíl od biskupů Polska a Maďarska) zmačkaly špičky české Církve Písmo svaté, katechismus katolické Církve i celé morální učení Církve.

    Ani jeden z českých biskupů nenašel odvahu odsoudit paskvil z Vatikánu… Já osobně se za ně za všechny obrovsky stydím.

    Tihle zbabělí muži zcela pošlapali své kněžské i biskupské svěcení. Zradili Ježíše Krista.

  13. Terezie Šebková napsal:

    Jak jasně a srozumitelně napsáno!

    Člověk zajisté uslyší od různých katolíků nadšených vším, co papež František vykoná, spoustu řečí o potřebě poslušnosti, zachovat jednotu Církve a dnes všudypřítomném milosrdenství …

    Je proto třeba utvrzovat se ve věrností Písmu a nauce Církve! A ve vhodnou chvíli se zastat Pravdy, což nemusí být vždycky jednoduché!

    V sázce je dnes téměř všechno! Neustávejme, prosím, v modlitbě! Když vytrváme, nabudeme jistotu, že Hospodin nás neopustí! Vždyť jeho milosrdenství trvá navěky!

  14. Martin Jan napsal:

    Pastorační vyjádření České biskupské konference k deklaraci Fiducia supplicans

    Dikasterium pro nauku víry vydalo 18. prosince 2023 dokument Fiducia supplicans (FS), který za jistých okolností umožňuje udělovat pastorační požehnání, nikoli tedy svátostné nebo liturgické, osobám, které žijí v neregulérních partnerských vztazích.
    Dokument se opírá o pravdu, že požehnání je „chválou Boha a prosbou o jeho dary“ (KKC 1671). Současně připomíná slova papeže Františka, že Kristus „je požehnáním pro celé lidstvo, požehnáním, které nás všechny spasilo. On je věčné Slovo, kterým nás Otec požehnal‚ když jsme ještě byli hříšníky‘ (Řím 5,8)“ (FS 1).
    Dokument současně jasně říká, že „jsou nepřípustné obřady a modlitby, které by mohly vyvolat zmatek mezi tím, co je pro manželství konstitutivní, a tím, co je s ním v rozporu“ (FS 4). Manželství je v dokumentu definováno jako „výlučný, trvalý a nerozlučitelný svazek mezi mužem a ženou, přirozeně otevřený plození dětí“ a současně je zde zdůrazněno, že učení církve v tomto bodě zůstává pevné.
    Protože však mezi naukou a pastorací nemůže být věcný, nebo dokonce pragmatický protiklad, neboť Kristus sám je současně učitelem a pastýřem, je třeba mít na zřeteli, aby toto požehnání nenavozovalo ani zdání toho, že neregulérní partnerské vztahy odpovídají učení církve, a tedy Boží vůli. Následující pastorační pokyny mají proto především za úkol předejít tomu, aby některé body obsažené v deklaraci působily v Božím lidu zmatek, neklid a pochybnosti.
    Ten, kdo žehná lidem žijícím v neregulérních partnerských vztazích, by tedy měl mít na zřeteli následující:
    – Smyslem pastoračních požehnání je snaha o spásu každého člověka, což je posláním a cílem církve.
    – Před udělením požehnání musí žehnající pravdivě a úplně informovat o smyslu tohoto požehnání, jímž je prosba o vše dobré a o posilu k životu podle Boží vůle a zároveň prosba o osvobození ode všeho, co je v rozporu s evangeliem.
    – Požehnání se uděluje osobám, a to tak, aby se předešlo i zdání, že jde o schvalování, legalizaci nebo postavení tohoto požehnání na úroveň svátostného manželství.
    – Toto požehnání není liturgickým požehnáním, a proto se neuděluje v rámci liturgie ani v liturgickém oděvu. Současně se neuděluje před oltářem nebo na důležitém místě v posvátné budově. Nemůže být součástí civilního sňatku (FS 39).
    – Požehnání má být stručné, krátké, jednoduché, tedy formou jednoduché modlitby a může být zakončené znamením kříže nad každou z osob.
    – V případě, že žadatelé o požehnání nejsou srozuměni s výše uvedeným smyslem požehnání, ať jim požehnání není uděleno. Žehnající nechť zahrne tyto osoby do svých modliteb.
    Máme naději, že tento otevřený a laskavý přístup církve pomůže mnoha lidem k tomu, aby hlouběji přemýšleli nad svou situací a dospěli k rozhodnutí nově vykročit do života po cestách, které jsou v souladu se zásadami evangelia.
    V Praze dne 24. ledna 2024
    Biskupové Čech, Moravy a Slezska

  15. Martin Jan napsal:

    The Pillar:
    Co se bude dít teď?
    To je těžké říct.
    Biskupové v několika evropských zemích v posledních měsících povolili liturgické požehnání párům stejného pohlaví. I když text říká, že taková liturgická požehnání nejsou povolena, teprve se uvidí, zda proti nim Vatikán zakročí. Pokud bude po textu následovat vatikánská intervence ohledně liturgického požehnání párů stejného pohlaví, je možné, že dokument bude nakonec vnímán jako restriktivnější než současná praxe v některých částech Církve.Ale pokud Vatikán nebude jednat na základě liturgických požehnání – která se vzpírají jeho skutečnému textu – Fiducia supplicans by mohla být připomínána pro širokou normalizaci liturgických požehnání osob stejného pohlaví – což je obava, kterou vyjádřilo mnoho katolíků v hodinách po jeho zveřejnění, přičemž někteří vyjádřili obavy, že text DDF by mohl vyvolat schizma mezi biskupy.
    Uvidíme, jakým směrem se věci vyvinou.

  16. Martin Jan napsal:

    Pro dokreslení, jakému bezprecedentnímu tlaku zevnitř i zvenčí je vystaveno jediné katolické tělo Kristovo…..

    Arcibiskup Aguer: Koketování Javiera Mileie s judaismem ohrožuje povinnosti Argentiny vůči církvi
    Prezident Argentiny je ústavou vázán podporovat „římské, katolické a apoštolské náboženství“.
    LifeSiteNews) Žurnalistika v Argentině se důkladně zabývá opatřeními současné vlády a reakcemi společnosti, stejně jako určitými aspekty osobnosti prezidenta Javiera Mileiho, jako je jeho láska ke psům, které považuje za své „čtyřnohé děti“, a jeho námluvy s Fatimou Florezovou. Nebere však v úvahu náboženský rozměr, na který se v této poznámce hodlám odvolávat.Článek 2 národní ústavy ukládá federální vládě povinnost podporovat „římské, katolické a apoštolské náboženství“. Až do reformy v roce 1994 musel být prezidentem katolík. Současný prezident je pokřtěný a studoval na katolické škole, ale to neznamená, že má víru a zná a pamatuje si Krédo a nauku Církve. Je pozoruhodné, že místo inauguračního Te Deum (jak tomu bylo vždy) se mezináboženské setkání konalo v katedrále v Buenos Aires. Při této příležitosti byl zjevně dojat rabínovým zásahem.Nedávno vyšlo najevo, že Milei studuje, aby se stal Židem. Pokud se rozhodne stát se Židem, bude muset podstoupit obřad obřízky. I když prakticky nežije katolickým náboženstvím, možná by mohl mít víru a vzpomenout si – protože se musel něco naučit ve škole – vyznání víry. Jeho změna náboženství má odborný název: odpadlictví.Slovo je přesným přepisem řeckého originálu. V klasickém světě odpadlictví znamenalo zběhnutí, odvrácení se, opuštění strany. Diccionario de la Real Academia Española překládá „apostatar“ (sloveso odpovídající podstatnému jménu) v jeho prvním významu: „Zapřít víru Ježíše Krista přijatou ve křtu“.
    Prezidentův přechod k judaismu znamená nepochopitelný obrat zpět. Je rozumné, aby se Žid stal křesťanem, ne naopak. Přemýšlím z hlediska biblické teologie: Starý zákon, tj. Tóra, Nebijim a Ketubim Izraele představují zvěst, prolog, proroctví evangelia předloženého Mesiášem. V tomto smyslu můžeme chápat Ježíšův výrok v dialogu se Samaritánkou, který čteme v Janovi 4,22: „Spása (sōtēria) pochází od Židů (ex tōn ioudaiōn).“ Ale postkřesťanský judaismus, jehož hlavním textem je Talmud, je hluboce protikřesťanský.
    Ve Skutcích apoštolů a v listech sv. Pavla je dosvědčeno pronásledování, kterým rodící se církev trpěla ze strany Židů. Následná historie byla vážně zpochybněna. Talmudický judaismus usiloval o světovládu: o světské a pokřivené naplnění povolání slíbeného Abrahámovi a jeho potomkům. Neposuzuji subjektivní představy prezidenta Mileiho, ale spíše hlubší význam jeho gesta. Při vší úctě, je pravděpodobné, že stejně jako nechápal, že je křesťanem, nechápe ani to, že je Židem.Teprve se uvidí, zda si jeho odpadlictví uvědomí, jaké důsledky tomuto novému postoji přikládá. Je pozoruhodné, že prezident se drží přirozeného řádu: práva na život od početí a smyslu pro rodinnou komunitu. Jeho projev proti potratům a genderové ideologii na globalistickém Světovém ekonomickém fóru v Davosu si zaslouží potlesk. Ve společnosti, která je kvůli špatné politice vyšinutá, jako je ta naše, může vykonat mnoho dobrého; Bude to náprava svedené cesty. Jeho volba viceprezidenta je ujištěním, které umožňuje zachovat naději.Boží prozřetelnost respektuje svobodu a odpovědnost druhotných příčin; V důsledku toho umožňuje zlo, které je ve svých nevyzpytatelných plánech jakýmsi způsobem funkcí dobra. Pokud jde o náboženskou otázku, kterou se v této poznámce zabývám, domnívám se, že bylo nutné – jak je bohužel běžné – aby biskup oslovil, když ne kandidáta, tak nově zvoleného předsedu. Biskupská konference se jako vždy dopouští chyb ve svých rozhodnutích a postojích ve vztahu ke společnosti a centrům, v nichž se vytváří kulturní a sociální vitalita. V tomto případě si troufám tvrdit, že biskupové očekávali, že Sergio Massa zvítězí; Proto opustili toho, kdo by získal hlasy většiny. Episkopát vždy uklouzne, a tak to děláme i my! Totéž platí pro církev, kterou zachvátil praktický ateismus a vlna evangelikalismu.Jak jsem psal výše, teprve se uvidí, jaké důsledky by prezidentův náboženský obrat mohl mít. Měli bychom se však zajímat o jeho osobní situaci. Jsem přesvědčen, že je naprosto neznalý křesťanské doktríny; měl by mu být nabídnut Katechismus katolické církve. I když jsem emeritním biskupem, který byl ve věku 75 let rychle zbaven svých povinností, a trávím tento soumrak života mezi modlitbou, studiem, články a dalšími apoštoláty v médiích a kultuře, nabízím se, že budu s prezidentem hovořit o náboženském tématu. Inteligentní člověk jako on by mohl pochopit doktrinální vesmír katolicismu a přehodnotit svůj sklon k judaismu. Také si myslím, že by měl znát evangelium, ve kterém jsou patrné židovské kořeny a jejich připravenost.
    Do té doby by se měl prezident postarat o ústavní předpis, který státu ukládá povinnost podporovat římské, katolické a apoštolské náboženství.
    + Héctor Aguer
    Emeritní arcibiskup La Plata Buenos Aires, sobota
    27. ledna 2024

    • Marek Winogrodzki napsal:

      Jo, ten Milei neni vubec milej a je nejspise jednim z dalsich falesnych mesiasu vykreovanych systemem, stejne jako pro americke prezidentske volby v listopadu 2024 recyklovany Trump. A stejne jako Trumpa jej ovladaji stejne zajmove skupiny (ktere…to si muze kazdy domyslet). Jen by mne zajimalo, jakou roli sehrava ta jeho (Mileie) viceprezidentka Victoria Villarruel, co udajne chodi na Msi k FSSPX. Doufejme a modleme se, aby i ona nebyla false flag, ale mela podil na jeho obraceni…

  17. Martin Jan napsal:

    Vážení bratři biskupové Čech, Moravy a Slezska, ani jsme snad od vás neočekávali nic jiného, jenom jste zasadili další ránu do těla Kristova.

  18. Martin Jan napsal:

    Fiducia supplicans: Krize důvěry
    Současné reakce na Fiducia supplicans představují vypuknutí krize důvěry vůči Svatému stolci, která trvá již léta.
    Msgr. Hans Feichtinger
    Hans Feichtinger je knězem diecéze Pasov (Německo) a farářem kostelů sv. Alberta a sv. Jiří v Ottawě. Vyučuje také v semináři sv. Augustina v Torontu. Je držitelem titulu STD z Augustiniána v Římě, Ph.D. z Filozofické fakulty SJ v Mnichově a magisterského titulu z klasických věd z Dalhousie University. V letech 2004-2012 byl úředníkem Kongregace pro nauku víry.

    Zůstávám ohromen a zmaten tím, jak publikace Fiducia supplicans ovlivňuje Církev – a tím, jak se zdá, že reakce na ni jsou stále nedostatečně vnímány, bagatelizovány nebo ignorovány. Negativní reakce na tento dokument a na jeho konkrétní obsah byly silné, včetně reakcí celých biskupských konferencí a velkého počtu kněží a laiků.
    Ignorování vehemence a důvodů, které se za těmito reakcemi skrývají, není cestou vpřed. Ani neslibuje nadále požadovat, aby si lidé text znovu přečetli. A nebude stačit ani připomínat katolíkům a zejména kněžím jejich věrnost a poslušnost vůči Svatému otci. Některé reakce mohly znít trochu hystericky – v našem světě se to zdá být nevyhnutelné – ale to nečiní podstatnými problémy, které jsou jak věroučné, tak pastorační, méně závažné.
    Dokument, jak objasnil sám kardinál Fernández, je v podstatě jeho vlastním dílem a údajně se řídí náznaky, které obdržel od papeže Františka, který je za něj svým schválením stejně zodpovědný. Navíc musí skončit stále populárnější hra na obviňování médií z překrucování vatikánských textů – za prvé proto, že pokud je někdo neustále překrucován, stává se to jeho vlastním problémem; za druhé proto, že v tomto případě skutečně nedošlo k žádnému velkému zkreslení. Skutečnost, že sekulární média se zabývají určitými aspekty dokumentu, je stěží překvapivá a není tak špatná, jak by si apologetičtí preláti přáli.Dokument má závažné nedostatky, jak vysvětlily četné hlasy v Církvi. Jeho snaha o velký odstup mezi požehnáním „párů“ a „svazků“ je přehnaná, nebo dokonce sofistikovaná. Nemůžete přesvědčivě oddělit čin (požehnání páru) od jeho významu (požehnání dvěma jednotlivcům). Dokonce i údajný rozdíl mezi spontánním, pastoračním, nepsaným požehnáním a slavnostnějším, formálnějším, liturgickým požehnáním zůstává pochybný. A konečně, taková spontánní požehnání nejsou ničím novým a – stejně jako ta rituální – měla vždy sestupné a vzestupné aspekty. Tyto různé aspekty však nevytvářejí dva oddělené druhy požehnání.
    Z pastoračního hlediska je velmi závažnou otázkou, k čemu má být požehnání pro neregulérní a ještě více pro homoerotické svazky dobré. Stabilizace takových odborů je v mnoha případech sporná. Nejnovější pokusy kardinála Fernándeze vysvětlit nová požehnání jako modlitbu za osvobození párů od všeho, co je v rozporu s evangeliem, z nich částečně dělají něco jako exorcismus – je to skutečně to, o co nám jde? Naděje, že zde navrhované řešení odstraní tuto otázku z probíhajících synodálních a církevních debat, se nenaplní.
    Ve skutečnosti, jak je zřejmé z toho, jak je tento dokument diskutován a (ne)přijímán v celosvětové církvi, nejde o pastorační péči, ale o napětí mezi biskupy a mezi biskupy (konferencemi) a Svatým stolcem. Jde o zhoubnou krizi důvěry mezi členy hierarchie, včetně kardinálského kolegia. Jde také o nedostatek důvěry kněží vůči biskupům a Svatému stolci, což je zde nejaktuálnější otázka, protože tato požehnání mají koneckonců udělovat kněží.
    Nedostatek konzultací mezi biskupy a kněžími v procesu vypracovávání tohoto textu je tragický, odhalující a trochu děsivý. Stát se „více synodální“ církví nemůže znamenat vytvořit ještě méně synodální Vatikán. Nesmí to znamenat ani vyloučení kněží (ve farní službě) v míře, kterou vidíme v současné době na biskupské synodě 2023-24 (jinak výrazně rozšířené o laiky a řeholníky).Řada biskupů, také v Římě, pohlíží na mladou generaci kněží skepticky a/nebo blahosklonně. To, co na nich preláti kritizují, je často psychologicky povrchní a teologicky slabé. Takové opovržení nevybuduje kulturu důvěry, spolupráce a poslušnosti; A jako formační strategie selže.
    Jak mohou mladí kněží brát starší preláty vážně, když ti neopětují jejich laskavost, nebo spíše, když nezačnou s důvěrou v mladé kněze? Koneckonců, nemodlíme se za nárůst povolání? Zdá se, že pro některé biskupy je velmi těžké uvěřit, že by Bůh mohl povolat ke kněžství muže, kteří nejsou takoví, jací byli oni. Mělo by být zřejmé, že takový postoj zametá koberec pod každého, kdo tvrdí, že je blízký učení Druhého vatikánského koncilu nebo zastánce synodality, nemluvě o tom, že to může být jen nedostatek důvěry v Boží prozřetelnost.Současné reakce na Fiducia supplicans představují vypuknutí krize důvěry vůči Svatému stolci, která trvá již léta. Dokument narušuje papežův vlastní vliv (auctoritas). Pastorační vedení založené převážně na formální autoritě (potestas) nikdy nepřináší ovoce; to platí pro službu Svatého otce, i když je spojena s hrozbou schizmatu a jeho důsledky.Tam, kde se dnes nacházíme, nese Dikasterium pro nauku víry zvláštní odpovědnost. Nový dokument o požehnání se prezentuje jako doktrinálně tradiční a zároveň zavádí změnu praxe. Ať už vědomě či nevědomě, tím zavádí problematické oddělení mezi tím, co církev dělá, a tím, čemu věří/učí. Svatý stolec nemůže jen tak vydávat politické změny jako civilní vláda, a to ani v případě, že tyto změny jsou založeny na pastoračních záměrech a vizích samotného papeže.Tvrzení, že navrhované změny jsou nějakým způsobem postaveny na neustálém „vývoji“ nauky a praxe Církve, není legitimní. Za prvé proto, že takové tvrzení zavádí pojem doktrinální změny zadními vrátky nové praxe; za druhé proto, že myšlenka vývoje dogmatu/nauky je teologickým modelem, který zpětně vysvětluje, jak to, čemu církev po staletí věřila, je v souladu s evangeliem a s Božím zjevením obecně.
    Učinit z této myšlenky nástroj magisteria a církevní správy je teologicky sporné. Úlohou učitelského úřadu není vytvářet rovnováhu mezi požadavky starších a současných názorů nebo mezi pokrokovějšími a konzervativnějšími lidmi: to vše jsou politické koncepty nebo diplomatické metody, které neodpovídají církevním otázkám a které je třeba řešit s pevným přesvědčením, že věroučné a pastorační úvahy nemohou být postaveny proti sobě a mohou být vyřešeny pouze s důvěrou v moudrost, která nám byla předána prostřednictvím posvátná tradice. V našich „bohatých bílých“ zemích potřebujeme také více pokory v tom, jak zapojujeme církve v chudších částech světa: náš „rozvoj“, společenský a ekonomický, je spojen s velkou korupcí.
    Domnívám se, že za rozdílnými postoji k dokumentu se skrývají rozdílné názory na to, co je evangelizace. Dobrou zprávou tedy je, že v dnešní církvi myslí na evangelizaci všichni. Musíme se však hlouběji shodnout na tom, že evangelizace je v podstatě spojena s obrácením, i když církev může žít s určitým spektrem interpretací. Jedna věc však musí být jasnější než právě teď: bez křesťanství neexistuje křesťanstvo. Mluvíme-li o „přítomnosti a relevanci“ církve v (postmoderních) společnostech, musíme uznat, že se jedná o jazyk moci, politický koncept, založený na postmoderní verzi křesťanstva, který nám brání skutečně konat dílo evangelizace.
    Pro naši pastorační (a liturgickou) službu nejsou úvahy o mravní relevanci, pastoračním nebo politickém vlivu prvořadé; místo toho je na prvním místě důvěra v Boží zjevení a prozřetelnost. Současná debata není o teorii vs. praxi, ale o tom, jak zajistit, aby Boží vůle byla pro nás normativní a prvořadá, a to jak pro výzvy, tak pro útěchu. Pokud to neuděláme správně, ztratíme všechen svůj význam a vliv, a co je důležitější a tragičtější, zradíme poslání, které nám Kristus svěřil, a vzdáme se víry v Jeho spásnou pravdu a moc. Stručně řečeno, obětujeme křesťanství na oltář křesťanstva (pomýleného chápání nebo touhy po něm).
    Nejsem přesvědčen o tom, že tento dokument může být zachráněn dalšími vysvětleními, která se snaží vyvážit jeho nedostatek srozumitelnosti. Bude těžké s tím žít, pokud to prostě zůstane na svém místě. Cestou vpřed je přiznat chyby, které se staly, a to i proto, že nebyly dodržovány synodální tradice římské kurie, a dát tak příklad toho, že synodalita sama o sobě je plodná pouze tehdy, je-li věrná. Věroučné výroky Říma se nemohou spokojit s tím, že „nejsou heretické nebo rouhačské“; nesmí nechat žádné pochybnosti o své věrnosti Písmu a Tradici. Jak nedávno řekl sám papež František: To, co se počítá, je „Pán, ne naše vlastní myšlenky nebo naše vlastní projekty“.

    • Michaela napsal:

      Modlitba za osvobození i exorcismus by samozřejmě fungovaly, ale pouze za předpokladu, že ti dva se nebudou prezentovat jako pár, ale jako dva hříšníci ve vleku těžkého hříchu a závislosti, kteří
      přijdou pokud možno každý zvlášť jako kajícníci s odhodláním zřeknout se toho hříchu a víc v něm nepokračovat.

  19. + Josef Poutník napsal:

    Je jasné, že ne všichni kněží v Čechách a na Moravě budou ochotni žehnat smrtelnému hříchu… Je mezi nimi mnoho těch, kteří objevili krásu a hloubku mše všech věků – a kteří jsou velmi kritičtí vůči současnému pontifikátu. – Jak se zachovají tito duchovní – a jak se zachovají biskupové vůči kněžím, kteří protikristovské „požehnání“ odmítnou udělovat?

    Nad vstupem do kostelů „oficiální církve“ v naší zemi by měl viset nápis: „Vstup na vlastní nebezpečí. Hrozí věčné zavržení.“ Je nemyslitelné chodit ke zpovědi ke knězi, jenž žehná smrtelnému hříchu – jaký je tohle duchovní vůdce, kam vás dovede?

    Čeští a moravští biskupové si pravděpodobně nejsou vědomi osudovosti chvíle: oni i ti, kdo je následují, duchovní i laici, se ocitají ve stavu schizmatu. Svou herezí se automaticky exkomunikovali – stojí už mimo Církev.

    Praskliny schizmatu se rozjely po celé planetě: někde kopírují hranice zemí (tak jako ve většině zemí Afriky, v případě Polska či Maďarska), jinde procházejí napříč státy – tam, kde někteří biskupové odmítají, jiní souhlasí (Francie ap.). Papež Bergoglio skutečně dotlačil Církev svými činy k rozdělení.

    Musíme se k této situaci postavit čelem. Je třeba informovat naše bratry a sestry v Církvi o obrovsky devastujících účincích zavrženíhodného skutku českých a moravských biskupů. Je třeba vyvodit z této situace i ten závěr, že odteď je opravdu definitivně účast na obřadech NOM nebezpečím pro vaši duši.

    …..

    Církev se rozděluje – modleme se a hledejme své místo v této hodině ostrého duchovního boje. Ať stojíme každý na tom místě, kde nás Bůh chce mít.

    A modleme se hodně za katolické kněze – ať najdou odvahu opustit onu zdegenerovanou, znetvořenou anticírkev, kde nejprve všechny hodnoty byly zředěny – a kde nakonec posvátné věci jako modlitba či požehnání byly zvráceny ve svůj opak. Temnou církev, která se za katolickou už pouze vydává.

    Ať všichni, duchovní i laici, opustí tuto falešnou církev, předpovězenou svatou vizionářkou Kateřinou Emmerichovou, tuto temnou církev sloužící Satanu a jeho démonům.

    A modleme se denně za to, ať biskupové věrní Ježíši Kristu mají všechny dary Ducha Svatého k tomu, aby pravdivě pojmenovávali současné děje – a aby nacházeli východiska podle Boží vůle. Amen.

    • Terezie Šebková napsal:

      Pan dr. Malý v obšírné stati „Dojde v Katolické církvi ke schizmatu?“, na kterou jste, vážený Poutníku, upozorňoval v předchozím článku, napsal: „Ke katolíkům chodícím na tradiční mši sv. se názorově přidávají ve stále hojnějším počtu kněží, řeholníci i věřící, kteří sice slouží pouze mši NOM nebo chodí jenom na ni, ale smýšlí v otázkách věrouky a mravouky pravověrně …“
      To bylo pro mě velkým povzbuzením, a proto jsem se odhodlala vstoupit do diskuse a poděkovat Vám za tento tip.
      DaH sleduji už několik let – a skutečně: mnohé články a diskusní příspěvky hodně ovlivnily mé názory nebo mě alespoň donutily o věcech přemýšlet.

      Mši svatou tridentského ritu jsem navštívila poprvé vloni a vedle toho se stále účastním i mše sv. sloužené podle Misálu Pavla VI.
      Myslím si, že ani za dnešní situace nemohu v tomto směru jednat jinak a mohu dosvědčit, že i při NOM se lze setkat se živým Kristem,i když to vyžaduje podstatně více úsilí.

      Ano, sledovat, který kněz ještě hlásá Kristovu nauku a který už nikoli, se stává úkolem dneška, ale myslím, že to zas až taková novinka není. To, že biskup mé diecéze souhlasí s papežem Františkem i v těchto věcech, vím z jeho pravidelných pastýřských listů. Jestli skutečně zradil nebo ani nevěděl, že zrazuje, si netroufám posoudit.

      Ano, žít tak, abych sama sebe nepřipravila o spásu a naopak k ní dopomohla i ďalším, je skutečně výzva!

      • + Josef Poutník napsal:

        Myslím, paní Terezie, že jste udělala velikou radost panu Ignáci Pospíšilovi, když jste uvedla, že toto diskusní fórum Vás do určité míry formovalo – že kladlo otázky, na které jste si jako věřící katolička musela hledat odpověď.

        Já sám jsem vyslechl tolik svědectví o tom, jak před cca patnácti, osmnácti lety byl pro hledání cesty mnohých dnes konzervativních katolíků důležitý časopis „Světlo“, jak postupně nacházeli Tradici díky „Duši a hvězdám“, českému „Institutu svatého Josefa“ a „Te Deum hodie“. Veliké díky všem, kdo v oblaku lží a polopravd zprostředkují i dnes věřícím objektivní informace o stavu Církve, o tom, co skutečně znamená být katolíkem.

        ….

        Je pravda, že toto je čas velikého duchovního hledání: mne samotného překvapuje, kolik poctivých a dobrých kněží si v posledních letech našlo cestu ke mši všech věků. – Jsou to často duchovní, kteří paralelně musí sloužit bohoslužby podle misálu Pavla VI., ale jsou si velmi dobře vědomi všech pokladů a hloubky předkoncilní mše. A nejen to – oni si samozřejmě začali klást otázku, kde mohou vést skutečně autentický život katolického kněze…

        V žádném případě bych nikdy neodsoudil nikoho za sloužení mše či účasti na mši podle NOM. – Vím, že právě oni, svou cestu hledající kněží, dokáží i „novou“ mši sloužit soustředěně a s úctou; kdyby si ovšem mohli svobodně vybrat, volili by dnes už mši všech věků. – A vím také velmi dobře, jak těžké je pro laiky v Čechách a na Moravě najít dostupné společenství bratří a sester shromážděné pravidelně na tradiční mši.

        ….

        Církev u nás teď čeká veliké tříbení. Byl jsem překvapen, že proti ostudné deklaraci Fiducia Supplicans se v naší zemi postavily celé farnosti v čele se svým farářem! Byl jsem velice překvapený, že kněz, který by ještě před pěti lety dal ruku do ohně za papeže Františka, odmítl udělovat toto zvrácené „požehnání“ – a své rozhodnutí zveřejnil oficiálně na stránkách farnosti. – Modleme se prosím za všechny tyto odvážné katolíky, kteří nezapřeli svého Pána.

        ….

        Co bude dál? Věřící katolíci, hledající svou cestu, minimálně získali dobrý lakmusový papírek: stačí se otázat kněze, jestli žehná párům žijícím v jakémkoli nemanželském svazku. Pokud odpoví ano, okamžitě víte, že to není katolický kněz. – Tohle je červená linie oddělující Kristovu Církev, Církev katolickou, od anticírkve. Linie, za kterou paradoxně musíme být vděčni papeži Jorge Bergogliovi.

        ….

        Pojďme vstříc našemu Pánu. On nás přitahuje silou svého Ducha, On nás vtahuje do své Lásky. On z nás vytváří své společenství, svou Církev.

        • Terezie Šebková napsal:

          Děkuji za Vaši podporu,zůstáváme spojeni v modlitbě!

          Bůh je tak velký, že stojí za to, abychom Ho celý život hledali, řekla sv. Terezie z Avily

        • George Smiley napsal:

          Ad „kdyby si svobodne mohli vybrat“ – ale oni mohou. Mohou si vybrat, jestli sloužit NOM, nebo katolickou liturgii. A právě proto, že celá řada z nich tento poslední krok že strachu neučiní, zdání marastu je ještě intenzivnější.
          Nyní není čas na sloužení oběma pánům. Když se jasně ukázalo, že jedním z nich je satan v papežském oděvu.

          • + Josef Poutník napsal:

            Bůh se na nás dívá jako na lidi na cestě. Hledající, vyvíjející se.

            Kdyby jim nedal potřebný čas, svatý Pavel by zůstal Saulem, schvalujícím popravu svatého Štěpána – a svatého Petra bychom znali jen jako toho, kdo zapřel Krista.

          • Laurentius napsal:

            Nevíte, co říkáte. Pokud kněz vykonává svou službu v diecézi, je podřízen biskupovi. A zatím nemáme biskupa, který by ve farnosti připustil jenom a pouze TLM. A ani věřící nejsou na to připraveni a stále je dost těch, kteří na TLM prostě nepůjdou z nejrůznějších důvodů (nerozumím tomu…, nic mi to neříká… atd.). Avšak chce-li kněz oslovit všechny své, je více méně nucen sloužit jak NOM, tak i TLM. A pastorační dovedností ukazovat správnou a dobrou cestu. A současná zkušenost je taková, že příznivců tradice přibývá. Takže když kněz slouží oba rity, není to nějaká obojetnost ze strachu, ale nutnost. Jinak by před biskupem neobstál.

            • George Smiley napsal:

              Díky, padre, za ukázkový alibismus.

              • Pan štěkl Jahodobřídil napsal:

                Ignaz Semmelweis objevil šíření infekce rukama lékařů a byl ji schopen rychle zastavit. Jenže měl jinak špatný přízvuk německé menšiny z Budapešti a ve Vídni byl za „šišlu“, jinak ostatní lékaře tupil, lál jim vrahů a nakonec psal hanopisy. Výsledek: umlácen zřízenci v blázinci a zapomenut na dvacet let. Lister objevil to samé a prosadil to pomalým, nekonfliktním a ješitné kolegy neiritujícím způsobem. Výsledek: záchrana milionů lidí dodnes.

                Vy jste jako Semmelweis. Co je platné, že se mu staví sochy a jmenuje se po něm univerzita? Nemůžete odpudit dříve, než se někdo zkusí zamyslet.

              • George Smiley napsal:

                Jako každý primer, i tento kulhá.
                Zajímalo by mne, jak by se na tento přístup dívali starokřesťanští mučedníci, však stačilo jen nasypat kadidlo a ve skrytu dál šířit pravou víru…
                Vy a vám podobní jsou jako ti, kdo kadidlo nasypali. Opravdu netuším, co už se musí stát, jaké další hereze musí papež a jeho věrní šířit, abyste udělali ten poslední krok a viditelne spojení s jeho sektou konečně přerušili.
                Ten člověk provádí modloslužbu, pronásleduje pravověrné kněze i biskupy, zavedl žehnání pro do nebe volající hřích. Ale ne, vám předali o stále ještě není dost, abyste řekli, že tímto směrem nepojedete.
                Neuvěřitelné.

              • Lucie Cekotová napsal:

                To není alibismus, ale realita. Kdyby takový kněz chtěl odejít z diecéze, má prakticky jedinou možnost, totiž některé z obou bratrstev. To jednak není jen tak (předpokládá to určitý smysl pro komunitní život, jazykové schopnosti – bez aktivní němčiny či francouzštiny by tam nemohli existovat, ochotu odebrat se alespoň pro první čas někam do zahraničí atd.), jednak by nevyhnutelným vedlejším účinkem bylo podstatné zhoršení dostupnosti TLM pro věřící. Za sebe říkám, že jsem vděčná kněžím, kteří zůstávají v diecézních strukturách, mnohdy za cenu kompromisů nelehkých především pro ně samotné.

              • Svědectví napsal:

                Paní Cekotová, není tomu tak. Ten kněz do žádného bratrstva nemusí. Může prostě přestat sloužit nekatolický a urážlivý obřad zvaný Nova mše a čekat, kam ho Prozřetelnost nasměruje. Opravdu se nemusí bát, že by nenašel uplatnění. Koneckonců nebude první ani (doufejme) poslední v takové situaci.

                Setkal jsem se s vícero kněžími, kteří takový krok podnikli, a nikdo z nich, pokud je mi známo, jej nikdy nelitoval a za nic by se již nechtěl vrátit do schizofrenní služby dvěma pánům. Pokoj dobrého svědomí se totiž s teplým místem na faře a stálým platem prostě nedá srovnávat.

                Svědectví jednoho takového kněze zde: https://www.youtube.com/watch?v=A12R2XOYy3Q&t=17s Je to sice ze zahraničí, ale vězte, že u nás jsou tyto případy také.

                Další svědectví: https://www.krasaliturgie.cz/clanky/texty/rozhovor-s-donem-alberto-seccim.html Také nejsou v žádném bratrstvu a už je to více než deset let, co se tito diecézní kněží obrátili k pravé katolické víře a praxi.

                Co se dostupnosti katolické mše sv. pro věřící týká, také s Vámi nemohu souhlasit. Kdyby totiž ti diecézní kněží začali sloužit denně katolický ritus a ne jen jednou do týdne nebo dokonce do měsíce, jak dosud v diecézních strukturách, stala by se katolická mše naopak přístupnější. Dneska slouží v neděli stěží jednu katolickou mši někdy v 7 ráno a pak třeba dvakrát Novus ordo, tedy je to přesně naopak.

            • Kněz a nová mše napsal:

              Sloužit NOM je hříšné. Není dovolena konat hřích pro nějaké jiné dobro. Účel nesvětí prostředky. Ergo…

              Jak napsal jeden kněz již v r. 1971 (https://www.krasaliturgie.cz/clanky/komentare/knez-a-nova-mse.html):

              „V současnosti se zdá, že většina z nich se bude nadále utvrzovat v tom, že „nová mše“ je stará Mše, že „nové náboženství“ je pravé Náboženství, že není podstatného rozdílu mezi tím, co bylo, a co jest. Zatím si budou držet klapky na očích, aby měli od celé situace „pokoj“, a budou pečlivě počítat měsíce, které zbývají do důchodu, v němž budou slavit tridentskou Mši soukromě, jen aby už byli za vodou.

              V mezičase si budou namlouvat, že jednají rozumně, prokazují lidem nejvyšší službu, udržují pokoj a věci v chodu, když odříkávají své modlitby a snaží se, aby „nová liturgie“ vypadala co možná nejdůstojněji!

              Nechtějí to vidět nebo na to být upozorňováni, ale je to skutečností: tito padres „v půli cesty“, tito obojací přisluhovači „nových pořádků“ se stali novou generací Eliotových „prázdných lidí“ a „lidí slaměných“. Jsou to konformní přitakávači, jaké Revoluce vytváří a využívá. A oni se lopotí, usilovně zaměstnávajíce svou mysl jinými věcmi a umlčujíce své svědomí.

              Nechtějí to vidět nebo na to být upozorňováni, ale je to skutečností: tito padres „v půli cesty“, tito obojací přisluhovači „nových pořádků“ se stali novou generací Eliotových „prázdných lidí“ a „lidí slaměných“.[4] Jsou to konformní přitakávači, jaké Revoluce vytváří a využívá. A oni se lopotí, usilovně zaměstnávajíce svou mysl jinými věcmi a umlčujíce své svědomí.“

              (R. D. James Wathen – R.I.P.)

            • Kněz a nová mše napsal:

              „Jsou tak svědomití, chvályhodní a poslušní ne proto, že jsou služebníky Kristovými, nýbrž proto, že jsou si nejistí, jsou nervózní a nešťastní.“ R. D. James Wathen – R.I.P. (https://www.krasaliturgie.cz/clanky/komentare/knez-a-nova-mse.html)

            • Insider napsal:

              Takže to shrňme, kněz, který odmítá celebrovat modernistický paskvil, se v církevní struktuře neudrží a dříve či později bude nucen si najít působiště v soukromých domech či obecních kaplích. Kež by jich bylo co nejvíce. Jinak ho uklovou farní radové, angažované báby, a biskup a jeho parta. I kdyby nebyl proti, pak to udělá z oportunismu, aby mu to nezarazilo postup např. do Prahy. Ono lze těžko čekat něco jiného od biskupů, když nejeden je teplý, další má nabíječku (což je veřejně známo), minimálně jeden je svobodný zednář … Dá se stručně konstatovat, že biskupem ve struktuře se dnes zpravidla nemůže stát nejen katolík, ale ani slušný člověk. Formace je vystavěna na tom, že se vychovávají lidi se zlomenou páteří a učí se především rektálnímu alpinimu.

  20. + Josef Poutník napsal:

    Chci moc poděkovat za jasné stanovisko panu ICLic. Ing. Bc. Miroslavu Kratochvílovi.

    V časopise RC Monitor, v prvním čísle, které vyšlo v roce 2024, ve svém článku „K deklaraci Fiducia Supplicans“ z 22.1.2024 podává autor stručný, jasný a pěkným, srozumitelným jazykem psaný kritický rozbor vatikánského dokumentu.

    Všichni nekritičtí sympatizanti čehokoli, co k nám od současného papeže přichází (a je vydáváno za součást magisteria), čtěte. – Tady je podávána katolická nauka, tady je nezpochybnitelně objasněno, že „Fiducia Supplicans“ prostě katolickým dokumentem není a být nemůže.

    Cituji: „Pokud jde o možnost žehnat neregulérním párům, lze říci, že dokument nevychází z toho, čemu Církev vždy věřila, nevychází z katolické nauky, a tedy dokument v tomto bodě nepředkládá katolickou nauku. … Lze doufat, že prostí věřící – nezastanou-li se jich jejich pastýři – budou mít více zdravého rozumu a smyslu pro katolickou nauku než autoři zmíněného dokumentu, a nenechají se tímto dokumentem svést na scestí.“

    Druhá věta je opravdu (i vzhledem k aktuální situaci v české a moravské Církvi) prorocká.

    Děkuji odvážnému autoru, nositeli licenciátu kanonického práva, že se v této těžké době pustil do boje s hydrou hereze a apostaze – která ovšem ovinula i duše českých a moravských biskupů.

    Ať Bůh tohoto statečného muže chrání – a vede ho po svých cestách. Modleme se prosím za něj.

  21. Míla napsal:

    Jasná řeč o tom, že dokument odporuje katolické morální nauce i základní logice.
    Statečný a spravedlivý člověk je tento církevní právník.

    Díky, pane Josefe, připojuji odkaz :
    https://rcmonitor.cz/8293-k-deklaraci-fiducia-supplicans

    Mějme stále na zřeteli Kristova slova : Vaše řeč ať je : ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne. Co je nad to, je od zlého.(Mt 5, 37)

  22. + Josef Poutník napsal:

    A odpor proti nekatolickému dokumentu dále narůstá. Všem kardinálům a všem biskupům katolické Církve je adresována výzva duchovních, teologů a veřejně činných zastánců katolické víry. Tento synovský apel žádá vedoucí představitele Církve, aby přiměli papeže zcela stáhnout, odvolat ostudnou deklaraci Fiducia Supplicans.

    Celé znění výzvy si můžete přečíst na portálech lifesitenews.com, crisismagazine.com, katholisches.info, infovaticana.com.

    Podepsáni jsou například australská teoložka Anna Silvas, renomovaný komentátor, spisovatel a hudební skladatel Peter A. Kwasniewsky, historik a spisovatel Roberto de Mattei, socioložka a spisovatelka Gabriele Kuby, filosof Paolo Pasqualucci nebo publicista a spisovatel Aldo Maria Valli.

    ….

    A u nás v Čechách se právě teď rodí petiční akce věřících „Otevřený dopis českým a moravským biskupům“…

  23. Na jméně nezáleží napsal:

    Přičinil bych malou poznámku v tom smyslu, že ani smrtí lžipapeže Františka se na nepravé a falešné církvi nezmění zhola nic. Modernismus jako zvláštní forma satanismu ve falešné církvi přetrvá a bude se dál rozšiřovat jako rakovina z Vatikánu do celého světa i po volbě dalšího zednáře na papežský stolec.
    Podle mého názoru je proto potřeba se zcela oddělit od rakovinného nádoru, a to včetně oddělení se od národní zrádcovské církevní hierarchie a organizovat se v podzemní církvi. K tomu je především potřeba shromáždit věrné kněze a jsou-li tedy i biskupy.

  24. + Josef Poutník napsal:

    Text otevřeného dopisu/petice, adresovaného špičkám české Církve, je už možné najít na netu.

    Je na „petičním portálu“ Change.org – vygooglit je ho možné pod názvem: „Petition: Otevřený dopis českým a moravským biskupům“. Zveřejněno dnes.

    ….

    Čeští katolíci, věrní dvoutisícileté nauce Církve, se vyjadřují k ostudné deklaraci „Fiducia Supplicans“.

    Jsem rád, že právě v naší zemi, považované obecně za tak nábožensky vlažnou, se našli stateční věřící, kteří se nebojí jít proti mainstreamovým „kývačům“. Je totiž ostudné vidět kohokoli, kdo se nazývá „katolík“ – a souhlasí se zneužitím posvátného znamení Kristova kříže při nestvůrném „žehnání“ smrtelnému hříchu. – Vše, co nám sdělila Česká biskupská konference ohledně přijetí této nové praxe, je absolutně nekatolické. Je to pohoršující urážka Boha, Jeho Církve – urážka všech věrných věřících.

    Svůj podpis můžete připojit přímo na uvedené stránce.

    A modleme se prosím jedni za druhé – teď budeme potřebovat vytrvalost i odvahu. – Ukažme všem modernistům, co je skutečný, jimi nezfalšovaný „sensus fidei“. Církev patří Ježíši Kristu a jeho věrným, nikoli heretickým hlasatelům mainstreamových ideologií této zvrácené doby.

    Avanti!

  25. M. Rosa napsal:

    Ráda sleduji zdejší diskuse, pomáhají mi orientovat se.
    Dnes i ráda přináším pěkné polínko, se zvoláním: Připojte se!
    https://www.rkfzruc.cz/otevreny-dopis-vericich-k-pastoracnimu-prohlaseni-cbk-k-deklaraci-fs

    • + Josef Poutník napsal:

      Modlím se za statečného kněze, který je skutečným knězem Kristovým. Ať ho Bůh chrání – a ukáže mu vždy směr jeho cesty.

      Modleme se teď mnoho za tyto hledající kněze – kteří teď, po přijetí ostudné deklarace Fiducia Supplicans, spatřili v plnosti hloubku náboženského podvodu, který se šíří z Vatikánu – a na kterém žel čeští a moravští biskupové přijali podíl.

      Modleme se za všechny hledající, kterým se v tuto chvíli otevírají oči. A neodežeňme je nějakým povýšeným jednáním. Oni jsou na cestě ke Kristu, jako i my jsme na cestě ke Kristu.

      Protože teď je čas, kdy se bude Církev měnit a očišťovat. Kdy si Kristus bude volat své k sobě. On je zná, On si je k sobě tiše a skrytě vede celé roky…

      • Jan Hofírek napsal:

        Máme ale u nás kněze, kteří nebudou žehnat sodomitským párům? Věřím, že se takoví najdou, ale dosud jsem nezaregistroval, že by se někdo z nich distancoval od FS. Proč nám zatím nikdo z těch „skutečných Kristových kněží“ neřekl jasná slova?

        • Terezie Šebková napsal:

          Správně je napsáno: modleme se za hledající kněze! Ono přiznat se k Pravdě, která nechce být slyšena, před svým představeným, který má nade značnou pravomoc, je o hodně těžší než se účastnit anonymní internetové diskuse!
          Dnes jsem byla při tradiční mši sv. svědkem toho, jak po přečtení pastýřského listů našich biskupů byl kněz napomenut, proč to čte neboli jak si dovoluje být poslušen svého biskupa!
          Vskutku inovativní přístup! Takový jsem za padesát let, co se účastním NOM, nezažila.
          Kněží rozhodně nemusí poslouchat laiky, ani ne ty tradiční. Ale mohlo by se docela dobře stát, že opustí službu, nebudou-li přijati se svými nejistotami, obavami a hledáním.
          Prosím, pamatujme na to!

          • + Josef Poutník napsal:

            Paní Terezii i panu Janu Hofírkovi.

            Na portálu „Te Deum hodie“ jsem ocitoval otevřený dopis statečného kněze, který po vydání Fiducia supplicans a jeho schválení Českou biskupskou konferencí odmítl žehnat párům homosexuálním i párům
            žijícím v mimomanželském svazku.

            Kněze, který nikdy nebyl tradicionalista – a který ještě před několika lety v rozhovoru hájil papeže Františka… Teď je z něj snad jediný statečný kněz „oficiální“ Církve, který se projevil veřejně jako skutečně autentický kněz Kristův.

            ….

            Žijeme v časech bouře: musíme hájit věc našeho Pána, ale zároveň nebýt agresivní – musíme se zároveň umět vžívat do postavení těch, kdo hledají.

            ….

            Doporučuji zajímavý projekt „Te Deum hodie“ a „Christianitas.sk“ – jde o pravidelné (zde zveřejňované) video-diskuse na témata, která dnes doslova otřásají Církví.

            Na portálu „Te Deum hodie“ už nyní probíhá internetová diskuse k prvnímu videorozhovoru na téma „Synoda o synodalitě a Fiducia supplicans“. – Myslím, že jde o výborný projekt, informující o dějích, které žel mainstreamoví katolíci buď vůbec neregistrují, nebo naprosto nechápou. Moc doporučuji.

            A opravdu – modleme se – i za ty, které považujeme za názorové odpůrce. Nemůžeme slevit z našich hodnot víry – a nechat je naředit modernisty. Ale můžeme a musíme se (vždyť je to přání našeho Pána Ježíše Krista) modlit za obrácení těch, kdo se dosud neprobudili – nebo byli svedeni lživými naukami (včetně těch, které infikovaly Církev).

            Panno Maria, Přemožitelko všech bludů, oroduj za nás!

            • Terezie Šebková napsal:

              Děkuji za odpověď, na „Tě Deum“ jsem se dívala, před oním knězem se skláníme velmi hluboce!
              Vyjádřím se později přímo tam.

          • Jan Hofírek napsal:

            Paní Šebková, já jsem na té Mši svaté byl také a
            ten člověk řekl: „Otče Tomáši, proč to čtete. Vždyť naši biskupové zradili Krista. Oni žehnají sodomitským párům.“

            • Terezie Šebková napsal:

              Pane Hofírku,
              já si myslím, že mše sv. nemá být ničím narušována.
              Jistě je možné kněze vyhledat po skončení bohoslužby a říci mu své stanovisko a vyslechnout to jeho, ale ve chvíli, kdy se máme soustředit na Nejsvětější Oběť, se to opravdu nehodí.
              Děkuji za pochopení!

    • Terezie Šebková napsal:

      Díky moc za tento odkaz, pro mě, která nevládnu angličtinou, velká pomoc!

    • Josef napsal:

      co od toho očekáváte?

  26. Lepší pozdě, než nikdy napsal:

    Zcela pozorovatelný rozklad trvá už minimálně od r. 1970, tak je dobré, že si toho někdo v r. 2024 také všimnul. Nicméně tím, že nebude „žehnat“ sodomitské zvrácenosti, se ještě modernistický kněz nestal katolíkem.

    FS je jen taková třešnička na dortu. Kdo si ten rozklad díky FS uvědomil, tak jedině dobře. Měl by ale začít tím, že nebude navštěvovat (je-li laik), natož sloužit (je-li kněz) zednářsko-protestantský obřad zvaný lidově Nová mše nebo Mše podle misálu Pavla VI.

    Dále by chtělo pokračovat v tom, že (je-li laik) nebude v manželství zabraňovat početí a (je-li kněz) nebude dávat rozhřešení lidem, kteří užívají jakoukoliv formu antikoncepce.

    Bez těchto dvou věcí se jaksi nikam nepohneme a z veškerého odporu proti FS zbude zase jen přešlapování na místě a víceméně spolupráce na modernistickém rozvratu.

    Vizte (pro laiky i kněze): https://www.krasaliturgie.cz/mse-svata/historicky-vyvoj/co-s-novou-msi-r-d-james-wathen.html

    A (zejména pro kněze): https://www.krasaliturgie.cz/clanky/komentare/knez-a-nova-mse.html

  27. Na jméně nezáleží napsal:

    Petici podepíši, je to dobrá věc. Nic to ale nemění na tom, že je potřeba především budovat podzemní katolickou církev, tedy především shromáždit ty katolické kněze, kteří místo Františka se drží učení Ježíše Krista a apoštolů. O českých a moravských biskupech nyní ve funkcích a zvláště o jejich věrnosti a odvaze mám vlastní mínění, které vyřčeno celé by přesáhlo kapacitní možnosti pražské kanalizační sítě. Proto tipuji, že my petenti dostaneme prefabrikovanou odpověď ve smyslu, otevřte svá srdce pro jinakost a lásku bez hranic, nebojte se, myslíme na vás a modlíme se za vás, ve spojení s Františkem I. Belialem, tedy ehm zatím Fr. Bergogliem.

  28. -- napsal:

    Papež odhaluje pokrytectví těch, jež kritizují žehnání LGBT.

    „Nikdo nebývá pohoršen tím, když žehnán podnikateli, který může vykořisťovat lid. Ale jsou pohoršeni, když žehnán homosexuálovi. To je pokrytectví.“

    https://twitter.com/Reuters/status/1755230316854141173

    • Ignác Pospíšil napsal:

      To je čirá demagogie, nedjde o žehnání homosexuálovi, ale o žehnání hříšnému soužití, byť okecávané.

      • + Josef Poutník napsal:

        🙂To slovo „okecávání“ už asi napadlo mnoho čtenářů tohoto fóra… Přímo v podnázvu deklarace Fiducia Supplicant v oficiálním vydání ve Vatikánu je totiž uvedeno, že jde o ŽEHNÁNÍ PÁRŮM. A toto slovní spojení – „žehnání párům“ – se v textu deklarace objevuje ještě mnohokrát.

        Všichni ti, kdo popírají tuto evidentní skutečnost, buď deklaraci nikdy vůbec nečetli a znají ji pouze z papežových komentářů (které se snaží mlžit a tvrdit, že jde o žehnání jednotlivcům – ubohým pronásledovaným nepřijímaným zástupcům LGBT) – nebo evidentní realitu heretické vatikánské deklarace schizofrenně popírají. Což je už opravdu čiré zoufalství.

        „Vaše řeč ať je ano,ano – ne,ne. Co je nad to, je ze Zlého.“ (Evangelium svatého Matouše 5,37)

        A „ze Zlého“ tady znamená zcela nekompromisně: „je inspirováno Ďáblem.“

      • Renda napsal:

        Navíc o tom podnikateli nemusím vědět, že vykořisťuje zaměstnance.

    • JaB napsal:

      Když mě někdo, kdo je zcela objektivně satanista, bolševik a uzurpátor papežského stolce, označí za pokrytce, nemám nejmenší důvod se tím cítit dotčen. Zvlášť když se ani neobtěžuje přitom předstírat elementární logiku.

      Podnikatel může a nemusí zneužívat podnikání k vykořisťování lidu, ale podnikání je samo o sobě mravně dobré a proto je možné mu žehnat. Svazek dvou sodomitů je sám o sobě hříchem do nebe volajícím, pro který neexistuje žádné ospravedlnění, a vyslovovat nad ním požehnání dává přesně stejný smysl jako žehnat satanovi v jeho vzpouře proti Bohu.

  29. Jan Hofírek napsal:

    v Praci, 13. února 2024

    Bratři a sestry,

    píši tyto řádky pod dojmem zděšení, rozhořčení a pohoršení z prohlášení našich biskupů, kteří vyslovili souhlas s hanebnou a satanistickou deklarací Fiducia Supplicans. Je to poprvé v dějinách Církve, kdy je z jejích nejvyšších míst dovoleno žehnat sodomitským zvrhlíkům. Je jasné, že se nacházíme v osudovém okamžiku, kdy je každý z nás postaven před rozhodnutí, jak se zachovat. Chci Vám zde ve stručnosti napsat, co mi říká mé svědomí.
    Homosexuální skutky jsou dle Písma svatého Starého i Nového zákona ohavností a ti, kdo se jich dopouštějí, kráčí k věčnému zavržení. Největší katolický teolog svatý Tomáš Akvinský označuje homosexuální páření za neřest, která jde proti přírodě a proti Bohu. Horší už je podle něj jen soulož se zvířaty.
    Je zřejmé, že dovolením „žehnat“ homosexuální páry se naši biskupové stali nepřáteli Krista a sluhy ďábla. Stejné je to i s kněžími, kteří žehnání sodomitů neodsoudili. Pro pravověrného katolíka je nadále nemožné být s těmito lidmi v jakémkoli vztahu, neboť by se spolupodílel na hříchu, který volá do nebe k Bohu o pomstu. A co to znamená konkrétně pro náš náboženský život?
    Domnívám se, že bychom se měli účastnit pouze těch Mší svatých, které slouží Kristu věrní kněží. Pokud to není možné, pak i kněz ve stavu smrtelného hříchu slouží Mši svatou platně, Měli bychom mu však jasně sdělit, co si o žehnání sodomitských párů myslíme a vyzvat ho, aby přestal dávat věřícím pohoršení. Co se týká svátosti smíření, křtu či uzavírání manželství, tam bychom měli vždy vyhledat Kristova kněze, byť by to bylo spojeno s určitými obtížemi. Není přece možné, aby nám udělovaly rozhřešení, křtily naše děti a žehnaly našemu manželství ruce, které zároveň žehnají ďáblovi!
    Bratři a sestry, za velmi důležité považuji i to, aby se všichni, kdo v těchto temných časech chtějí zůstat věrni Kristu, nějakým způsobem sjednotili, vytvořili společenství, nebo alespoň o sobě věděli. Nebude nás asi mnoho a budeme nejspíš terčem všemožných pomluv a útoků, ale to nás nesmí mást ani lekat. Modlitbou svatého růžence se obracejme k Nejsvětější Panně, Přemožitelce ďábla a statečně bojujme o dosažení věčného života. I když nás naši pastýři opustili a dali se do služeb Otce lži, Bůh je stále s námi.

    Jan Hofírek

    jan.hofirek@seznam.cz

  30. Rostislav Vlček napsal:

    Pro: +Poutník a spol.
    Nechci dlužit odpovědi. Nejprve příměr:

    Hrad v obležení. Vladař povolá vojáky – ty osvědčené a k nim nově vyzbrojené. Oba oddíly se ale obrátí zády k hradbám a začnou spor, zda důležitější jsou tradiční halapartníci nebo moderní kušíři. Občas juknou ven a hlásí, že strategie funguje, nepřítel se bojí a neútočí. V táboře nepřátel se vojáci smějí tak, že halapartníci neudrží zbraň, kušíři nic netrefí a museli si dát pauzu.
    Bída církve není důsledkem ani tradice, ani modernismu, ale toho, že jejich spor ve společenství víry, naděje a lásky vůbec neměl vzniknout. Dal vzklíčit schizmatům. Díky Velkému máme Istanbul a ne Konstantinopol. Postavení Písma proti papeži vedlo k Reformaci, potokům krve a jen zázrakem ne k islámské Evropě. Dnes se proti papeži oháníme Tradicí. Další schizma na cestě Evropy k islámskému státu? Vítězství, které vůbec nemělo být vybojováváno, bude jásotem člověka, že si úspěšně uřízl jednu nohu. Desatero má 10 holých vět. Dnešní katechismus má kolem 2800 odstavců a je spíš podkladem pro 2800 sporů nad jejich výkladem než praktickým návodem. Tím jsou už 2000 let v dokonalé a úplné formě Evangelia – život Kristův.
    Neodpovídám na otázky, které jen prohlubují spor mezi halapartníky a kušíři. Nepřijímám diskurz a na obvinění z „papolatrie“ nekontruji „tradiciolatrií“. Připadlo by mi to hloupé. Neobhajuji papeže – nechci podporovat představu jeho soudu. Líbí se mi vše, co papež koná? Ne. Ale myslím, že Bůh nám jeho legitimní volbou ukládá snažit se o jeho pochopení, ne odsouzení. Nevedu si kartotéku hříchů bližních, natož papeže. K obavám, zda jednou projdu úzkou bránou mi úplně stačí ty vlastní.
    Děkuji pánu Bohu i za křesťanská média. Kdo zažil v hospicu mši s TV Noe nebo v autě poslouchal noční modlitbu růžence s Proglasem a slyšel přímluvy babiček, matek, rodičů, dětí, pochopí, jak strašlivým omylem, ba hříchem, je spílat jim za „mainstream“ a nekatolicitu. Katolicita je právě tam. Neleží na 7metrové kardinálské vlečce. Myslím, že v tomto Sv. Otci rozumím.
    Pokud z toho všeho není zřejmé, proč sem občas píši, pak se omlouvám. Líp to vysvětlit neumím. S popeleční středou si ale ukládám půst od sporů a děkuji za strpění. Přeji všem sdostatek pokoje pro přípravu na Velikonoce. Na svou katolicitu mám jednoduchý test. Podaří-li se mi jeden desátek, aniž bych si při něm vzpomněl na NOM nebo Trident, tak to s ní ještě není tak marné 🙂 Přeji od srdce vše dobré.
    A také upřímně děkuji za pochopení paní Lence, s přáním Božího požehnání.

    • + Josef Poutník napsal:

      Žel, bratře, na rozdíl od stovek biskupů celého světa, na rozdíl od například bývalého perfekta Kongregace pro nauku víry kardinála Gerharda Mullera (viz lifesitenews.com) Vám nedochází, že tím, kdo vede útok na Konstantinopol, je tento papež.

      Vy schvalujete ŽEHNÁNÍ SMRTELNÉMU HŘÍCHU? Opravdu? Myslíte si, že je to katolické? Že je to v souladu s Písmem svatým, katolickou morální naukou – a Katechismem katolické Církve? Ty stovky biskupů si to nemyslí – a katolíkovi, který zná nauku Církve, je zcela jasné, že v případě Fiducia Supplicans jde o herezi.

      Vy „jedete“ v módu, že vše, co přichází z Vatikánu, je dobré. A co je tedy dobré: prohlášení papeže z roku 2021, že párům, žijícím mimo manželství, zvláště homosexuálním párům, nelze nikdy žehnat?

      Anebo prohlášení TÉHOŽ papeže o dva roky později, že je aktem milosrdenství požehnat těmto párům (protože v deklaraci Fiducia Supplicans se mnohokrát mluví o žehnání párům)? – Vy nevnímáte naprostou schizofreničnost této situace? Zakázal jste si o tom přemýšlet?

      Ujasněte si, bratře, co a koho vlastně hájíte. A shánějte si relevantní informace – protože informován o realitě v Církvi prostě nejste. Proto napíšete o skutečnosti – pouze o svých představách. Žijete v ulitě – ti lidé, kteří tu s Vámi polemizují, žít v pohodlné ulitě ale odmítají. Protože křesťan má žít v pravdě.

      Chápu, že je Vám v tomto stavu dobře, že jste na tom do veliké míry postavil svou víru – ale nesnažte se prosím přesvědčit ty, kteří o dějích v přítomné Církvi mají opravdu neskonale víc objektivních informací. Není to ve Vašich silách, vy nemáte k dispozici žádná fakta.

    • Terezie Šebková napsal:

      Děkuji panu Poutníkovi za reakci, s níž se plně ztotožňuji!

      Byl jste to Vy, pane Vlčku, kdo jako první vystartoval proti panu Poutníkovi.

      Víte, já jsem se do diskuse zapojila poprvé, abych si ověřila svůj názor a mohla ho sdělit osobě, která si myslí opak. Prostě některé vztahy vyžadují, aby věci byly pojmenovány přesně, i když je předem jasné, že to bude nepříjemné a bude to bolet. Stalo se, k válce nedošlo, naše kontakty budou pokračovat.

      Snažila jsem se vysvětlit Vám co nejjemněji stanovisko nás mnohých, ale pokud Vás to dohnalo až k řinčení zbraní, už Vás dále obtěžovat nebudu. Jedna válka, která velmi tragicky zasáhla do života mé rodiny, úplně stačila.

      Růženec v různých společenstvích, a to i v tom proglasáckém, jsem se modlila mnohokrát. Sdílet bolesti druhých, aniž bych hodnotila jejich názory, myslím docela umím. Určitě si to myslí ti, kteří mě o modlitbu, často i opakovaně, žádájí.

      Znovu opakuji: ze srdce Vám přeji, abyste vešel těsnou bránou!

  31. Rostislav Vlček napsal:

    A omlouvám se – neprošlo mi formátování odstavců, které jsem v textu samozřejmě měl.
    RV

  32. Jan Hofírek napsal:

    KOMUNIKÉ GENERÁLNEHO PREDSTAVENÉHO FSSPX
    „Ak ma milujete, budete zachovávať moje prikázania. Kto má moje prikázania a zachováva ich, ten ma miluje.“
    Sme zhrození vyhlásením Fiducia supplicans prefekta Dikastéria pre náuku viery v otázke žehnania „párov v neregulárnej situácii a párov rovnakého pohlavia“. Najmä preto, že tento dokument podpísal sám pápež.
    Hoci sa v ňom údajne predchádza akejkoľvek zámene požehnania takýchto nelegitímnych zväzkov s požehnaním manželstva medzi mužom a ženou, toto vyhlásenie sa nevyhýba ani zámene, ani pohoršeniu: nielenže učí, že služobník Cirkvi môže zvolávať Božie požehnanie na hriešne zväzky, ale tým, že to robí, vlastne tento hriešny stav ešte posilňuje.
    Výzva na takéto „požehnanie“ by mala spočívať v tom, že by sa za týchto ľudí v neliturgickom rámci prosilo, aby „všetko, čo je v ich živote a v ich vzťahoch pravdivé, dobré a ľudsky hodnotné, bolo vložené, uzdravené a pozdvihnuté prítomnosťou Ducha Svätého“.
    Avšak nútiť tých, ktorí žijú v zásadne chybnom zväzku, aby verili, že by tento zväzok mohol mať nejakú pozitívnu hodnotu, je najhorším druhom podvodu a najvážnejším nedostatkom lásky voči týmto strateným dušiam. Je mylné predstavovať si, že v situácii verejného hriechu je niečo dobré, a je nesprávne tvrdiť, že Boh môže požehnať páry žijúce v takejto situácii.
    Nepochybne každý človek môže získať pomoc prostredníctvom Božieho milosrdenstva, aby s istotou zistil, že je povolaný k obráteniu, aby prijal spásu, ktorú mu Boh ponúka. A svätá Cirkev nikdy neodmieta požehnanie hriešnikom, ktorí oň oprávnene prosia: ale vtedy toto požehnanie nemá iný cieľ ako pomôcť duši premôcť hriech, aby žila v stave milosti.
    Svätá Cirkev teda môže požehnať každého jednotlivca, dokonca aj pohana. Nikdy však v nijakom prípade nemôže požehnať zväzok, ktorý je sám osebe hriešny, pod zámienkou, že v ňom podporuje to, čo je dobré.
    Keď požehnávame manželský pár, nepožehnávame izolovaných jednotlivcov: nevyhnutne požehnávame vzťah, ktorý ich spája. Nemôžeme však vykúpiť vnútorne zlú a pohoršujúcu skutočnosť.
    Takéto povzbudzovanie k pastoračnému postupu pri týchto požehnaniach vedie v praxi neúprosne k systematickému akceptovaniu situácií nezlučiteľných s morálnym zákonom, nech sa hovorí čokoľvek iné.
    To, žiaľ, zodpovedá tvrdeniam pápeža Františka, ktorý definuje postoj tých, „ktorí nútia ľudí správať sa spôsobom, na ktorý ešte nedozreli alebo ktorého nie sú schopní ako povrchný a naivný“ [1].
    Táto myšlienka, ktorá už neverí v moc milosti a odmieta kríž, nikomu nepomáha vyhnúť sa hriechu. Nahrádza pravé odpustenie a pravé milosrdenstvo smutne bezmocnou amnestiou. A len urýchľuje stratu duší a ničenie katolíckej morálky.
    Všetok spletitý jazyk a sofistický štýl dokumentu Dikastéria pre náuku viery nemôžu zakryť elementárnu a zjavnú skutočnosť týchto požehnaní: neurobia nič iné, len posilnia tieto zväzky v ich vnútorne hriešnej situácii a povzbudia ďalších, aby ich nasledovali. Bude to len náhrada za katolícke manželstvo.
    V skutočnosti sa tým prejavuje hlboký nedostatok viery v nadprirodzeno, v Božiu milosť a silu kríža žiť cnostne, v čistote a láske v súlade s Božou vôľou.
    Je to naturalistický a defetistický duch, ktorý sa voľne spája s duchom sveta, nepriateľom Boha. Ide o ďalšiu kapituláciu a podriadenie sa svetu zo strany liberálnej a modernistickej hierarchie, ktorá je od Druhého vatikánskeho koncilu v službách revolúcie v Cirkvi i mimo nej.
    Nech blahoslavená Panna Mária, ochrankyňa viery a svätosti, príde na pomoc svätej Cirkvi. Nech ochraňuje najmä tých, ktorí sú tomuto chaosu vystavení najviac: deti, ktoré sú teraz nútené vyrastať v novom Babylone, bez orientačných bodov a sprievodcu, ktorý by im pripomínal morálny zákon.
    Don Davide Pagliarani, generálny predstavený
    Menzingen, 19. decembra 2023

  33. Martin Jan napsal:

    Věřící katoličtí homosexuálové kárají papeže Františka za Fiducia supplicans(LifeSite News)
    „Svatý otče, usilujeme o nejvyšší věci, usilujeme o nebe. Nepotřebujeme tak přátelské, soucitné a ponižující poplácávání po zádech jako Fiducia Supplicans.“

    Veritas Supplicans
    „Drahý papeži Františku, s jistou troufalostí se obracíme s naší prosbou na Vás; Činíme tak se strachem dítěte, které se cítí zraněno slovy svého tatínka.
    Jsme katoličtí homosexuálové, doprovázeni svými rodinami a přáteli. Náš slabý hlas stále více bojuje o to, aby byl slyšet, protože je posuzován rozladěně a … nesprávný. Proto se obracíme přímo na Vás, Svatý otče, abyste nám sdělil své pochybnosti a rozpaky ohledně Deklarace Fiducia supplicans Dikasteria pro nauku víry.
    Během let Vašeho pontifikátu jsme pozorně sledovali vývoj „teologické reflexe Vaší Svatosti založené na pastorační vizi“ od první otázky „Kdo jsem já, abych soudil homosexuála?“, která vyvolala celosvětovou pozornost k problematice homosexuálních osob. V tu chvíli jsme všichni pochopili, někteří s uspokojením, jiní s obavami, že homosexuální otázka je vašemu srdci obzvláště blízká. Všichni jsme chápali, Vaše Svatosti, že jste tuto větu nosil ve svém srdci již nějakou dobu a čekal jste na příležitost, abyste ji mohl veřejně vyjádřit. Vaše zpráva nebyla pouhou pastýřskou nótou, ale prohlášením o tom, že chcete změnit pastorační vizi, kterou jste nepovažovali za přesvědčivou.
    Svatý otče, je zřejmé, že jste se již rozhodl, jakým směrem se vydat, když jste pravděpodobně vyslechl nejvýraznější hlasy, které se touto otázkou zabývaly. Mohli jste si vybrat cestu otce, který se radí a naslouchá všem svým dětem, i těm, které jsou rigidnější, nezastoupené a možná rezervované. Místo toho jste se rozhodli naslouchat pouze jedné straně, té, která je nepochybně více v souladu s moderním světem, viditelnější a organizovanější.
    V průběhu let jsme byli svědky toho, jak jste osobně a s otcovským přivítáním oslovili své transgender a homosexuální přátele, svobodné i páry, kteří měli tu čest podělit se s vámi o své myšlenky a zkušenosti. Bohužel jsme však neslyšeli o vašich setkáních s těmi, kteří z Boží milosti žijí a zakoušejí osvobozující krásu katolického učitelského úřadu pro lidi s přitažlivostí ke stejnému pohlaví.
    S přízní jsme přijali Responsum Kongregace pro nauku víry k dubiu o požehnání svazků osob stejného pohlaví zveřejněné 15. března 2021, protože nás utvrdilo ve víře a zároveň nás povzbudilo jako muže a ženy, muže i ženu, na cestě následování Pána ke spáse našich duší. Responsum totiž křišťálově jasně říká: „Aby se vyhovělo povaze svátostí, když se vzývá požehnání na konkrétní lidské vztahy, je kromě správného úmyslu těch, kdo se na nich podílejí, nutné, aby to, co je blažené, bylo objektivně a pozitivně uspořádáno k přijetí a vyjádření milosti podle Božích záměrů vepsaných ve stvoření: a plně zjevené Kristem Pánem. Proto pouze ty skutečnosti, které jsou samy o sobě zařízeny k tomu, aby sloužily těmto cílům, jsou v souladu s podstatou požehnání udělovaného církví“ a dodává: „Církev připomíná, že sám Bůh nikdy nepřestává žehnat každému ze svých dětí poutníků na tomto světě […]. Ale on hříchu nežehná a ani nemůže.“ Jen o několik měsíců později, 18. prosince 2023, se totéž dikasterium bohužel postavilo proti sobě a zveřejnilo deklaraci Fiducia supplicans, kterou obchází a potlačuje, „aby to, co je požehnané, bylo objektivně a pozitivně ustanoveno“, a tím „žehná hříchu“. Je zřejmé, že koexistence těchto dvou dokumentů je pomníkem morálního relativismu, stejně jako vážnou urážkou logiky a rozumu.
    Papeži Františku, zdá se, že tím, že hájíš Fiducia supplicans až do hořkého konce, chceš zasadit kůl, který by označil bod, odkud není návratu. Ve skutečnosti nám ukazuje začátek cesty, která je již vyznačena a jejíž obrysy lze zahlédnout: veřejná podpora, kterou jste projevili homosexuálním svazkům v občanské sféře, se jistě důsledně uplatní i v církevní sféře pod stejnou záminkou zachování nauky o katolickém manželství.
    Církev vždy žehnala „todos, todos, todos“, jak rád opakujete, ale prostřednictvím kanonického, liturgického, kněžského, a proto účinného požehnání. Nemají snad i homosexuálové právo přijmout tuto svátostnost v plnosti jejího potenciálu pro milost? Svatý otče, je-li touha vašeho srdce přijmout „homosexuály, kteří hledají Boha“ upřímná a hluboká, proč navrhujete ukvapené požehnání, zbavené svátostného charakteru, jen proto, že podle vašeho osobního přesvědčení musí přijetí nutně projít plným přijetím „homosexuální lásky“, sociální a církevní, a vypůjčit si tak jazyk, který nám katolíkům nepřísluší? Jste skutečně přesvědčeni, že toto je správná cesta, jak vymyslet katolickou pastoraci, která odpovídá na skutečné duchovní otázky srdce přitahovaného osobami stejného pohlaví?
    My, velmi tiše, si myslíme, že ne, papeži Františku. Myslíme si, že je toho hodně jiného a mnohem víc. Všichni máme zvláštní povolání od Pána Ježíše: být jako On, milovat tak, jak On miluje nás. Chceme vzít svůj kříž a následovat Ho, protože Jeho jho je snadné a lehké, zatímco jho světa je tvrdé a vede k zoufalství. Zakusili jsme to, Vaše Svatosti, protože jsme kráčeli po těchto klikatých cestách a stále neseme rány.
    Víme, Svatý otče, jaké jsou vaše obavy, protože jsou stejné jako naše. Trpíte, stejně jako my, protože někteří homosexuálové jsou odmítáni svými vlastními rodinami kvůli svému citovému poutu k osobě stejného pohlaví. Tento odmítavý postoj, bez ohledu na dobré úmysly, nebere v potaz katolické magisterium v této věci, které je kategorické, když říká, že homosexuálové „musí být přijímáni s úctou, soucitem a jemností. Pokud jde o ně, bude se vyvarováno všech známek nespravedlivé diskriminace.“ Proto souhlasíme s vašimi obavami, protože jsme toto odmítnutí zažili v kostech. Také na nás, Svatý otče, se někdy pohlíželo s podezřením, blahosklonností a lítostí. Nebo s opovržením, právě těmi, kteří nás milují. Dnes bohužel musíme říci, že stejné opovržení zažíváme i od některých pastýřů v katolické hierarchii, a to jak mezi těmi konzervativnějšími, tak mezi těmi progresivnějšími.
    Samozřejmě, že Fiducia Supplicans zasahuje do těchto problematických a bolestivých rodinných situací a přichází na pomoc homosexuálním osobám odmítnutým kvůli jejich stejnopohlavnímu vztahu. Ale pokud vy, papeži Františku, říkáte, že „homosexuální láska“ je dobrá a pochází od Boha, jak by mohl katolický rodič nadále ospravedlňovat odlišnou výchovnou vizi? Ve skutečnosti je pravděpodobné, že právě to se děje v mnoha katolických rodinách: rodiče se zjevně usmiřují se svými dětmi, protože „papež František to řekl s Fiducia supplicans“. Tato revoluční metoda má však příchuť vměšování; zasahuje tvrdou rukou proti Božímu příkazu rodičům, aby „předávali svou víru svým dětem“. Tak se rozbíjí konstruktivní dialog mezi rodiči a dětmi, inspirovaný katolickou naukou, který je nezbytný pro duchovní růst všech členů rodiny, kteří, povoláni Pánem, aby se důkladně ptali na téma homosexuality, se mohou stát učiteli lásky, a nikoli konformity. Vyhrazujeme rodinám svobodu výchovy, která jim náleží, Svatosti, aniž bychom se vměšovali do osobních názorů předávaných shůry, ať už jsou jakkoli autoritativní. Jsme přesvědčeni, že budeme potřebovat tyto svaté rodiny, které se staly odborníky na péči o citové rány, místo aby je nadále ignorovaly.
    Vyřešili jsme možná některé kritické situace, jistě, ale na úkor Pravdy. Vy, Svatý otče, když prohlašujete „homosexuální lásku“ za dobrou, zaujímáte místo rodin, abyste „vyřešil problém“ nějakého bolestného konkrétního případu. Tím, že tak učiníte, možná donutíte některé katolické rodiče, aby šli ve stopách tolika lidí, kteří odmítají Fiducia supplicans, včetně kardinálů, biskupů a kněží po celém světě, a tím vytvoříte další napětí v rodinách. Jste si dobře vědomi toho, že homosexuální cítění je samo o sobě nezřízené, i když se vám tento jazyk nelíbí, protože se vám zdá hrubý a urážlivý. Nebylo by pastoračně správnější „vyřešit problém“ praktikováním pravdy s láskou, než jít cestou lživého sentimentalismu? Pravda nás skutečně osvobozuje, Vaše Svatosti. Není to zastaralé rčení. Ale lhaní nás činí ještě více zotročenými ukvapenou a povrchní ideologií, která nemá nic společného s Kristovou Pravdou, natož s Jeho Láskou.
    Svatý otče, usilujeme o nejvyšší věci, usilujeme o nebe. Nepotřebujeme tak přátelské, soucitné a ponižující poplácávání po zádech jako Fiducia Supplicans. I my máme právo kráčet cestou obrácení a nakonec nechat Ježíše Krista, aby oslavil náš kříž.
    Prosíme Vás, Svatý otče, o Pravdu: Požádejte příslušné dikasterium, aby stáhlo tento zbytečný a škodlivý dokument, a zasaďme se, nikoho nevyjímaje, abychom se zahájili upřímnou a skutečně účinnou pastorační péči v plném souladu s obrazem Dobrého Pastýře, který jde hledat zraněné ovce. Brání je, nosí je na ramenou, uzdravuje je a vede zpět ke stádu. Potřebujeme dobrou pastvu, papeži Františku, potřebujeme slova pravdy.

    S upřímností a respektem.
    Katoličtí homosexuálové, jejich rodiny a přátelé

  34. Martin Jan napsal:

    Zkoumání pasáží z evangelia sv. Matouše, kterým František běžně odporuje
    Autor: Robert Morrison | Sloupkař Remnant

    Abychom lépe ocenili tyto urážky, můžeme se zamyslet nad některými z mnoha způsobů, kterými František běžně odporuje učení, které nacházíme v evangeliu sv. Matouše. Samozřejmě, že bychom toto cvičení mohli opakovat pro celý Nový zákon, ale obraz, který se vynoří pouhým pohledem na evangelium sv. Matouše, nám říká vše, co potřebujeme vědět o Františkově křesťanské víře.

    Musíme být ochotni přinášet oběti, abychom se vyhnuli hříchu. František učí, že Bůh přijímá všechny lidi takové, jací jsou, a že pouze rigidní a zaostalí tradiční katolíci očekávají, že lidé budou přinášet oběti, aby se vyhnuli hříchu. Ježíš však střízlivě objasnil, že musíme být ochotni přinášet velké oběti, abychom se vyhnuli hříchu: „A jestliže tě tvé pravé oko pohoršuje, vyloupni je a odhoď od sebe. Nebo jest pro tebe užitečnější, aby zahynul jeden z údů tvých, nežli aby všecko tělo tvé uvrženo bylo do pekla. Pakli by tě pohoršovala pravice tvá, utni ji a odhoď od sebe; nebo jest pro tebe užitečnější, aby zahynul jeden z údů tvých, nežli aby všecko tělo tvé uvrženo bylo do pekla.“ (Matouš 5:29–30)

    Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Ježíš nám řekl, že musíme sloužit pouze Bohu: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Nebo buďto jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho podržeti, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu a mamonu.“ (Matouš 6:24) František pravděpodobně souhlasí s myšlenkou, že nemůžeme sloužit dvěma pánům, protože se zcela soustředí na službu protikatolickým globalistickým zájmům. I když samozřejmě existovali papežové, kteří sloužili mamonu ve svém osobním životě, žádný papež nikdy jednoznačně neučil katolíky, aby sloužili mamonu tak, jak to dělá František.

    Cesta do nebe je úzká. Náš Pán objasnil, že cesta do nebe je úzká: „Vcházejte úzkou branou, neboť široká je brána a široká je cesta, která vede do záhuby, a je mnoho těch, kteří po ní vcházejí. Jak těsná je brána a těsná cesta, která vede k životu, a málo je těch, kdo ji nalézají!“ (Matouš 7:13–14) Prakticky každá Františkova iniciativa signalizuje, že cesta do nebe je široká a je téměř nemožné se z ní odchýlit, pokud člověk není tradičním katolíkem.

    Tyto příklady z evangelia sv. Matouše výše by nám měly umožnit dospět k nepopiratelnému závěru: František nejenže není katolík, ale je ve svých slovech a skutcích zásadně protikřesťanský.

    Do nebe mohou vstoupit pouze ti, kdo činí Boží vůli. Ježíš chce spasit všechny duše, ale jen ti, kdo činí jeho vůli, mohou být spaseni: „Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích, vejde do království nebeského. Mnozí mi v onen den řeknou: Pane, Pane, cožpak jsme neprorokovali ve Tvém jménu, nevymítali ďábly ve Tvém jménu a neučinili mnoho zázraků ve Tvém jménu? A tehdy jim vyznám: Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, kteří se dopouštíte nepravosti.“ (Matouš 7:21–23) Ve světle těchto slov musíme dojít k závěru, že Františkova neustálá snaha odradit duše od konání Boží vůle je ďábelská.

    Ježíš zapře ty, kdo ho zapírají. Ježíš dal jasně najevo, že se nesnaží sjednotit všechny lidi v nevěrném bratrství: „Každý, kdo by mě vyznal před lidmi, i já ho vyznám před svým Otcem, který je v nebesích. Kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem, který je v nebesích. Nedomnívejte se, že jsem přišel uvést na zem pokoj, nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.“ (Matouš 10:32–34) Různými způsoby, včetně snahy o falešný ekumenismus, se František snaží přesvědčit katolíky a svět, že Ježíš nevyžaduje, aby ho lidé následovali, a rozhodně by je neodsuzoval za to, že tak nečiní.

    Měli bychom se chtít vyhnout peklu. Zatímco František naznačuje, že peklo může být prázdné, a také kárá katolíky, kteří se snaží přivést duše k víře, aby se vyhnuli peklu, Náš Pán často poučoval své učedníky o velké potřebě, aby se vyhnuli zatracení: „Tak tomu bude na konci světa. Vyjdou andělé a oddělí bezbožné od spravedlivých. A uvrhne je do pece ohnivé, tam bude pláč a skřípění zubů.“ (Matouš 13:49–50) Pokud Ježíš v tomto podváděl své učedníky, proč bychom měli věřit čemukoli jinému, co řekl?

    Musíme zapřít sami sebe a nést kříž. Ježíš učil, že musíme upřednostňovat duchovní zájmy před hmotnými: „Ježíš řekl svým učedníkům: Chce-li kdo jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo chce zachránit svůj život, ztratí jej, a kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“ (Matouš 16:24–25) Celé Františkovo poselství se však točí kolem upřednostňování zájmů naší padlé lidské přirozenosti a globalistické agendy na úkor služby Bohu. Františkova podpora covidových lockdownů a vakcín měla v tomto bodě rozptýlit jakékoli pochybnosti.

    Je nepochybně ctnostné odporovat Fiducia supplicans, protože každé použití domnělé autority, kterou uděluje, je urážkou Boha a nebezpečím pro duše.

    Měli bychom se vyvarovat skandálů. V jednom z nejvýraznějších varování Bible nám Ježíš říká, že nesmíme pohoršovat druhé, zvláště ne děti: „Kdo by však pohoršil jednoho z těchto maličkých, kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a utopili ho v mořské hlubině. Běda světu kvůli skandálům. Neboť nutně musí přicházet pohoršení, ale běda člověku, skrze něhož pohoršení přichází. Pakli by tě pohoršovala ruka tvá aneb noha tvá, utni ji a odhoď od sebe. Lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys měl obě ruce nebo dvě nohy a byl uvržen do věčného ohně.“ (Matouš 18:6–8) Na druhou stranu, František při mnoha příležitostech sešel z cesty, aby otevřeně pohoršil církev a svět, včetně jeho propagace agendy LGTBQ, obhajoby notoricky známých zvrhlíků a trvání na tom, že každý musí podstoupit nebezpečné a neúčinné záběry, pokud miluje svého bližního.

    Boží dům by neměl být doupětem zlodějů. Ježíš netoleroval ty, kdo poskvrňovali Boží dům: „I všel Ježíš do chrámu Božího, a vymítal všecky, kteříž v chrámě prodávali a kupovali, a stoly penězoměnců i stolice prodavačů holubic zpřevracel. I dí jim: Psáno jest: Dům můj dům modlitby nazván bude. ale vy jste z něj udělali doupě zlodějů.“ (Matouš 21:12–13) František dělá z Církve doupě zlodějů (tím, že ctí a podporuje protikatolické globalisty) a heretiků (tím, že vítá nekatolické bohoslužby), ale vyhání ty, kteří se upřímně snaží praktikovat víru, kterou Ježíšovi apoštolové předali svým nástupcům.

    Ježíšova slova nepominou. František říká katolíkům, že už nemohou následovat Ježíšova slova, protože je to rigidní a zpátečnické. Ježíš však řekl, že jeho slova nikdy nepominou: „Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.“ (Matouš 24:35) Vzhledem k tomu, že Ježíšova slova nikdy neprojdou, křesťané nemají vůbec žádné právo je reinterpretovat ve světle moderních choutek k závěrům, které se zásadně liší od jeho prostého významu.

    Jděte a učte národy. František běžně odsuzuje proselytismus a charakterizuje jako zlo pokoušet se obracet duše ke katolicismu. Víme však, že náš Pán chce, abychom přiváděli duše do Jeho Církve: „Jdouce tedy, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. Učím je zachovávat všechno, co jsem ti přikázal.“ (Matouš 28:19–20)

    Ať už je jakýkoliv – falešný prorok, ohavnost zpustošení a/nebo vzdoropapež – můžeme se modlit za jeho obrácení, ale nemůžeme žádným způsobem podporovat jeho bezbožnou agendu, aniž bychom si tím zvolili Satana před Bohem.

    Musíme být poslušni Ježíšových přikázání. Ježíš také pověřil svou Církev, aby učila duše, aby se řídily Jeho přikázáními: „Učte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:20) Podle Františka však není třeba následovat Ježíšova přikázání – říká nám, že máme přijímat a doprovázet druhé, ale to nemá nic společného s praktikováním lásky, o které učil Ježíš.

    Mohli bychom přidat další pasáže z evangelia sv. Matouše, kterým František běžně odporuje, a v Novém zákoně je samozřejmě mnoho dalších pasáží, které František odmítá, zejména ty, které se týkají potřeby důstojného přijímání Eucharistie. Tyto příklady z evangelia sv. Matouše výše by nám však měly umožnit dospět k nepopiratelnému závěru: František nejenže není katolík, ale je ve svých slovech a skutcích zásadně protikřesťanský.

    Je nepochybně ctnostné odporovat Fiducia supplicans, protože každé použití domnělé autority, kterou uděluje, je urážkou Boha a nebezpečím pro duše. Nicméně aspekt tohoto rouhačského dokumentu, který „mění hru“, by měl povzbudit věrné katolíky, aby se více zaměřili na to, co musíme udělat, abychom prosili o Boží milost k vyřešení krize papežství. Možná, že naše východisko v tomto bodě spočívá převážně v modlitbě a pokání; ale je zcela rozumné, aby zbývající věrní kardinálové a biskupové s modlitbou zvážili, zda je Boží vůlí svolat nedokonalý koncil, který by prohlásil Františka za vzdoropapeže a nahradil ho.

    Vzhledem k tomu, že je nepravděpodobné, že by dnešní zbývající biskupové podnikli kroky k odstranění Františka, v podstatě nám zbývá modlitba, pokání a naprostý odpor vůči Františkově démonické agendě. Nemůžeme si vybírat, proti kterému z jeho obludných omylů se postavíme, protože to znamená, že některé z nich jsou přijatelnými urážkami Boha. Ať už je jakýkoliv – falešný prorok, ohavnost zpustošení a/nebo vzdoropapež – můžeme se modlit za jeho obrácení, ale nemůžeme žádným způsobem podporovat jeho bezbožnou agendu, aniž bychom si tím zvolili Satana před Bohem. Neposkvrněné Srdce Panny Marie, oroduj za nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *