Biskup Antonio Suetta z diecéze Sanremo-Ventimiglia řekl počátkem ledna v rozhovoru pro italský deník Il Tempo, že katolictví a islám jsou dvě naprosto odlišná náboženství. Interview je vzácným příkladem jasné řeči a odvahy. V době, kdy zřejmě strach odporovat dominantním názorům umlčel většinu katolické hierarchie, znějí biskupova slova jako gesto naděje pro mnoho věřících, zejména v Itálii.
Bez přehánění lze říci, že jeho příspěvek vyniká v církevním kontextu, který je nyní – v Itálii – negativně ovlivněn blízkostí Říma, už dlouho okupovaného neomodernisty, kteří své vysoké úřady změnili ve střediska rozsévání věroučných nejednoznačností a „pastoračních“ odchylek, ne-li rovnou herezí. Doufejme, že biskupa Suettu nepotká podobný osud jako biskupa Reye z diecéze Fréjus-Toulon ve Francii, který byl nedávno odvolán z úřadu za to, že otevřeně hájil liturgickou tradici.
K nejvýstižnějším bodům rozhovoru patří výrok, že křesťanství a islám nejsou rovnocenná náboženství. Tato skutečnost je zřejmá každému s minimem teologických a historických vědomostí. Ostatně je třeba mít vždy na paměti, že islám lze z křesťanského hlediska pokládat za herezi, a tedy za degeneraci. Rozdíly mezi oběma náboženstvími však dalece přesahují nauku: odrážejí se v jejich politických a sociálních důsledcích. Stačí se podívat na případ bruselského Molenbeeku, nyní většinově islámské obce, kde se prakticky uplatňuje právo šaría, což z této oblasti dělá ve srovnání se zbytkem Belgie právní anomálii. Ironií je, že k tomu dochází v místě, kde sídlí Evropská unie, instituce podporující relativismus a extrémní multikulturalismus.
Biskup Suetta den po chaotických oslavách nového roku v Miláně, během nichž četní islámští imigranti uráželi Itálii a vykřikovali Allahu akbar, bez servítků varoval ty, kdo nadále tvrdí, že všechna náboženství jsou si rovna. „Klást všechna náboženství naroveň je urážkou rozumu,“ konstatoval. Nad touto větou se budou mnozí lidé škaredit, vyjadřuje však nepopiratelnou pravdu. Nechť se tedy nikdo, zejména ve Vatikánu, necítí uražen.
Biskup Suetta měl odvahu zkritizovat ekumenismus, který degeneruje v synkretismus. Otevřeně řečeno, jedním z hlavních podporovatelů tohoto trendu je papež František, který výslovně prosazuje myšlenku (viz deklarace z Abú Dhabí ze 4. února 2019), že všechna náboženství vedou k Bohu stejně. Tento přístup, který je zřejmě spíše formou mezináboženské diplomacie než opravdovou křesťanskou láskou, způsobil hluboké znepokojení a rozpaky milionům věřících po celém světě.
Muslimové naproti tomu naprosto bez váhání hlásají nadřazenost své víry a prohlašují, že jejich konečným cílem je islamizace světa. Tento kontrast je očividný a zároveň skličující. Zatímco islám žádné ústupky nedělá, katolický svět, až na řídké výjimky, jako je biskup Suetta, se patrně rozhodl demontovat vlastní identitu.
Dalším zásadním aspektem rozhovoru je důraz, který biskup Suetta klade na povinnosti migrantů. V době, kdy se zdá, že každé diskusi dominují práva, je povzbudivé slyšet biskupa, který připomíná, co učí Katechismus katolické církve: „Politické orgány s ohledem na obecné blaho, za něž jsou odpovědny, mohou podřídit přistěhovalecké právo různým právním podmínkám, zvláště co se týká povinností vystěhovalců vůči zemi, která je přijímá. Přistěhovalec má s vděčností respektovat hmotné a duchovní dědictví země, která jej hostí, poslouchat její zákony a přispívat na její náklady“ (KKC, §2241).
Imigrace nemůže být jednosměrný proces, kde si migranti jednoduše nárokují práva bez jakéhokoli odhodlání se integrovat. Tento přístup dokonale odpovídá tomu, co Církev o přistěhovalectví učila od doby svatého Tomáše Akvinského.
Svatý Tomáš v Teologické sumě
(I-II, q. 105, art. 3) předkládá jednu z nejhlubších a nejrealističtějších analýz k tomuto tématu, jaké kdy byly vypracovány. Velký Učitel Církve rozlišuje mezi dvěma druhy přistěhovalců a zdůrazňuje, že pohostinnost musí být uspořádána s ohledem na obecné dobro. Ne všichni přistěhovalci jsou si rovni a národy mají právo regulovat přistěhovalectví na základě jeho slučitelnosti s hodnotami a potřebami země. Svatý Tomáš cituje Aristotela a připomíná, že integrace je dlouhý proces, který může trvat dvě nebo tři generace. Přijímání cizinců bez rozlišování může ohrozit obecné dobro, zejména pokud se u nich nevyvine silný vztah k hostitelskému národu.
Když biskup Suetta hovořil o muslimské imigraci, ťal do živého. Evropské dějiny jsou poznamenané staletími střetů s islámem, který se vytrvale snažil expandovat na kontinent. O ceně, kterou stála obrana křesťanstva, svědčí události jako bitva u Poitiers (732), Lepanta (1571), Vídně (1683) a další. Ignorovat historickou skutečnost se rovná popírání důkazů.
Představa, že muslimská imigrace je prostě humanitární záležitost, je naivní a nebezpečná. Jak nám připomněl biskup Suetta, Evropa (a celý západní svět, který opustil svůj křesťanský původ) se musí mít na pozoru. Musíme zabránit tomu, aby se města stala předsunutými základnami práva šaría.
Rozhovor s biskupem Antoniem Suettou je výzvou ke správnému chápání přirozeného práva na imigraci v době velkého zmatku v této i jiných otázkách. Jeho otevřenost představuje závan čerstvého vzduchu pro mnoho katolíků, zejména Italů, kteří mají často pocit opuštěnosti ze strany kléru, příliš opatrného na to, aby se odvážil odporovat politické korektnosti.
Biskupova odvaha je zářným příkladem toho, co znamená být opravdovým pastýřem: nebát se hlásat pravdu ani za cenu pronásledování, a to jak zvnějšku, tak uvnitř Církve.
Gaetano Masciullo
Překlad Lucie Cekotová
O hloubce pádu nejvyšších struktur Církve – stejně jako i obrovského množství jejích členů – svědčí to, že toto samozřejmé, logické a katolické prohlášení biskupa Suetty si už sdělujeme jako cosi disidentského a div ne šeptem.
…
Modleme se, ať skončí tento pontifikát tmy – a Církev se znovu nadechne. Ať skončí desítky let trvající babylonské zajetí Božích dětí. Ať se vrátíme domů – a naše Církev znovu rozkvete.
…
Ať je – i díky těm, kdo se odmítli jakkoli podílet na lži a nebyli jakkoli účastni na gigantickém útoku proti duším věřících – opravdu všechno obnoveno v našem Pánu Ježíši Kristu. Amen.
Plody modernizmu v církvi se nezapřou. „Kněze“ a evolučního biologa (darwinista) sic! Orko Váchu vyhodil taktéž modernista arcibiskup pražský z jeho místa od Nejsv. Salvátora v Praze. Tam působil spolu s „monsignorem“ T. Halíkem v pastoraci vysokoškolské mládeže. Padáka prý dostal za novomši v hospodě pod názvem Hospodin v Hospodě. Asi to bylo pro tuto chvíli přes čáru, ale za dva roky to bude jistě vítané zpestření novomší novocírkve. Příliš to nechápu, protože „mše pařezovky“ byly a jsou již standardem pro mladé v přírodě a oč je svátostnější pařez než výčep?
Aneb když odstavili všechny tradiční kněze tak už se žerou mezi sebou. Inu ve falešné církvi pod nejvyšším vedením židozednářů z Vatikánu to ani jinak dopadat nemůže.
Pro LP 2025:
Jen ať se perou mezi sebou. Dobře jim tak. Jen je škoda, že důvodem odvolání Váchy byla až taková „drobnost“ jako mše NOM v hospodě mezi půlitry, zbytky jídla a opilci a ne jeho členství v Lions klubu, heretické názory nebo vztah s jistou hérečkou… To se pak může Vácha zaklínat i stáží mezi trapisty a bláboly, že nosí v kapse „ubrus s ostatky“ a kamarádí s protestanty… Takový slušnější „Heryán“… Modlím se za jeho duši.
Já myslím, že vztah se ženou ve skutečnosti důvodem byl, aspoň co jsem slyšela. Prý s ním vyšel jakýsi knižní rozhovor, kde to nejen otevřeně přiznává, ale ještě i naprosto ujetě okecává. Nechápu dvě věci, jednak – pokud to tak je – proč to arcibiskupství neřeklo a dovolilo z něj udělat „mučedníka za ekumenickou otevřenost“, když přitom šlo o prachobyčejný mravní poklesek,. A za druhé proč nebyl rovnou suspendován jako jiní kněží, na něž se provalilo zatvrzelé porušování celibátu.
Možná na „odpovědné hierarchy“, kteří by ho měli suspendovat, něco hodně biologicko-evolučního ví. Je to velký etik a jako takový ví, že sběr špíny na bližního je základem pozdějšího vyjednávání.
Ano, napsal to ve své knize Když za nás Bůh netahá kaštany z ohně.
Cituji: “ „Já to při zpovědi vždycky konstatuji. Bůh samozřejmě ví, co je a co není hřích. Ale jistá věc je, že jak se za každým Alexandrovým vítězstvím skrývá Aristoteles, tak za každým úspěšným mužem se skrývá žena, což platí u kněží taky. A samozřejmě i naopak. Za každou úspěšnou ženou se skrývá silný muž. Sarah přijde, Sarah miluji, Sarah bude žít s někým jiným a budou mít spolu děti a rodinu. Tuhle větu chci říct a dál se v sobě nepitvat.“
Ta Sarah je jeho přítelkyně, seriálová herečka Sarah Hláváčová, prý katolička… Ale čemu se divit v době Bergogliově…
Jen je zajímavé, jak se za katolického kněze Váchu perou liberální a většinově ateistická média. Stejně jako se perou za jistou médii oblíbenou husitskou farářku žijící ve hříchu. Nebo jak se prala za „katolíka“ Schwarzenberga v době jeho aféry s tou prostitutkou. A teď je jejich miláčkem homosexuál Pospíšil, který si koupil dítě od „náhradní matky“…
Arcibiskup pražský není modernista. Neznáte ho.
Mýlíte se pane Laurentine. Ale je zbytečné to zde více rozpitvávat, brzy dojde k výměně a uznávám, že modernizmus nástupce bude zase o stupeň výš.
Není třeba ničeho jiného, než znát konkrétní skutky primase českého: podpora „Amoris laetitia“, podpora „Fiducia supplicans“, podpora „synodálního procesu“ na místní úrovni – atd. atd.
Muž, který má v současné době v držení stolec svatého Vojtěcha, je typickým produktem II. vatikánského koncilu – svůj stín nikdy nepřekročil.
Jásat nad tím, že zakročil proti křiklavému excesu? To čas od času udělá i nejkřiklavější modernista – včetně současného papeže. – Už dávno nejsme tak naivní, abychom v tom viděli jakýsi „první krok k obrácení“ dotyčné osoby. Takovým krokem by musel být čin, jdoucí ke kořenům současné krize.
A od člověka, který na postech likvidátorů duší nechává působit Halíka, Heryána či Petráčka přece nemůžeme čekat nic takového.
Pane Poutníku, tento Váš komentář je pro mě velmi cenný, díky.
2. umístění snad správné!
Židozednářství, konspirační lež breptající bláboly o spojení Židů a zednářů, je špinavá pomluva na úrovni spojování Pia XII. s nacismem. Vážné použití slova židozednář jako označení pro někoho signalizuje antisemitismus asi jako horečka 41,5 °C těžkou nemoc.
Nemocný ježečku, odkud máte tyto své „znalosti“? Jste snad členem? 🙂 Nastudujte si pro začátek úlohu židovstva v zednářských lóžích a speciálně úlohu výhradně židovské lóže B nai B rith. I v otevřených a dokonce i oficiálních zdrojích (z jejich webových stránek) se dozvíte mnoho o této problematice. Abyste tu nebyl za hlupáka.
Až do 19. století zednáři nepřijímali Židy do lóží. To mluví za vše.
B’nai B’rith má se zednářstvím společné jen to, že se skládá z lóží. Jinak je to jiná organizace.
Jasně zakladatelé lóže nebyli jejími členy….. Ještě nějakou pohádku máte na skladě? Judaismus a zednářství jsou z jednoho hnízda. Vaše znalosti (nejen) na dané téma jsou nicotné, debata s vámi o čemkoliv je ztrátou času. Spiknutí proti lidstvu a proti církvi je web, kde je soustředěno mnoho materiálu na dané téma v češtině.
Tak jsem se na ty stránky koukl. Eisenmenger, Protokoly sionských mudrců, židovská porážka, Erich Luddendorf (Hitlerův milovaný generál), výraz „židovská otázka“, rituální vražda, dílo kolaboranta Ryse-Rozsévače, popraveného r. 1946 za napomáhání nacistům, výraz zakošerování, August Röhling, nacistický film Žid Süß z roku 1940, dokonce fenomén UFO! To je hrůza, že můžete toto brát vážně. Takové bláboly. Fenomén UFO!
Hlavně nesmíte číst jenom nadpisy, ale i obsah. Jinak zůstáváte tam kde jste byl. Nebo se bojíte si něco na dané téma přečíst?
To není strach, ale zhnusení. Kdybyste viděl článek s nadpisem „Biskupové žrali játra kacířů rožněná na papežský způsob“ nebo „Odpůrci potratů jsou prasata a nenarozené děti odpad“ nebo jinou podobnou zlovolnou blbost, jsem si jist, že byste jej nečetl stejně jako já ty nacistické a jim podobné hnusy, maximálně pro poučení, jak mnoho lze lhát, aby té agitce lidé ještě uvěřili. Nebo se mýlím?
NIc takového tam není. Konečně můžete si najít vše sám co se týče zednářství a judaismu kdekoli jinde. Ale dá to práci, protože informace na dané téma neleží všude.
Ale asi jste opravdu nemocný a dobře vám bude jen ve vaší právdoláskařské bublině, kde si vzájemně lžete do kapsy.
Jistěže tam nic takového není. Ty dva „názvy“ v uvozovkách jsou hypotetické příklady něčeho, co byste nečetl, vida takový nadpis, Vy. Ostatně ani já, ledaže bych se chtěl poučit o propagandě druhé strany. Takže jste mě pochopil úplně špatně, asi jsem se vyjádřil málo srozumitelně.
Spíše to vypadá, jako byste ty stránky neviděl Vy, protože jsou tam opravdu články o pravosti Protokolů sionských mudrců, spisy o židovské rituální vraždě od Röhlinga, které jsem kdysi četl a které třeba obhajují tridentský případ, věci o UFO a spisy nacistické provenience (proč bych měl číst něco o Židech od po válce pověšeného kolaboranta?). Jestli jste je viděl a tyto věci čtete a schvalujete, je to ohavné.
K pravdoláskařům nepatřím, Havla rád nemám, politiku před ani po r. 1989 neschvaluji, ani se zednářstvím nesouhlasím (co je šeptem, to je s čertem), žádné bubliny se neúčastním, dejte pozor na rychlé soudy.
Mimochodem, zednáři opravdu na počátku nepřijímali Židy. Týká se to minimálně francouzských zednářů v době Velké francouzské revoluce.
Kladení všech náboženství na roveň je přece blud modernismu, schválený a proponovaný II. Vatikánským koncilem. Čemu se tedy kdokoli 60 let poté diví? Sporné závěry
II. VK byly ovlivněny ne Duchem Svatým ale satanem, resp. provedená aplikace závěrů II. VK do života církve je cestou rozkladu a hniloby.
Pokud jsou všechna náboženství dobrá, že je klademe vzájemně naroveň, asi jako různé zájmové kroužky modeláři, včelaři, chovatelé slepic apod., pak je výlučnost křesťanství popřena a je zcela zbytečné v těchto dnech mrznout v kostele ať už na tradiční nebo novomši.
Tento pontifikát, beze sporu ten nejstrašnější v dějinách naší Církve, pomalu končí.
I když máme soucit s utrpením starého člověka, jehož život dospěl ke svému závěru – a můžeme se přimlouvat za Boží milosrdenství s tímto nešťastným mužem, prosme už nyní za toho, kdo nastoupí po Jorge Bergogliovi na stolec svatého Petra.
Zdědí Církev tak zdevastovanou, zmatenou, tak blízkou schizmatu. Bude trvat dlouhé roky, než se zacelí její rány.
Pokud bude Boží vůlí to, že nastoupí jako papež muž, který si bude vědom svého až propastně obtížného úkolu, provázejme ho opravdu denně svou modlitbou. Bez obrovské nadpřirozené milosti je tento úkol – obnovit vše v Kristu – nesplnitelný.
Prosme za Církev Kristovu a za muže v jejím čele.
Uvedu jeden takový (zajisté vymyšlený) příběh.. Byl jednou jeden, který také tvrdil, že všechna náboženství vedou k Bohu. I stalo se, že zabloudil. Přijel na rušnou křižovatku mnoha cest. Chvíli se rozhlížel a přemýšlel, kterou cestou se dát. Bylo tam opravdu mnoho cest. Jedna byla taková už hodně úzká, zarostlá trním. Ta se mu moc nelíbila. Byly tam ale i jiné cesty. A opravdu nevěděl, co má dělat. Potřeboval se dostat domů a už se stmívalo. Byl tam jakýsi člověk, i onen bloudící otevřel okénko a optal se: dobrý muži, potřebuji se dostat tam a tam. Která cesta mne tam dovede? I onen dobrý muž se na něj udiveně podíval a děl: ale člověče, copak na tom záleží? Vždyť je to jedno. Dejte se takovou cestou, která se vám nejvíce líbí. Onomu to bylo divné, vždyť každá cesta vedla úplně jiným směrem. Některé zjevně končily kdesi ve strži nebo ve skále.
Konec pohádky nechť si doplní každý sám.