Quebecká studie odhalila, že při umělém potratu ve druhém trimestru se více než každé desáté dítě narodí živé, pouze deset procent jich však žije déle než tři hodiny.
Časopis American Journal of Obstetrics and Gynecology v červnu pod titulkem „Potrat ve druhém trimestru a riziko porodu živého dítěte“ („Second-Trimester Abortion and Risk of Live Birth”) zveřejnil studii provedenou v Quebeku, která zjistila, že 11,2 procenta umělých potratů ve druhém trimestru vedlo k narození živého dítěte.
„To, že se dítě při potratu narodí živé, je obvyklejší, než si většina lidí uvědomuje,“ napsala ve svém týdenním bulletinu obhájkyně života Melissa Ohdenová. „Většina lidí bohužel ani neví, že vůbec existují děti, které potrat přežijí, nebo se domnívají, že takových je jen pár.“
„Termíny ,lidé, kteří přežili potratʻ a ,živě porozený plodʻ často polarizují a pokládají se za smyšlené příběhy, vyfabulované za účelem omezení ,reprodukčních právʻ,“ pokračuje. „Přesto platí, že tyto okolnosti jsou prostě skutečností, která se chápe jako relativní, příliš se o ní nereferuje a moc se nezkoumá.“
Quebecká studie skutečně odhalila, že po potratu se živě narodí překvapivý počet dětí. Studie analyzovala 13 777 potratů provedených na dětech ve druhém trimestru, v gestačním věku 15 až 29 týdnů, v quebeckých nemocnicích od 1. dubna 1989 do 31. března 2021.
„Potrat ve druhém trimestru s sebou nese riziko živého narození, zejména ve 20. až 24. týdnu těhotenství, třebaže feticidní injekce [injekce do srdce plodu, která zastaví srdeční akci dítěte] může tomuto výsledku zabránit,“ uzavírá studie.
Studie zjistila, že děti potracené metodou indukce děložních stahů [metoda, při níž se podají medikamenty k umělému vyvolání děložních stahů a vypuzení plodu] mají šanci na živé narození 15,4, zatímco při chirurgické metodě rozšíření děložního hrdla a odsátí obsahu dělohy (Dilation and Evacuation, D&E) je to 0,2 procenta. Kromě toho děti ve 20.-24. týdnu měly šanci na živé narození 21,7 procenta ve srovnání s 3,4 procenty v 15.-19. týdnu a 8,5 procenty ve 25.-29. týdnu.
Šance dítěte na to, že potrat přežije, závisí také na věku matky. Podle studie měly děti matek mladších pětadvaceti let šanci 5,5 procenta, zatímco děti matek mezi dvaceti pěti a třiceti lety 14,1. Konečně u dětí matek pětatřicetiletých a starších to bylo 12,6 procenta.
Patrně nejpřekvapivější je, že počet dětí narozených živě se prudce zvýšil od roku 1989, kdy šance na živé narození byla 4,1 procenta. Číslo v letech 2001-2010 vzrostlo na 10,2 procenta a mezi lety 2011 a 2021 vyletělo na 20,8 procenta.
Studie bohužel rovněž odhalila, že většina živě narozených dětí nepřežije, přičemž pouze 10 procent jich žilo déle než tři hodiny. Skutečně jen 24,5 procenta dětí, které se narodily živé, bylo přijato na neonatologickou jednotku intenzivní péče a pouze 5,5 procentům se dostalo paliativní péče.
Významný počet dětí, které se po potratu narodí živé, nám uvádí na mysl potratové aktivisty, kteří vyzývají k legalizaci infanticidy. Protože Kanada nemá žádný zákon týkající se trvání těhotenství pro legální potrat, mnozí zamlžují hranici mezi potratem a zabitím novorozeněte s argumentem, že infanticida je jen potrat v pozdním stadiu těhotenství.
Poslankyně parlamentu za liberály Dr. Hedy Fryová nedávno absurdně tvrdila, že u „novorozenců“ je vyšší riziko zdravotních rizik, protože „krajně pravicové“ vlády omezují potraty, to jest praxi, jejímž jediným účelem je tyto novorozené děti zabít.
Jak portál LifeSiteNews napsal již dříve, konzervativní vláda bývalého ministerského předsedy Stephena Harpera v roce 2013 odmítla prošetřit údaje kanadského statistického úřadu, který oznámil, že 491 dětí, které se po potratu narodily živé, bylo ponecháno zemřít. „Potrat je v Kanadě legální,“ řekl tehdy premiér. (https://www.lifesitenews.com/news/abortion-is-legal-in-canada-harper-gvmt-opposes-infanticide-investigation-i/)
Podobně v roce 2011 jistý soudce v provincii Alberta tvrdil, že infanticida je jen potrat v extrémně pozdním stadiu těhotenství. Takto rozhodl v kauze, kdy mladá matka uškrtila novorozeně a mrtvolku hodila přes plot na dvůr sousedů. „Třebaže mnozí Kanaďané nepochybně považují potrat za jistě neideální řešení nechráněného sexu a nechtěného těhotenství, obecně chápou a akceptují to, že těhotenství a porod je pro matky, zejména matky bez podpory, velkou zátěží, a mají s nimi soucit,“ uvedl soudce. ( https://www.lifesitenews.com/opinion/infanticide-just-a-late-late-abortion-according-to-one-canadian-judge-prett/)
Infanticida je pro potratové aktivisty, kteří odmítají důstojnost lidského života, skutečně často dalším krokem. Mnozí potratáři byli usvědčeni z vraždění dětí, které se při proceduře potratu narodily živé. (https://www.lifesitenews.com/blogs/gosnell-trials-shows-why-canada-needs-a-born-alive-infants-protection-act/)
Clare Marie Merkowky
Překlad Lucie Cekotová
Zdroj:
Otřesné údaje v tomto textu jsou obžalobou společnosti, která se nazývá „demokratickou“ a která se nám odvažuje tvrdit, že hájí práva a svobody všech lidí bez rozdílu.
Nehájí. Vraždění maličkých je odpornou genocidou – a to, že jsou tělíčka potracených dětí využívána v lékařství či dokonce v kosmetickém průmyslu, to je beze sporu čistý kanibalismus.
Až sem došla společnost, která hlásá „rovnost, volnost, bratrství“ – pokrytecká společnost bez Boha a bez úcty k lidskému životu. – Koneckonců dávno před německými fašisty vyráběli z těl popravených mýdlo a paruky – „slavní“ francouzští revolucionáři 18. století. Není vůbec náhodou, že „právo na potrat“ si nyní zařadila mezi svá ústavní práva vnitřně se rozkládající Francie. – Stát, stále se odvolávající na svou „slavnou revoluci“, tuto první genocidu vlastního národa v lidských dějinách.
….
Žijeme v době gigantického pokrytectví – budujeme psychoterapeutická centra pro psy – a vraždíme vlastní děti. Zaslouží si taková společnost v Božích očích slitování?