Monthly Archives: Březen 2016
Rozhovor biskupa Athanasia Schneidera pro portál Rorate Caeli
Mons. Athanasius Schneider
Originál rozhovoru na http://rorate-caeli.blogspot.com/2016/02/exclusive-bishop-athanasius-schneider.html Překlad rozhovoru přinášíme se svolením Rorate caeli. Zdůraznění v textu Rorate caeli.
Jeho Excelence biskup Athanasius Schneider, jeden z nejviditelnějších prelátů usilujících o obnovu tradiční Mše sv. a víry, poskytl nedávno portálu Rorate caeli rozhovor na celou řadu témat.
V tomto rozsáhlém interview Jeho Excelence promyšleně objasňuje problémy, které jsou pro Církev v této době velké krize velmi důležité. Přečtěte si rozhovor celý, aby vám neunikly jeho myšlenky k současnému postavení FSSPX, účasti žen při Mši a umývání nohou, zda Rusko bylo skutečně zasvěceno Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, Summorum Pontificum a antipastorační biskupové a mnoho dalšího.
CÍRKEV PO SYNODĚ A NEVĚŘÍCÍ V HIERARCHII
Rorate Caeli: Ještě nějakou dobu nebudeme vědět, jaký dopad bude mít na Církev nedávná synoda, protože teď je na papeži Františkovi, aby udělal další krok. V podstatě, bez ohledu na konečný výsledek, existuje už v Církvi schizma? A pokud ano, co to prakticky znamená? Jak se projeví vzhledem k obyčejným katolíkům v kostelních lavicích?
J. Ex. biskup Schneider: Podle definice Kodexu kanonického práva, kánon 751, schizma znamená „odmítnutí podřízenosti papeži nebo odmítnutí společenství s členy Církve papeži podřízenými“. Je třeba rozlišovat mezi schizmatem a odpadnutím od víry nebo bludem. Odpadnutí od víry nebo blud je jistě větší hřích než schizma, jak řekl sv. Tomáš Akvinský: „Nevěra je hřích proti samému Bohu, jenž je v sobě první pravdou, o niž se opírá víra. Avšak rozkol je proti jednotě církevní, která jest nějaké dobro sdělené a menší než Bůh sám. Proto je jasné, že hřích nevěry ze svého rodu je těžší než hřích rozkolu“ („Manifestum est autem quod infidelitas est peccatum contra ipsum Deum, secundum quod in se est veritas prima, cui fides innititur. Schisma autem est contra ecclesiasticam unitatem, quae est quoddam bonum participatum, et minus quam sit ipse Deus.“ II-II, q. 39, a. 2 c; překlad Krystal, http://summa.op.cz/sth.php).
Dnešní krize v Církvi spočívá v rostoucím fenoménu toho, že lidé, kteří plně nevěří a nevyznávají neporušenou katolickou víru, v životě Církve často zaujímají strategické pozice, např. profesorů teologie, vyučujících v seminářích, řeholních představených, farářů, a dokonce biskupů a kardinálů. A tito lidé se svou defektní vírou prohlašují, že jsou podřízeni papeži.
Autodestrukce Církve: Před 50 lety vyšel Holandský katechismus
1. března r. 1966 vyšel v Holandsku nový katechismus s církevním schválením tehdejšího arcibiskupa Utrechtu kardinála Bernarda Alfrinka. Byl to revoluční manifest tehdejšího pokoncilního katolického progresismu ve prospěch autodestrukce Církve. Právě on byl součástí příprav na společenskou revoluci r. 1968, která tenkrát proběhla v západních zemích. S Holandským katechismem je spojeno důležité jméno teologa Edwarda Schillebeeckxe z dominikánského řádu. Holandský katechismus se vznášel na všech duchovních vlnách své doby od feminismu až po sexuální revoluci a přesvědčoval své čtenáře s náboženským zápalem o konečném vítězství marxismu.
Byl přeložen do mnoha jazyků. Náboženský sociolog Massimo Introvigne vzpomíná v souvislosti s rokem 1968 a vznikem organizované revolty uvnitř Katolické církve 3 prvky: odpor proti encyklice Pavla VI. „Humanae Vitae“ (dále jen HV), marxistickou „teologii osvobození“ a Holandský katechismus. Právě v jeho textech se objevily buď dvojznačné nebo přímo heretické výpovědi o hříchu, o spasení, o eucharistii, o panenství Marie, o úloze Církve a papeže, jinými slovy: byly napadeny téměř všechny základní pravdy katolické víry.
To bylo příliš i na tehdejší pokoncilní Vatikán. R. 1968 byla na popud papeže Pavla VI. vytvořena komise kardinálů, která měla za úkol vést rozhovory s holandskými biskupy a požadovat přepracování tohoto katechismu. Postupovala však velmi nedůsledně. Chválila jeho údajný „čtivý a inovační styl“ a prý „dobré úmysly“ autorů. Ty ale – jak dnes můžeme konstatovat bez jakéhokoliv podsouvání – tady opravdu chyběly. Výtky komise byly formulovány velmi opatrně a zdvořile. Přesto ale dokázaly vyvolat u většiny katolického establishmentu v zemi tulipánů lavinu pobouření a protestů. Do čela se postavil samotný arcibiskup Utrechtu kardinál Bernard Jan Alfrink (1900-1987), špičkový reprezentant mezinárodního katolického progresismu a hlavní obhájce Holandského katechismu. Lze říci, že toto odmítnutí římských korektur bylo proto tak jedovaté, poněvadž časově souznělo s odporem proti HV.
