Žádné období roku není tak příhodné, aby se rodina navzájem sblížila, srostla, jako doba adventní a vánoční. Kolik je tu příležitostí ke sblížení členů rodiny, k projevu lásky, dávání radosti. V těch dnech Bůh přichází na svět, a víc, chce přijít do našich rodin. My se máme na tuto návštěvu připravovat a těšit, máme mu ji umožnit.

Ale ne všechny rodiny prožívají advent tak krásně. Není to zaviněno jen náboženskou lhostejností. Překážky bývají i v těch rodinách, kde se na vánoční chystání vynaloží mnoho úsilí a námahy.

Vánoční radost, co to je? „No přece, aby děti dostaly všechny dárky, co si přejí,“ řekne tatínek. A maminka? „No přece, aby bylo napečeno hodně cukroví, aby se mi povedla vánočka, aby kapr na štědrý večer byl akorát a krocan na Hod Boží se jen rozsejpal. A také musí být každý hadřík v domě vypraný, každý kout vysmejčený.“

Je to úkol na umoření, když si to takhle rodiče naplánují. A přece je to málo, přece je to špatný program. Vaše děti se jistě těší na dárky, jistě mají rády sladkosti. Ale stačí obojího polovic, když dostanou to, co potřebují nejvíc: abyste vy, rodiče, na ně měli čas, abyste s nimi hovořili, vyprávěli, hráli.

Aby vánoční radost byla úplná, musí příprava trvat po celý advent. Kdyby si tak každý tatínek umínil, že bude každý den aspoň hodinu tatínkem! Aspoň hodinu denně že se věnuje dětem – to by byla revoluce ve světě dítěte!

Kdyby si tak každá maminka umínila, že i ona bude v adventě víc maminkou, než uklízečkou, pradlenou, kuchařkou, nákupčí, služkou všech, – to by byl krásný dárek dětem!

Jak to má v adventě doma vypadat? V prvním týdnu upleteme ze smrčí adventní věnec, v něm čtyři svíce. Přitom děti pomáhají a maminka vysvětluje, že i my tak patříme k sobě, jako větvičky ve věnci, že i my tak držíme pohromadě. Uzavřený kruh bez konce a bez začátku je symbolem věčnosti Boží a našeho věčného života v Bohu. Světlo svíčky znamená světlo víry, radost, která s Ježíšem přichází osvítit svět.

U adventního věnce (později jesliček) koná rodina večerní pobožnost. Zazpívají adventní píseň, vypravují si o příchodu Pána Ježíše na svět, přečtou si článek z dobré knížky. Nakonec se společně dohodnou, jaké předsevzetí si na zítra nebo na tento týden udělají, např. budeme všichni veselí, budeme pomáhat mamince, budeme stavět betlém a chystat dárky. Samozřejmě „tajně“, aby to bylo opravdu překvapení. Tedy spolu s maminkou pro tatínka, ale aby on o tom vůbec nic nevěděl. A spolu s tatínkem zas pro maminku. Ve čtvrtém týdnu se už děti učí u betléma zpívat koledy, aby je o Vánocích dobře uměly. Smějí stavět v pokoji stromeček, dávat na něj svíčky a ozdoby s velkou bání na vršek. Také smějí mamince pomáhat péci cukroví, uklízet a smejčit.

Ale hlavně budou znovu a znovu naslouchat krásnému vyprávění o dobrotě a lásce Boží, která vyhledala hodnou dívku Marii, pečlivého muže Josefa a připravovala vše, aby mohl k nám lidem přijít Boží Syn Ježíš.

Také některé svátky na počátku adventu nám dávají téma pro adventní rozhovory a činnost. Svátek sv. Františka Xaverského (3.12.), který byl velkým misionářem, poslem Boží lásky do pohanských zemí, nám dává příležitost k hovoru o pohanech, světě před Kristem a nouzi lidí, kteří žijí bez Krista.

Na den sv. Barbory (4.12.) jdeme s dětmi uříznout třešňové větvičky a dáme je doma do vázy s dostatkem vody, aby nám na vánoční svátky rozkvetly a byly tak obrazem našeho srdce, rozkvetlého Boží láskou.

Pak přijde den sv. Mikuláše (6.12.), který je ukázkou, jak laskavým, štědrým a hodným se stává člověk, když se sta-
ne křesťanem. Ať už sv. Mikuláš naděluje inkognito za okno, nebo ať přijde „osobně“ do domu, musí děti vědět, že je to jen „jako“, že je to náboženská hra. Nic to neubere na zážitku a radosti dětí, pro hru mají smysl, to je jejich svět.

Svátek Neposkvrněného početí Panny Marie (8.12.) – to jsou už červánky vánoční slávy. Děti seznámíme s maminkou Pána Ježíše, s nazaretským domovem a sledujeme svatou rodinu na cestě do Betléma. A i když se někde dočteme nebo uslyšíme, že současná biblická věda žádá, abychom vyprávění sv. Lukáše o dětství Pána Ježíše nebrali jako přesnou reportáž nebo dějepisné události, nic to neubere na naší radosti z nich. Vždyť důležitější, než jak to tenkrát přesně bylo, je otázka, kdo je ten, o němž se tyto podivuhodné věci vypravují, kdo je Ježíš, Vykupitel světa a náš milý Pán.

Jak strávit Štědrý večer, na to není žádný recept zapotřebí. Každá rodina má své vlastní pěkné tradice. Jen to je důležité, aby si maminka nenechala moc práce na poslední chvíli a nebyla pak nervózní a uhoněná. Je důležité, aby tatínek byl jednou opravdu jen a jen tatínkem pro své děti, aby celá rodina byla pohromadě a doma. Bývá mi vždycky líto těch lidí, kteří jezdí Štědrý den prožít kdesi do hor, na lyže. Sebelepší zalyžování je možné ještě stokrát za zimu, je dost času si na ně zajet na Štěpána. O rodinnou pospolitost Štědrého dne se nechají ošidit asi jen ti chudáci, kde teplo domova nezažili.

Už v adventě se děti pilně učily zpívat: „Narodil se Kristus Pán“, „Tichá noc“. Teď zpívají s rodiči u rozsvíceného stromečku a vítají Narozeného ve svém domově. Pak přijdou na řadu dárky, symbol vzájemné lásky. Domácí liturgie končí hostinou lásky, Agape, slavnostní večeří, obrazem té svaté Hostiny Boží, které se všichni účastní při mši v kostele. Svatým přijímáním se promění srdce všech v jesličky. Šťastná rodina, která zná tuto pospolitost stolu rodinného doma a pospolitost stolu Páně v kostele.

A že těm malým pomůžeme, aby mohli na sv. Štěpána využít svého práva koledníků a jít na koledu ke strýcovi, kmotřence a babičce, to patří také k vánoční radosti dětí. Nadílka je viditelným podobenstvím štědré Boží lásky, která nás bohatě obdarovává milostí.

Krásné Vánoce! Kdo by je nechtěl prožít, kdo by je nechtěl připravit dětem. Snadné je to těm rodičům, kteří jsou plní živé víry. Ale co si má počít taková maminka, která se sama dostala do krize víry? Najednou vše znejistí, zaslechnutý posměšek hlodá v mysli, prožité zklamání v lidech znejisťuje i dobrotu Boží.

Především je třeba, aby ses, maminko, snažila zachovat klid. Abys to brala jako anginu nebo chřipku – jako onemocnění, které je nepříjemné, ale člověk se léčí a vyléčí a je zas v pořádku.

Začni se také léčit, tj. hovoř s věřícími přáteli, promluv si s knězem, přečti si vhodnou knihu. A co je nejdůležitější, modli se. Všechny své pochybnosti volej k Bohu, mluv k němu a neustávej, pokud neuslyšíš v srdci odpověď.

Ale jak mluvíš během této krize s dětmi? Dbej, aby tím tvé dítě co nejméně trpělo. I když právě nemůžeš mluvit z hloubi své vlastní víry, vlastního přesvědčení, mluv z víry svých věřících bližních, farní rodiny. Takhle to učí církev, tak to věří křesťané. Naše vlastní krize časem přejde a je dobře, když se jí děti nenakazily.

Hovořte doma o tom, jak si chcete navzájem připravit ty nejkrásnější Vánoce. Rozdávat se v lásce, to je podoba Boží v člověku.

Modlíme se:

Bože, ty chceš, abychom žili v radosti z tvého vtělení a v těšení na tvůj druhý příchod. Prosíme tě:

– Za naše malé děti, – abychom je naučili správnému těšení na Vánoce.
– Za všechny maminky, – aby se nepřetížily předvánoční prací, ale zachovaly se radostné a svěží.
– Za všechny tatínky, – aby po své práci ochotně s dětmi pomáhali mamince.
– Za všechny naše rodiny, – aby v nich nescházel ani betlém, ani adventní věnec, ani adventní pobožnost.
– Za nás všechny, – abychom nehleděli na dárky materialisticky – podle peněz – ale jako na projev lásky.

Pane Bože, voláš k nám, abychom byli stále připraveni na tvůj příchod. Dej nám svou milost, abychom každý advent k této přípravě dobře využili.

Mons. Ladislav Simajchl

Toto je dvanáctá kapitola knihy „Společně k Bohu“, jejímž autorem je Mons. Ladislav Simajchl (1922-2010). Text byl převzat ze „svobodné knihovničky“ A.M.I.M.S.u (dříve Tiskového apoštolátu FaTymu). Budu velice vděčný za připomínky, postřehy a doplnění od čtenářů časopisu. Zejména mne potěší připomínky a doplňky podložené vlastní zkušeností či studiem kvalitní odborné literatury.