Vyprovodil jsem Patera, vyměnil jsem si s ním kontakt pro případné další spojení a přemýšlel co dál. Nebylo to snadné, mí nadřízení už víceméně tušili, že jsem pochopil, jaké špinavosti se vůči Uhuře/Klárce dopustili, a nebylo jasné, jaké stanovisko k tomu zaujmou.

Zvedl jsem se z křesla, kde jsem doposud seděl, a vytočil telefon do kanceláře generála Blackwatche. Sekretářka mi však oznámila, že je na jakési konferenci na ministerstvu války. Nezbylo mi, než si s ním dohodnout schůzku jindy. Jedno bylo ale jisté – řešení celé téhle zamotané historie bylo v Evropě. Tušil jsem, že mne čeká jedna z nejnebezpečnějších výprav. Výprava na okupovaný kontinent.

Tohle vše mi ale bude muset schválit Výbor pro zvláštní operace, čili právě ti muži, kteří o celé operaci „Koště“ kdysi rozhodovali. Jak se postaví vůči novým skutečnostem? Skutečnostem, které se jim asi nebudou pranic zamlouvat??

Druhého dne mne Gerd Blackwatch skutečně přijal ve své kanceláři.

„Je mi líto, ale nemohu Ti sdělit, veškeré podrobnosti tohoto případu,“ začal Gerd.

„Ani nemusíš, doplnil jsem si je sám,“   odpověděl jsem mu. Díval se na mne s poněkud provinilým pohledem, až později jsem se dozvěděl, že patřil k zastáncům zrušení tohoto projektu, ale byl přehlasován.

„Chápej, snažili jsme se využít, co se dalo…“

„No mám spíš dojem, že se vám to hodilo. Mohli jste s tím ohromovat parlament a ten vám šel tím pádem na ruku.“

„Ano, když se to pak celé sesypalo, v tom zmatku se na „Koště“ zapomnělo a až po uklidnění zmatků evakuace a obrany Británie se začalo dohledávat, co se zanedbalo.“

Kdyby nebylo toho ruského tipu, tak jsme tápali v temnotě. To bylo jasné.

„Gerharde, já musím do Mnichova! Ona tam někde je, musíme ji kontaktovat a ujistit, že je mimo nebezpečí.“

Blackwatch se na mne dlouze zahleděl.

„Ano, to je, potvrzují to nejen ty odposlechy.“

„Vy už víte něco víc?“

Naklonil se ke mně a podal mi satelitní fotografii jakéhosi průmyslového komplexu.

„Tohle je tankový opravárenský závod v Allachu, na předměstí Mnichova, bývalý podnik firmy Krauss Maffei.“

Na fotografiích byly jasně zřetelné ohořelé zdi a zhroucené střechy totálně zničeného závodu na výrobu i opravy tanků a bojových vozidel pro pěchotu. Tady pracovalo komando perfektně vycvičených sabotérů. Laici se mylně domnívají, že záškodníci pracují výlučně s trhavinami, to je však omyl. Jednou z nejnebezpečnějších zbraní v guerillové válce je totiž požár. A výsledky jednoho takového mi právě ukazovala fotografie pořízená satelitem v infračerveném pásmu i ve viditelném světle.

Nejprve musela být zneškodněna veškerá čidla hlásící požár, pak vypnuta automatická hasící linka a umístěny hořlaviny schopné roztavit ocelové nosníky střešní konstrukce hlavní haly. K tomu byly zapáleny sklady barev, mazadel, zničeny veškeré stroje a přípravky. Tahle továrna byla prostě kaput, šlus a nedalo se počítat s plným obnovením výroby dříve jak za půl roku. Tedy obranné síly islamistů budou dlouhodobě tvrdě poškozeny.

Musel jsem obdivovat Klářin um, bylo to nepochybně její dílo. Vyslala nám tím i svůj skrytý vzkaz, kterému jsme porozuměli: „Jsem tady a čekám na Vás!“

Gerhard mi podal další složku.

„To není všechno. V kasárnách Islámské náboženské policie v Bad Toelz někdo otrávil rostlinnými jedy slavnostní hostinu pro právě vyřazované důstojníky bezpečnostních složek. Lékaři je nemohli zachránit, protože šlo o exotické jedy z afrických rostlin.“

Tak to musela být pro islamisty skutečně rána, horko těžko získávali personál z místních sympatizantů a najednou takovýto úder. Teď byla má mise do Evropy zcela nepochybná. Nedalo se počítat s tím, že bude nějak snadná, to ne, naopak. Budu se na ni muset tvrdě připravit. To bude znamenat prostudovat momentální situaci v Severních provinciích, vyslechnout uprchlíky a přeběhlíky, kteří se odtamtud dostali až do Británie, a projít školením na nejnovější jazykové nuance.

Otázkou zůstával způsob dopravy k cíli. Dostat se do téměř středu Evropy nebude snadné, letecky to bude vyloučeno, protože způsoby obvyklé v Africe jsou na evropském nebi, prošpikovaném muslimskými radary, nemožné. Zvažovali jsme i variantu výsadku z rychlého člunu přímo přes Kanál na francouzské pobřeží, ale nakonec bylo rozhodnuto vysadit mne pomocí ponorky na severoněmecké pobřeží, kde jsem se měl vydávat za námořníka jedoucího domů za rodinou v Mnichově.

Doklady jsem měl pravé, plus platební karty, něco málo hotovosti a mincí a samozřejmě nezbytnou kartičku zdravotního pojištění. Doklady obstaralo polské hnutí odporu, které je získalo kdesi v docích v Gdyni. Poláci byli výkonní v pašování a obstarávání takovýchto věcí, jen nebylo moudré se jich ptát, jakou cestou tak činili.

Tedy cesta byla nyní jasná, nyní zbývalo si promluvit s lidmi z evropského odboje, kteří měli své reprezentanty a členy i tady v Londýně, mezi jednotlivými exilovými skupinami a vládami. Čekal mne rozhovor s hlavou německého odbojového hnutí, legendárním „Lutherem“. To samozřejmě nebylo jeho pravé jméno, pouze krycí. Věděl jsem, že to nebude snadný ani příjemný rozhovor, nicméně tušil jsem, že při spolupráci nám může z mé mise kynout užitek.
Pokračování příště. Předchozí díly: I, II, III, IV,V, VI,VII,VIII, IX,

Antonín Šalanský

Tento příběh je pokusem o popis alternativního světa, který vychází z reálií současnosti, použité techniky, společenských systémů, religionizity a geopolitiky. Všechny postavy v něm jsou vymyšleny a jejich podoba s reálně žijícími postavami je čistě náhodná. Pokud však budou jisté události připomínat naší realitu, mělo by to být laskavému čtenáři a milé čtenářce spíše k poučení a zamyšlení.

K diskusím níže:

Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce.

Příspěvky příliš vzdálené tématu a příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány, nicméně berte na vědomí, že diskuse má takový objem, že správci ji často nestíhají pročíst celou. To, že nějaký příspěvek přežívá delší dobu, neznamená, že je redakcí schvalován.