Zejména v poslední době začínají v řadách široké veřejnosti převažovat názory, které stavějí tuto etapu našich křesťanských dějin do velmi špatného světla. Tento pohled na problematiku křížových výprav, rytířských řádů a obrany Svaté země je většinou zcela zkreslený. Většina lidí o této době ví jen velmi málo, nebo v horším případě čerpají své vědomosti z naprosto neseriózních zdrojů, často tendenčních a poplatných době, popřípadě skupinám, které je vědomě šíří. Rád bych zde uvedl několik asi nejrozšířenějších mýtů a omylů, jakož i důvody, proč jsou mylné.

Křižáci zotročovali místní obyvatelstvo a těžili z něj ve svůj prospěch

Křižáci neměli ani převahu v lidském potenciálu, ani v jiných prostředcích, aby vůči domácímu obyvatelstvu vystupovali represivním způsobem. Byli by tak sami proti sobě. Naopak se od tamějších lidí mnohému naučili ( například v oblasti medicíny, či zemědělství ), mnoho věcí od nich přejali ( např. styl bydlení, oblékání, stravování, denního režimu ), dokonce se učili jejich jazyk a mnoho zejména usedlých křižáckých šlechticů v jejich řeči nejen mluvilo, ale i četlo jejich literaturu. Křesťanské a muslimské rodiny se často navštěvovaly, předávali si dary, atd. To se často projevovalo natolik očividně, že nově příchozí křižáci z Evropy, které místní poměry ještě nechápali, místní usedlé šlechtice za toto mísení kultur až odsuzovali.

Zatímco nově příchozí byli bojechtiví, neboť celou cestu absolvovali právě kvůli obraně svatých míst křesťanů, místní usedlí šlechtici byli naprosto opačného názoru. V jejich zájmu rozhodně nebylo neustále donekonečna válčit, zvláště když muslimské obyvatelstvo bylo v naprosté přesile. V této oblasti byla například úroda naprosto stěžejním zájmem a jakýkoli, byť jen lokální konflikt znamenal její zničení, ztrátu, nebo spotřebování při obléhání. Všechny další aspekty tehdejšího vedení boje, jako například otrávené studny, vybitý dobytek, vypálené vesnice, vykácené sady, to vše zastavilo vývoj v celé oblasti na mnoho a mnoho let.

Tamější rytíři si navíc velmi dobře uvědomovali, že většina z těchto nově příchozích křižáků si zde vybojuje pár bitev a jejich jediným zájmem bude vrátit se co nejdříve domů, do Evropy. Hněv, který zde svým neuváženým působením zažehli, pochopitelně nejvíce zaměstnal a poškodil právě křesťany, kteří se zde dlouhodobě usadili. Ti byli právě mimo jiné už jen z těchto racionálních důvodů většinou spíše umírnění.

Rytířské řády zde pouze šířili křesťanskou víru ohněm a mečem

Otázka rytířských řádů v Levantě je téma na samostatný článek, ale nevyvratitelným faktem je, že všechny z těchto řádů operujících v oblasti, měli ve svých stanovách a řádech pouze a výhradně obranu víry, nikoli její šíření. Dnešními slovy se dá říci, že jejich úkolem byla obrana svobodného prožívání křesťanské víry, nikoli její vštěpování muslimům, či jiným. Jejich hlavním posláním byla obrana Jeruzalémského království, ochrana poutníků, ostraha cest, ochrana křesťanské víry, obrana hradů, kostelů, chrámů, svatých míst a křesťanských obcí.

Dnes jsou historické rytířské duchovní řády známé víceméně především díky jejich bojovým zásluhám a aktivitám. Je to do značné míry pochopitelné. Tyto rytířské bojové řády ( buďme konkrétní – Řád sv. Lazara, Řád sv. Jana, Řád Templářů, Řád německých rytířů a řád sv. Tomáše – uvedeno ve zkratce ) opravdu byly nejen mimořádnou, ale především jedinou jednolitou, jednotně organizovanou, ideologicky vedenou a výcvikem nepřekonatelnou silou, která ohromovala již své současníky. Byla to síla, která nás svou strukturou, posláním, zápalem a výkonností ohromuje dodnes. Byla to opravdu nejobávanější bojová síla ve Svaté zemi-jednoznačně a neoddiskutovatelně. Nicméně byla to síla ze strategického hlediska obranná. Ano, samozřejmě jsou doloženy případy, kdy jejich akce byly útočného charakteru, ale pozor-na tehdy křesťanském území a nebo vyjímečně v rámci širokospektrální křížové výpravy, za účelem zničení vnějších útočných sil (např. Egypt).

Je však nutné si také uvědomit, že všechny tyto řády byly řády duchovními! To co v novodobých filmech a dokumentech neuvidíte, je fakt, že mimo čas boje se řídily všechny tyto řády přísnou řeholí a striktně dodržovaly mnišský způsob života. Jejich denní životospráva se naprosto nedala srovnávat se způsobem života světských rytířů. Byly především vzdělanými bratrstvy, které vychovávaly své členy nejen k boji, ale také ke zbožnosti. Oproti jiným mnišským řádům se odlišovali v běžném denním programu pouze povinnostmi, které přímo souvisely s bojovým výcvikem, ošetřováním výzbroje, úpravou výstroje a přípravou k boji.

Mimo to stavěly vlastní kostely, špitály, lazarety, leprosária a poutnické domy, kde si mohli poutníci odpočinout, pomodlit se, dostali najíst, napít, byly jim ošetřeny rány, dostali oblečení, nocleh a vůbec o ně bylo po strastiplné cestě přes dva kontinenty konečně postaráno. První lazarety a nemocnice zakládali právě řády Sv. Lazara a Sv. Jana a byly ve své době na naprosto špičkové úrovni. Když se hovoří o tom, že některé z těchto řádů byly po nějaký úsek své historie bohaté, musíme si také otevřeně říci, že tomu bylo právě díky milodarům, které získaly od svých vděčných urozených pacientů, poutníků a šlechticů, kterým zachránily život či zdraví. Právě díky těmto řádům vznikaly první nemocnice, charitativní a humanitární organizace, ale také nadnárodní společnosti, mezinárodní bankovní ústavy, centralizovaná vzdělávací centra, atd.

Samozřejmě stály i u zrodu moderních armád, tak jak je známe dnes. To jest s dokonalým výcvikem, striktními řády, pevnou kázní, tuhou disciplínou, jednotnou výstrojí, skvělou výzbrojí, špičkovým zabezpečením a mnoha dalšími aspekty, které měly zajistit obranu Svaté země a osvědčily se natolik, že jejich principy přežily až do současnosti a jejich odkaz můžeme nalézt v současných ozbrojených silách dodnes.

Myslíte, že boj mezi Západem a muslimským světem je v nějakém smyslu reakcí na křížové výpravy?

Nikoli. Tato odpověď by mohla někomu připadat zvláštní, jelikož Usáma bin Ládin a jiní islamisté často mluví o Američanech jako o „křižácích“. Je však důležité si připomenout, že ve středověku — a ve skutečnosti až daleko do 17. století — byl supervelmocí západního světa islám. Muslimská civilizace byla bohatá, vysoce kultivovaná a nesmírně mocná. Křesťanský Západ byl zaostalý, roztříštěný a relativně slabý.

Stojí za zmínku, že žádná další křížová výprava, jež Západ podnikl — a byla jich dlouhá řada – s výjimkou té první nebyla úspěšná. Křížové výpravy patrně zadržovaly muslimský expansionismus, ale rozhodně jej nezastavily.

Muslimská impéria se nadále rozšiřovala do křesťanských území, podmanila si Balkán, velkou část Východní Evropy a dokonce největší křesťanské město, Cařihrad. Z muslimské perspektivy nestály křížové výpravy ani za zmínku. Kdybyste se v 18. století zeptali běžného muslima, nic by o nich nevěděl. Důležité byly pro Evropany, protože představovaly veliké vypětí, jež ztroskotalo.

Avšak když v 19. století začali Evropané dobývat a kolonizovat země Středního Východu, mnoho historiků — zejména francouzských royalistických nebo nacionalistických autorů — začalo psát o křižáckých výpravách jako o prvním pokusu přinést zaostalému muslimskému světu plody západní civilizace. Jinými slovy křížové výpravy byly přetvořeny do podoby imperialistických válek.

Podle takto nově pojatého dějepisu se vyučovalo ve školách v koloniích a nová interpretace byla akceptována na Středním Východě i jinde. Ve 20. století byl imperialismus diskreditován. Islamisté a někteří arabští nacionalisté se pak chopili koloniální konstrukce křížových výprav a prohlašují, že Západ je odpovědný za jejich strasti, jelikož už od křížových výprav na muslimy neustále dotírá.

Často se říká, že lidé na Středním Východě mají dlouhou paměť; to je pravda. Ale v případě křížových výprav mají paměť obnovenou: pamatují si to, co vyfabrikovali jejich dobyvatelé.

Milan Bártík z Winterbergu

Thomas Madden

K diskusím níže:

Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány, nicméně berte na vědomí, že diskuse má takový objem, že správci ji často nestíhají pročíst celou.