O smrti
Smrt je venkoncem ošklivé slovo, které lidé obecně nemají příliš v lásce. Každý se diskusi o ní raději vyhýbá. Kdyby autor těchto řádků nebyl býval utěšoval slovy na dálku jedno nešťastné děvče, které hluboce prožívá odcházení jednoho z milovaných členů rodiny, asi by se k tomuto tématu také příliš nepřiblížil, ačkoliv ví, jak smrt (i smrt násilná) vypadá.
Smrt je v dnešní postkřesťanské společnosti tabuizovaným tématem, lidé o ní nechtějí slyšet, ani ji nechtějí nenaaranžovanou vidět. Smrt už je tak lidové „eklhaft“ téma, že lidé se odmítají držet tradice předků a pohřbívat své mrtvé s úctou, která jim naleží a která byla v indoevropské společnosti, nezávisle na víře, vždy dodržována.
Podívejme se na možné důvody, proč se s touto nevyhnutelnou součásti lidského (a nejen lidského) života tak neradi setkáváme.
Důvod první: Smrt je nezvratitelnou připomínkou konečnosti života. Je znamením funkce vyšší síly, již člověk, i kdyby se sebevíce snažil, není schopen překonat, natož pak chápat. A to se jaksi s „osvícenou“ společnosti neslučuje. Smrt zkrátka s „trvale udržitelným rozvojem“ odmítá spolupracovat.
Důvod druhý: Smrt znamená zásadní zásah do postavení duše zemřelého i duší jeho příbuzných, přátel, spolupracovníků, sousedů. Pro „G´meinschaft“ je to zásadní událost, která tmelí komunitu stejně jako např. sňatek, či zrození nového člena společnosti. V dnešní postupně atomizované společnosti je smrt zkrátka „nežádoucím emočním problémem“, s nímž si (ne vlastní vinou) vykořenění jedinci nevědí rady.
Důvod třetí: Smrt je nepříjemnou připomínkou posledních věcí člověka, připomínkou oné události, na niž se má každý připravit dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Je připomínkou Soudu, nemilosrdného avšak spravedlivého, který nedbá na pozemské tituly a statky, který žádá předložit důkazy, důkazy nezpochynitelné, důkazy nakonec dodané samotným Bohem! Důkazy, které my sami budeme muset vidět, budeme se k nim muset vyjádřit, budeme za ně souzeni! Není divu, že je smrt, ona nedělitelná součást života pozemského, tak zoufale a hloupě přehlížená !
Co dodat? Katolíci, křesťané obecně vědí, že nás apoštol Pavel právem říká: „Smrti, kde je tvůj osten!?“ „Náš Pán Ježíš Kristus smrti odňal moc a nepomíjející život přivedl na světlo,“ jak si připomínáme na Bílou sobotu. Mezi povinnosti katolíků, což autor důrazně připomíná, by mělo patřit připomínat i tuto událost a utěšovat a připomínat, že je jen jediný Vládce nad smrtí, který ji pro nás podstoupil, sestoupil do podsvětí a dal nám Naději na spásu!
Měli bychom si připomínat tato slova modlitby : „Odřeknu-li se nyní bídného dědictví Adamova, to jest hříchu, a uvěřím-li pevně v Tebe, Vzkříšení a Život, jsem tím jist, že se stanu nesmrtelným skrze Tebe, můj Pane Ježíši Kriste.“
Amen!
Antonín Šalanský
Poznámka:
Rytina zobrazující úmrtí diakona Františka z Paříže pochází z 18. století. Autorská práva rovněž vypršela. Zdroj: Wikimedia Commons.
Obraz smrti sv. Simóna de Rojas namaloval Diego Velázques. Autorská práva vypršela. Zdroj: Wikimedia Commons.
K diskusím níže:
Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskusních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Off topic příspěvky a příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány, nicméně berte na vědomí, že diskuse má takový objem, že správci ji často nestíhají pročíst celou.
Dobrý článek, jidné, co mi poněkud zaskřípalo,byl ten nemilosrdný, (byť spravedlivý) soud – viz sv. Faustyna (Boží milosrdenství)Bez Božího milosrdenství by snad nikdo z nás „neprolezl“, ani „s odřenýma ušima“…
Vite, ja uz o Bozim milosrdenstvi nepisi proto, ze lide si pod nim predstavuji takovy ten univerzalni nastroj na proklickovani do nebe, kdyz se na nej budou odvolavat.., nemilosrdny ve smyslu “ nic nezapominajici-nic neubirajici ani nepridavajici“. Mate pravdu, priste bych to formuloval jinak..