Smrt svaté Dympny
Básně o velkých milovnicích Pána Ježíše napsal Jakub Deml a Nea Marie Brkičová.
Smrt svaté Dympny
A po levici mu stojí dub, a po pravici lilije:
kdo balsám toho kalichu na rány Krista vylije?
A jak tu stáli: z trávy had
se k nohoum Krále tiše krad´
a od nohou k ruce se vypial v ráz –
ó střas ho, Králi, střas, střas, střas!
A jak tu stáli – hrůza! strach!
syčící čepele prudký vzmach,
jako když kovář řeřavou
do vody noří ocel svou.
Nebyla ocel jen, byl to meč:
ty muži stůj, ty dívko kleč;
svoboda dražší než řetězy,
uvidíme, kdo zvítězí.
Probůh, co činíš, přece věz,
toť Gerebern, toť Kristův kněz,
a Pravda-li tě rozvzteká,
marně zabíjíš člověka.
Však neslyší vrah tu svatou řeč;
„Sem s mečem! chci nový meč,
nelze mi užít prvého,
já do dřeva sekal tvrdého!“
Otče, co činíš? co řekne Bůh?
(Ten šílenec je slep a hluch.)
Otče, co činíš? co řekne svět?
„Svět, nesvět – já chci ten květ!“
Ale já věnec uvila
a Kristu jsem ho slíbila!
„Znej se jen k slibu, znej se, znej:
a věneček ten odevzdej!“
A jak to řekl, zavelel,
by kat ten kvítek utnout šel.
I poznalo se, že ten kat
jest otcem toho, kdo byl sťat.
Obláčka svaté Terezie
Obláčka svaté Terezie
jak krůpěj zlata na lilie
padá a snáší se milost Pána
pokorné sestře sladce dána
Po celičký věk smích andělské duše
jiskřivých písní do loktuše
mou velikou ochrannou nadějí
a s nikým nepůjdu raději
Mariin úsměv a věčná sláva
Ježíše světy překonává
Terezie, květino Pána
nechť věčná úcta je Ti stlána.
*
Zdroj: DEML, Jakub. Verše české. Tasov: Marie Rosa Junová, 1938.
Pěkné
Jako vzdy.., Nea drzi uroven poeticke casti DaH vysoko!
Anton: moje zásluhy jsou docela nepatrné ve srovnání s básníky, které publikuju, ale děkuju za povzbuzení!
Možná nepatrné, ale určitě nepostradatelné… 🙂