Již co nevidět se ocitneme v novém podzimním měsíci, který se začíná velkou křesťanskou slavností Všech svatých. Suzanne Renaudová, manželka básníka Bohuslava Reynka, dobře rozuměla kouzlu podzimu a také důležitosti přímluvy svatých v nebi. V dnešním poetickém koutku Vám přinášíme básně z její sbírky Chvála oběti.

LISTOPAD

Vzpomínko, rybko zlatá, lesku v opálu,

v podmoří jizeb smutných svítíš do žalu,

chaluho minulosti, mezi stíny hade,

jenž kolem srdcí v úzkosti se stáčíš pomalu,

listopade, listopade!

V zahradě zledovatělé černá smrti vřetena,

vrány, z jejichž křiku stín na kříže cest se klade,

ó trne, jímž jsou krvavá lamp čela věnčena,

zdí, za níž Kristus mhou se třás, tmy hrade,

listopade, listopade!

Žalme, jenž v chrámech propadlých zníš

z rána do rána,

apokalypso zsinalá, kopřivám hlásaná,

mraky, jež jako vousy věštců jste se zježily,

z nichž zítra ústa uragánů zakvílí,

ó křiku Rozhořčeného, kol něhož lid

se do běd krade,

listopade, listopade!

VEČERA plášti, který zvony zrosily,

jsi bledý jako sen, zrcadlíš náhle nach,

když vítr zvlní tě na prašných pěšinách

a v jasu emauzském, jímž září obilí.

Mha na obzoru zapředla již zahradu

v chudoby závoj, v pavučí,

i sýpku nebes, v jejímž náručí

dozlátly okouzlené plody západu.

Bdí někdo nahoře v nezměném pokoji,

bdí, a je sám a sám,

jen rudý oharek vytrhl tmám,

bolesti žehná, až se zahojí.

Zdroj: RENAUD, Suzanne. Chvála oběti. Atlantis: Brno, 1948.