V měsíci máji se zvláštním způsobem obracíme k Panně Marii. Příroda, ozdobená  nejkrásněji za celý rok, připomíná něco z krásy naší Matky a ukazuje nám předchuť Nebeského  království. Také se můžeme těšit radosti a úlevě rozveseleného stvoření po dobách vyprahlosti a tísně. Básně napsal Klement Bochořák (18. 1. 1910 Kunštát – 10. 8. 1981 Brno).

Dětem

Chtěl bych vám upříst zlatou nit

pro závoj duše v podvečer,

na čelo bájí přibásnit

královský démant chudých dcer,

čistotou vaší ztajený

v kalichu modré lilie,

andělem ticha kouzlený

ze slzí Panny Marie.

Do vlasů rubín prýštící

ze smutků mých jak ptačí vzlyk

z půlnoci větví, v měsíci

když utkví písní okamžik.

Do srdce spánku svatý trn

z Ježíše Krista koruny,

aby zlý duch byl bezmocen

a nerušil vám sladké sny.

Panně

I

Žíněnou trýzeň žalářní,

okvětí síry se srdce

i pokušení nevěřit

s nás sejmi, v rajské strže shoď.

A dechni v zornic šupiny,

ať pohled v sebe pohroužen

žalmistův neklid prozáří

a jádro rodu prozkoumá.

Je plné kvasu zjítření

a chutí temnou praská v snech,

plod studu láskou prostoupen

se klade v oběť smíření.

Jak při zásnubách prvotin

Ti snítku zlatou házím v jas

od smrti hada prostřený

až v naděj nadtělesnosti svých slz.

Jak po hostině skončené

u stolu chudých bez vína,

své cudné lože prostírám

pro vědomí, žes vedle mne,

že blesk svůj skřížíš s bouřemi,

jež hlubinu mou pronikat

budou, až dusné obrazy

mé bezvědomí ohrozí

a v průlom dechu sklepení

se hrůzy počnou prodírat.

Ó, noci oné při mne stůj,

jed zlíbej z bázně krůpějí.

Ó, Sancta Dei Genitrix,

matku a sestry ochraňuj,

popluží naše prohrané

ať strůjcům újmy naší dá

úrodu všeho čistého,

a zášť k nim v úctu proměň v nás,

proti zlu času tohoto

nám obrň duše, nervy, zrak.

II

Červánků úsměv, modrý sad

i jasnozření Bernadetty,

i touha srdcí milovat,

jež v čistý klín Tvůj pláče květy,

chrám růží v jitřních modlitbách

zbožností dívek vystavěný,

chor zlaté hvězdy v hudby tmách

Tvých mistrů světlem zdůrazněný:

v mých prosebných slok čarokruh

se hymnou mladé krve spíná

k oslavám darů, jimiž Bůh

na gloriolu Tvého syna

nejčistší věnec pokory

dech vykoupením Paní moje,

jež orly hájů hrdé hry

a úzkostí mých nepokoje

k líbezným výškám nakláníš,

kde září ohně nebem vzňaté,

k etheru vln, v Tvé lásky říš

tak serafické, svatosvaté,

objetím přijmi srdce snů

i duši krásou rozpálenou,

mou duši, která květ svých dnů

pro Bytost Tvoji velebenou

v koberec noci na oltář

Ti vetkne básní k litanii,

až archandělé před Tvou tvář

mé touhy vznesou, jež tak nyjí.

*

Zdroj: BOCHOŘÁK,  Klement. Žluč a víno. Melantrich: Praha, 1938.