Spása

Postní doba nás vede k  rozjímání, v koho a v co vkládáme svou  naději,  čemu nebo komu  věříme, komu bychom rádi věřili, ale dáváme přednost světu a jeho lákadlům, protože nás uspokojí rychle a povrchně. Je neštěstí nechat se ovlivnit  lidmi, kteří prohlašují svá přání za Boží vůli a matou služebníky Páně  tím, že je odvádějí od Otce. Jediným lékem na zatemněnou mysl a neschopnost rozlišovat je neochvějná důvěra a láska k jedinému bezpečnému přístavu – Pánu  Ježíši Kristu. Básně napsala Nea Marie Brkičová.

SPÁSA

Slunce rozdělujícím ohněm blyští

kameny svítí

samotný člověk mezi náspy

*

Výbojně vleče se, domněle po svém

mezi řeky

vklínil své prsty

*

Propadlé domy bez lidských dlaní

dávno zmlklé

rozeběhly se dolem

*

A člověk mlčí

snad naposled vydechne ztuhlé mrazy

jež po mrtvých hvězdách zasel

a umíněně,  ne zcela po svém

v srdci zhasne.

SVOBODA

Všechno je v kolenou

z každého směru prýští

kus pravdy

tam, kdes nejvíc nechal ležet

aniž by sis vzal

z hladu.

*

Vůle Boha, člověka a času

co si vybrat

aniž bys je přejmenoval

na vůli svou.

*

Patnáct tisíc zjevů a lidských sošek

proklet budiž ten  kdo naději

svou

vkládá v člověka.