Za nevinnou otázkou společenského charakteru se nebude skrývat nic než zamyšlení se nad stavem jedné z velkých, a to nejen do počtu, katolických zemí.

O Spojených státech amerických má mnoho lidí, katolíky nevyjímaje, obvykle jednoznačný, buď pozitivní, nebo negativní názor.

Nelze přehlédnout vůdčí roli této nepopíratelné supervelmoci v globálně se stále ještě nepříliš předvídatelně chovajícím světě. Její vojenská síla spolu s finanční a ekonomickou mocí činí ze Spojených států hegemona, jakému se jiní globální hráči zatím jen těžce přibližují. Ale přibližují se.

Současně nelze přehlédnout, že síly momentálně ovládající Occident pracují na schizofrenicky sebestředné likvidaci toho, co učinilo Ameriku kdysi velkou a mocnou, přičemž za jejím vzrůstem nebyly jen opakované intervence do politických procesů v Asii, Africe, Latinské Americe či Evropě.

Amerika je nepochybně zemí s velkou tradicí svobody, nepochybně svobody vyjadřování, svobody vyznání a svobody v nabývání majetku. Připomeňme si, že původní novoangličtí kolonisté odvrhli svého vladaře pro jeho aroganci, s níž uplatňoval své nároky na své poddané a pro jeho necitlivý přístup k otázkám nejen ekonomickým, ale i společenským, ačkliv oni sami by to asi takto šroubovaně neformulovali.

Za Indiány maskovaní kolonisté, házející do moře balíky čaje při „Bostonském čajovém dýchánku“, vstoupili do historických análů coby jiskry, z nichž nakonec po dlouhém a vytrvalém úsilí vznikl dosud nepoznaný státní útvar s mohutnějící silou, navzdory svým skrytým nemocem již od devatenáctého století neopominutelný hegemon Severní Ameriky.

Laskavý čtenář asi namítne, proč zde omílám známá fakta z americké historie, která jsou koneckonců už přeci jen vzdálená našemu času. To proto, že nyní republice Otců Zakladatelů vládnou jiní „monarchové“ opředení kulty osobnosti, za něž by se nemuseli stydět ani „Velký kormidelník“ či „Vožď“ či kterýkoliv další z krutých orientálních despotů libovolného století.

Občanská práva jsou v zemi americké likvidována, omezována a ještě je prováděna postupná lobotomie myslí potomkům lidí, jež si proklestili se zbraní v ruce cestu skrz celý kontinent, od jednoho oceánu k druhému,  a zlikvidovali v něm nejen antropofagii či modloslužebnictví, ale především obludnou vládu temna. A nejen to, vybudovali civilizaci, která se, ať už se nám to líbí či ne, stala etalonem pro zbytek světa.

Celá léta, kdy autor tohoto článku sledoval Ameriku, nabýval mylného a nebezpečného dojmu, že pokud je nějaký celek naší „západní“ společnosti odpovědný za morální, kulturní a koneckonců i technologický úpadek, pak jsou to právě Spojené Státy.

Můžeme mít a zpravidla máme vůči expanzionismu Spojených Států námitky, povětšinou pravdivé, to bez debat. Ale tak jako si nedovedeme představit svět bez dědictví Říma ( nemyslím teď katolického…), není možno si představit svět našeho věku bez americké politické síly, schopnosti užití síly prakticky kdekoliv a už i kdykoliv a samozřejmě bez kulturního vlivu, který nám může připadat jako příliš laciný, nicméně nás ovlivňuje, ať už si to připouštíme, či ne…

Leč zpět k čaji.., či spíše podivné historické paralele, která se odehrává v současné době v Spojených státech. Nemá cenu zde vyjmenovávat celé odstavce podrobně popisující změnu z „res publica“ na podivnou kvaziorientální despocii s mocnými, avšak nikomu se nezodpovídajícími vládci dnešní Ameriky. To už za mne učinili jiní, Rio Preisnerem začínaje a Patem Buchananem, Gomézem Dávilou a dalšími konče.

Američané začínají zjišťovat, že to, před čím unikli Poutníci na lodi Mayflower a čemu vzdorovali osadníci táhnoucí své vozy přes Velké pláně, jim vstoupilo do jejich domovů, jako onen duch, který byl vyhnán, avšak nestřežen vrátil se ještě s jinými, aby zaneřádil dům předtím čistý a obyvatelný.

Není příliš laskavým vysvědčením pro Evropany, jejichž vinou navždy zůstane, že doslova dovolili průjezd tomu, čemu se říká „východní barbarství“, do země, jež neměla tradici myšlenkové obrany, ani čas ani možnost se vůči této infekci bránit.

Od výsostně pohanského řádění Hollywoodu po „věrozvěsty“ různých těch Frankfurtských škol, monomaniakálnímu freudismu, esoterického třeštění, zjevným, či skrytým gnozím nejrůznějších forem.

Ale hle, proti komické figurce, vyzbrojené jakýmisi pochybnými cenami za činnost, kterou nevykonal, proti demagogovi se vzhledem hermetického „Doppelgängera“ vůči skutečnému Vladaři, vůči loutce, jejiž směšnost již nezakryje ani okázalé ryčení trubačů na fanfáry, kdekoliv se objeví, se objevují první Američané, kteří se svým postojem netají a vesele házejí balíčky, tu se zdravotními pojišťovnami, tu s možností „svobodné volby“, či omezením držení zbraní, do vody zapomnění.

A bude hůř… Tyran Damokles čelil meči, tyranové svobodných mužů a žen budou čelit jejich hněvu! Bůh žehnej Americe!

Antonín Šalanský

Poznámka:

Název i některé části textu odkazují na sílící protestní pouliční hnutí „Tea Party“, v něž se sdružují miliony odpůrců vlády prezidenta Obamy, případně stranické politiky obecně. Název hnutí, které pravidelně pořádá pouliční demonstrace a vystoupení („tea party“), odkazuje nejen k autorem zmiňovanému „Bostonskému pití čaje“, ale je též akronymem jedné z hlavních myšlenek celého hnutí: „taxed enough already“ (zdanění jsme už dost).