Tag Archives: církevní restituce
Podobenství o lupičích a vyšebrodský klášter
Jsem hříšný člověk, proto se nemohu srovnávat s Božím Synem Ježíšem Kristem. Snad to není troufalost, když budu, inspirován jeho příkladem, vyprávět jedno podobenství, na rozdíl od těch jeho božských a dokonalých lidské a nedokonalé, nicméně aktuální.
Jeden člověk měl živnost, rodinné dědictví, které mu poskytovalo obživu. Přišli ale lupiči a všechno mu ukradli. Státní úředníci je však chytili, potrestali a ukradené jim odebrali. Když se ale původní majitel domáhal návratu uloupeného, prohlásili, že nic není jeho, neboť oni to sebrali lupičům, ti prý měli vše ve vlastnictví, nikoli poškozený občan, proto náleží jim, úředníkům, a ne jemu. Bránil se u soudu, ale ten rozhodl ve prospěch státních hodnostářů.
Dosaďme si do toho podobenství konkrétní subjekty. Kdo je tím poškozeným vlastníkem? V našem případě cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě. Tím jeho majetkem je 2048 hektarů šumavských lesů, které tito mniši spravovali několik staletí a zajišťovali tak obživu nejen pro sebe, ale i pro zdejší obyvatelstvo široko daleko.
A kdo jsou lupiči? Nacistické Německo, které r. 1941 klášter zrušilo a veškerý jeho majetek včetně lesů zabavilo ve prospěch III. říše. Na cisterciácký klášter měli obzvlášť spadeno. Řeholníci v čele s opatem Tezzelinem Jakschem, ačkoliv byli většinou Němci, zachovali v kritickém roce 1938 loajalitu vůči Československé republice, když poté do Vyššího Brodu přijel sám Hitler a chtěl si klášter prohlédnout, nepustili jej tam. Někteří řeholníci se octli v koncentračních táborech, bratr Engelbert Blöchel zemřel v Dachau. Opat Jaksch byl vězněn v Linci, poté internován v Tišnově u Brna, kde prokázal svoji šlechetnost a lásku k bližnímu až k oběti vlastního života. Těsně na konci války někdo z místních občanů zabil vojáka wehrmachtu, velitel jako odvetu nařídil zastřelit několik mužů, otců rodin. Opat Jaksch se nabídl jako dobrovolná oběť místo nich, velitel to ale nepřijal.
Přežijí lidovci kauzu „Čapí hnízdo“?
Česká politika je paradoxní. Člověk by řekl, že když na špičkového politika praskne dotační podvod, tak mu to uškodí, tak ho to pohřbí. Případ Babišova „Čapího hnízda“ však ústí do úplně jiného výsledku – do totální destrukce zbylého kreditu jeho koaličního partnera, který s Babišovými čachry nemá vůbec nic společného, leč přesto právě on nyní čelí hrozbě naprostého (sebe)zničení a definitivnímu pohřbení…
Nu, buďme spravedliví – může si za to sám… Kauza „Čapí hnízdo“ by KDU-ČSL sama o sobě nikterak neublížila. Tím skutečným a potenciálně smrtícím problémem se stala až díky gradující bezcharakternosti, chamtivosti a zbabělosti této strany (či respektive jejího vedení), kteréžto nedostatky znemožňují lidovcům správně reagovat a kompromitují je tak, že nemohou před voliči obstát…
Konzervativní strana protestuje proti Chládkově plánu
Konzervativní strana důrazně protestuje proti záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy odejmout nestátním (církevním, soukromým) školám část provozní dotace. Jedná se o vážný zásah do rozpočtů těchto škol (jde o 10 až 30%), jež by nadále jen obtížně naplňovaly základní standard vzdělávání a řada z nich by patrně byla nucena ukončit činnost.
Odmítáme zejména finanční diskriminaci církevních škol s odkazem na příjmy z naplňování zákona o vyrovnání se států s církvemi. Opakujeme, a proti různým mocným neokomunistickým tmářům budeme opakovat, že tento zákon církvím nepřiznává nějakou formu dotace na činnosti, které provozuje, ale navrací část ukradeného majetku a narovnává vztahy se státem.
Konzervativní strana: Ne revizi tzv. církevních restitucí!
Konzervativní strana s velkými obavami sleduje snahy ČSSD, KSČM a některých dalších politických uskupení o nepřátelskou revizi Zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi. V plné nahotě se ukazuje neokomunistický programový potenciál ČSSD, aktuálně nejsilnější politické strany v České republice, která si v mnohém nezadá s KSČM.
Komunisté a s nimi i sociální demokraté více než dvacet let brání spravedlivé restituci majetku církví. Tak dlouhou dobu zneužívají jakékoliv skryté i otevřené obstrukce, aby mohl být církevní majetek protiprávně bezostyšně zneužíván, devastován a pleněn. Proto i po listopadu 1989 byly mnohé nemovitosti zničeny, mnohé převedeny do soukromých rukou, a ještě i v těchto dnech jsou loupežně vytěžovány lesy, o které církve požádaly. Právě nepochopitelné postoje a skutky levicových fanatiků či jimi ideologicky zpracované netečné společnosti v nedávné historii způsobily na majetku, ukradeném komunisty, tak ohromné škody.
Kdo kryje zloděje, sám je zloděj
Nejinak než odpornou žumpou lze nazvat včerejší pořad Michaely Jílkové „Máte slovo“ na I. programu ČT (28.2.2013). Týkal se církevních restitucí. Kolik to špíny bylo na Katolickou církev během pouhých 40 minut vylito! Pozoruhodné je, že ani komunisté na konci 80. let se už nesnižovali k těmto kanálovým výpadům á la 50. léta. Ty znovu ožívají až nyní za „demokracie“. Máme tomu rozumět tak, že 50. léta se svými popravami a koncentráky se znovu vrací? Odpověď zatím neznámá.
Církev prý si v minulosti majetek „nakradla“, nedělala nic jiného než vraždila, upalovala, podváděla a zneužívala děti. Dokumentarista Václav Dvořák se dokonce uchýlil k žalovatelnému tvrzení, že prý současné restituce, zejména po nedávné dohodě představitelů církví s vládou, stvrzené podpisy, jsou „krádeží“. Pan novinář Dvořák si ovšem plete pojmy. Nebyla to Církev, kdo ukradl majetek státu, ale komunistický stát, který ukradl majetek Církvi. Pokud toto míní, jakože opravdu míní hájit, tak se zastává krádeže, kryje ji. A kdo kryje zloděje, je sám zloděj.
Co Schwarzenbergovi nesmíme vyčítat…
Přestože nehodlám pana Schwarzenberga volit, protože jej považuji pro křesťany za nevolitelného kandidáta, osobními kvalitami srovnatelného se Zemanem (kteréhožto pochopitelně rovněž nebudu volit), domnívám se, že je nutno se ho zastat a odmítnout tři velmi často zmiňované námitky proti němu.
Protože jakkoliv mi nebude ani trochu vadit, když neuspěje, byl bych nesmírně nerad, kdyby základ jeho neúspěchu ležel v tom, že a) poprávu dostal zpět majetek, kteří komunisté ukradli jeho rodu, b) má velký podíl na schválení částečných restitucí církevního majetku, c) neváhal se jasně a čestně postavit k vyhnání Němců a osobě prezidenta Beneše.
O církevních restitucích se tu snad moc rozepisovat nemusím, takže k tomu zbytku…
Pavel Bělobrádek: My opravdu, ale opravdu nejdeme s každým
Pan Bělobrádek, předseda KDU-ČSL, poskytl rozhovor pro ChristNet.cz, ve kterém hodnotí své předsednictví a vývoj KDU-ČSL v poslední době. Zajímavé je, jak mluví o tom, že se mu nepodařilo rozbít klišé, že lidovci jdou s každým. Problém je v tom, že to žádné klišé není a že lidovci pod vedením Bělobrádka opravdu jdou skoro s každým a křesťanství i křesťanskodemokratické ideály přitom letí do škarpy. Posuďte sami.
KDU-ČSL uzavřela v krajských volbách tři předvolební koalice se Stranou zelených a čtvrtá nevznikla jen z jediného důvodu, který ovšem nemá s křesťanskými ideály nic společného: podpora drancování Šumavy je pro jihočeské lidovce až příliš důležitý bod programu, aby se jí byli ochotni vzdát…
Nicméně pan Bělobrádek tvrdí, že bioetická témata nejsou na krajské úrovni důležitá. S tím sice nesouhlasím, ale OK, nechme to tentokrát být a podívejme se na úroveň senátní. Snad se shodneme, že Senát je úroveň celostátní a bioetické otázky se v něm probírají. Jakého to kvalitního kandidáta podpořila KDU-ČSL v okrese Chomutov?