Category Archives: Malý, Radomír

Co nás, katolíky věrné Písmu a Tradici, čeká po volbách?

Většina čtenářů zajisté odpoví jednoznačně: Nic dobrého. Někteří se možná domnívají, že jediným pozitivem letošních voleb bylo, že se KSČM nedostala do Sněmovny. Jenže já jako starý tvrdý antikomunista a bojovník proti minulé totalitě to za přínos vůbec nepovažuji. KSČM je už fosilní zkamenělina neodmyslitelná od tzv. „reálného socialismu“ minulé epochy, kterou už ani dnešní třicátníci, tedy lidé vstupující mezi střední generaci, vůbec nezažili. Přitahuje převážně starší občany, vesměs členy bývalé KSČ, kteří nemohou zapomenout, jak se měli za Husáka „dobře“ a rádi by se k těmto časům vrátili. Jenže takový návrat je nemožný.

Samozřejmě je špatnou vizitkou české politické scény, že od r. 1990 přetrvávala marxisticko-leninská KSČM pořád ve Sněmovně. Dnes jsou ale větším nebezpečím neomarxistické strany a politické subjekty – a právě ony v těchto volbách posílily a směřují ke koaliční vládě 5. Nenechme se mýlit tím, že Piráti, hlavní nositelé tohoto neomarxismu, genderismu a greenhornismu v podání stejně neomarxistické, genderistické a greenhornistické EU, ztratili a díky kroužkování mají jen 4 poslance. Jak zaznělo v televizním zpravodajství, tak Ivan Bartoš žádá v rýsující se vládě 5 subjektů o 3 ministerská křesla. A ideově naprosto bezzubý STAN se plně přizpůsobí jejich programu, tj. „manželství pro všechny“ včetně polyamorie, maximální podpory „práva ženy na svobodnou volbu“ čili potratu, eutanázie, pornografie apod. Fanatická nenávist Pirátů vůči katolické víře a zjevené pravdě se projevila markantně zcela nedávno u příležitosti obnovy mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Těm, kdo mají krátkou paměť, stačí připomenout, co všechno vyváděl pražský primátor Hřib, politik právě této strany.

A nejde pouze o Piráty. TOP 09 se svojí vůdkyní Markétou Pekarovou-Adamovou není o nic lepší. Zapomnětlivým se sluší připomenout její předvolební výrok, že jako katolička (!) bude podporovat homosňatky a potraty. Pro TOPku je také jednoznačnou vizitkou, že nemravný Dominik Feri, jehož promiskuitní a prasácký život byl všeobecně znám, se mohl stát jejím poslancem a musel rezignovat teprve poté, co ho některé ženy obvinily ze sexuálního nátlaku a obtěžování.

Takže zde máme dva jasné subjekty, téměř jistojisté členy předpokládané vládní koalice premiéra Petra Fialy, které jednoznačně prosazují hodnoty zcela v rozporu s přirozeným mravním zákonem a katolickou etikou. Oba jsou zároveň eurohujerští. A co ty zbývající tři? Již jsme zmínili hnutí STAN, které žádné ideové zakotvení nemá a přizpůsobuje se bezvýhradně svému koaličnímu partnerovi, tj. Pirátům.

ODS již dávno není konzervativně liberální stranou exprezidenta Václava Klause, i když ideologický liberalismus jako vyznavači katolické sociální nauky odmítáme. ODS postupně devalvovala na čistě pragmatické a zároveň ideově amorfní politické seskupení hájící ekonomické zájmy některých oligarchických finančních skupin. Problematika rodinných hodnot a ochrany nenarozeného a končícího života, které jsou a musí být pro katolíky klíčové, není pro ni důležitým tématem. Někteří její politikové se sice tu a tam vyjádřili pozitivně v jejich prospěch, učinil tak několikrát, byť slovy nemastnými neslanými, i samotný předseda Fiala, prohlašující se jinak za katolíka, nicméně jiní politikové téže strany se netají opačným názorem. Stejně tak i ve vztahu k EU: někteří jsou kategoricky pro, jiní mají kritický přístup. Spoléhat proto na tuto amébní beztvarou politickou masu je přinejmenším riskantní, zvláště pak když se spojuje s PirátoStanem a TOP 09.

A KDU-ČSL? Ti, kteří jí dali svůj hlas zakroužkováním jejich kandidátů, pokud jsou niterně stále ještě katolíky, budou brzy litovat. Předseda Marian Jurečka se sice vyslovil před volbami jednoznačně pro manželství jako svazek jednoho muže a jedné ženy, nicméně po mediálním ataku nedůstojně vycouval. Tím dal signál, jak bude KDU-ČSL jednat, až se stane členem vládní koalice.

Takže nás čeká od případné nové vlády frontální útok proti mravním hodnotám přirozeného zákona a Zjevení – a to paradoxně za situace, kdy její premiér i jednotliví ministři budou zdůrazňovat svůj katolicismus. V dnešním světě to není nic neobvyklého, cožpak potratářský prezident USA Joe Biden nechodí ostentativně svatokrádežně ke sv. přijímání podobně jako kanadský premiér Justin Trudeau? Přitom právě za jejich vlád tam probíhá náboženské pronásledování katolíků, jaké dějiny nepamatují. Věřící, kteří deklarují jasně své odmítání potratů, eutanázie, homosňatků a genderové ideologie jsou mediálně pranýřováni a vyhazováni ze zaměstnání jako „homofobové a extrémisté“, mnohdy končí i před soudem.

Nemylme se, toto nás čeká. Předchozí Babišova vláda nebyla samozřejmě ničím pozitivním a není třeba to připomínat, všichni to víme. ANO, podobně jako současná ODS, bylo pouhým bezideovým ryze ekonomickým hnutím, což neplatilo o jejím koaličním partnerovi ČSSD. Socialisté byli ale příliš slabí na to, aby svůj program podpory potratů a homosňatků protlačili více dopředu. Ve Fialově vládě naopak bude těchto subjektů více a silnějších.

A ještě něco: Babišova vláda zcela kapitulovala před EU, OSN a WHO ve věci lockdownů, vynucované vakcinace a dalších nesmyslných opatření proti covidu a stala se tak nositelkou a prosazovatelkou sanitární diktatury. Tím se její představitelé stali spolupachateli zločinů proti lidskosti, jak konstatuje stále více světových právníků. Politické subjekty tvořící se vládní koalice pod taktovkou prof. Fialy budou v tomto trendu pokračovat, jasně to dokázaly po celou dobu rok a půl trvající podvodné pandemie, kdy všichni jejich poslanci hlasovali pro pandemický zákon a nijak nezpochybňovali nesmyslná opatření včetně násilně zaváděného očkování a diskriminace nenaočkovaných. Pokud vznesli kritické námitky, tak pouze technického charakteru. Domnívat se tedy, že eventuální Fialův kabinet se v tomto ohledu bude chovat jinak než předchozí Babišův, by bylo hodně, ale opravdu hodně naivní. Navíc je zřejmé, že případná Fialova vláda se bude v ještě větší míře přizpůsobovat Bruselu, jenž na teroristická opatření omezující svobody lidí tlačí.

Prognóza tedy: nic moc, žádná změna k lepšímu, spíše k horšímu. Jenže je to naštěstí jen prognóza, nikoli jistota. Předpoklady se nemusí naplnit. Ještě je tady Pán Bůh a přesvatá Matka Panna Maria. Máme měsíc říjen, měsíc vítězství křesťanských vojsk u Lepanta, měsíc svatého růžence. A ten dokáže dělat divy, jak Neposkvrněná už mnohokrát v historii ukázala.

PhDr. Radomír Malý

Mel Gibson: „Vatikán je vlk v ovčí kůži“

Slouží Vatikán globalistům? Je papež František součástí globalistické sítě? Otázky tohoto druhu jsou od roku 2015 kladeny s rostoucí intenzitou. Mimo Církev se tak děje stále otevřeněji, v Církvi spíše neveřejně. S rostoucím znepokojením pozorují katolíci na celé planetě, že papež František Církev vede globalistickým směrem a působí jako prodloužená ruka globalistických zájmů. Ať už se jedná o masovou imigraci, klima-agendu, rozpuštění národních států, kulturu smrti a divadlo s koronavirem, papež František se vždycky nachází, tak zní kritika, zcela vždy na straně globalistů. I když mnohé souvislosti zůstávají skryté, četní katolíci instinktivně pozorují, že jde o chybný vývoj. Také filmová legenda Mel Gibson se připojuje k této kritice.

K nejostřejším vnitrocírkevním kritikům patří bývalý apoštolský nuncius v USA arcibiskup Carlo Maria Viganò. Když se 6.-8. května 2021 uskutečnilo ve Vatikáně mezinárodní setkání na téma zdraví s celou řadou pochybných hostů a řečníků, obvinil mons. Viganò Sv. stolec, že se stal „služebníkem nového světového řádu a svobodozednářského globalismu“.

Srovnání minulé a dnešní totality

Základním kritériem je přirozený a zjevený mravní zákon   
Pamětníci komunistické diktatury pořád žijí, autor tohoto článku je jedním z nich. Zažili jsme ji v dospělém věku a poznali její mechanismus na vlastní kůži, konkrétně všichni, co měli odvahu snažit se žít podle principů přirozeného i nadpřirozeného mravního zákona. Dnes jsme svědky postupného formování se nové totality. Nebo je to jen ta stará v novém hávu? Kdo ví…. Pokusme se tedy o srovnání.
Komunistický režim prosazoval bezskrupulózně a krutě ideologii tzv. dialektického materialismu, jež měla nahradit veškerá náboženství, zvláště pak pravou víru Kristovu, náboženství katolické. Situace v jednotlivých komunistických zemích byla odlišná. V Číně, Severní Koreji a Albánii byly všechny náboženské denominace postaveny mimo zákon, fakticky, i když ne legislativně k tomu došlo v předválečném Sovětském svazu, v Mexiku a ve Španělsku. To bylo spojeno s krvavým terorem a mučednictvím křesťanů. V jiných komunistických státech sice náboženské denominace mohly legálně působit, vlády ale uplatňovaly administrativní útlak a diskriminaci věřících, což někde přecházelo až v prolévání krve, např. u nás v 50. letech. Nejlepší situace byla v Polsku, kde perzekuce Církve probíhala díky masovému katolicismu a odporu obyvatelstva poměrně mírně.
V  tzv. západním demokratickém světě byla po II. světové válce respektována náboženská svoboda pro všechna vyznání. Katolická církev měla dobré podmínky ke svému rozvoji. Situace se ale začala postupně, leč setrvale měnit od 60. let. Zhoubný nádor, který existoval už v zárodku novověkých demokracií, se rozbujel a pozvolna přecházel v metastáze.
Katolická nauka nikdy nedefinovala přesnou podobu státního nebo společenského zřízení, k tomu se necítila být kompetentní. Názory jednotlivých teologů na tuto problematiku nejsou oficiální církevní doktrínou. Proto Církev akceptovala i demokratický systém založený na hlasování a volbě za předpokladu, že hodnoty přirozeného a nadpřirozeného řádu zůstanou tabu. O víře a mravech se nehlasuje, to je dáno Bohem skrze přirozený zákon a Zjevení. Církevní autority uznávaly a respektovaly středověké italské městské republiky, kde volby a hlasování patřily k principům tamního zřízení, stejně tak demokracii švýcarských kantonů. Když anglický šlechtický parlament vyhlásil r. 1215 tzv. Velkou listinu svobod jako obranu proti tyranskému a zločinnému králi Janu Bezzemkovi, biskupové ji podpořili, stejně tak papež Innocenc III.

Přijďte na pouť a procesí pro život v Brně

Drazí přátelé!

Také letos jako v minulých letech pořádají věřící tradičního obřadu z olomoucké arcidiecéze pouť k Panně Marii Svatotomské, jejíž milostný Obraz, palladium města Brna, je umístěn v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí na Starém Brně. Její součástí jako obvykle bude i procesí za děti zabité umělým potratem. Akce se koná v sobotu 11. září a bude zahájena v 10,30 hod. v bazilice Nanebevzetí modlitbou sv. růžence a adorací před Nejsvětější svátostí, k níž ještě připojíme krátkou pobožnost ke sv. Ritě. Po ní se vydáme procesím od baziliky cca v 11,30 hod. do Loretánské kaple na Minoritské ulici se zastávkou k modlitbě u Mariánského sloupu na Náměstí Svobody. Zhruba ve 12,30 proběhne v Loretánské kapli pobožnost ukončená požehnáním. Pouť, k níž se vždycky připojují věřící katolíci z Brna i z jiných míst, se měla původně konat 25. března na svátek Zvěstování. Poněvadž se nemohla uskutečnit kvůli protikoronavirovým omezením, přeložili jsme ji na 11. září 2021, když předtím 8.září slavíme svátek Narození Panny Marie.

Naléhavě prosíme: Přijďte v hojném počtu! Vraždění nenarozených dětí nejenom nepokleslo, ale nabylo novou, strašlivější dimenzi než dříve. V některých zemích v době protikoronavirové uzávěry, kdy návštěva potratových klinik a lékařů byla obtížnější, zdravotnické orgány na základě doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) rozesílaly těhotným ženám a mladým dívkám preparáty k potratové „samoobsluze“, čímž počet usmrcených dětí v mateřském lůně proti minulým letům vzrostl. Navíc propotratovému smýšlení a potratovému průmyslu nahrál fakt, že všechny u nás používané očkovací vakcíny proti covidu byly buď testovány na buňkách potracených dětí, nebo orgány jejich tělíček přímo použity k jejich výrobě. Encyklika papeže Jana Pavla II. „Evangelium Vitae“ ale jasně říká (b. 63), že používání lidských embryí a plodů jako „biologického materiálu“ při léčení chorob je v rozporu s katolickou etikou a nedotknutelností nenarozeného života. „Zabití nevinných lidských bytostí, třebas ku prospěchu někoho druhého, je opravdu věc naprosto nepřijatelná,“ píše papež Jan Pavel II. Tím více musíme proto dát najevo svůj kategorický nesouhlas!

Jenom „pozitivní informace“?

Propagandistické vymývání mozků českých (a nejen českých) občanů již běží dlouhá desetiletí, ne-li staletí. Ani katolíci nejsou proti tomu imunní. Neomodernistická masáž ze strany mnohých současných církevních představitelů naopak plně souzní s mainstreamovými médii.

Učinil jsem v poslední době tři tristní zkušenosti. Když jsem přednášel v jedné farnosti o Francouzské revoluci a uvedl strašlivá zvěrstva osvícenských a zednářských neznabohů páchaná ve Vendée a jinde na katolících, jejichž jediným proviněním bylo, že se nechtěli vzdát víry zjevené Bohočlověkem, stěžovali si potom někteří u faráře, že prý má přednáška byla „negativistická“ a nacházelo se v ní příliš málo „pozitivních informací“. Neměl jsem už možnost s těmi lidmi hovořit a zeptat se jich, jaké „pozitivní informace“ měli na mysli. Takové, že Francouzská revoluce byla vítězstvím svobody, rovnosti, bratrství a lidských práv, jak se tomu učí ve školách a jak to hlásají vlivné sdělovací prostředky? Kdybych přednášel takto, nejspíš by si nestěžovali.

Typický brainwashing praktikovaný tzv. duchem II. vatikánského koncilu: všichni jsme bratři, nesmíme se proto těch druhých, těch nekatolíků, dotknout, proto je nežádoucí mluvit pravdu o krvavé genocidě, jakou oni v minulosti připravili věrným katolíkům (a připravují i dnes), to by bylo proti zásadám dialogu a porozumění, musíme „pokorně“ hovořit jen o vině Církve, nikoli o vině těch druhých. Za stížností těchto věřících na mé líčení krvavých bestialit osvícenských kreatur vůči katolíkům bylo jasně cítit právě tohoto ducha. Pokud ho chtějí pěstovat, tak bych jim vřele doporučil, aby škrtli ze svých vědomostí také informace o krvavém pronásledování křesťanů římskými císaři v prvních třech staletích, ty jsou také „negativistické“, stejně tak i perzekuce ze strany bolševiků a mohamedánů.

Katolická obrana proti Traditionis custodes

Jsem smutný z toho, že mezi komentáři k předcházejícím vynikajícím článkům na téma nejnovějšího dokumentu papeže Františka ve stejně vynikajících překladech pí mgr. Cekotové převažují spíše projevy vzteku, nevole a zoufalství. Podobá se to štěkání raněného psa – a nikoli připravenosti a ochotě k boji. Tím, co nejvíce zeslabuje bojeschopnost, jsou pak vulgarity a nadávky na adresu papeže, resp. celé současné Katolické církve.

Někteří, pokud dobře rozumím jejich komentářům, ji označují jako celek za „koncilní humanistickou sektu“ (KHS), aniž ukážou, kde se nachází ta pravá Kristova církev. Pokud nikde neexistuje, tak Kristus se svým ujištěním, že bude trvat až do jeho druhého příchodu, neměl pravdu a tudíž není pravým Synem Božím. Jenže pravá Ježíšova církev existuje – a aby ji člověk viděl, stačí k tomu jenom znát pravý katolický katechismus a jím se orientovat.

Jak on definuje Církev? Ať už vezmeme Tomáška, Podlahu nebo Kašpara, všude se dozvíme jedno a totéž: Pravá Kristova církev je společenstvím pokřtěných, kteří uznávají římského papeže jako viditelnou hlavu, mají sedmero svátostí a neomylnou neměnnou nauku tvořenou Písmem sv. a posvátnou Tradicí. Římský papež existuje (o něm níže). Co se týká svátostí, tak navzdory rozmělňování nauky o nich ze strany teologů i církevních hodnostářů není v oficiálních církevních strukturách obtížné najít místa, kde jsou platně udělovány. Taktéž v nich působí autority, které učí a vykládají pravou katolickou nauku hlásanou od prvopočátku existence Církve. Ať už se to tedy komu líbí nebo ne, tato nynější celosvětová organizace, jež se nazývá Katolická církev v čele s římským papežem, je a zůstává pravou Kristovou církví a žádnou KHS. Tím netvrdím, že KHS neexistuje. Ano, funguje zde jako nebezpečný protivník a satanův nástroj, který pronikl hluboko do pravé Kristovy církve jako rakovinný nádor a hrozí ji usmrtit zevnitř. Vyznavači KHS ovládli i nejvyšší posty v Církvi.

Liberální a ekumenické mýty o slovanských věrozvěstech

Pravděpodobně každý z nás slyšel v kostele nebo četl v oficiálním církevním periodiku (a bude i letos 5. července slyšet a číst) o sv. Cyrilu a Metoději jako o „průkopnících ekumenismu“, „předchůdcích II. vatikánského koncilu“ atd. Ani světská mainstreamová média zajisté nezůstanou pozadu s pozitivním oceněním soluňských bratří a budou vysoko hodnotit jejich přínos pro literaturu a kulturu, občas se určitě objeví i nějaká poznámka o jejich „toleranci“, jíž se prý vymykali ze striktní ortodoxie své doby. Není to nic neobvyklého, i největší nepřátelé křesťanství jsou schopni, když se jim to hodí, „přivlastnit si“ katolické světce, např. ekologisté sv. Františka, němečtí nacionální socialisté českého sv. Václava, ruští bolševici sv. Vladimíra, čeští komunisté svaté soluňské bratry, kteří prý orientovali naši kulturu a civilizaci politicky na východ a nikoli na západ atd.
Památku obou velikánů našeho katolického křesťanství zneužili v českých zemích již v 19. stol. katoličtí liberálové kolem kněze Františka Náhlovského, jenž uspořádal v revolučním roce 1848 v Praze dle německého vzoru samostatnou „synodu“, jež mimo jiné požadovala liturgickou reformu se změnou bohoslužebného jazyka z mrtvé latiny na živou češtinu. Prý je to odkaz sv. Cyrila a Metoděje, ti to na Velké Moravě provedli a prosadili.
Jenže jde o kolosální a účelově vytvořený nesmysl. Liturgickým jazykem, který k nám svatí věrozvěstové přinesli, byla církevní slovanština, nepřesně nazývaná „staroslověnština“. Konstantin Cyril, opravdový polyhistor a jeden z největších géniů své doby, ji vytvořil z už mrtvého dialektu slovanských kmenů na Balkáně, nepříliš odlišného od živého slovanského jazyka, který obohatil o katolickou náboženskou terminologii. Zmíněný dialekt totiž zanikl ještě předtím, než tamní slovanské obyvatelstvo přijalo křest, proto se v něm křesťanská náboženská terminologie nevyskytovala, Konstantin ji proto musel jaksi „doplnit“.

Boží Tělo: Folklór, nebo zbožnost?

Nemohu spočítat, kolikrát jsem musel už za komunistické éry vyslechnout od mnoha „pokrokových“ katolíků ironické úšklebky na adresu Božítělových průvodů: Je to jen folklór, církevní obdoba socialistických prvomájových průvodů, není v tom nic duchovního, postrádá to vnitřní hloubku……

Jenže ti, kdo tak mluví, zapomínají, že duchovní život není ničím křečovitým a izolovaným od normální lidské přirozenosti. K ní nerozlučně patří též potřeba veřejně slavit, když mám z něčeho radost, dát to najevo všem okolo. Jako katolík věřím v reálnou přítomnost Krista v Eucharistii. V srdci mám radost, že Božský Spasitel je neustále uprostřed nás. Bohočlověk, jehož přijímám při mši svaté, přesněji řečeno On přijímá mne, hříšníka, objímá s láskou celou moji bytost. Toto nevýslovné štěstí chci nadšeně vyzpívat všem, kteří jsou kolem mne, jde o naprosto přirozenou reakci a potřebu lidského srdce. Jak brutální a nelidské je potlačovat ji! Není to radost přízemní, radost typu prvomájových průvodů, kdy se účastníci těšili na buřty s pivem a projevy papalášů vůbec neposlouchali.

Ať se někdo jde podívat, s jakým vnitřním zanícením a nadšením věřící tradiční katolíci, kteří kráčejí v Božítělovém průvodu, zpívají „Ježíši Králi…“, „Ze všech srdcí, která bila v prsou…“, „K nebesům se orla vzletem…“ atd. A když kněz zanotuje u jednoho z oltářů „Hospodin popřeje příhodného počasí“ – a lid odpoví „A země vydá úrodu svoji…“, požehnání monstrancí s Tělem Páně, to všechno přibližuje atmosféru Ráje, kdy se začnu těšit do nebe a mám jen jednu starost: opravdu se tam dostat. A z čistě pozemského hlediska: Kolik je v Božítělovém průvodu i estetického půvabu!

Totální zrada katolické víry

Arcibiskup Carlo Maria Viganò se vyjádřil k plánované konferenci ve Vatikánu 6.-8. května týkající se ochrany zdraví. Poukázal na to, že výběr přednášejících a moderátorů nabízí jednoznačné hodnocení. Má být „následným, skandálním potvrzením odchodu naší hierarchie od pravověrnosti, zvláště jejich nejvyšších římských představitelů. Apoštolský stolec se záměrně zřekl nadpřirozené mise Církve tím, že ji nahradil antikristovským kontramagisteriem, jež slouží Novému světovému řádu a zednářskému globalismu”.

„Michael Haynes z LifeSiteNews informoval o tématech, která tam budou projednávána a o účastnících konference, mezi nimiž je i smutně proslulý doktor Anthony Fauci, pro něhož skandální střet zájmů neznamenal žádnou překážku, aby řídil opatření proti pandemii v USA (pozn. překl.: Fauci má finanční podíly ve farmaceutickém průmyslu); dále je to Chelsea Clintonová, vyznavačka satanské církve a zarytá propagátorka potratů; guru New Age Deepak Choper; Jane Goodallová, expertka ochrany životního prostředí a šimpanzů; zástupci Pfizera a Moderny; představitelé Big Tech a celá řada všeobecně známých potratářů, malthusiánů a globalistů. K účasti na konferenci v roli moderátorů bylo vybráno pět novinářů z výhradně levicových médií jako CNN, MSNBC, CBS i Forbes” – píše abp Viganò.

Biskup A. Schneider píše italským organizacím prolife

Pomocný biskup kazašské Astany mons. Athanasius Schneider se obrátil dopisem na italské organizace prolife. Požaduje v něm ustavení nového hnutí pro život, které odmítá používat buňky potracených dětí v kosmetickém a farmaceutickém průmyslu.

„Morálnímu chaosu, stále výraznějšímu úsilí o transhumanismus a kultuře smrti, která dominuje v legislativě dnešních států, je třeba energicky a rozhodně postavit integritu pravdy a nekompromisnost ve válce o Dobro,” – napsal bp Schneider v dopise představitelům sedmi organizací prolife v Itálii.