Kněží sloužící TLM: čtěte i nadále latinsky a přidávejte čtení v národním jazyce podle potřeby

Nový apoštolský list Traditionis custodes je z mnoha důvodů nezákonný a měl by se setkat s ignorováním či odporem, místo aby byl akceptován a realizován. Zdůvodnit tento postoj způsobem, který by většinu mých čtenářů přesvědčil, by však vyžadovalo mnohem delší článek. Kromě toto ať si o motu propio myslíme cokoli, je tady a nelze zabránit tomu, aby s ním alespoň někteří lidé zacházeli jako se zákonem, dokud tento akt násilí, který tolik odporuje společnému dobru Církve, nezruší některý příští papež.

Zatímco biskupové se snaží dát spěšně dohromady nějakou dočasnou politiku (neboť v rozporu s veškerými zvyklostmi, zdvořilostí i uvážlivostí motu proprio nedává žádné vacatio legis, jež by jim poskytlo čas připravit se na jeho realizaci) a potom rozhodnout o politice trvalé, my si musíme uvědomit některé problémy, které vzniknou a které jsou zčásti vyvolány něčím, co se jeví jako téměř naprostá neznalost způsobu, jak tradiční latinská mše svatá v praxi opravdu probíhá.

Názorným příkladem je článek 3 §3, který uvádí: „Při těchto celebracích se čtení pronášejí v lidovém jazyce za použití překladů Písma svatého, které pro užívání při liturgii schválila příslušná biskupská konference.“ Tento výrok je třeba interpretovat co nejvelkoryseji.

1. Všimněte si, že tato formulace nezakazuje (a ani by to učinit nemohla) recitaci či zpěv čtení v latině, tak jak jsou obsažena v oficiálních liturgických knihách, tedy v Missale romanum z roku 1962 (a dřívějších let), podle odvěké tradice. Epištolu a evangelium je stále možné číst či zpívat latinsky a tak by se to také mělo dělat, především kvůli pastoračním očekáváním lidu, který přichází na oficiální liturgii Církve, nikoli na náhradní čtení v lidovém jazyce.

2. Uvedený výrok přísně vzato požaduje jen to, že při celebraci podle starého misálu mají být čtení v nějakém momentu pronesena v lidovém jazyce. V souladu s dlouhotrvající zvyklostí to jistě může být z kazatelny před kázáním, pokud se kázání koná. Vždy se však rozumí, stejně jako v liturgických předpisech pro novus ordo, že podobný přidaný krok lze „z náležitých pastoračních důvodů“ vynechat. Motu proprio říká, že „čtení se pronášejí“, nikoli „musejí pronášet“: prvně uvedená gramatická forma popisuje generický stav věci slučitelný s tím, že něco se nemusí dělat pokaždé.

3. Klasický římský ritus má vlastní liturgické knihy pro zpěv epištoly podjáhnem a evangelia jáhnem při slavné mši svaté. Poněvadž platí neoddiskutovatelná zásada, že liturgické texty je třeba číst v jejich celistvosti a podle liturgických knih, které se při obřadu používají, je jasné, že při slavné mši svaté se epištola a evangelium musejí zpívat latinsky. Podobně v oltářním misálu, který používá kněz při tiché mši svaté nebo při missa cantata, jsou příslušná čtení vytištěna jako integrální součást textů pro mši svatou daného dne, a proto i ona mají být v příslušné chvíli čtena nebo zpívána z misálu (nebo z knihy, která čtení z misálu přesně reprodukuje), NIKOLI v překladu. Překlad lze přečíst později z kazatelny.

4. Překlady do moderních lidových jazyků, které jsou v současné době schválené pro NOM, neodpovídají čtením v Missale romanum z roku 1962 a dřívějších. Slovní zásoba staré Vulgáty a nových překladů vycházejících z (občas pochybné) moderní biblistiky se od sebe liší natolik, že člověk stěží může tvrdit, že se přesně shodují. Jeden častý čtenář stránek New Liturgical Movement poukázal na to, že překlad New American Bible [používaný v USA ppro čtení při nové mši – pozn. překl.] se význačně odchyluje od Vulgáty v překladu žalmů a v pasážích, jako je tzv. comma Joanneum, část textu epištoly z 1 Jan 5,7-8 na první neděli po Velikonocích, která v NAB úplně schází. [1] Ten, kdo by četl pouze z NAB (quod absit), by tedy porušoval ducha i literu liturgického slavení v rozporu s univerzálně platnými liturgickými zákony. NAB, která se používá při mši, nadto není stejná jako ta, která se prodává, ani nebude použita pro nový překlad liturgie hodin a nové vydání žalmů pro revidovaný lekcionář. Jinými slovy, přinejmenším v USA by bylo do značné míry nemožné dosáhnout toho, aby současný schválený překlad do lidového jazyka vyhovoval čtením podle starého Missale romanum, a v každém případě by šlo o komplikovanou záležitost, z pastoračního hlediska nevhodnou.

5. Před liturgickou reformou Církev už měla schválený překlad pro liturgické použití, jenž skutečně odpovídá obsahu starého misálu, například Nový zákon katechetické organizace Confraternity of Christian Doctrine, který je upravenou verzí Douai-remešského překladu Bible. Číst z něj by se technicky vzato rovnalo čtení verze, kterou američtí biskupové schválili v době odpovídající používanému misálu. Pro kvaziliturgické čtení před kázáním mohou být vhodné i další verze použité v příručních misálcích. [2]

6. Traditionis Custodes obsahuje mnohou ironii. K té patří i skutečnost, že článek 3 §3 evidentně vyžaduje pro starou mši něco, co se nežádá ani v té nové. Čtení při novus ordo (recitovaná či zpívaná) kompletně v latině bez jakéhokoli překladu jsou naprosto dovolenou možností, třebaže neobyčejně zřídka užívanou. Podle současně platných rubrik je skutečně dovoleno sloužit celou mši anglicky, ale se čteními v latině. Není třeba podotýkat, že to nikdo nedělá, je to však slučitelné s rubrikami a s platným kanonickým právem. Zdá se zvláštní vyžadovat při staré mši něco, co není povinné ani při té nové.

Píši tento článek, protože v záplavě reakcí na motu proprio na internetu pozoruji znepokojující nedostatek představivosti u některých lidí, kteří zřejmě nechápou, že každý legislativní text je třeba číst se smyslem pro nuance. Zejména se patrně domnívají, že nahradit latinská čtení čteními v lidovém jazyce není velká ztráta. To by však byla jak nesprávná reakce na motu proprio, tak chyba v samotné liturgické praxi. Ať děláme cokoli, nepřijít o tradici recitace či zpěvu čtení při mši v tradičním římském ritu v latině je klíčová věc. Jde o neoddiskutovatelnou součást jejího dědictví, jeden prvek v celku Missale romanum. Udělali bychom dobře, kdybychom jeho teologický význam v těchto neblahých chvílích znovuobjevili.

Peter Kwasniewski

Překlad Lucie Cekotová

 

Poznámky:

[1] V češtině je situace obdobná. Překlad 1 Jan 5,7-8 v Schallerově misálu (epištola první neděle po Velikonocích) zní: „Jsou zajisté tři, kteří vydávají svědectví na nebi: Otec, Slovo a Duch svatý, a tito tři jedno jsou; a tři jsou, kteří vydávají svědectví na zemi: Duch a voda a krev, a tito tři jedno jsou.“ Liturgický překlad Nového zákona z roku 2003: „Jsou tři svědkové: Duch, voda a krev, a ti tři jsou zajedno.“ (Pozn. překl.)

[2] Česky tedy např. ze Schallerova misálu. (Pozn. překl.)

https://www.newliturgicalmovement.org/2021/07/tlm-celebrants-keep-doing-readings-in.html#.YPQJjEwzWUk

3 Responses to Kněží sloužící TLM: čtěte i nadále latinsky a přidávejte čtení v národním jazyce podle potřeby

  1. Pan Contras napsal:

    Kdo se snaží ten Bergogliův proticírkevní pamflet intepretovat, dává mu zdání legitimity. Svinstvo, které směřuje ke škodě Církve a Víry však žádnou legitimitu nemá a je třeba jej použít k osobní hygieně (abych to napsal slušňácky).

  2. solipso napsal:

    Inu, když je „plot zbořen“, tak se rychle musí postavit jiný, aby bylo ke sedět.
    Vůbec mi tradičních KHSáků není líto. Co se jim děje, děje se jim spravedlivě.

  3. Česky ne, prosím napsal:

    O nesmyslném předčítání epištoly a evangelia v národních jazycích se psalo zde: http://www.krasaliturgie.cz/mse-svata/historicky-vyvoj/7-krat-ne-ctenim-v-narodnich-jazycich.html

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *