Koronavirová krize ukazuje skutečnou míru liberalismu papeže Františka

14. dubna 2020 (LifeSiteNews) – To byl ale šílený Svatý týden! Kromě absence veřejných mší téměř na celém světě včetně Vatikánu papež František spustil další vatikánskou komisi pro zkoumání jáhenek a portál Vatican News uveřejnil článek velebící blahodárný účinek koronaviru na planetu. V neposlední řadě pak došlo k revizi mše proti moru, při níž byly odstraněny zmínky o Božím hněvu.

Člověk by si myslel, že vzhledem k tomu, že téměř všechny katolické kostely na světě jsou v této nejposvátnější době roku pevně uzavřeny, nekonají se žádné veřejné oslavy Velikonoc dokonce ani ve Vatikánu, příspěvky Církvi strmě padají a většina světa tone v úděsu, soustředí se papež na výzvy k pokání, které by smířilo spravedlivý Boží hněv. To je samozřejmě naprostý omyl. Ve skutečnosti došlo k pravému opaku.

Vatikán minulý týden zveřejnil nový mešní formulář, který původní „mši v době moru“ změnil tak, že z ní odstranil zmínky o Božím hněvu. Portál LifeSiteNews přinesl zprávu, že Kongregace pro bohoslužbu s odvoláním na pověření, které jí udělil papež František, vydala texty pro zvláštní votivní mši v době pandemie, která se od dávné liturgické tradice odchyluje tím, že vynechává jakoukoli zmínku o Božím hněvu a trestu za hříchy.

Nová „mše v čase pandemie“ byla vydána v reakci na všeobecné přání za současné krize kolem covid-19. Na rozdíl od tradiční latinské votivní mše svaté „k zabránění úmrtnosti nebo v době moru“ se tato nová „mše v čase pandemie“ dovolává Božího milosrdenství tím, že žádá o různé formy pomoci pro lidi trpící nemocí, ty, kteří již zemřeli, jejich rodiny, zdravotnický personál a vládní představitele. Tradiční mše svatá k zabránění úmrtnosti nebo v době moru sice rovněž prosí o Boží smilování, ale také o prominutí hříchů, a hovoří o „metle tvého hněvu“.

Rozdíly mezi oběma jsou do očí bijící. Introit tradičního latinského misálu (poslední vydání z roku 1962) prosí Boha: „Vzpomeň, Pane, na svou úmluvu a rci andělu bijícímu: Ustaň už ruka tvá, ať nezpustne země, a neutrať veškerého živočicha.“ Nová verze naproti tomu uvádí stručnou vstupní antifonu, která pouze konstatuje: „Pán vskutku snášel naše nepravosti a nesl naše soužení.“ [Překlad tradiční mše svaté Schallerův misál; oficiální překlad nové votivní mše do češtiny zatím neexistuje, a proto zde překládáme z angličtiny – pozn. překl.]

Kolekta neboli úvodní modlitba v tradiční verzi říká: „Bože, jenž nechceš smrt, nýbrž pokání hříšníků, shlédni milostivě na svůj lid, jenž se k tobě vrací, abys, jelikož ti oddaně slouží, metly svého hněvu od něho milostivě vzdálil. Skrze Pána našeho Ježíše Krista…“ Nová verze namísto toho prosí o pomoc, avšak bez zmínky o hříchu či trestu.

A zatímco se celý svět zabývá koronavirem, liberální agenda ve Vatikánu nezpomalila ani za mák.
Ve Svatém týdnu papež František jmenoval další komisi, která má zkoumat možnosti jáhenského svěcení žen. Vatikán 8. dubna vydal zprávu, v níž se uvádí, že se papež rozhodl „během nedávné audience udělené Jeho Eminenci kardinálu Luisi Ladariovi, prefektovi Kongregace pro nauku víry“ jmenovat novou komisi „pro studium ženského jáhenství“. Neuvěřitelné!

Kromě toho portál LifeSiteNews 2. dubna přinesl zprávu, že papež František v papežské ročence pro rok 2020, každoročně vydávaném adresáři Svatého stolce, svůj zásadní starobylý titul „Náměstek Kristův“ překvapivě přesunul do poznámky pod čarou a nazval ho „historickým“. Zatímco předchozí ročenky uváděly titul „Náměstek Kristův“ se jménem vládnoucího papeže, v letošním roce se v ní objevuje prostě „Jorge Mario Bergoglio,” jméno muže, který se v roce 2013 stal papežem Františkem. Titul „Náměstek Ježíše Krista“ vyplývá z Písma svatého, v němž dal Pán Ježíš svatému Petrovi moc klíčů v Církvi.

Bývalý papežský nuncius, arcibiskup Carlo Maria Viganò na vynechání titulu Kristova náměstka reagoval prohlášením na LifeSiteNews, v němž uvedl, že jde o akt, který má zřejmě „oficiálně změnit papežství“, takže se papež „nadále už nepokládá za strážce [víry].“ „Tuto změnu v rozvržení a obsahu oficiálního textu Katolické církve nelze ignorovat, ani ji nelze považovat za gesto pokory z Františkovy strany, protože to neodpovídá tomu, že se tak nápadně propaguje jeho jméno.“ „Naproti tomu je možno v tom vidět připuštění – které se ovšem přešlo mlčením – určitého druhu uzurpace, podle níž nevládne servus servorum Dei [služebník služebníků Božích], nýbrž osoba Jorge Maria Bergoglia, který se oficiálně vzdal toho, že je náměstkem Kristovým, nástupcem knížete apoštolů a nejvyšším pontifikem, jako by to byly otravné relikty minulosti, pouhé ,historické titulyʼ,“ pokračoval Viganò.

Papež také minulý týden schválil nový biskupský orgán, který má směřovat k regionální církvi „s amazonskou tváří“. Kardinál Cláudio Hummes, předseda Panamazonské církevní sítě, oznámil, že nová panamazonská organizace biskupů bude vycházet z doporučení v závěrečném dokumentu synody o Amazonii. Jde o další důkaz toho, že papež František zveřejněním posynodální apoštolské exhortace Querida Amazonia kontroverzní závěrečný dokument nezměnil ani nezcenzuroval.

Chcete-li mít další indicii toho, oč v novém orgánu půjde, zde je citát ze závěrečného dokumentu synody, který se na něj vztahuje. „Navrhujeme vytvoření biskupského orgánu, který bude podporovat synodalitu mezi církvemi v tomto regionu, pomáhat vyjadřovat amazonskou tvář Církve a pokračovat v úkolu nalézání nových cest evangelizačního poslání, zejména začleněním návrhu na integrální ekologii.“

Když už je řeč o pohledu Vatikánu na teologii, i v tomto směru se nám v minulém týdnu leccos ujasnilo. Ač je to neuvěřitelné, portál Vatican News zveřejnil článek jezuitského autora, který na koronavirus pohlíží pozitivně, protože je přínosný pro životní prostředí. Na LifeSiteNews se můžete dočíst, že oficiální tisková služba Svatého stolce Vatican News, publikovala článek, který smrtící virus nazývá „spojencem“ planety Země. Autorem je jezuita P. Benedict Mayaki SJ, titulek zní „Koronavirus – nepravděpodobný spojenec země“ a v podtitulu se dočteme: „Změny v lidském chování v důsledku pandemie viru COVID-19 přináší nezamýšlený prospěch naší planetě.“ Autor-kněz se vůbec nezmiňuje o desítkách tisíc obětí, které se viru připisují, až na to, že pandemii označuje za „globální zdravotní problém“. Má to však i svou světlou stránku, píše Mayaki: „Země se sama uzdravuje“ následkem omezení lidské činnosti. „V Itálii se do benátských kanálů vrátily ryby. Méně turistů a vodní dopravy vedlo k tomu, že se kalné vody usadily… Na plavebních cestách ve městě bylo možno pozorovat, jak po hladině ladně kloužou tažní ptáci včetně labutí.“ Dále dodal, že „globální pokles letecké, pozemní i mořské dopravy planetě prospívá,“ neboť se tak snižují emise uhlíku. Po mnoha kritických ohlasech Vatican News článek stáhla.

Výroky v článku na Vatican News následují po vyjádřeních papeže Františka ve stejném duchu. O odpovědnosti papeže při trestu koronaviru jsem hovořil již 31. března. Zmínil jsem, že papež František prohlásil, že koronavirus není Boží trest, ale spíše odplata přírody za to, že jsme se nestarali o životní prostředí.

Od té doby tento přístup odsoudilo několik kardinálů a biskupů, ale papež minulý týden ještě přitvrdil. V rozhovoru pro list The Tablet řekl: „Nereagovali jsme na částečné katastrofy. Kdo teď mluví o požárech v Austrálii nebo si vzpomene, že před osmnácti měsíci mohla loď přejet přes severní pól, protože ledovce roztály? Kdo teď mluví o povodních?… Nevím, jestli je to pomsta přírody, ale určitě jsou to reakce přírody.“

Inu, alespoň někteří lidé pochopili. Portál LifeSiteNews přinesl minulý týden zprávu, že německý kardinál Paul Josef Cordes se přidal k rostoucímu počtu katolických představitelů, kteří na pandemii koronaviru pohlížejí jako na trest. „Boží slovo také jasně říká, že život odporující Bohu může vést k nemoci,“ napsal Cordes, bývalý předseda Papežské rady Cor Unum. Dále uvedl, že hodnověrní exegeté konstatují, že „nemoc je mzdou hříchu“. Mezi jinými biblickými pasážemi Cordes poukázal na vyprávění o uzdravení ochrnulého v Markově evangeliu, „podle něhož je souvislosti mezi nemocí a hříchem nevyvratitelná.“

Na LifeSiteNews jste se také mohli dočíst, že hrdinský biskup Athanasius Schneider nazval epidemii koronaviru „Božím zásahem, který má potrestat a očistit hříšný svět, a také Církev.“ Z událostí, které přivolaly Boží spravedlnost, Schneider zvlášť uvedl to, že papež dovolil modloslužbu s pačamamou a svaté přijímání na ruku.“ V rozhovoru citoval z knihy Zjevení: „Mám však něco málo proti tobě: máš tam některé, kteří se drží učení Balaama, … aby jedli z masa obětovaného modlám a smilnili. … Obrať se tedy! Jinak na tebe přijdu brzy a budu s nimi bojovat mečem svých úst.“ „Jsem přesvědčen,“ komentoval Schneider tento úryvek z Bible, „že Kristus by stejná slova zopakoval i papeži Františkovi a ostatním biskupům, kteří dovolili modlářské uctívání pačamamy a implicitně schvalovali sexuální vztahy mimo platné manželství, když takzvaným ,znovusezdaným rozvedenýmʼ, kteří jsou sexuálně aktivní, umožnili přistupovat ke svatému přijímání.“

Biskup Schneider rovněž zmínil svaté přijímání na ruku, které bylo přijato nejprve lokálně a potom široce dovoleno papežem Pavlem VI. přibližně před 50 lety. Schneider uvedl, že tato praxe „vedla k neúmyslné i úmyslné desakralizaci eucharistického Těla Kristova v bezprecedentním měřítku. Padesát let po Tělu Kristovu (většinou neúmyslně) šlapou kněží i laici v katolických kostelech po celém světě. Také krádeže proměněných hostií alarmujícím tempem rostou.“ Podle Schneidera „způsob, kdy člověk bere svaté přijímání přímo do ruky a prstů, se stále více podobá gestu, kterým si bereme obyčejné jídlo.“ U mnoha lidí, pokračuje Jeho Excelence, to vedlo k oslabení víry v reálnou Přítomnost. „Kristova eucharistická Přítomnost se během času pro tyto věřící nepozorovaně stala jakýmsi druhem posvátného chleba nebo symbolem.“ Současnou situaci, kdy se mnoha částech světa neslouží žádné veřejné mše, „by papež a biskupové mohli pochopit jako Boží výtku za uplynulých padesát let desakralizace a trivializace Eucharistie a současně jako milosrdnou výzvu k opravdovému eucharistickému obrácení celé Církve,“ dodal Mons. Schneider. [Celý rozhovor s biskupem Schneiderem, který původně vyšel na stránkách The Remnant, si můžete přečíst na http://www.duseahvezdy.cz/2020/04/04/the-remnant-biskup-athanasius-schneider-o-tom-jak-cirkev-pristupuje-ke-koronavirove-krizi/ ]

Nejde však jen o několik kardinálů a biskupů. Lidé obecně vidí, co se děje. Průzkum veřejného mínění, o němž psal portál LifeSiteNews, minulý týden zjistil, že téměř polovina Američanů považuje pandemii koronaviru za „Boží upozornění“, abychom se opět obrátili k víře. Třetina se domnívá, že jde o „poslední dny“, které jsou předpovězeny v Bibli. Průzkum navíc zjistil, že křesťané, ale i nekřesťané se v pokračující krizi utíkají k Bibli a k náboženství. A pokud by to nestačilo, slavný zápasník a filmová hvězda Hulk Hogan vyzval na Twitteru 2,2 milionu svých fanoušků, aby činili pokání. Podle zprávy na LifeSiteNews Hogan nazval koronavirus „jedním z nejmocnějších darů lidstvu“. K tweetu připojil odkaz na Druhou Paralipomenon 7,13-14: „Zavru-li nebe, že nebude pršeti, pošlu-li kobylky a přikáži, by pohubily zemi, nebo pošlu-li mor na lid svůj, avšak lid můj, který sluje podle jména mého, obrátí se, bude se modliti ke mně, hledati tváře mé, a kajícně-li odvrátí se od svých zlých cest: také já vyslyším je s nebe, milostiv budu hříchům jejich a dám zdraví zemi jejich.“ Slavný zápasník minulý týden výzvu k pokání zopakoval: „Během tří krátkých měsíců, stejně jako v případě ran egyptských, nám Bůh vzal všechno, čemu se klaníme. Říká nám: Chcete se klanět sportovcům, tak zavřu stadiony. Chcete se klanět hudebníkům, zavřu kulturní střediska. Chcete se klanět hercům, zavřu divadla. Chcete se klanět penězům, zastavím ekonomiku a nechám zkolabovat akciové trhy. Nechcete chodit do kostela a klanět se mně, ale já se dostanu tam, kde do kostela nemůžete jít.“ „Možná nepotřebujeme vakcínu. Možná potřebujeme využít tuto dobu izolace od rozptylování světem a dopřát si osobní obnovu, při níž se soustředíme na to JEDINÉ na světě, na čem doopravdy záleží. Na Ježíše.“

Nejlepší zprávou, která se dobře hodí k největším svátkům Církve, je propuštění kardinála George Pella po nespravedlivém věznění, které trvalo déle než rok. Australský Vrchní soud připravil kardinálu Pellovi svého druhu vzkříšení, když ho jednomyslným rozhodnutím sedmi soudců zprostil obvinění ze zneužívání dětí v minulosti a propustil ho na svobodu. Osmasedmdesátiletý Pell byl ve vězení od února 2019. Obvinění se opíralo o neprokázané svědectví jediného člověka! Rozhodnutím, které bylo zveřejněno v úterý Svatého týdne, sedmiletá právní sága definitivně končí. Už nebudou žádné další procesy ani odvolání – Pell je svobodný.

A co byla první věc, kterou kardinál o svém osvobození řekl? V rozhovoru pro Catholic News Agency uvedl: „Doopravdy se těším, až budu sloužit soukromou mši svatou. Už je to dávno [co jsem mohl celebrovat], takže to je velké požehnání.“

„Po celou tuto dobu mi byla velkým zdrojem síly modlitba, včetně modliteb druhých,“ pokračovala Jeho Eminence. „Jsem obrovsky vděčný všem, kteří se za mě v této náročné době modlili a pomáhali mi.“

A to je, drazí přátelé, receptem i pro nás v našem uvěznění. Když už prožíváme tuto velikonoční dobu zavření doma, ať je nám modlitba velkým zdrojem síly a ať je prvním naším přáním po propuštění účast na nejsvětější Oběti mše svaté a přijetí zmrtvýchvstalého Spasitele ve svatém přijímání.

Za nás všechny z LifeSiteNews přeji vám a vašim rodinám radostné a požehnané Velikonoce. Bůh vám žehnej a brzy na shledanou.

John-Henry Westen

Překlad Lucie Cekotová

Zdroj:

https://www.lifesitenews.com/blogs/the-coronavirus-outbreak-shows-just-how-liberal-pope-francis-really-is

47 Responses to Koronavirová krize ukazuje skutečnou míru liberalismu papeže Františka

  1. Vojtěch napsal:

    Jak si to může vůbec nástupce Sv. Petra dovolit!? Neuvěřitelná troufalost. On si snad myslí, že za to nebude jednoho dne potrestán? Měl by si uvědomit, že Bůh je sice milosrdný, ale i spravedlivý.

  2. Laurentius napsal:

    Česká verze mše V době pandemie je na stránkách liturgie.cz: http://www.liturgie.cz/shared/clanky/299/LT2020_04.pdf

  3. ľudovít napsal:

    Nerozumiem tomuto svetu, ale ani tejto Cirkvi. Ako môže nájsť svet riešenia, ak sa ich pokúša nájsť bez Boha? Ale na čo je Cirkev, ak nie je svetlom, soľou, len aby ju vyhodili? Ani v tejto kríze súčasnej pandémie akoby nevedela čo robiť. Mýlim sa? Som akýsi zmätený zo všetkého. Je toho na mňa už veľa, chorý svet, chorá Cirkev, chorá politika, ekonomika, média, chorobou som ohrozený aj ja…

  4. ľudovít napsal:

    Neviem, či pandémia neprišla neočakávane ako posledné varovanie. Možno sa pýtať po príčinách. Ale prišla naraz, nečakane, bez prípravy a môže nás poučiť, sme toho ešte schopní? Obávam sa, že už nie, že už ani Cirkvi to nič nehovorí o potrebe konať pokánie, obrátiť sa, spamätať sa, robiť dobro nie tak ako to chce pomýlený svet, ale tak ako to očakáva Boh. Kto chce nech pochopí, ale všetci sme na jednej lodi a tá sa veľmi rýchlo potápa v rozbúrenom mori a tí, ktorí majú zodpovednosť organizujú diskotéky a zábavy.

  5. Dr. Radomír Malý napsal:

    Myslím, že ještě horšími Božími tresty než samotný virus (ten samozřejmě také) je právě to uvěznění lidí doma, ztráta svobody, pro mnohé ztráta obživy, posílení propotratových iniciativ, eutanázie a genderismu v souvislosti s koronavirem, a zejména potom nemožnost účasti na Nejsvětější oběti. Vyjádřil jsem to ve svém článku na tomto webu publikovaném.

    • ľudovít napsal:

      Zdá sa mi, že celý tento problém svoje negatívne ovocie ešte len prinesie v podobe rýchlejšej digitalizácie, automatizácie, globalizácie a stratu ľudského a osobného vplyvu na spoločnosť. Všetko choré naberá na sile, mobilizuje sa a to čo je zdravé, dobré, odumiera. Je to problematické, nedá sa ísť ani do kostola, ani do hospody, ani za kultúrou, či zábavou… Ešte že aspoň do prírody je možné ísť, ale aj tá nás varujem momentálne veľkým suchom a prognostici varujú pred možným hladom veľkých rozmerov. Aspoň niekto, že dokáže ešte triezvo uvažovať v tomto svete, ktorý sa aj vďaka chorej Cirkvi vzdáva zdravého rozumu. Ľudovít

    • sr. Catharina T.O.P. napsal:

      „Myslím, že ještě horšími Božími tresty než samotný virus (ten samozřejmě také) je právě to uvěznění lidí doma, ztráta svobody, pro mnohé ztráta obživy (…)

      Tak to by byly hmotné věci a dále věci, týkající se lidských práv a svobod.

      Daleko horší jsou však duchovní věci jako apostaze (odpad od katolické Víry) a smrt v těžkém hříchu, která vede k věčné smrti.

      IMHO koronavirus CoVid-19 je Božím trestem za idolatrii modly „Pachamamy“ 4. října 2019 v Římě (Vatikán).

      • Dr. Radomír Malý napsal:

        Ad sr. Catharina: Jen malinko bych si to dovolil upřesnit. Apostaze a smrt v těžkém hříchu, podle katechismu 6. hřích proti Duchu Sv. (v nekajícím postoji setrvati až do smrti), jsou hříchy, nikoli tresty za hříchy. Jde o nejtěžší hříchy, o nichž Spasitel praví, že nebudou odpuštěny ani v tomto, ani v příštím životě (tj. nebude žádná možnost odpykat si tresty za ně v očistci). Nicméně každý hřích sám o sobě nese s sebou i trest, má ho v sobě skrytý jako „genetický kód“. Věčné zavržení je samozřejmě tím nejhorším trestem, ale jsou tady další, hmotné i duchovní, do té druhé skupiny patří samozřejmě i ta nemožnost účasti na mši sv. a přijímat svátosti, jíž jsme dnes svědky.

      • Mila napsal:

        Take si to myslim.

    • Zazivotdeti napsal:

      Přesně, progresivisti mají pod palcem OSN, EU a Mezinárodní měnový fond, tudíž většinu finančních prostředků a už nelení a zneužívají toho k vydírání Ekvádoru, že mu neposkytnou peníze na boj s Covidem, pokud nezavede potraty. Více na mém webu v této sekci: https://zazivotdetiprolife.webnode.cz/prolife-novinky/

  6. karmelita napsal:

    To je neskutečné, papež (a řada biskupů) je mimo, kazí staré spolehlivé modlitby proti epidemiím, řeší „jáhenky“ a plácají něco o ekologii zatímco obyčejný laik – zápasník a filmová hvězda Hulk Hogan – říká v klidu to, co by měli říkat právě papež a biskupové. Nedivím se panu Ĺudovítovi, že má z toho trochu depku, vždyť to vypadá, jako kdyby se svět zbláznil… No, aspoň že se teď přestal na chvíli řešit gender a těch 72 pohlaví, to už taky volalo do nebe.

    • Zdeněk napsal:

      Gender pořád jede, neustále jsou podle něj posuzovány a schvalován VŠ a vědecké projekty. Nenechte se mýlit, cesta k odpadnutí celého světa je plně připravena.

      • Zazivotdeti napsal:

        Sice Texas díky koronaviru zakázal potraty, ale ten zákaz bohužel brzy skončí. Snad nějaké děti zachránil.
        Co se týče škol, tak tito zvrácenci (fanoušci potratů, euthanasie, brzy i infanticidy, genderismu, homosexuálního manželství, feministky (čest výjimkám, existují i slušné feministky respektující tradiční hodnoty), neobolševici a další) ovládají celou společnost,
        Školství mají pod palcem. Učebnice dějepisu je jedna velká manipulace už od starověku. Schválně dává velký důraz na čarodějnické procesy, ale to, že ve starém Římě otec mohl zavraždit své dítě a křesťanství to zakázalo, se tam nepíše. Pak samozřejmě vyhlazování nepohodlných za francouzské revoluce samozřejmě vůbec není zmíněno.
        V sexuální výchově jsme se učili lži, jakože s antikoncepcí nelze otěhotnět a učitelka propagovala vraždění dětí před narozením. Na druhou stranu jsme měli dobrou učitelku na přírodopis, která nám pustila vývoj dítěte od početí do narození.
        Pod palcem mají média. Proč je tolik pohádek o zvířatech, ale žádné pohádky o nenarozených dětech? Levičáci dělají vše proto, aby děti zmanipulovali do svého vidění světa.

        • Dr. Radomír Malý napsal:

          Ad Zazivotdeti: Texas nezakázal kvůli koronaviru potraty, šlo pouze o to, že uzavření veřejných objektů kvůli koronaviru se dotklo i potratových klinik. Jenže v souvislosti s tím – nevím, jestli v Texasu také, ale nevidím důvod, proč by tomu nemělo být i tam – jsou ženy naléhavě nabádány, aby si doma prováděly samy chemické potraty, což se nyní masově rozšířilo v Irsku a Velké Británii.

  7. Karol Dučák napsal:

    Jáhenky (po slovensky diakonísy) nikdy nepatrili medzi klerikov a vždy boli laičkami. Ich služba nikdy nemala sakramentálny charakter. Slovenský liturgický odborník Doc. ThDr. Peter Caban, ktorý sa systematicky venuje skúmaniu dejín kresťanstva, v jednej zo svojich publikácii píše: „Zaujímavým spôsobom zúčastnenia sa na liturgii v kresťanskom bola služba diakonís (lat. diaconissa, ae, f; gr. diaconos, f – služobníčka, pomocníčka, žiačka), známa už v prvotnej Cirkvi. Diakonisy boli ženy, ktoré pomáhali v cirkevnom spoločenstve, starali sa o chudobných a chorých… Na Západe prinášali diakonisy Eucharistiu do domov, zvlášť k chorým. V liturgickom zhromaždení podávali diakonisy kalich ženám, ďalej sa starali o katechetickú výchovu a dávali pozor na poriadok v kostoloch a oratóriách (ostiaria). Niekedy boli diakonisy prítomné pri rozhovoroch biskupov, presbyterov a diakonov so ženami. Od tretieho storočia sa ich služba rozšírila aj na asistenciu pri krste žien, zvlášť bola potrebná pomoc pri obliekaní. Úlohou diakonís bolo zaviesť ženy k im vyhradeným miestam v kostole, pretože nielen ženy a muži sedeli v bohoslužobnom zhromaždení na rozličných miestach, ale aj odlišné stavy a vekové kategórie (deti, mládež, slobodné ženy, vydaté ženy, stareny) a aj panicky žijúci muži a ženy (eremiti, askéti, panny a vdovy). Diakonisy spomína Tertulián (TERTULIANUS, Ad uxorem I,7; PL I., 1286), sv. Klement Alexandrijský a aj Origenes. Na otázku či diakonisy patria do klerického stavu, definitívne odpovedal už Nicejský koncil v roku 325 vo svojom treťom kánone, že diakonisy nepatria medzi klerikov a sú laičkami… Diakonisy… nikdy nezastávali služby obsahovo totožné so službami svätených diakonov podľa tridentského chápania, ich služba nemala nikdy sakramentálny charakter, ako je to u mužskej služby diakona.“ (Caban P.: Dejiny kresťanskej liturgie v staroveku, s. 110 – 111)
    V inej svojej publikácii Caban o službách diakonís píše: „Čiastočne pretrvala služba diakonís v spoločenstvách niektorých kontemplatívnych ženských reholí, napr. kartuziánok, kde aj v súčasnosti pri slávnostných sľuboch v spojitosti so zasvätením panien prijímajú i túto charizmu služby. V obrade to môže byť vyjadrené priložením štóly, do Druhého vatikánskeho koncilu i podaním manipulu. Ich oprávnenia sú: čítať epištolu pri konventuálnej omši, rozdávať sv. prijímanie, v kartuziánskom spoločenstve sestier čítať pri komunitnom čítaní evanjelium. Niektoré pramene hovoria, že ak nie je pri niektorej bohoslužbe prítomný klerik, môžu pri podávaní Eucharistie používať štólu.“ (Caban P.: Dejiny slávenia Eucharistie do Druhého vatikánskeho koncilu, s. 67)
    Čiže summa summarum: diakonísy (česky jáhenky) mohli byť čiastočne účastné aj v liturgii. Mohli dokonca v rehoľných spoločenstvách rozdávať sväté prijímanie, čítať epištolu pri konventuálnej omši, čítať evanjelium pri komunitnom čítaní, atď. Ich služba však nikdy nemala sakramentálny charakter. Nikdy nepatrili medzi klerikov a vždy boli laičkami. Toto by malo ostať navždy platné.

  8. A.V. napsal:

    Ad Karol Dučák:
    Nevíte, kdy, kde a proč byl institut jáhenek Církví opuštěn?

    • Renda napsal:

      Protože se přestalo křtít ponořením dospělých žen. Tak jaké velmi brzy přestalo pohostinství po mši , pozdraveni pokoje laiky.

    • Karol Dučák napsal:

      Ad A.V.: Ospravedlňujem sa za oneskorenú reakciu. Som pomerne vyťažený, takže nestíham ani tretinu toho, čo by som chcel stihnúť. Na Vašu otázku už fundovane odpovedal Prof. ThDr. JUDr. Miroslav Zedniček, na článok ktorého upozornil Froggy. V zmysle všetkých dostupných faktov Cirkev inštitút diakonís vlastne nikdy neopustila. Na Východe bol rozšírený až do pádu Konštantinopolu v 15. storočí. Na kresťanskom Západe sa od neho upúšťalo už skôr a v 11. storočí zanikol. V 12. storočí však vzniká zvláštny inštitút nesviatostných diakonís v niektorých kontemplatívnych reholiach, napríklad v reholi kartuziánok. Inštitút diakonís teda v Katolíckej cirkvi nikdy nezanikol, ale dodnes ostal zachovaný len v ženských reholiach.
      V dnešnej dobe sme svedkami toho, že aj rehoľníčky rozdávajú sväté prijímanie. V posledných rokoch sme boli spolu s manželkou niekoľkokrát v kúpeľoch Dudince na juhu stredného Slovenska, kde v miestnej farnosti pôsobia Milosrdné sestry sv. Kríža, aktívne v charitatívnej, sociálnej a pastoračnej službe. Pri svätých omšiach sa predmodlievajú v kostole, spolu s kňazom rozdávajú sväté prijímanie, prinášajú sviatostného Krista chorým, ktorí nemôžu prísť do kostola, atď.
      Rehoľníčka však nikdy nemôže byť rovnocenná kňazovi, ktorý má v liturgii exkluzívne postavenie. Napríklad je prípustné, aby rehoľníčka rozdávala sväté prijímanie, nikdy však nebude môcť premieňať (toto nemôže ani diakon-muž), ba v zmysle liturgických predpisov nesmie ani otvárať svätostánok a vyberať z neho eucharistiu. Sväté prijímanie môže rehoľníčka začať rozdávať až po prijímaní kňaza, keď jej sám celebrant podá do rúk nádobu s konsekrovanými hostiami. Taktiež odnášať zvyšné konsekrované hostie do svätostánku smie v zmysle liturgických predpisov len ordinovaný služobník Cirkvi.
      Podobne ako profesor Zedníček sa prihováram za to, aby sa čo najviac využíval v Cirkvi inštitút diakonís. Podnetné sú tieto slová prof. Zedníčka: „Perspektivně by bylo na místě uvažovat o založení zvláštních komunit jáhenek a o případném rozšíření této možnosti i na další ženy v apoštolátní službě, které splní stejně přísná osobnostní kritéria. Předmětná oprávnění by znamenala prospěch pro společenství církve a zároveň by byla projevem dalšího uznáni hodnoty a apoštolátní schopnosti ženy v církvi.“
      Bolo by nespravodlivé a dokonca aj na škodu Katolíckej cirkvi ignorovať zbožnosť žien, ktorá prevyšuje zbožnosť mužov. Istú dobu som si robil takú súkromnú štatistiku účasti mužov a žien na svätých omšiach v kostoloch u nás, vo Vranove nad Topľou. Vždy som napočítal viac žien ako mužov. Je však potrebné jednoznačne konštatovať, že ženy nikdy nemôžu patriť do stavu klerikov a navždy zostanú laičkami. Aj v tomto prípade platí: Menej je niekedy viac.

      • Renda napsal:

        Řeholnice nemá svěcení, tudíž nemá podávat eucharistii.

      • Renda napsal:

        Tzv. jáhenky pomáhali při křtu žen , kdy se ještě křtilo ponořením. Šlo o pomocnice , nevykonávali žádné liturgické funkce.Dnes se na funkce třesou feministky z TF.

        • Karol Dučák napsal:

          Ad Renda: už nemám trpezlivosť presviedčať Ťa, že čierna je čierna a biela je biela. Citujem
          odborníka, ktorému Ty nesiahaš ani po členky. Napokon ani ja nie som na takej výške ako on, čo pokorne priznávam. Tým človekom je prof. ThDr. JUDr. Miroslav Zedniček. Citujem z jeho článku: „Ve XII. století vzniká zvláštní institut ve smyslu potridentského posouzení nesvátostných jáhenek, především v některých poustevnických ženských řeholních společenstvích, kde zřejmě jejich potřebnost si vyžádaly okolnosti poustevnických pospolitostí. Jako přiklad možno uvést kartuziánky. Tyto poustevnice (chórové sestry) – podle vlastního přání i sestry laičky – i v současné době při slavných slibech ve spojitosti se zasvěcením panen přijímají svátostinné jáhenství, jehož znakem je vložení štóly (dříve do II. Vatikána i podání manipulu) této slib sklá¬dající řeholnici. Jejich oprávnění jsou v současné době tato: číst epištolu při konventní mši, rozdávat sv. přijímání, číst evangelium při hodině četby ve zvláštním kartuziánském uspořádání této části denní modlitby církve. Není-li při některé z uvedených bohoslužeb přítomen duchovní, smějí při těchto úkonech používat štólu, zvláště při rozdávání eucharistie.“
          Je tam teda jasne napísané, že jáhenky rozdávali sväté prijímanie. Ak s tým nesúhlasíš, napíš prof. ThDr. JUDr. Zedníčkovi a vykonzultuj si to s ním skôr, než začneš písať svoje neodborné poznámky.

      • A.V. napsal:

        Ad Karol Dučák:

        V Theologické summě sv. Tomáše čteme (III 82 3): „Jáhen, jako nejbližší kněžskému řádu, má nějaký podíl jeho úřadu, aby totiž rozdílel krev; ne však tělo, leda v nutnosti, když poroučí biskup anebo kněz. A to, nejprve, protože krev Kristova je obsažena v nádobě. Proto se jí rozdílející nemusí dotýkat, jako se dotýká těla Kristova. – Za druhé, protože krev znamená vykoupení, od Krista přešedší na lid; pročež se též krvi přimísí voda, která naznačuje lid. A protože jáhni jsou mezi knězem a lidem, přísluší jáhnu spíše rozdílení krve než rozdílení těla.“

        Ale přijímání podobojí je, pokud se nemýlím, minulostí již bezmála pět set let (odhlédneme-li od NOM, kterého jste známým zastáncem). Je-li ve mši sv. všech věků jediné přípustné rozdávání lidu Těla Páně, ke kterému Andělský doktor varuje, aby se ho však nedotýkaly ruce neposvěcené, tak je mi záhadou, jakou by mohly mít dnes jáhenky úlohu při rozdílení Eucharistie.

        Mně logicky vychází, že když jáhenky, tak jedině v NOM, a to jen tehdy když se podává pod obojí. Obávám se, že Bugniniho ďábelské sémě se chystá vyklíčit do nového koukolu, protože Tradice jáhenky nezavede a církevní schisma se jejich zavedením pouze prohloubí.

        • Karol Dučák napsal:

          Ad A.V.: vo Vašom príspevku je hneď niekoľko chýb. Za prvé, jáhenky nielen podávali kalich ženám, ale aj prinášali Eucharistiu do domov, zvlášť k chorým. Toto bola veľmi dôležitá súčasť ich pôsobenia.
          Píšete: „Ale přijímání podobojí je, pokud se nemýlím, minulostí již bezmála pět set let.“
          Lenže to je kardinálny omyl! Prijímanie podobojí sa v niektorých krajinách rozdávalo až do 17. storočí. V Čechách bolo zakázané v roku 1621, v Sliezsku sa prestalo rozdávať až v roku 1628! Teda žiadnych 500 rokov, ale 392 rokov. A aj pri omši všetkých vekov sa teda podávalo minimálne do roku 1628 podobojí. Lenže aj po roku 1628 mali napríklad francúzski králi alebo nemecký cisár František II. indult a mohli prijímať podobojí. Ostatne, aby som sa nemusel siahodlho rozpisovať, uvádzať link na svoj článok, v ktorom to podrobne rozoberám: http://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=karol-ducak-prijimani-pod-oboji-v-rimskokatolicke-cirkvi&cisloclanku=2019020001
          Lenže pochybujem, že má zmysel niečo Vám vysvetľovať. Vám totiž nejde o pravdu. Ak by ste sa naozaj úprimne chceli dopátrať pravdy, vedeli by ste, že už Tridentský koncil jednoznačne a nad všetku pochybnosť deklaroval, že Cirkev pri vysluhovaní sviatostí má moc – ak pri tom zachová ich podstatu – určovať alebo meniť to, o čom myslí, že lepšie poslúži úcte sviatostí alebo osohu prijímajúcich podľa okolností, času a miesta. (Tridentský koncil, Sesia XXI, 16. júla 1562, Dekrét o eucharistickom prijímaní, kap. 2, Denz-Schönm. 1728)
          Katolícka cirkev má teda moc KEDYKOĽVEK meniť spôsob prijímania Eucharistie, ak uzná,
          že to lepšie poslúži úcte sviatosti alebo osohu prijímajúcich. KEDYKOĽVEK! Teda predstava o večnej nemennosti liturgie je ilúzia. Ja som reagoval na Vaše príspevky preto, že som si myslel, že ste iná ako Renda. Lenže Vy ste presne taká istá. Vám nejde o to poznať pravdu, ale presvedčiť každého, že pravda je to, čo Vy považujete za pravdu. Lenže takúto hru ja s Vami hrať nebudem. Je to zbytočná strata času a energie.

          • Renda napsal:

            Žena nikdy nevykonávala žádné liturgické funkce. Tehdy nebyli feministky , co by plnili TF. Když laik , tak proč ne muž? Jahenka v prvotní církvi nebyla rovná jáhnovi. Tím argumentují protestanté.

            • Karol Dučák napsal:

              Ad Renda: mal by si pozornejšie čítať, čo píšu iní. Kde sa píše, že jáhenky boli niekedy rovné jáhnom?! Nikde som nič také nečítal a pokiaľ sledujem túto polemiku, nikto tu netvrdil, že jáhenky boli rovné jáhnom! Jáhenky nikdy nepatrili medzi klerikov a vždy boli laičkami. Ich služba nikdy nemala sakramentálny charakter. Avšak už v prvotnej Cirkvi pomáhali v cirkevnom spoločenstve, starali sa o chudobných a chorých. Na kresťanskom Západe prinášali jáhenky Eucharistiu do domov, zvlášť k chorým. Teda jáhenky podávali sväté prijímanie po domoch! V liturgickom zhromaždení podávali kalich ženám, ďalej sa starali o katechetickú výchovu a dávali pozor na poriadok v kostoloch a oratóriách. Niekedy boli prítomné pri rozhovoroch biskupov, presbyterov a jáhnov so ženami. Od tretieho storočia sa ich služba rozšírila aj na asistenciu pri krste žien, zvlášť bola potrebná pomoc pri obliekaní. Ich úlohou bolo tiež zaviesť ženy k im vyhradeným miestam v kostole, pretože nielen ženy a muži sedeli v bohoslužobnom zhromaždení na rozličných miestach, ale aj odlišné stavy a vekové kategórie (deti, mládež, slobodné ženy, vydaté ženy, stareny) a aj panicky žijúci muži a ženy (eremiti, askéti, panny a vdovy). Ich služba pretrvala služba v spoločenstvách niektorých kontemplatívnych ženských reholí, napr. kartuziánok, kde aj v súčasnosti pri slávnostných sľuboch v spojitosti so zasvätením panien prijímajú i túto charizmu služby. V obrade to môže byť vyjadrené priložením štóly, do Druhého vatikánskeho koncilu i podaním manipulu. Ich oprávnenia sú: čítať epištolu pri konventuálnej omši, rozdávať sv. prijímanie, v kartuziánskom spoločenstve sestier čítať pri komunitnom čítaní evanjelium. Niektoré pramene hovoria, že ak nie je pri niektorej bohoslužbe prítomný klerik, môžu pri podávaní Eucharistie používať štólu. Napokon ani Kódex kánonického práva z roku 1917 nevylúčil a priori miništrovanie žien v prípade, že nie sú k dispozícii muži. Teda tam, kde sú k dispozícii muži, majú prioritu.

  9. jl napsal:

    Od církevní vrchnosti lze dnes čekat jen málo – třeba působivé fotografie:
    https://www.novinky.cz/koronavirus/clanek/papez-frantisek-v-odstupu-strada-40318924

    Ale zbytek? V článku se píše „nereagovali jsme na částečné katastrofy. Kdo teď mluví o požárech v Austrálii“. Tedy pohádka o globálním oteplování. Australané přitom po léta v souvislosti s těmito požárech zmmiňují špatnou správu pozemků, ke které se nově přidaly „koronavirově“ působivé fotografie letadel rozprašujících látky pestrých barev.

    Nebo stačí srovnat nesmyslný protiklad hospodářství vs. lidé:
    https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=30888
    se skutečnou situací v nezanedbatelné části Evropy, kde mnozí mladí (o nichž se jinak mudruje, mudruje, a mudruje) mnohdy ani nezískají základní pracovní návyky:
    https://www.tydenikhrot.cz/clanek/nestastni-milenialove

  10. Papeženec napsal:

    Na tomto webu je současný papež hojně kritizová, stejně jako ostatní papežové po vatikánském sjezdu. Tyto kritiky ale neberou do úvahy podstatnou věc: závislost papežů na světské moci. Uvedu příklad: Po Pavlu Vi. přišel Jan Pavel I., stejný „liberál“, jako předešlý. Měl v plánu jakési spojení s Ruskou pravoslavnou církví. Také v Rusku byly takové tendence. Do Vatikánu přijel z Ruska arcibiskup Nikodim toto projednat. Náhle zemřeli oba. Náhoda? Jisté je, že pak nastoupil „konservativec“ Jan Pavel II., protiruský. Po něm Benedikt VI. taky „konservativec“. Nyní František „liberál“. Přitom víme, že světem cloumá spor dvou koncepcí: Neokonservativců a liberálů. Obě koncepce jsou nesmiřitelné. V současné době se zdá, že vítězí koncepce liberální. Oborem neokonservativní koncepce je Pax Americana. Základny po celém světě. Invaze a agrese. Drancování zdrojů. Oborem liberálů je homo, gender, migranti. Ale je třeba si položit otázku: Jakou míru svobody má v tomto sporu dvou koncepcí papež? Co když dost malou? U Františka se čekalo po amazonské synodě homo, svěcení žen, zrušení celibátu. Co když to byla očekávání a chtění jedné z těchto dvou koncepcí? A co když, to už mluvím jako sv. Pavel úplně bez rozumu, nechce papež náhle zemřít?

    • George Smiley napsal:

      Mýlíte se minimálně v jedné věci – liberálové a neokoni mají naopak mnoho společného.
      Třeba lásku k Zidozemi – Izraeli a nejen to.

      • Papeženec napsal:

        Nechci se věnovat podružnostem, ale nešť: mýlíte se Vy. Neokoni mají lásku k Izraeli, dokonce jej považují za vedoucí stát USA, ale liberálové stát Izrael nenávidí, viz třeba nobelovka Arafatovi, sankce EU vůči státu Izrael a j.; podle nich vytvoření státu Izrael zradilo světodějnou a celosvětovou úlohu Židů. Ano, liberálové a neokoni mají společnou jednu věc: touhu po světovládě. Ovšem každý úplně jinak, vzájemně se nenávidí. Někdy přesto najdou společnou řeč. Např. v atentátu na JPII. To udělal Turek (víme jakou roli hraje Turecko na podporu liberálů v migrantské kauze), hodili to na Rusko. A to se neokonům šiklo, takže se koncepce shodli v tom, že to udělalo Rusko. Pro liberály byl JPII nepřijatelný; musel jim vyjít vstříc např. ubohostí v Assisi. Podobně František, ZATÍM reálně (ne v povinných řečech) neustoupil v homo, svěcení žen ani v celibátu, ale sehrál třeba divadlo s tou pohanskou potvorou, aby liberály uklidnil. Valí nesmysly o migrantech, to taky kvůli liberálům. Prostě jakoby papoževé poslední doby museli kroužit mezi oběma, Skyllou a Charybdou.

      • Renda napsal:

        Liberálové a neoconi jsou ze stejné stáje.

  11. Jan napsal:

    Moc hezký článek. Tento článek je i na protiproud.cz ale koukám že dohledat zdroj je problém :)

  12. Karol Dučák napsal:

    Na doplnenie považujem za potrebné doplniť, že miništrovanie žien bolo v obmedzenej miere tolerované aj pred Druhým vatikánskym koncilom. Kódex kánonického práva z roku 1917, ktorý platil až do roku 1983, uvádza:
    „Ministrantem přisluhujícím při mši sv. nesmí být žena, leč není-li po ruce muž, z pádného důvodu a pod tou podmínkou, že bude žena odpovídat z povzdálí a nikterak nepřistoupí k oltáři.“ (CIC 1917, kánon 813, § 2)
    Teda službu žien v liturgii, pravde v minimálnej miere, umožňovala Katolícka cirkev aj pred Druhým vatikánskym koncilom.
    Na vysvetlenie: citujem v češtine, pretože dosiaľ nemám k dispozícii slovenský preklad CIC z roku 1917.

    • Rostislav Vlček napsal:

      Pane Dučáku,
      já si opravdu velice vážím vašich názorů a znalostí. Považuji je za hluboce křesťanské, promyšlené a katolické. Většinou ze srdce souhlasím a pokud mám pochyby, hledám chybu u sebe. Přesto mi dovolte vyslovit názor na službu žen v liturgii. Je zcela laický a neumím ho podpořit názorem autorit. Pro mne je svrchovanou autoritou Kristus. Ženy byly hlubokou a nezbytnou součástí života našeho Pána. Z ženy se narodil a ženy ho provázely po celý život. Byly také první, kdo se dozvěděl o Jeho Zmrtvýchvstání. Společnost v době působení Pána Ježíše byla patriarchální, role žen byla přísně vymezená. Nemyslím to negativně – každou společnost je třeba vnímat v historickém kontextu. Úlohou Církve je nicméně nést Kristovo učení po všechny věky. Neopovažuji se tvrdit, že případné svěcení žen do kněžství je oprávněné, i když by mi to nikterak nevadilo. Nechodím do kostela „na faráře“ ale v naději na setkání s Kristem. To nechť ale posoudí povolanější autority. Budu je respektovat. Jsem ale přesvědčen, že vyhrazení ministrantské a případně i jáhenské služby pouze mužům je opatřením ryze historicky podmíněným a lidským, nikoli však Božským a věčným. Byl jsem kdysi také ministrantem. Nevzpomínám si, že by to vyžadovalo speciální obřad nebo posvěcení. Pan farář, blahé paměti, si nás velmi dobře ohlídal (někdy rázně!), abychom činili, co třeba. Byl to on, kdo mne přivedl k oltáři a bázni Boží před ním. Budu mu za to povždy vděčný. Nenapadá mne ale žádný důvod, proč by to mělo být odepřeno děvčatům nebo ženám. Výrok „pokud nepřistoupí k oltáři“, nebo „bude odpovídat zpovzdálí“ – i kdyby ho vyřkla církevní autorita – je podle mého upřímného přesvědčení v nesouladu s životem a Zvěstí našeho Pána.

      • Ignác Pospíšil napsal:

        1) Ministranti jsou pomocníci a učedníci kněze, z nichž vzcházejí další kněží. Už proto je nežádoucí ministrování žen, které kněžími být nemohou.

        2) Kristus neměl žádné apoštolky a nebylo to dobově podmíněné. To, že ženy nemohou být biskupy a kněžími, je definitivně stanovené závazné učení Církve.

        3) Jáhenství v dnešním pojetí je nižší kněžství, vyžaduje svěcení. V raných církevních dobách sice existovaly jáhenky, ale byla to zvláštní sorta jáhenství, bez svěcení, která měla za úkol asistovat při křtu žen (tehdy se křtilo ponořením do vody, takže byla nutná z důvodů zachování mravnosti) a při vyučování žen (ze stejného důvodu). V podstatě šlo o výjimky, které dnes nejsou potřebné.

        • Rostislav Vlček napsal:

          Nebudu o tomto tématu dál polemizovat, nejsa k tomu kvalifikován. Po biskupském / kněžském svěcení žen nevolám, jakž jsem i napsal.
          Jen jsem si tak smutně vybavil Lk 10, 38 – 42: „Marie volila dobře, vybrala si to, oč nepřijde“. Z milosti Pána jí bylo dovoleno usednout k jeho nohoum a její volba byla pochválena. Z milosti církevních autorit se musí držet opodál a o nějaké volbě si může definitivně a závazně nechat provždy, v povzdálí, leda zdát.

      • Anna Lavrova napsal:

        Ad R. Vlček:
        Podle Vás kdejaké nešvary, které přináší život a „Zvěst našeho Pána“ (ať jí míníte cokoli), jsou vždy dobrým důvodem pro to, aby byly Církví následně aprobovány. Ano, tento Vámi preferovaný postup dobře známe, např. z aprobování přijímání na ruku. Domnívám se, že je naprosto zřejmé, že tento postup nese ovoce stejné „kvality“, jako je sám strom.

        • Rostislav Vlček napsal:

          Asi reagujete na někoho jiného, o ničem z toho jsem nepsal. Ani nejsem sadař.

          • Anna Lavrova napsal:

            Ad R. Vlček:

            Nenapsal? Tak se podívejte na svůj příspěvek 15.4.2021 ve 22:39. Zakončil jste jej slovy: „Nenapadá mne ale žádný důvod, proč by to mělo být odepřeno děvčatům nebo ženám. Výrok „pokud nepřistoupí k oltáři“, nebo „bude odpovídat zpovzdálí“ – i kdyby ho vyřkla církevní autorita – je podle mého upřímného přesvědčení v nesouladu s životem a Zvěstí našeho Pána.“

            • Rostislav Vlček napsal:

              „Zvěstí našeho Pána“ míním Evangelium.“ Vy ne? Výrok „..život a „Zvěst našeho pána“ … přináší kdejaké nešvary, (které) jsou vždy dobrým důvodem, aby je církev aprobovala“ je ryze váš, nikoli „podle mne“. Nepsal jsem ani nic o přijímání na ruku. O co mi šlo, jsem vysvětlil i příběhem z téhož zdroje: „Marie volila dobře, vybrala si to, oč nepřijde“…. Nu, a přišla. Vskutku mne nenapadá, proč měla žádat o aprobaci, aby Mu směla usednout u nohou. Měl snad požádat Ježíš? Nebo ji měl rovnou poslat „do povzdálí“?

              • Anna Lavrova napsal:

                Ad R. Vlček:
                Přiznám se, že Vašemu způsobu vyjadřování pramálo rozumím. Budu tedy předpokládat Váš dobrý úmysl.

  13. Karol Dučák napsal:

    Zase – aby som nemusel siahodlho vypisovať – uvediem vlákno na svoj článok, kde som to rozobral z hľadiska historického. (http://htwww.fatym.com/view.php?nazevclanku=kardinal-d-duka-co-rikam-na-zmenu-kanonickeho-prava-karol-ducak-pritomnost-zen-u-oltare-v-historii-a-soucasnosti-katolicke-cirkve&cisloclanku=2021010173) Ak mám povedať sám za seba, považujem za správnu a potrebnú službu žien pri oltári v tom rozsahu, ako tomu bolo pred Druhým vatikánskym koncilom. Dnešné rozšírené pôsobenie laických žien na Západe odmietam. Miništrovanie žien schvaľujem v tom rozsahu, ako ho povoľuje Kódex kánonického práva z roku 1917, teda „není-li po ruce muž, z pádného důvodu…“ V princípe vždy a všade odmietam extrémy a ľudí, ktorí chcú byť pápežskejší ako pápež. Teda ak Katolícka cirkev pripúšťala – síce v obmedzenom rozsahu – službu žien pri oltári v roku 1917, bolo by nezmyslom nepripustiť to dnes. Alebo sa chce niekto vrátiť pred rok 1917?!

    • Anna Lavrova napsal:

      Ad K. Dučák:

      Souhlasím s Vámi a potvrzuji existenci této praxe u aktuálního FSSPX v Brně.

    • George Smiley napsal:

      „Alebo sa chce niekto vrátiť pred rok 1917?!“
      Inu, to by se mi tuze líbilo!
      A to hned z několika důvodů.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *