Rodiče se soudí, protože se jim narodilo dítě s Downovým syndromem

Nejvyšší soud v australském Brisbane poskytl prodlouženou lhůtu k podání žaloby manželům, kteří se soudí s ultrazvukovou klinikou Gold Coast. Očekává se, že půjde o obrovský případ, v němž jde o vysokou náhradu škody a nárok na náhradu za osobní újmu na straně matky. Předběžné podrobnosti se při prvním čtení zdají být neobyčejně závažné a vyvolávají otázku, co mohli lékaři a obsluha ultrazvuku udělat špatně.

Z odpovědi se člověku zvedá žaludek. Jak se ukázalo, nyní čtyřletá dcera těchto manželů má Downův syndrom. Rodiče to nečekali, neboť jim jak lékař, tak ultrazvukový technik při vyšetření v srpnu 2014 řekli, že riziko chromozomální abnormality je „nízké“ a další testování není třeba. Ukázalo se, že se spletli a dítě muselo po narození strávit několik týdnů na jednotce intenzivní péče a být živeno sondou.

Třebaže většině rodičů by se prostě nesmírně ulevilo, že se jejich dcera nakonec uzdravila, zdá se, že v tomto případě tomu tak není: Rodiče žalují jak kliniku, tak ošetřujícího lékaře za „neoprávněné narození“ a tvrdí, že skutečnost, že je zdravotníci neupozornili na zdravotní stav dcery, byla chyba, která jí umožnila se narodit. Kdyby byli věděli, že má Downův syndrom, postarali by se, aby se z dělohy nedostala živá, neboť by zařídili potrat.

Náhrada „škody“, o niž se manželé soudí, zahrnuje i náklady na výchovu nechtěného děvčátka. Dále žalují o „náklady na výživu“ a ztrátu budoucích výdělků, kterou předpokládají v důsledku toho, že jsou rodiči postiženého dítěte. Stručně řečeno: Jejich dcera představuje nepříjemnost a oni by rádi, aby její výchovu platili zdravotníci, kteří jim neřekli, že má Downův syndrom, takže ji nemohli dát zabít. Koneckonců kdyby bylo po jejich, byla by mrtvá a oni volní. Protože však skončila v jejich náručí namísto v nemocničním odpadu, žalují kliniku.

Nejde samozřejmě o první případ takzvaného „neoprávněného narození“ na Západě. V únoru jsem psal o rodičích, kteří žalují potratovou kliniku, jíž se nepodařilo potratit jejich syna, nyní batole. Sám pojem „neoprávněného narození“ je strašlivý a v žádné civilizované společnosti nemá místo, neboť právně zakotvuje myšlenku, že někteří lidé nejsou hodni se narodit, že samo jejich narození představuje chybu a že jejich existence měla násilně skončit potratem. Je to čirá eugenika, která se ani nesnaží předstírat humánnost.

Je ostuda, že tak málo organizací zastupujících lidi s Downovým syndromem má odvahu utkat se s potratovým průmyslem. Velká většina počatých dětí s Downovým syndromem končí v rukou potratářů, než vůbec spatří světlo světa, a tyto organizace jsou si toho plně vědomy. Uveřejňují sice smutné plakáty, na nichž děti s Downovým syndromem přirovnávají k ohroženým druhům a prosí o ochranu, ale přesto si netroufají nazvat pravým jménem nástroj eugenického zabíjení, které jejich populaci hrozí vyhladit.

Aktivisté za práva postižených by si měli vykřičet hlasivky nad případy rodičů soudících se s lékaři za „neoprávněné narození“ kvůli tomu, že jejich dítě má Downův syndrom. A jestli se těmto strašným lidem podaří jejich při skutečně vyhrát, měli by se bouřit a požadovat změnu takovým způsobem, který vláda nemůže ignorovat. Sdělení je prosté: Máme právo existovat.

Jonathon van Maren

Překlad Lucie Cekotová

Zdroj:

https://www.lifesitenews.com/blogs/these-parents-are-suing-because-their-daughter-with-down-syndrome-was-wrongfully-born

13 Responses to Rodiče se soudí, protože se jim narodilo dítě s Downovým syndromem

  1. Fr. Albert T.O.P. napsal:

    Už jsem to sem psal jednou – děkuji paní Cekotové za tyto překlady. Pokud se snad člověk probudí s dobrou náladou, má po návštěvě stránek D+H takřka stoprocentní jistotu, že zde najde další z Vašich textů, který mu ji spolehlivě srazí do vymezení, a teď odpusťte jadrnější výraz: „Všechno je v prdeli.“
    Opravdu nechápu, proč nemůžete vybírat i materiály, které referují o něčem pozitivnějším.

    • Maria napsal:

      Jak je videt, zastavate pstrosi pohled na svet. Ja naopak ocenuji, ze jsme o takovychto zverstvech informovani-zvetsi to nasi pozornost a opatrnost. Veskere zlo, co nam bylo vnuceno ci nam do budoucna hrozi, se totiz prezentuje nejdrive jako velke dobro pro cloveka – nic noveho od dob Raje.S vice informacemi, jak to dopada u sousedu, si spise uvedomime co se na nas chysta a cemu se musime branit.

    • Lucie Cekotová napsal:

      Snažím se. Potíž je v tom, že dobrých zpráv je zkrátka docela nedostatek. Řekla bych, že třeba ta o biskupu Tobinovi patřila k těm pozitivním. V oblasti bioetiky je ale Vámi citovaný jadrný výraz bohužel dost často nejpřiléhavějším popisem situace (i když VŠECHNO tam, kde píšete, bezpochyby není). Je ovšem možné se tvářit, že se nic neděje a k těmto případům nedochází; jako u jiných věcí, i tady platí, že někdo si myslí, že je lépe nevědět, jiní dávají přednost tomu vědět. Pokud máte někde nějaký zdroj dobrých zpráv, budu opravdu vděčná za upozornění či tip. Pravidelně sleduji LSN, Rorate, OnePeterFive – víc kapacitně nezvládám, ale jak říkám, tip uvítám a šéfredaktor jistě také. Další podmínkou ovšem je, že nám autor dá souhlas s (bezplatným) převzetím takovýchto textů. A také musejí být v jazyce, jímž vládnu, tj. anglicky, francouzsky nebo španělsky. Němčina či polština je mi k ničemu.

      • Lenka napsal:

        Dobrá zpráva je fakt Evangelium. Celý život sleduji kolem denně jeho praktické ukázky. Chce to ale vidět.

        • jl napsal:

          Praktické ukázky jsou na každém kroku, doslova: Pleni sunt caeli et terra gloria tua. Pro dnešního křesťana je ovšem trochu problém je vidět, protože už pozapomněl na pád stvoření. Občas si říkám, co takový křesťan, vyznačující se pseudobarokním „Počkej na mně, světe, ve kterém se všechno plete“, bude dělat, až na konci světa bude Bůh soudit právě tuto ohavnou, moderním křesťanem tolik milovanou padlost.

          Jinak řečeno: podle mě je článek pozitivní. Rozlišuje se tam mezi onou dobrou zprávou – Bůh ve své lásce přivedl k bytí osobu – a zvráceným, od Boha odpadlým západním člověkem, který se zabydlel ve „výdobytku“ této zvrácenosti, jejíž nezbytnou součástí je krom jiného zabíjení takových Bohem milovaných osob.

    • zdeněk napsal:

      Naprostý souhlas. Duchovní život nespočívá v komentářích jak je všechno špatně, ale v katechismu, příkladu světců i lidí v současnosti co žijí opravdově víru.
      Otázka zní nebylo by lepší poreferovat například o nových knihách, poutích, mších svatých a tak dále?

      • Vladimír M. napsal:

        Potíž je v tom, že kladné příklady ze života světců a opravdového života z víry bývají v současnosti na půdě církve relativizovány slovy jako fundamentalismus, klarikalismus, neopelagianismus a pod.

    • Patrik Matyášek napsal:

      Rozumím, že máte jisté ranní nálady a četba se nimi občas nesouzní. Přeji Vám, aby Vaše zítřejší ranní nálada odpovídala tomu, co se v tisku dočtete.

  2. Dr. Radomír Malý napsal:

    Ad Albert: Promiňte mi, ale to byste musel zkritizovat i starozákonní proroky. U nich byste také našel málo toho „pozitivnějšího“, ač nevím, co si pod tím pojmem představujete. I Ježíše Krista byste musel za jeho kárání farizeů, saduceů a zákoníků zkritizovat za nedostatek „pozitivního přístupu“. Nezlobte se, ale vzpomínám si, že za bolševika také každý, kdo poukazoval na nedostatky, byl napadán, že „šíří pesimismus“, režim chtěl jakýsi limonádový optimismus s tím, jak je všechno krásné a jak se všemu daří. Nota bene současná neomodernistická sekta uvnitř Církve má v tomto směru téměř stejný slovník s bolševiky: Na tomto světě je krásně, jsme všichni bratři a sestry, ekumenismus a dialog kvetou, jen ti zlí tradicionalisté to narušují svojí pesimistickou vizí současné Církve a světa, např. tím, že poukazují na do nebe volající hřích potratu, kdy to jde až tak daleko, že se rodiče soudí, když se jim narodí postižené dítě, které mělo být přece ještě před narozením usmrceno.

  3. anežka napsal:

    no p.Albert jste asi cynik….

  4. Lucie Cekotová napsal:

    Čtenářům, kteří dávají přednost tomu vědět, děkuji za podporu. Ad Zdeněk: Zveřejňovat informace o nových knihách, poutích, mších sv. atd. je jistě možné, ale já jsem překladatelka. Ocenil byste informaci o tom, co vydává dejme tomu Ignatius Press nebo jaká pouť se koná v USA, a to v češtině? Čtenáři, které to zajímá, si to s vysokou pravděpodobností přečtou v angličtině a překlad nepotřebují. Pokud jde o původní, tedy české materiály, co Vám brání, abyste se zapojil a něco na daná témata napsal? Šéfredaktor bude jistě rád – tedy pokud to bude splňovat tradičně katolické zaměření tohoto webu. Pokud nějakou pouť pořádám či spolupořádám já, informace tady vždy zveřejňuji. Také recenze na knihy se tu objevují. Že informací tohoto typu není více, souvisí úzce s omezeným počtem spolupracovníků.

  5. Patrik Matyášek napsal:

    Obávám se, že české soudy by žalobě podobně zhrzených rodičů nejspíš vyhověly, neboť i u nás se akcentuje právo na náhradu škody za porušení smluvní povinnosti lékaře a za jeho postup non lege artis, protože se přihlásil ke své lékařské odbornosti (§ 5/1 OZ: „Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.“). Když použiji extrémní příklad, je to podobné, jako když si u kata Mydláře objednáte popravu a on ji zpacká a odsouzenec přežije – kat pak nese odpovědnost za škodu.

    Otázka právního statusu nenarozeného dítěte nebyla doposud Ústavním soudem ČR posouzena. Lze však realisticky očekávat následování slovenské judikatury. Ústavní soud Slovenské republiky se k dané věci vyjádřil ve svém nálezu ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. PL. ÚS 12/01. Objektem jeho rozhodování bylo stanovení právního statusu nenarozeného dítěte, neboť byla v tomto kontextu napadána možnost ženy rozhodovat o ukončení svého těhotenství až do konce 12. týdne jeho trvání (obdobný zákon, jako v ČR). Ústavní soud SR vyložil, že zákonná potratová legislativa není v rozporu s ústavněprávní ochranou lidského života. Z dikce čl. 15 odst. 1 Ústavy SR („Každý má právo na život. Ľudský život je hodný ochrany už pred narodením.“) prý vyplývá úmysl zákonodárce rozlišovat (sic!) mezi právem na život a ochranou nenarozeného dítěte. Dále výkladově dovodil, že právo na život je osobním a subjektivním nárokem, kdežto ochrana nenarozeného dítěte jen ústavní hodnotou. V případě interrupcí se poté nejedná o kolizi dvou základních práv, ale práva ženy na soukromí a ústavní hodnoty v podobě ochrany nenarozeného dítěte (sic!). Za ústavně konformní Ústavní soud Slovenské republiky označil také dvanáctitýdenní lhůtu k umělému přerušení těhotenství, neboť je v souladu s převládající evropskou praxí (sic!). Jejím souladem se současným stavem vědeckého poznání se nezabýval. Musel zajisté dát veškerý svůj právnický um do služeb zlého, když obě logicky provázané věty z Ústavy („Každý má právo na život. Ľudský život je hodný ochrany už pred narodením.“) vyložil nelogicky odděleně a když rouhavě „ospravedlnil“ pokračování znečišťování Slovenska krví nevinných dětí, jejich genocidiem a eugenikou. Tento autoritativní názor z pléna Ústavního soudu SR půjde velmi, velmi obtížně změnit. Pravděpodobnost změny se zde blíží pravděpodobnosti zázraku. Ale bude-li Pán chtít, obrátí se i sebenadutější právník…

  6. takypijus napsal:

    Čistě teoreticky by mě zajímalo, dala-li by se prenatálně diagnostikovat homosexualita, jak by potratoví aktivisté řvali, kdyby ženy z takového důvodu chodily na potrat. Osobně si myslím, že i kdyby to testovat šlo, bylo by to velmi rychle zakázáno.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *