Mons. Schneider: Správná katolická reakce na „Gay Pride“

V posledních desetiletích se ve velkých městech západního světa začaly šířit tzv. „gay pride“ pochody. Jasným cílem tohoto stále narůstajícího jevu je ovládnout náměstí všech západních velkoměst a dlouhodobě i měst celého světa, s výjimkou islámských zemí, kde by se daly předpokládat násilné protiakce.

Tyto demonstrace se konají za nesmírných finančních a logistických nákladů doprovázených propagandou nejvlivnějších sil veřejného života, totiž politických elit, sociálních médií a mocných ekonomických a finančních skupin. Tak jednoznačná podpora ze strany veřejných orgánů byla typická pro historické totalitní systémy, které chtěly společnosti vnutit určitou ideologii. Tzv. „gay pride“ demonstrace se nezaměnitelně podobají propagandistickým pochodům různých totalitních politických režimů minulosti.

Ve veřejném životě však existuje jeden významný hlas, který se dosud oficiálně či ve větším měřítku k tomuto jednohlasnému chóru podpory tzv. „gay pride“ pochodů nepřipojil. Jde o hlas Katolické církve. Totalitní charakter homosexualistické genderové ideologie se snaží dosáhnout svého nejambicióznějšího cíle, jímž je dobýt tuto poslední baštu odporu, to znamená Katolickou církev.

Prozatím se tohoto cíle bohužel do jisté míry daří dosahovat, neboť pozorujeme, že podporu těmto totalitním pochodům, zvaným „gay pride“, veřejně různým způsobem vyjadřuje vzrůstající počet kněží, a dokonce někteří biskupové a kardinálové. Tak se stávají agenty a podporovateli ideologie, která představuje přímou urážku Boha a důstojnosti lidské osoby stvořené jako muž nebo žena k Božímu obrazu a podobě.

Genderová ideologie či ideologie homosexuality představuje vzpouru proti Božímu stvořitelskému dílu, obdivuhodně moudrému a milujícímu. Je to vzpoura proti stvoření lidské bytosti ve dvou pohlavích – mužském a ženském – která se vzájemně nutně a nádherně doplňují. Homosexuální či lesbické akty znesvěcují mužské či ženské tělo, které je chrámem Ducha svatého. Duch svatý skutečně říká: „Kdo by ničil chrám Boží, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a to jste vy!“ (1 Kor 3,17). V Písmu svatém Duch svatý prohlašuje, že homosexuální úkony jsou ohavné, protože odporují Bohem stvořené přirozenosti: „Proto je Bůh vydal hanebným vášním. Vždyť jejich ženy zaměnily přirozené obcování za protipřirozené. A podobně i muži upustili od přirozeného užívání ženy a ve svých žádostech vzpláli k sobě navzájem, když muž s mužem páchal nestoudnost. I dostali sami na sobě odplatu, jaká patřila jejich poblouzení. A poněvadž neuznali za hodno míti poznání Boha, vydal je Bůh v nesprávné smýšlení, takže činili, co se nesluší“ (Řím 1,26-28). Duch svatý dále říká, že lidé, kteří se dopouštějí těžce hříšných skutků, včetně homosexuálních úkonů, nezdědí věčný život: „Nemylte se: ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani změkčilí, ani chlapcomilci, ani zloději, ani lakomci, ani utrhači, ani lupiči nebudou děditi Boží království“ (1 Kor 6,9-10).

Kristova milost má však takovou moc, že modláře, cizoložníka či praktikujícího homosexuála proměňuje v nového člověka. Uvedený text z Božího slova pokračuje: „A takoví [modláři, cizoložníci, sodomité] jste někteří byli. Ale dali jste se obmýti, a byli jste posvěceni a byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista v Duchu našeho Boha“ (1 Kor 6,11). Tváří v tvář této pravdě a realitě milosti protibožskou a protilidskou scénu ideologie i praxe homosexuality jasně osvěcuje světlo naděje a skutečného pokroku. Je to naděje a reálná možnost, že se člověk, který praktikuje homosexuální akty, může proměnit v nového člověka, stvořeného v pravdě svatosti: „Ale vy jste se tak nenaučili na Kristu. Přece jste o něm slyšeli a o něm jste byli vyučeni podle pravdy, jak je v Ježíšovi, že se máte zbavit starého člověka s dřívějším způsobem života, který hyne na klamné chtíče, obnovit se však svým duchovním smýšlením a obléci nového člověka, který je stvořen podle Boha v pravdivé spravedlnosti a svatosti“ (Ef 4,20-24). Tato Boží slova jsou jediným poselstvím hodným naděje a osvobození, které má křesťan, a tím spíše kněz a biskup, nabízet lidem, kteří praktikují homosexuální úkony nebo šíří genderovou ideologii.

Totalitarismus a netolerance genderové ideologie ze své vlastní logiky vyžaduje také totalitní oddanost. Všechny složky společnosti, včetně Katolické církve, musejí být tedy přinuceny nějak vyjádřit své přijetí této ideologie. Jedním z nejrozšířenějších a nejkonkrétnějších veřejných prostředků vnucování této ideologie spočívá v tzv. „gay pride“ pochodech.

Nelze vyloučit, že Katolická církev se v nepříliš vzdálené budoucnosti ocitne v podobné situaci, jako bylo pronásledování křesťanů Římskou říší v prvních třech stoletích, kdy byla totalitní ideologie modloslužby povinná i pro křesťany. V té době zkouška, jíž se tato oddanost ověřovala, spočívala v občansky a politicky korektním aktu spálení několika zrnek kadidla před sochou modly nebo císaře.

Dnes se místo pálení kadidla obětuje gesto solidarity s „gay pride“ pochodem v podobě vřelého uvítání kněžími a dokonce speciální bohoslužbou na podporu údajného práva na homosexuální aktivity a na šíření jejich ideologie. Jsme svědky neuvěřitelného scénáře, kdy již dokonce kněží a kardinálové bez uzardění obětují kadidlo modle homosexuality či genderové ideologie za potlesku mocných tohoto světa, to znamená za potlesku politiků, gigantů sociálních médií a mocných mezinárodních organizací.

Jaká je správná reakce křesťana, katolíka, kněze a biskupa na jev tzv. „gay pride“?

Především musí s láskou hlásat Boží pravdu o stvoření člověka, hlásat pravdu o objektivní psychologické i sexuální neuspořádanosti homosexuálních sklonů, a potom hovořit o pravdě týkající se nutné a diskrétní pomoci lidem s homosexuálními sklony, aby se jim dostalo péče a osvobození od jejich psychického handicapu.

Dále musí hlásat Boží pravdu o těžce hříšné povaze homosexuálních úkonů a homosexuálního životního stylu, protože urážejí Boží vůli. Se skutečně bratrským zájmem musí hlásat Boží pravdu o nebezpečí věčného zatracení duší praktikujících homosexuálů, kteří nečiní pokání.

Kromě toho musí projevit občanskou odvahu, využít všech dostupných pokojných a demokratických prostředků a protestovat proti pohrdání křesťanským přesvědčením i proti veřejnému předvádění ponižujících obscénností. Musí protestovat proti tomu, že se obyvatelům celých měst vnucují pochody, pro něž je charakteristická politicko-ideologická militantnost.

To nejdůležitější však spočívá v duchovních prostředcích. Nejmocnější a nejcennější reakce se vyjadřuje veřejnými a soukromými úkony na usmíření Boží svatosti a svrchovanosti, kterou tzv. „gay pride“ pochody tak těžce a veřejně urážejí.

Od smírných úkonů je neoddělitelná vroucí modlitba za obrácení a věčnou spásu duší propagátorů a aktivistů homosexuální ideologie, a zejména duší politováníhodných lidí, kteří praktikují homosexualitu.

Kéž správnou katolickou reakci na fenomén tzv. „gay pride“ posílí následující slova nejvyššího pontifika. Papež Jan Pavel II. takto protestoval proti „gay pride“ pochodu v Římě v roce 2000:

„Cítím povinnost se teď zmínit o známých [gay pride] demonstracích, které se v Římě konaly v několika uplynulých dnech. Jménem Církve v Římě mohu jen vyjádřit svůj hluboký smutek nad … urážkou křesťanských hodnot ve městě, které je tak drahé srdcím katolíků celého světa. Církev nemůže mlčet o pravdě, protože by nebyla věrná Bohu Stvořiteli a nepomohla by rozlišovat dobro od zla“ (Promluva před modlitbou Anděl Páně 9. července 2000).

Současný papež František několikrát varoval před nebezpečím genderové ideologie, například když řekl:

„Ty, Irino, jsi zmínila dnešního velkého nepřítele manželství: genderovou teorii. Dnes se vede světová válka, která má zničit manželství. Nikoli zbraněmi, nýbrž idejemi. Je třeba se bránit před ničivými ideologickými kolonizacemi“ (Setkání s kněžími, řeholníky, seminaristy a pastoračními pracovníky, Tbilisi, 1. října 2016).

Při jiné příležitosti uvedl:

„Zažíváme okamžik zničení člověka jako obrazu Božího. Chtěl bych skončit touto stránkou, protože za tím vším jsou ideologie. V Evropě, Americe, Latinské Americe, Africe i v některých asijských zemích probíhají formy nefalšované ideologické kolonizace. Jednou z nich – nazvu ji jasně jménem – je [ideologie] ,genderováʻ. Dnes se děti – děti! – ve školách učí, že si každý může vybrat svoje pohlaví. Proč se to učí? Protože ty knihy poskytují lidé a instituce, které vám dávají peníze. Tyto formy ideologické kolonizace podporují i vlivné země. A to je strašné! V jednom rozhovoru s papežem Benediktem, který se těší dobrému zdraví a je velmi vnímavý, mi řekl: ,Svatosti, toto je doba hříchu proti Bohu Stvořiteliʻ. Je velmi vnímavý. Bůh stvořil muže a ženu; Bůh stvořil svět určitým způsobem … a my děláme pravý opak. Bůh nám dal věci v ,surovémʻ stavu, abychom mohli utvářet kulturu, a my potom s touto kulturou vytváříme něco, co nás vrací zpět do ,surovéhoʻ stavu! Pozorování papeže Benedikta by nás mělo přimět k zamyšlení. ,Toto je doba hříchu proti Bohu Stvořiteliʻ (Setkání s polskými biskupy při Světových dnech mládeže, Krakov, 27. července 2016).

Skutečnými přáteli lidí propagujících a provádějících ponižující skutky během tzv. „gay pride“ pochodů jsou křesťané, kteří říkají:

Nespálím ani jediné zrnko kadidla před modlou homosexuality a genderové teorie, ani kdyby mi – Bůh uchovej! – můj farář nebo můj biskup řekl, abych to udělal.

Budu konat soukromé i veřejné úkony smíření a modlit se za věčnou spásu duší všech, kdo propagují a praktikují homosexualitu.

Nebudu se bát nové ideologicko-politické totality genderové teorie, protože Kristus je se mnou. A protože Kristus zvítězil nad všemi totalitními systémy v minulosti, porazí i genderovou totalitu naší doby.

Christus vincit, Christus regnat, Christus imperat!

28. července 2018

+ Athanasius Schneider, pomocný biskup diecéze Přesvaté Panny Marie v Astaně

Překlad Lucie Cekotová

Zdroj:

https://www.lifesitenews.com/news/bishops-athanasius-schneider-on-the-correct-catholic-response-to-gay-pride

12 Responses to Mons. Schneider: Správná katolická reakce na „Gay Pride“

  1. Libor Rösner napsal:

    Ve Varšavě pálí plnou hrst kadidla před touto modlou, když v obchůdku s devocionáliemi u chrámu Boží Prozřetelnosti, který se nachází v budově, kde sídlí Muzeum JP II., Institut JP II. a kde je i sídlo farnosti, lze zakoupit duhového draka.
    Viz: http://www.fronda.pl/a/teczowy-latawiec-w-sklepie-z-pamiatkami-w-swiatyni-opatrznosci-bozej,113468.html

  2. Ján M. napsal:

    O jednom článku v slovenských Katolíckych novinách – veselo, aj keď vážne:
    http://www.priestornet.com/2018/08/tolerancia-nadovsetko.html

  3. S postupem času se tahleta sodomistická loby začíná vtírat do totálně všech oblastí společnosti a její vliv roste, takže ty totalitní rysy opravdu získává. Zítra je tento pochod bohužel opět i v Praze. Jedinou dobrou reakcí je dle mého pravdivé odsouzení a nesouhlas s vtíravou veřejnou propagací téhle sodomie, navíc ta propagace sodomie podprahově probíhá i skrze mnohé evropské či nosrské fondy už na úrovni mateřských školek, např. pohádkou o princi, který nechtěl princeznu ale zamiloval se do jiného prince atd.

  4. Sotoniak napsal:

    Každý z tzv. duchovních, kdo podpoří přímo nebo nepřímo zvrácenou a satanskou ideologii gender se EXKOMUNIKUJE z Kat. Církve. Je třeba tyto neznabohy s kolárky u krku znát, upozorňovat na ně a vyhýbat se jim.S učením Božího Syna Ježíše Krista NEMAJÍ NIC SPOLEČNÉHO.

    • Dr. Radomír Malý napsal:

      Ad Sotoniak: Dovolím si maličkou korekci – oni ti neznabozi s kněžským svěcením už kolárek u krku dávno nenosí, oni se přece nechtějí „odliščovat“ od ostatních lidí.

    • Král Petr napsal:

      Může mi zde někdo vysvětlit, proč se „skutečným přítelem“ gay pride pochodů stávají i křestané dodržující smysl tří posledních odst. v čl. Mons.Schneidera? Nepochopil jsem zřejmě -myšleno bez jakékoliv ironie -v čem tam tkví pro mě , jako pro křestana úskalí, snad ve třetím odst.? Ďekuji za objasnění od kohokoliv,K.

      • matěj napsal:

        To asi špatně čtete, nestávají se skutečnými přáteli pochodů, ale těch pochodujících, dle hesla o nenávisti k hříchu a lásce k hříšníkovi, to přece má pozitivní smysl, ti skuteční přátelé jsou skutečně skuteční, ne jen „skuteční“. 😉

    • Jaroslav Klecanda napsal:

      Znáte prosím nějaké konkrétně? Že by jste prosím uvedl, aby se jim všichni mohli obloukem vyhnout! Moc díky!!

    • František napsal:

      Kněz má kněžským svěcením nevýslovnou důstojnost, protože
      tím se stává a má být druhým Kristem. Zároveň ale bude velmi, velmi přísně souzen svým Pánem, jak naložil s nezaslouženým darem kněžství. Avšak dokud žije, stále má k dispozici zbývající čas k pokání, aby se odvrátil od svých těžce hříšných postojů, kterými svádí k tolerování nebo dokonce schvalování gender.ideologie a homosexuality své svěřené stádo. Místo odsuzování našich kněží bychom měli „plakat a naříkat“, zintenzivnit své modlitby a posty za ně, aby nebylo peklo syceno těmi, kteří se svému kněžskému poslání takto zpronevěřili. K duchovní almužně, kterou jsme my všichni zavázáni, patří přece modlitby za naše duchovní vůdce, /myslím tím kněze/, nikoliv kritizování a odsuzování /nám nepříslušející/, těch, kteří na Boží zavolání velkoryse a s láskou kdysi odpověděli. A protože kněží jsou více než ostatní v hledáčku zlých duchů, kteří se je snaží napadat, pak místo kritizování a hanlivých nadávek, je nutné se za ně upřímně s vroucím srdcem modlit, aby jim Pán pomohl a poslal zavčas pomoc z nebe, aby prozřeli a odvrátili se od schvalování či tolerování sodomitských skutků, které svou ohavností jsou hříchy do nebe volající, svolávající nejvyšší Boží tresty, prokletí a v důsledku věčnost v pekle.

  5. Mandeville napsal:

    Víte, co je nefér? Proč není zmíněno, jaké finance a náklady se vynakládají na církevní procesí, opravu církevních památek atd.? Církevní slavnosti byly (především v minulosti) podporovány politiky také dost často, mají tedy shodné „totalitní“ rysy jako uváděné příklady. O vnucování „ideologie“ nemluvě. Zmínka o agentech ideologie v řadách církve zavání až stihomamem.

    Pomoc a láska nestraší, nevsugerovává vinu. Homosexuál není politováníhodný, zatracený, není to nějaký nepodarek, to jen lidé jako pisatel článku ho tak chtějí vidět. Je to prostě člověk. Katolíkům by mělo být úplně jedno, co dělá, protože ostatním lidem je (v ideálním případě) jedno, jaké bizarnosti dělají oni.

    Rovněž mi přijde nefér, jak se tady neustále brojí proti Františkovi, ale když se jeho slova hodí, je vzat na milost.

    A taktéž není pravda, že cílem je rozpad manželství a rodiny, jen o rozšíření těchto institucí. Čemuž brání především církve.

    Osobní zkušenost je taková, že právě tím, že se člověk přestal ohlížet na to, že společnost ho chce mít takového a takového (z absurdních důvodů), vedla k obrodě a zlepšení psychického stavu.

    Nikdo nikoho nenutí se Pridu zúčastnit. Je to oslava, festival. Otázkou zůstává (ne poprvé mnou vznesenou), proč to katolíky typu zdejšího osazenstva (tedy ne všechny, znám i dost normálních) tak nebetyčně uráží a štve. Homosexuálové žádnou „pomoc“ nepotřebují, rozhodně ne takovouto, protože se za ní skrývá právě jen ponižování. Párkrát jsem si tím už prošel.

    Zajímavý je i čtvrtý komentář. Kdo nejde s námi, jde proti nám. Vyobcovat. Vyobcovat! VYOBCOVAT! Všechno, co se jen trochu liší.

  6. Patrik Matyášek napsal:

    Myslím, že účinná forma odporu může být bojkot firem, které sponzorují takové pochody, jako je ten pražský. Letos to je Vodafone a Staropramen (o podpoře od Sorose, EU, pražské radnice nemluvě). Co takhle rozšířit myšlenku bojkotu?

  7. Král Petr napsal:

    Ano, znám jich mnoho avšak není třeba se jim vyhýbat obloukem, neboť mnoho z nich /myšleno věrných křestanů/, nečte tyto stránky a přece ještě není nutno činit to , co navrhujete.Ďekuji p.Matějovi za jeho vysvětlení,přispělo k mému pochopení toho , nad čím jsem se málo zamyslel.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *