Tag Archives: totalita
Srovnání minulé a dnešní totality
Mons. Schneider: Správná katolická reakce na „Gay Pride“
Mons. Athanasius Schneider
V posledních desetiletích se ve velkých městech západního světa začaly šířit tzv. „gay pride“ pochody. Jasným cílem tohoto stále narůstajícího jevu je ovládnout náměstí všech západních velkoměst a dlouhodobě i měst celého světa, s výjimkou islámských zemí, kde by se daly předpokládat násilné protiakce.
Tyto demonstrace se konají za nesmírných finančních a logistických nákladů doprovázených propagandou nejvlivnějších sil veřejného života, totiž politických elit, sociálních médií a mocných ekonomických a finančních skupin. Tak jednoznačná podpora ze strany veřejných orgánů byla typická pro historické totalitní systémy, které chtěly společnosti vnutit určitou ideologii. Tzv. „gay pride“ demonstrace se nezaměnitelně podobají propagandistickým pochodům různých totalitních politických režimů minulosti.
Ve veřejném životě však existuje jeden významný hlas, který se dosud oficiálně či ve větším měřítku k tomuto jednohlasnému chóru podpory tzv. „gay pride“ pochodů nepřipojil. Jde o hlas Katolické církve. Totalitní charakter homosexualistické genderové ideologie se snaží dosáhnout svého nejambicióznějšího cíle, jímž je dobýt tuto poslední baštu odporu, to znamená Katolickou církev.
Prozatím se tohoto cíle bohužel do jisté míry daří dosahovat, neboť pozorujeme, že podporu těmto totalitním pochodům, zvaným „gay pride“, veřejně různým způsobem vyjadřuje vzrůstající počet kněží, a dokonce někteří biskupové a kardinálové. Tak se stávají agenty a podporovateli ideologie, která představuje přímou urážku Boha a důstojnosti lidské osoby stvořené jako muž nebo žena k Božímu obrazu a podobě.
Londýnská policie vydala nové směrnice ke „zločinům z nenávisti“: důkaz „nenávisti“ není nutný
LONDÝN, Velká Británie, 19. března 2018 (LifeSiteNews) – Londýnská Metropolitní policie vydala nové směrnice definující „zločiny z nenávisti“, které spadají do její pravomoci. Jejich šíře opět vyvolala obavy z toho, že úřady překračují linii dělící vyšetřování zločinů od pronásledování lidí za to, co si myslí.
V pokynech se uvádí, že zločiny z nenávisti motivované „postižením, genderovou identitou, rasou, sexuální orientací, náboženstvím nebo jakoukoli jinou vnímanou odlišností“ nemusejí být fyzickými trestnými činy v tradičním smyslu, ale může jít i o „používání urážlivého jazyka“ týkajícího se toho, „kým jste“, a to pronesená osobně nebo online.
Směrnice navíc neuvádějí objektivní kritéria, podle nichž se určí, zda byl čin motivován „předsudkem“. Stačí, když ho tak jednoduše „vnímá“ oběť, třetí osoba nebo policista. Ve skutečnosti policie výslovně uvádí, že „důkaz o prvku nenávisti není nezbytně nutný“.