totalita – Duše a hvězdy

Srovnání minulé a dnešní totality

13. 9. 2021 - by Ignác Pospíšil - 35 Comments.

Základním kritériem je přirozený a zjevený mravní zákon

Pamětníci komunistické diktatury pořád žijí, autor tohoto článku je jedním z nich. Zažili jsme ji v dospělém věku a poznali její mechanismus na vlastní kůži, konkrétně všichni, co měli odvahu snažit se žít podle principů přirozeného i nadpřirozeného mravního zákona. Dnes jsme svědky postupného formování se nové totality. Nebo je to jen ta stará v novém hávu? Kdo ví…. Pokusme se tedy o srovnání.

Komunistický režim prosazoval bezskrupulózně a krutě ideologii tzv. dialektického materialismu, jež měla nahradit veškerá náboženství, zvláště pak pravou víru Kristovu, náboženství katolické. Situace v jednotlivých komunistických zemích byla odlišná. V Číně, Severní Koreji a Albánii byly všechny náboženské denominace postaveny mimo zákon, fakticky, i když ne legislativně k tomu došlo v předválečném Sovětském svazu, v Mexiku a ve Španělsku. To bylo spojeno s krvavým terorem a mučednictvím křesťanů. V jiných komunistických státech sice náboženské denominace mohly legálně působit, vlády ale uplatňovaly administrativní útlak a diskriminaci věřících, což někde přecházelo až v prolévání krve, např. u nás v 50. letech. Nejlepší situace byla v Polsku, kde perzekuce Církve probíhala díky masovému katolicismu a odporu obyvatelstva poměrně mírně.

V tzv. západním demokratickém světě byla po II. světové válce respektována náboženská svoboda pro všechna vyznání. Katolická církev měla dobré podmínky ke svému rozvoji. Situace se ale začala postupně, leč setrvale měnit od 60. let. Zhoubný nádor, který existoval už v zárodku novověkých demokracií, se rozbujel a pozvolna přecházel v metastáze.

Katolická nauka nikdy nedefinovala přesnou podobu státního nebo společenského zřízení, k tomu se necítila být kompetentní. Názory jednotlivých teologů na tuto problematiku nejsou oficiální církevní doktrínou. Proto Církev akceptovala i demokratický systém založený na hlasování a volbě za předpokladu, že hodnoty přirozeného a nadpřirozeného řádu zůstanou tabu. O víře a mravech se nehlasuje, to je dáno Bohem skrze přirozený zákon a Zjevení. Církevní autority uznávaly a respektovaly středověké italské městské republiky, kde volby a hlasování patřily k principům tamního zřízení, stejně tak demokracii švýcarských kantonů. Když anglický šlechtický parlament vyhlásil r. 1215 tzv. Velkou listinu svobod jako obranu proti tyranskému a zločinnému králi Janu Bezzemkovi, biskupové ji podpořili, stejně tak papež Innocenc III.

(Pokračování textu…)

Krize Církve / Schneider, Athanasius / Společnost

Mons. Schneider: Správná katolická reakce na „Gay Pride“

5. 8. 2018 - by Ignác Pospíšil - 12 Comments.

V posledních desetiletích se ve velkých městech západního světa začaly šířit tzv. „gay pride“ pochody. Jasným cílem tohoto stále narůstajícího jevu je ovládnout náměstí všech západních velkoměst a dlouhodobě i měst celého světa, s výjimkou islámských zemí, kde by se daly předpokládat násilné protiakce.

Tyto demonstrace se konají za nesmírných finančních a logistických nákladů doprovázených propagandou nejvlivnějších sil veřejného života, totiž politických elit, sociálních médií a mocných ekonomických a finančních skupin. Tak jednoznačná podpora ze strany veřejných orgánů byla typická pro historické totalitní systémy, které chtěly společnosti vnutit určitou ideologii. Tzv. „gay pride“ demonstrace se nezaměnitelně podobají propagandistickým pochodům různých totalitních politických režimů minulosti.

Ve veřejném životě však existuje jeden významný hlas, který se dosud oficiálně či ve větším měřítku k tomuto jednohlasnému chóru podpory tzv. „gay pride“ pochodů nepřipojil. Jde o hlas Katolické církve. Totalitní charakter homosexualistické genderové ideologie se snaží dosáhnout svého nejambicióznějšího cíle, jímž je dobýt tuto poslední baštu odporu, to znamená Katolickou církev.

Prozatím se tohoto cíle bohužel do jisté míry daří dosahovat, neboť pozorujeme, že podporu těmto totalitním pochodům, zvaným „gay pride“, veřejně různým způsobem vyjadřuje vzrůstající počet kněží, a dokonce někteří biskupové a kardinálové. Tak se stávají agenty a podporovateli ideologie, která představuje přímou urážku Boha a důstojnosti lidské osoby stvořené jako muž nebo žena k Božímu obrazu a podobě. (Pokračování textu…)

Freiburger / Překlady Lucie Cekotové / Pronásledování křesťanů

Londýnská policie vydala nové směrnice ke „zločinům z nenávisti“: důkaz „nenávisti“ není nutný

10. 4. 201810. 4. 2018 - by Ignác Pospíšil - 4 Comments.

LONDÝN, Velká Británie, 19. března 2018 (LifeSiteNews) – Londýnská Metropolitní policie vydala nové směrnice definující „zločiny z nenávisti“, které spadají do její pravomoci. Jejich šíře opět vyvolala obavy z toho, že úřady překračují linii dělící vyšetřování zločinů od pronásledování lidí za to, co si myslí.

V pokynech se uvádí, že zločiny z nenávisti motivované „postižením, genderovou identitou, rasou, sexuální orientací, náboženstvím nebo jakoukoli jinou vnímanou odlišností“ nemusejí být fyzickými trestnými činy v tradičním smyslu, ale může jít i o „používání urážlivého jazyka“ týkajícího se toho, „kým jste“, a to pronesená osobně nebo online.

Směrnice navíc neuvádějí objektivní kritéria, podle nichž se určí, zda byl čin motivován „předsudkem“. Stačí, když ho tak jednoduše „vnímá“ oběť, třetí osoba nebo policista. Ve skutečnosti policie výslovně uvádí, že „důkaz o prvku nenávisti není nezbytně nutný“. (Pokračování textu…)

Bentz, Jan / Krize Církve

Biskup Schneider: „Žijeme v ovzduší výhrůžek“

8. 12. 2016 - by Ignác Pospíšil - 26 Comments.

ŘÍM, Itálie, 6. prosince 2016, (LifeSiteNews) — Biskup Athanasius Schneider z Kazachstánu v pondělí před přeplněným sálem římského Centro Lepanto naléhavě vyzval věřící, aby se v současné situaci přetrvávajícího zmatku horlivě drželi magisteria Církve o nerozlučitelnosti manželství.

„Když před dvěma tisíci lety kázal Kristus, byla kultura a panující duch radikálně proti Němu. Konkrétně vládl náboženský synkretismus a mezi intelektuálními vůdci i gnóze, stejně jako mravní uvolněnost mezi masami – zejména pokud šlo o instituci manželství. […] Jediným cílem Božího Syna bylo zjevovat světu pravdu.“ Těmito slovy biskup Schneider zahájil svou přednášku za přítomnosti kardinálů Raymonda Burkea a Waltera Brandmüllera a pomocného biskupa salzburského Andrease Launa. Pokračoval výkladem o postoji Církve k manželství a k neregulérním situacím od starozákonní doby až do současnosti se zvláštním důrazem na raně křesťanské spisy, Jindřicha VIII. Anglického a Napoleona I. až po nedávné diskuse.

Biskup Schneider dnes portálu LifeSiteNews poskytl exkluzivní rozhovor, v němž v souvislosti s dubii, která nedávno zveřejnili čtyři kardinálové, řekl, že Církev by vždy měla podporovat „kulturu dialogu“. „Formulovat dubia, jak se vyjádřili sami tito kardinálové, bylo v Církvi běžnou praxí. Musíme být schopni klást otázky otevřeně, beze strachu z postihu.“ Biskup Schneider tím narážel na četné útoky proti čtyřem knížatům Církve po zveřejnění dubií. Papež František na otázky zatím stále neodpověděl.

„Reakce na dubia je důkazem ovzduší, v němž v současné době v Církvi žijeme,“ prohlásil. „Je to ovzduší výhrůžek a odpírání dialogu jedné konkrétní skupině.“ Biskup Schneider dále řekl, že „se zdá, že dialog se připouští jen tehdy, když uvažujete jako všichni ostatní – to je prakticky jako v totalitním režimu.“ Schneider se narodil a vyrostl v Rusku v době Sovětského svazu. Jeho rodiče poslal Stalin po 2. světové válce do gulagu. „Jestliže jste se nedržel stranické linie nebo jste ji zpochybňoval, nebylo vám ani dovoleno se ptát. To je podle mě jasná paralela k tomu, co se nyní děje v reakci na dubia — otázky — kardinálů.“ (Pokračování textu…)