Gaudete et exsultate: zbožná demagogie na postupu

Zveřejněno s laskavým souhlasem The Remnant

Apoštolská exhortace Gaudete et exsultate je přesně taková, jaká se od tohoto chmurně předvídatelného pontifikátu dala očekávat. Cituji Carla Olsena z Catholic World Report: „mnoho pěkných vlastností a zásadních pasáží… často zastíněných či dokonce zmařených zavádějícími formulacemi, pochybnými argumenty a laciným osočováním.“

Bergogliovy výroky obecně bývají prostředkem vyjadřování zavádějících formulací, pochybných argumentů a laciného osočování, ve všech případech neomylně zaměřeného proti ortodoxii a ortopraxi. Zbožné výrazy jsou zaobalené do hrubé církevní demagogie, sametové to rukavičky pro zaťatou pěst militantní pokory, tak typické pro neomalené fráze levicových latinskoamerických kleriků.

Volání dokumentu po živém vztahu k Bohu poháněném láskou je v rozporu se skutečností, že se opakovaně uchyluje k nelaskavým karikaturám i přímým pomluvám těch věřících, které Bergoglio vnímá jako překážky svých maniakálních plánů. Zde je několik příkladů invektiv vetkaných do zbožných pasáží dokumentu:

1) Kontemplativní řády odloučené od světa jsou nezdravé:

„Není zdravé oblíbit si mlčení a nenávidět setkání s druhým, přát si odpočinek a odmítat činnost, vyhledávat modlitbu a podceňovat službu. Všechno může být přijato a integrováno jako součást vlastní existence v tomto světě a stát se součástí cesty posvěcování. Jsme povoláni žít rozjímavě také uprostřed činnosti a posvěcujeme se v zodpovědném a velkodušném plnění svého poslání.“ (26) [1]

2) Církev nemá všechny odpovědi a nemá říkat lidem, jak mají žít (pokud ovšem právě nemluví papež František):

„Když má někdo odpovědi na všechny otázky, dokazuje, že se ocitl na nedobré cestě, je možná falešným prorokem, a náboženství, které používá ke svému prospěchu, slouží jeho vlastním psychologickým a mentálním výplodům. … Nemůžeme si proto nárokovat, že způsob, kterým ji [t.j. pravdu] chápeme, nás opravňuje k přísné kontrole života druhých.“ (41 a 43)

3) Katolická nauka podléhá různým interpretacím v závislosti na okolnostech:

„Chci připomenout, že v církvi legitimně koexistují různé způsoby interpretace mnoha aspektů věrouky a křesťanského života, jež svojí růzností ,pomáhají lépe objasnit bohatý poklad Slovaʻ.“ (43; zdůraznění autor článku)

4) Katolická nauka není monolit, ale lze o ní pochybovat:

„Je pravda, že ,těm, kteří sní o monolitické a všemi obhajované doktríně bez odstínů, se to může jevit jako rozkladná nedokonalostʻ …. Věrouka – nebo lépe – to, jak ji chápeme a vyjadřujeme, ve skutečnosti ,není uzavřený systém, zbavený dynamik schopných klást otázky, vznášet pochybnosti a formulovat problémyʻ…“ (43 a 44)

5) Silná oddanost katolické nauce a disciplíně je pelagianismus:

„S touto pelagiánskou a semipelagiánskou mentalitou korespondují ti, kteří sice sladce mluví o Boží milosti, ale ,vposledku spoléhají jenom na své vlastní síly a považují se za nadřazené vůči druhým, protože se drží určitých norem anebo protože jsou neochvějně věrní určitému katolickému stylu minulostiʻ.“ (49)

6) Ti, kdo odporují změnám – to jest čemukoli, co si František přeje – podlehli ďábelským silám:

„Je to obzvláště důležité, když objevíme ve svém životě něco nového, a proto je zapotřebí rozlišit, zda je to nové víno od Boha nebo šalebná novota ducha světa či ducha ďáblova. Jindy se stává opak, protože síly zla nás ponoukají, abychom nepřistupovali na změnu, nechali věci, jak jsou, zvolili nehybnost a strnulost…“ (168; zdůraznění autor článku)

7) Ti, kdo tvrdí, že s milostí je všechno možné, jsou opravdu pelagiáni:

„Když se někteří z nich obracejí ke slabým a říkají, že s Boží milostí je možné všechno, zpravidla mají za to, že všechno je možné lidskou vůlí, která jako by byla ryzí, dokonalá a všemohoucí a milost byla jejím dodatkem.“ (49)

8) Ani s pomocí milosti není možné, aby „slabí“ zachovávali mravní zákon vzhledem ke svým „konkrétním“ omezením; možný je jen postupný pokrok (tím se křehkost lidské vůle ovšem vyvyšuje nad milost právě tím pelagiánským způsobem, který František odsuzuje):

„Bývá opomíjeno, že ,ne všichni mohou všechnoʻ … a že v tomto životě nejsou lidské slabosti zcela a jednou pro vždy uzdraveny milostí…“ (49)

„Milost právě proto, že předpokládá naši přirozenost, z nás nečiní rázem nadlidi. Domnívat se něco takového by byla přílišná sebedůvěra. V takovém případě by v pozadí pravověrnosti neodpovídaly naše postoje tomu, co tvrdíme o nezbytné milosti, v níž fakticky důvěřujeme málo.“ (50)

„Pokud totiž neuznáme svoji konkrétní a omezenou realitu, nebudeme moci spatřit ani reálné a možné kroky, které od nás ustavičně požaduje Pán, poté, co nás přitáhnul a uschopnil svým darem. Milost jedná dějinně a řádně, postupně se nás zmocňuje a proměňuje nás.“ (50; zdůraznění autor článku)

9) Lpění na katolické nauce a disciplíně je pelagiánská strohost, která odmítá „Ducha“:

„Jsou ještě křesťané, kteří jdou po jiné cestě, usilují totiž o ospravedlnění svými silami. Jdou cestou adorování lidské vůle a svojí schopnosti … Projevuje se mnoha zdánlivě odlišnými postoji: posedlostí zákonem, okouzlením z vystavování sociálních a politických výdobytků, okázalou péčí o liturgii, věrouku a prestiž církve …“ (57; zdůraznění autor článku)

„Do tohoto někteří křesťané investují svoji energii a čas, místo aby se nadchnuli pro sdílení krásy a radosti evangelia a hledali vzdálené v nezměrných zástupech žíznících po Kristu.“ (57)

10) Dbalí katolíci jsou bezcitní pelagiánští strážci náboženského muzea, kteří odmítají „Ducha“:

„Častokrát se v rozporu s vnuknutím Ducha církev stává muzejním exponátem či vlastnictvím nemnohých. K tomu dochází, když některé skupiny křesťanů přikládají přehnanou důležitost dodržování určitých norem, obyčejů a stylů. Tímto způsobem se často redukuje a potlačuje evangelium, jemuž se tak odnímá okouzlující jednoduchost a chuť. Možná jde o subtilní formu pelagianismu, protože se zdá, že podmaňuje život milosti lidským strukturám. Týká se to skupin, hnutí i komunit, a vysvětluje to, proč častokrát začínají intenzivním životem v Duchu, ale potom zkamení… nebo se zkazí.“ (58)

11) Snahy omezit masovou muslimskou migraci (především mužů ve vojenském věku) jsou mravně rovnocenné vraždění nenarozených:

„Například obrana nevinného nenarozeného musí být zřetelná, pevná a vřelá, protože je ve hře důstojnost lidského života, který je vždy posvátný, což vyžaduje lásku ke každému člověku bez ohledu na jeho vývoj.“ (101)

„Často lze slýchat, že vzhledem k relativismu a omylům nynějšího světa, by například situace migrantů měla být okrajové téma. Někteří katolíci tvrdí, že je to druhotné téma vzhledem k ,vážnýmʻ tématům bioetiky. Takové řeči lze pochopit u politika, který hledí na svůj úspěch, avšak nikoli u křesťana, který by se měl vžít do situace bratra, riskujícího život ve snaze zajistit budoucnost svým dětem.“ (102)

12) Jakýkoli veřejný odpor věřících proti Bergogliovým plánům je pomluva inspirovaná ďáblem (vzhledem k rozhovorům se Scalfarim je nicméně nejasné, kde sídlí):

„I křesťané mohou mít účast na sítích verbálního násilí prostřednictvím internetu a v různých oblastech či prostorech digitální výměny. Dokonce v katolických médiích lze překročit meze, tolerovat nactiutrhání i pomluvy a stavět se mimo jakoukoli etiku a respekt vůči dobré pověsti druhých…“ (115)

„Je příznačné, že někdy se pod záminkou obrany jiných přikázání zcela přehlíží to osmé: ,Nevydáš křivé svědectvíʻ a nelítostně se ničí pověst druhých. Tam se zcela nekontrolovaně ukazuje, že jazyk je ,svět zlaʻ a ,zapaluje celý náš život, protože je sám zapalován peklemʻ (Jak 3,6).“ (115)

13) Obhájci pravověří jsou bezcitní posuzovači, kteří se na druhé dívají spatra (říká Bergoglio, který posuzuje a na druhé hledí spatra neustále):

„Neprospívá nám shlížet shůry dolů, brát na sebe roli nelítostných soudců, považovat druhé za nehodné a neustále poučovat.“ (117)

14) Bůh žádá, abychom přijímali dnešní Bergogliovo „magisterium“ a na Evangelium pohlíželi v novém světle, místo abychom se drželi toho, co Církev (včetně všech předchozích papežů) vždy učila; to všechno je rigidní dogmatismus:

„Jako Jonáš v sobě stále nosíme latentní pokušení utéci na bezpečné místo, které se může jmenovat různě: … odmítání nových myšlenek a přístupů, dogmatismus, nostalgie,… utíkání se k předpisům. (134; zdůraznění autor článku) [2]

Nejde o aplikaci receptů či opakování minulosti, poněvadž stejná řešení neplatí za každých okolností, a to, co bylo užitečné v jednom kontextu, nemusí být užitečné v jiném.“ (173; zdůraznění autor)

„Rozlišování duchů nás osvobozuje od strnulosti, která nemá místo v ustavičném dnešku Zmrtvýchvstalého. Jedině Duch umí proniknout do nejtemnějších záhybů reality a počítat se všemi jejími odstíny, aby se novost evangelia objevila v novém světle.“ (173)

Z posledního příkladu nože vraženého do zad věřících katolíků se samozřejmě radují média. Obzvlášť oblíbené je papežovo tvrzení o mravní rovnocennosti masového vraždění nenarozených a pokusů omezit masovou migraci muslimů, z nichž většina jsou bojeschopní muži s mobily, absurdně popisovaní jako „bezmocní uprchlíci“. Například CNN plesala nad „ostrým pokáráním katolických protipotratových aktivistů, kteří se soustřeďují na tuto věc a všechno ostatní opomíjejí“.

To všechno nicméně posloucháme – donekonečna znovu a znovu – celých uplynulých pět let. V této chvíli celá záležitost vybočuje z rámce analýzy Bergogliových výroků odhalující kapku jedu, která tam je vždycky. Je zbytečné dál se cvičit v potvrzování toho, že problém skutečně existuje, když i ateista, jako je Marcello Pera, vidí, že Bergoglio „se o křesťanství jako nauku, po jeho teologické stránce, zajímá málo nebo vůbec,“ „jeho tvrzení vypadají, že vycházejí z Písma, ale ve skutečnosti jsou silně sekularistické,“ a jeho pontifikát představuje „rozchod s naukou a tradicí“. [3]

Věřící – kněží i laici – se nyní ptají, zda existuje nějaký mechanismus, jak se Církev může osvobodit z Bergogliova sevření, než jí způsobí další škody. V tomto ohledu lze ve významných katolických médiích najít komentáře s titulky jako „Církevní historik: Kardinálové mohou prohlásit, že heretický papež ztratil úřad“ a dokonce emeritní biskup z texaského Corpus Christi René Henry Gracida na svém blogu otevřeně spekuluje o možnosti, že by neúplné kardinálské kolegium prohlásilo volbu Bergoglia za neplatnou a přistoupilo k novému konkláve.

Pro začátek ocitujme Roberta de Matteiho: „Musíme mír odvahu říct: Svatý otče, především Vy jste odpovědný za zmatek, který dnes v Církvi existuje. Svatý otče, především Vy jste odpovědný za hereze, které dnes v Církvi kolují.“ Ale víc než to; klérus a laici se musejí spojit, kdekoli je to možné, a udělat to, co podle svatého Roberta Bellarnima udělat musíme v hypotetické situaci – která se nyní stala skutečností – papeže, který se snaží zničit Církev:

„Jako je tedy legitimní odporovat papeži škodícímu tělu, tak je i legitimní odporovat mu, škodí-li duším nebo narušuje-li stát, tím spíše snaží-li se zničit Církev. Pravím, že je legitimní mu odporovat tím, že bychom nekonali, co nařizuje, a zabraňovali mu provést jeho vůli…“ [De Controversiis].“

Mimo pouhou diagnózu „tohoto katastrofálního pontifikátu“ [5], která byla potvrzena už stokrát, musíme přímo oponovat jeho plánům ve všech oblastech, které můžeme ovlivnit. Je to dosti neuvěřitelné, ale věřící musejí bránit Katolickou církev proti „papeži-diktátorovi“, který se ji snaží zničit a přebudovat podle své vlastní představy, jak sám jasně prohlásil ve svém arogantním manifestu, apoštolské exhortaci Evangelii gaudium:

„Doufám, že více než strach z pochybení nás bude pudit strach z uzavře­nosti do struktur, které nám skýtají falešnou ochranu, do norem, které z nás činí nelítostné soudce, do zvyků, v nichž se cítíme klidně…“ (EG 49)

„Sním o misijním rozhodnutí, které bude schopné všech­no proměnit, aby se zvyklosti, styly, harmonogramy, slov­ník i všechny církevní struktury staly přiměřenou cestou k evangelizaci současného světa spíše než k sebeprezentaci.“ (EG 27) [4]

Kéž dobrý Pán osvobodí svou svatou Církev od papeže, který ji nyní sužuje, a kéž nám blahoslavená Panna Maria brzy vyprosí naplnění Božího plánu nevyhnutelné obnovy Církve a vítězství svého Neposkvrněného Srdce.

Christopher A. Ferrara
Překlad Lucie Cekotová

Poznámky:

[1] Všechny citáty z exhortace jsou převzaty z webových stránek české sekce Vatikánského rozhlasu.

[2] Překlad celé této věty do češtiny podle Vatikánského rozhlasu zní: „Jako Jonáš v sobě stále nosíme latentní pokušení utéci na bezpečné místo, které se může jmenovat různě: individualismus, spiritualismus, uzavření do mikrosvětů, závislosti, zabydlenost, omílání zavedených schémat, dogmatismus, nostalgie, pesimismus, utíkání se k předpisům.“ Ač je to zvláštní, „odmítání nových myšlenek a přístupů“ tam chybí. (Pozn. překl.)

[3] https://www.lifesitenews.com/news/pope-francis-promoting-a-hidden-schism-with-obstinate-persistence-warns-pop

[4] Citáty z Evangelii gaudium byly převzaty z překladu ČBK, který v roce 2014 vydaly Paulínky. Došlo v něm k zajímavému významovému posunu: český překlad uvádí „sebeprezentaci“ tam, kde má angličtina, francouzština i španělština „sebezáchovu“ (self-preservation/auto-préservation/autopreservación). Rovněž slovenská verze používá slovo „sebazáchova“. Neméně zajímavá je i skutečnost, že latinské znění exhortace na oficiálních webových stránkách Svatého stolce chybí. (Pozn. překl.)

[5] http://www.duseahvezdy.cz/2017/03/16/tento-katastrofalni-pontifikat/

Zdroj:

https://remnantnewspaper.com/web/index.php/articles/item/3841-gaudete-et-exsultate-demagogic-piety-on-the-march

73 Responses to Gaudete et exsultate: zbožná demagogie na postupu

  1. Renda napsal:

    František je důsledek koncilní revoluce , nepřišel náhle , jeho předchůdci mu umetli cestu.

  2. matěj napsal:

    Ten osmý bod jaksi nechápu: přihlásí se někdo jako konkrétní příklad toho, že s pomocí milosti je možné zachovávat mravní zákon nezávisle na svých „konkrétních“ omezeních? Jinými slovy, pokud to je komukoli možné, buď bych rád slyšel, kdo zde je tedy bez hříchu — nebo, proč je stále otrokem hříchu, pokud zároveň tvrdí, že je možné plně zachovávat mravní zákon?

    Pokud je to možné teoreticky, ale ve skutečnosti to nikdo nesvede, přijde mi tak nějak praktické neopomíjet, „že v tomto životě nejsou lidské slabosti zcela a jednou pro vždy uzdraveny milostí“.

    • Lucie Cekotová napsal:

      „Nikdo si však, jakkoli ospravedlněn, nemůže myslet, že je osvobozen od zachovávání přikázání; nikdo nesmí opovážlivým a od Otců pod hrozbou vyobcování zakázaným slovem hlásat, že zachovávání Božích přikázání je pro ospravedlněného člověka nemožné; neboť Bůh nepřikazuje nemožné, nýbrž přikazováním napomíná, abys jak činil to, co můžeš, tak abys prosil o to, co nemůžeš, a pomáhá ti, abys mohl. Jeho přikázání nejsou těžká: jeho jho je sladké a břemeno lehké. Ti, kdo jsou Božími syny, Krista milují; kdo ho však milují, jak sám dosvědčuje, ti zachovávají jeho slovo, což s pomocí Boží mohou dokázat.“ (Tridentský koncil, 6.zasedání, Dekret o ospravedlnění, hlava 11).
      „Kdo by prohlásil, že Boží přikázání není ani člověk ospravedlněný a pod milostí postavený schopen plnit, ten nechť je vyobcován.“ (Tridentský koncil, kánony o ospravedlnění, č. 18)

      • matěj napsal:

        No samozřejmě, ale s tím to není ani v nejmenším ve sporu. Každý je schopen — a nikdo to nedělá. Pokud se pletu, rád se seznámím s tím, kdo tu schopnost reálně demonstruje ve svém životě, reagovali tři lidé, ale nikdo neřekl „já jsem to“. Pokud se nepletu, je snad zjevné, že ten text popisuje realitu. Jako kdyby někdo mluvil o zemětřeseních a že je potřeba s nimi počítat, bude to snad znamenat, že si je přeje či schvaluje?

        Kde přesně tam prosím je něco, co by jednoznačně implikovalo “ Ani s pomocí milosti není možné, aby „slabí“ zachovávali mravní zákon“ — já to tam rozhodně nikde nevidím, takže bych se obával, že toto tvrdit je tedy vskutku mimořádná špatnost.

        • Poustevník Eremos napsal:

          Nikdo Vám matěji nemůže říci: „Já jsem to!“ Ale mnohokrát Církev, po přezkoumání života člověka, jež zemřel v pověsti svatosti, řekla: „On to byl!“
          Kdyby totiž kdokoli řekl: „Já jsem to!“ V tom samém okamžiku by tím již nebyl, i když by tím býval před tím skutečně byl :-).
          A žádný světec, o kterém by platilo „on je to“, Vám totéž nepotvrdí a ani potvrdit nemůže… fakticky by tím vyvrátil to, co by tvrdil :-).

          Problém je v tom, že názor „Každý je schopen — a nikdo to nedělá“ není popřením teoretickým, ale praktickým!
          Je to přesně Bergogliova idea (soukromý názor osoby), kterou vyjádřil v Evangelii gaudium, že totiž „realita je nadřazena ideji“, „že realita prostě je a idea se vypracuje“. Doufám, že je dostatečně pochopitelné, že v křesťanství je tento proces přesně opačný. Na počátku bylo Slovo… skrze ně povstalo vše, co je!

          A možná je to vše ještě složitější a komplikovanější: tekutá modernita, postfaktická a postpravdivá doba nám vzala jazyk, kterým bychom byli schopni komunikovat a tudíž si navzájem i rozumět. Vzala nám Slovo i slovo.

          Číst tento dokument je ztráta drahocenného času a možná i ohrožení zdraví. „Ne všichni mohou všechno…“ Františku.

          • František napsal:

            ad Poustevník Eremos

            Zkrátka, František apeluje na skutečně velké procento věřících, kteří jsou vlastníky zaviněné nevědomosti, týkající se katechismu a pravd naší katolické nauky a zkouší, co to dá, implantovat svou novou nauku do srdcí a myslí ubohých oveček, které jsou nevědomé, naivní a důvěřivé… Dokladem jsou naše média, označující se jako křesťanská, nejen u nás, ale i u sousedů Slováků, kdy se téměř bojím je zapnout či shlédnout, abych nenasál hereze a lži, pokud bych nebyl navýsost ostražitý a bdělý – a poučený, jak by to mělo být podle pravé katolické nauky.
            A žel, co se týká kléru, pak se František nemýlí, když spoléhá na to, že kněží nebudou rebelovat, protože se vymlouvají na svou slíbenou poslušnost, a kdy snahu o odpor raději přenechají biskupům a kardinálům, kteří ovšem také zarytě mlčí v převážné většině a zatím jim kupodivu chutná jíst…? Že by se jednalo jen o „normální pud sebezáchovy“ kvůli touze o setrvání na svých postech, když svorně strkají hlavy do písku a dělají, že je vše v nejlepším pořádku, či také trpí zaviněnou nevědomostí, byť by měli mít nauku v malíčku ? Zřejmě osud církve je jim cizí, přestože dnes a denně vidí, jak se nauka trhá na kusy. Nu a ti, kteří nechtějí mlčet, teprve sbírají odvahu a sílu se vzepřít, někteří však pro jistotu zbrzdí a začnou se ohlížet doleva, doprava a čekají, co spolubratři kolegové, aby s nimi drželi zajedno. A místo bránění katolické nauky, jen sklopené oči, uši a tleskání herezím, popřípadě pokárání a jiné disciplinární církevní tresty těm podřízeným, z řad kléru a laiků, pokud by se ozvali a statečně vystoupili proti snahám o zničení církve. Nakonec, cesta falešné poslušnosti nic nestojí… Ano, cesta falešné loajality vůči PF se nyní zdá pohodlnější a vyšlapaná a zdánlivě „rozumnější“, ale přece jen poslední slovo bude mít jejich Pán, jemuž slíbili věrnost a poslušnost – a onen Pán již v evangeliu naznačil, co bude s těmi, kteří Pánovu vinici nejen neuhlídali, ale nechali ji zdevastovat Nepřítelem.
            A zatím čas pracuje pro Františka, kdy téměř nikdo proti ničemu neprotestuje a on si může mnout ruce nad svým lehce získaným /téměř/ vítězstvím, co se týká naprostého rozkolu a úpadku v církvi, nečinně přihlížející ke svému zániku. Samozřejmě, že brány pekelné nepřemohou Pánovu pravou církev, ale kdo v ní bude? Asi jen ti, kteří se nebojí o své jistoty a o svůj život a zachovávají věrnost Ježíšově nauce za jakoukoliv cenu, protože pro ně věčná odměna v nebi je dostatečnou motivací.

        • Lucie Cekotová napsal:

          Celá argumentace ve prospěch podávání svatého přijímání civilně „znovusezdaným“ se točila právě kolem toho, že Boží přikázání (v tomto případě konkrétně „nezcizoložíš“) je příliš přísné a obyčejní („znovusezdaní“) katolíci ho mnohdy zachovávat nemohou, „aniž by se dopustili další viny“. Neřekla bych, že je špatné v textu GeE vidět další krok na této cestě. Pokud papež není v rozporu s citovanými dokumenty Tridentského koncilu, měl přece mnoho možností pravověrnou nauku potvrdit. Nejenže to neudělal, ale svůj list argentinským biskupům, kteří Amoris laetitia interpretují liberálně a jejichž výklad papež v tomto listě schválil s tím, že je jediný možný, nechal zveřejnit v AAS. Nechápu, jak je možné ještě pochybovat o tom, co si papež o těchto otázkách myslí.

    • Vladimír M. napsal:

      Připomínám, že hříchem může být jen skutek, který pácháme svobodně a dobrovolně. Pokud bychom byli (byť jen údajnou lidskou slabostí) k němu donuceni, nešlo by o hřích. Ale tak tomu není.

      • matěj napsal:

        Vás snad Vaše slabosti nutí ke zlu tak, že to není hřích? To je přece úplný nesmysl. Ani to tak není, ani to tam papež nikde neříká, jen jeho nepřátelé, místo aby odsuzovali, co říká a dělá skutečně a zjevně špatného, snaží se nějaký závadný obsah vidět pokud možno ve všem. To je kontraproduktivní a škodlivé, řekl bych zhruba stejně jako jeho jednání.

        • VlaM napsal:

          Navazuji na svoji poslední větu „Ale tak tomu není“, ke které jste to asi nedočetl. O neodolatelném puzení k jakémukoliv jednání můžeme mluvit pouze u zvířat, ta chválí Stvořitele právě tím, že jsou svých pudů poslušna; u nich je absurdní mluvit o mravních skutcích.
          Člověk naopak předtím, než provede konkrétní mravní skutek, k němu vždycky dá svobodný souhlas ve svém poučeném a správně formovaném svědomí. Vždy je možno zachovávat mravní zákon, to učí církev. To, že přesto svobodně upadáme do hříchu, je dáno našimi slabostmi způsobenými porušenou lidskou přirozeností, jako důsledku prvotního hříchu. Tyto slabosti a hříšné sklony můžeme zcela překonat v síle božské milosti, která je u každého člověka k tomu plně dostačující. Máme tedy teoretickou možnost vést zcela bezhříšný život, ale v praxi se tak neděje (až na známé výjimky – Ježíš jako pravý člověk, Matka Boží a možná i svatý Jan Křtitel), protože nás naše slabosti přemáhají, m.j. i kvůli naší nedostatečné spolupráci s Boží milostí.
          Tvrzení, že po nás Pán vyžaduje víc, než jsme schponi plnit, a navíc nás nevybaví dostatečnými milostmi, je odsouzený blud.
          Aspoň jeden praktický příklad na závěr: manželé, kteří dosud používali umělou antikoncepci, přijmou na základě poučení od duchovního vedení ve svém svědomí fakt, že dosud jednali objektivně hříšně a že dalším pokračováním této praxe si budou i nadále své svědomí zatěžovat. Na základě předchozího výkladu je zřejmé, že jsou objektivně schopni tohoto hříšného jednání zanechat okamžitě a ne že až (možná) jednou, na sv. dyndy (omlouvám se za hloupé rčení). Jestli toho zanechají opravdu i v praxi, ovšem záleží jen a jen na jejich svobodném rozhodnutí, podpořeném zejm. intenzívní modlitbou o pomáhající milost.

    • Pan Contras napsal:

      S pomocí dostačující milosti se může každý rozum užívající člověk modlit a tak si vyprosit pravidelnou denní modlitbou vyvarování se všech těžkých hříchů – viz knížka sv. Alfonsa Modlitba.

      Technická: článek bych okomentoval jak je mi vlastní, peprně, ale bdělý cenzor by mi to zase nepustil.

  3. zdeněk napsal:

    Celý tento dokument je skandální nejenom tím co obsahu, ale především tím že jej většina katolíků mlčky přijme. Je to naprosto beznadějné, většina věřících musela ztratit víru, nebo již mají úplně jinou. Jinak si to nedovedu vysvětlit.

    • Věra napsal:

      Nebo jste trochu vztahovační, já tam ty sporné významy nevidím.

      • jl napsal:

        Ano i ne.

        Pokud se tam pise, „nejde jen o prokázání několika dobrých skutků, nýbrž o hledání sociální změny“ lze to cist krestansky (jak k tomu nabada i rozsahle citovani nedavno svatorecene Matky Terezy, ktera nazorne ukazuje spravny vztah dobrych skutku a socialni zmeny) – ale ruku na srdce, kolik cirkevnich hierarchu, reholniku, atd. to dokaze? Vetsina cte New York Times a vsemozne regionalni mutace a skonci to tak maximalne hulakanim na Zemana.

        A nektere veci jsou snad uz za hranici dobreho vkusu. Chudi uz nejsou ti vskutku chudi, tj. hrisnici, ale ti, kteri se na „konzumaci posledních novinek“ „dívají zvenčí a jejich život bídně míjí i končí“. Opet, dalo by se to vselijak zasadit, interpretovat, kontextualizovat, vysvetlit, a snad i spravne, ale Frantisek, to je pro mnohe chudoba merena zaludkem a prorok ekologicke katastrofy. Vadi mu to, treba tolik jako ona, snad ani neexistujici (!), „okazala pece o liturgii“ protikladna k „sdílení krásy a radosti evangelia a hledali vzdálené v nezměrných zástupech žíznících po Kristu“?

        Hlavni problem spis nez v nejakem eseji bude v personalni politice. Co to bude znamenat do budoucna, to se teprve ukaze. Zcela bezne se do Vatikanu tahaji lide, kteri sni o „post-osvicenecke cirkvi“ (?), ktera nestoji na sile, prikazech, hierarchii, ale pestuje „dynamickou katolickou kulturu“: lze v ni svobodne rozvijet hypotezy, klast tezke otazky, hrat si s ideami, nepestovat ve znovusezdanych, „gay people“ (?) a lidi zijicich v nejake jine „irregular situation“ (?) pochybnosti, jestli prinalezeji k cirkvi a jestli mohou byt neco vice nez obcany druhe kategorie (tezko rict, co to znamena – peklo?). A ostatne lze ocekavat masivni obrodu duchovniho zivota. Deje se tak totiz kazdych nekolik stoleti. Uz od ctvrteho.
        Tak se nedavno i predchozi papez podivil, ze Frantisek kolem sebe shromazduje lidi, kteri chteli zakladat jakesi paralelni, Rimu vyvlastnene, magisterium.

    • Josef Juřička napsal:

      Já myslím, že to běžní katolíci nečtou a pokud se to snaží přečíst, tak tomu nerozumějí. A proto to mlčky přijímají. Až na vyjímky, jako jsou Duše a hvězdy a pár dalších křesťanských intelektuálů, nikdo běžným katolíkům nepředkládá jakýsi výtah z textu dokumentu, s výkladem závadných částí! Tento kritický výklad by podle mě měli dělat hlavně kardinálové, biskupové a kněží. Ale kolik jich to dělá? Jak ale Renda naznačuje výše, toto je krize, která se připravuje velmi dlouhou dobu. Podle mě přímo prochází několika poslednímy staletími. A protože je tak pozvolná a málo nápadná, tak je jen těžko zachytitelná pro většinu běžných katolíků. Proto se mi jeví, že takto to mohla připravit jen inteligence o několik řádů vyšší, než je ta lidská. Jak říká apoštol: Vedeme přece zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti knížatům a mocnostem, proti těm, kteří mají svou říši tmy v tomto světě, proti zlým duchům v ovzduší. (Ef 6,12)

    • Dr. Radomír Malý napsal:

      Podle mne je nejhorší na tom to, že Františkovy výpady proti údajným „neopelagiánům“ a „gnostikům“ poskytují všem odpůrcům katolické pravověrnosti sedících na vedoucích pozicích platformu k pronásledování tradičních a konzervativních katolíků.

      • Renda napsal:

        Má to výhodu… kdo myslí , pochopí hloubku krize. Otevřený modernismus je lepší , než skrytý za ornaty , pluvialy , vlečky , pár hezkych vět o tradici. Papež kryptokonzervativniho ratzingerovskeho střihu by tradiční katolíky matl tím , že se věci mění k normálu.

      • MARIE napsal:

        Ach jo, František opět předhazuje mnohé nevhodné formy „farizejských“ – tj. na Božím Zákonu a dogmatech KC lpějících katolíků – neo/pelagiánů…. Budí to dojem, že právě oni jsou těmi největšími nepřáteli Boha a Církve.
        A co takhle kvietisté, o těch asi ještě František neslyšel….?

        Citace z jedné knihy : „Opakem úzkostlivých jsou kvietisté. To jsou ti, kteří z nadměrné (anebo nedbalé) důvěry – zanedbávají dobré skutky, neboť jsou si jistí, že Bůh je tak dobrý, že se vždy se vším spokojí. Pohodlně uvelebení se všemožně snaží udržet svoji zasněnou netečnost, uzavírají svou mysl před pravdami, které se jim nelíbí poznat, zvlášť těmi, které mluví o trestu, očistci a pekle, o povinnosti činit pokání, pracovat a zdokonalovat se.
        Jsou to kalné a pyšné duše. Ano, protože kvietisté jsou pyšní. Pyšní, neboť se pokládají za tak dokonalé, že si o sobě myslí, že nikdy nehřeší. Pyšní, neboť když konají soucitné skutky a pokání, jsou to jen vnější skutky, aby si získali jméno a chválu „svatých“. Nemají milosrdnou lásku, neboť jsou egoisté. Na jejich oltáři stojí vlastní JÁ, ne Bůh. Jsou to lháři a často předstírají, že rozjímají o Bohu a jsou jeho výjimečně obdarovanými oblíbenci. Avšak ne Bůh si je oblíbil, ale Satan, který je svádí, aby zbloudili co nejvíc. Považují se za chudé v duchu, neboť jim chybí svatá horlivost konat dobré skutky, ale nejsou chudí duchem, naopak trpí tím nejomezenějším a nejnižším obžerstvím a lakomstvím a jsou též leniví. Jsou nestřídmí, neboť nic neodepřou materii, a když jim někdo poví : „To, co děláš, není dovolené,“ odpovídají : „Tak chce Bůh, aby nás zkoušel. My však umíme vyjít ze zakázaného stejně lehce, jak do něj vcházíme, protože jsme ukotvení v Bohu.“ Jsou to skuteční heretici a Bohu se hnusí.“

        Komentář si bystrý čtenář jistě připojí sám.

    • Otilio napsal:

      Papez encyklikou neoslovuje laikov ktori vo velkej vacsine pripadov bud vobec nerozumeju alebo nemaju ziaden zaujem skumat obsah jeho dokumentov. Papez oslovuje a na svoj obraz meni klerus. V prvom rade biskupov a knazov. Oni uz takto naformatovani dokoncia dielo tohto pontifikatu.

  4. Sotoniak Josef napsal:

    Pontifikát tohoto papeže je pro mne výzvou, abych začal oprašovat předkoncilní Katechizmus a začal na sobě s Boží pomocí tvrdě pracovat!

  5. Ši-fra napsal:

    Papež František je pro mne vzorem opravdového křesťana, tak jak Kristus učil své apoštoly… … Farizeové mu také nemohli přijít na “jméno”….. Tento článek je pro mne známkou toho že František jde správnou cestou. Modlím se za Vás aby jste to pochopili …..

    • Ignác Pospíšil napsal:

      Tento pohled má dva problematické body:

      1) František učí proti Kristu (popírá a podkopává to, co Kristus sám výslovně kázal a učil)

      2) František má s farizeji společného více než jeho kritici.

      • Ši-fra napsal:

        Nevím kterého Františka máte na mysli, jestli myslíte papeže Františka tak ten nic proti Kristu neříká, naopak důsledně naplňuje Jeho slova, miluj Boha, a miluj bližního svého…..Proč to oslovuje i „nevěřící“…? viz článek. https://nazory.aktualne.cz/komentare/papez-frantisek-radujte-se-a-jasejte-nezblaznil-se-naopak/r~8a19d47e42eb11e8a79a0cc47ab5f122/

        • Ignác Pospíšil napsal:

          Naopak, v mnoha ohledech jde proti Kristu. Např. pokud jde o nerozlučnost manželství. Naopak, slova „miluj Boha, a miluj bližního svého…“ až příliš často popírá, když bagatelizuje závažné hříchy a odpor Církve k nim jen proto, aby se víc zalíbil nekřesťanskému světu. Když zpochybňuje existenci pekla, potřebnost víry ke spáse a podobně.

          Nevěřící to oslovuje právě proto, že to není křesťanské…

          • Ši-fra napsal:

            Prosím Vás co je na slovech papeže Františka nekřesťanské? Copak učení Krista bylo protižidovské? Nebylo, oslovovalo to všechny národy, nejen židy,….

            • Ignác Pospíšil napsal:

              Napsal jsem Vám pár příkladů. Nechápu, jak jste k tomu dokázal připojit něco o protižidovském učení. To chce opravdu velkou kreativitu a ignoranci k realitě…

    • Dr. Radomír Malý napsal:

      Ad Ši-fra: Milý pane, asi tuším, kdo se za vaším pseudonymem skrývá, mohu se ale mýlit. Nebojte se však, detektiva k vašemu vypátrání si určitě najímat nebudu. Chci vám jen sine ira et studio bez jakýchkoliv invektiv a komentářů postavit fakta, abyste pochopil, kdo je tady farizej a kdo hájí nauku Kristovu:

      1) Byli to právě farizeové, kdo rozmělnili prvotní princip nerozlučitelnosti manželství, Kristus naopak trval na původní přísnosti, tzn. absolutní nepřípustnosti rozvodu a následného sňatku (Mat 5,31-2; 19,3-9; Mar 10,2-12), toto nazývá bez okolků cizoložstvím. Dnes papež František podprahově v Amoris Laetitia podsouvá jakousi možnost připouštění znovusezdaných rozvedených ke svátostem, aniž by požadoval v smyslu Familiaris Consortio JPII. sexuální zdrženlivost, v dopise argentinským biskupům, kteří se vyslovili jednoznačně pro podávání sv. přijímání těmto cizoložníkům, prohlašuje jejich stanovisko za správné pochopení AL. Nemyslíte, že právě on se tady identifikuje s postojem starozák. farizeů, zatímco zastánci autentické katolické nauky a eo ipso odpůrci Františkovi jsou na pozicích nauky Kristovy?

      2) Nebudu rozebírat problematiku muslimských uprchlíků (spíš invazistů), já jsem jednoznačně proti, ale to by bylo na delší výklad. Podstatné je u tohoto tématu něco jiného. Připusťme na chvíli tu absurditu, že je morální povinností křesťana stavět se kladně k uprchlíkům a podporovat jim adresovanou státní pomoc. Kdo nezastává tento názor, hřeší (podle Františka samozřejmě, nikoli podle mne). Jenže klást tento „hřích“ na stejnou rovinu s potratem? Uvažujte trochu, u potratů jde pokaždé o nevinný lidský život, zatímco muslimští uprchlíci mají v evropských zemích zajištěno ubytování a stravu. Kolik jich bylo v Evropě zavražděno? A jsme zase u těch farizeů. Kristus jim ostře vytýká špatnou hierarchii hodnot, kdy „cedí komára, ale polykají velblouda“, malá provinění kladou na stejnou úroveň s velkými a naopak (Mat celá 23. kap.). Být „nevítačem“ uprchlíků je tak podle Františkovy GeE na stejné úrovni s lékařem-potratářem, podobně učili farizeové, že nedávat desátky z máty, kopru atd. je na stejné úrovni s neprokazováním spravedlnosti, milosrdenství a věrností, za což je Kristus ostře káral. Opět tedy: Kdo zde zastává nauku farizeů a kdo Kristovu?

      3) Kristus vytýká farizeům právě zanedbávání spravedlnosti, milosrdenství a věrnosti (Mat 23,23). Jaká je to spravedlnost a jaké milosrdenství, když tento papež bojuje za muslimské uprchlíky, jimž až na výjimky žádné pronásledování doma nehrozí, ale neřekne ani slovo ve prospěch čínských křesťanských žadatelů o azyl, ohrožených ve své vlasti za vyznávání Krista koncentrákem nebo i smrtí, kterým je toto odmítáno mj. i v naší republice? Naopak tento papež odkopává na bok čínské věrné katolíky tím, že nominuje prorežimní kandidáty na biskupy a sesazuje ty, co prošli kvůli věrnosti Kristu utrpením komunistických koncentráků. Neopomenul tento papež – tak jako farizeové – spravedlnost, milosrdenství a věrnost? Zodpovězte si sám.

      4) Jeho opakované (v pořadí páte) interview zednáři a ateistovi Scalfarimu. Několikrát muselo tiskové centrum Sv. stolce prohlásit, že Scalfari je neseriozní novinář. Pak ale vyvstává otázka: Proč tento papež mu opakovaně poskytuje rozhovory? Normální člověk, když nějaký novinář mu vloží do úst, co nikdy neřekl, ho podruhé požene svinským krokem, jen František Scalfariho ne. A dementi Sv. stolce? Žádné nebylo, jen mlžení, že to nebylo určeno k publikování blablabla. Proč nesdělí jasně, že papež nikdy neřekl, že peklo neexistuje a duše hříšníků tam nepřijdou, ale pouze „mizí“, proč nesdělí jasnou nauku Církve v této věci? Politické taktizování na úkor věrnosti, přesně ve smyslu Pánových slov farizeům, jež právě za opomíjení věrnosti kárá. A vyznamenání holandské potratářky Ploumenové, velebení italské potratářky Bonino atd. To je věrnost? Věrnost Kristu a jeho nauce, kterou Pán požaduje po farizeích a tepe je za její nedodržování?

      Aspoň tolik k vašemu azymšlení, dalo by se toho uvést ještě mnohem víc, ale toto snad stačí.

      • Ši-fra napsal:

        Omlouvám se, ale nemohu s Vámi úplně souhlasit. „Vytýkáte Františkovi třísku v oku, ale trám ve vlastním oku nevidíte“…. A nevím co tušíte za pseudonymem ši-fra. Nemusíte pátrat jmenuji se šika františek, nic tajemného. Přeji krásný den.

        • Ignác Pospíšil napsal:

          Omlouvám se, ale nemohu s Vámi úplně souhlasit. „Vytýkáte Františkovi třísku v oku, ale trám ve vlastním oku nevidíte“…. – Není trochu zbytečné zabírat v diskusi prostor takovou bezobsažnou frazeologií? Člověk má z toho pocit, že nemáte žádné argumenty…

  6. Ši-fra napsal:

    ….. – Není trochu zbytečné zabírat v diskusi prostor takovou bezobsažnou frazeologií? Člověk má z toho pocit, že nemáte žádné argumenty……..Asi ano, Vaše „frazeologie“ nemá srdce, bohužel…. omlouvám se a končím.

    • Fr. Albert T.O.P. napsal:

      Obhajujete neobhajitelné.
      František, římský biskup, není katolíkem. Těžko tedy očekávat, že bude plodit katolické texty.

      • Rostislav Vlček napsal:

        Rázné tvrzení „František, římský biskup, není katolíkem“ zdá se mi býti důkazem toho, že Fr. Albert T.O.P., patrně český katolík, není křesťanem. Jinak by věděl, že není tím, kdo smí takto rozhodovat.
        V „bezobsažné frazeologii“ evangelií jsem četl mnohá nabádání k lásce – m.j. i o onom trámu ve vlastním oku. Coby katolík bych ale rád věděl, kde nás Pán Ježíš nabádá, abychom plodili katolické texty.

        • Fr. Albert T.O.P. napsal:

          Inu, v logice, dokazování a vyplývání „plavete“ asi stejně, jako ve věrouce. Jinak byste ostatně nerozporoval fakt, o němž není sporu – člověk popírající byť jen jedno jediné katolické dogma, přestává přijímat Nauku v její komplexnosti a tím i přestává být katolíkem.
          Nu a římský biskup František těchto dogmat popřel několik – namátkou – nerozlučitelnost manželskou, „extra Ecclesiam nulla salus“, věčnost pekelných trestů, etc. etc.

  7. František napsal:

    ad Ši-fra
    Dokonce, jak je patrno z pětiletého pontifikátu PF, mělo by být každému již dnes jasné, že se mu nejedná o spásu svěřeného stáda a prosperitu katolické církve, ale zcela naopak. Tím, že se staví nad Boží slovo a chce uplatnit jakési své, odhaluje, oč mu vlastně jde. A když pod pojmy Božího milosrdenství nezřetelně implantuje popření existence hříchu a tak ruší Desatero a zavádí mnoho dalších herezí a lží, pak tím spoustu nevědomých věřících uvádí v omyl, který v důsledku může znamenat ztrátu nároku na věčnou spásu, kterou náš Pán Ježíš Kristus získal hříšníkům svou Krví, prolitou na kříži. Mzdou hříchu je smrt – a popře-li se hřích, pak se tím prohlašuje, že Ježíšova smrt na kříži byla vlastně zbytečná, protože podle Františka se všichni dostaneme do nebe, protože Bůh je milosrdný až tak, že stačí se mít rádi a jednat podle svého, často špatně nastaveného svědomí. Nu a ti, kteří budou zatvrzelí a natolik zlí, že nebudou mít zájem být v nebi, ti se po smrti rozplynou v nicotu, protože peklo prý neexistuje.
    Jistě, Bůh miluje všechny lidi, protože jsou Božími dětmi, ale také dal lidem svobodnou vůli, aby svým životem a svým rozhodnutím, si sami určili, kde po smrti by jednou by rádi… A o pekle mluvil Boží Syn velmi často, proto nám dal i jasný návod, jak žít, abychom se peklu vyhnuli a jednou mohli žít s Ním.
    Zdá se mi, že spoustě lidí Františkovo „nové pojetí“ katolické nauky docela vyhovuje, protože nabízí jednoduchý, avšak lživý návod, jak se dostat do nebe a naneštěstí jim nedochází, že je v sázce jejich šťastná věčnost, kterou mohou ztratit, uvěří-li, díky své zaviněné neznalosti katechismu, muži, který sedí na petrově stolci.

    https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=hyotzeza-pepeze-heretika

  8. Ši-fra napsal:

    ad František, ad Ignác Pospišil, a ostatní
    Prosím Vás dostal jsem se na Vaše stránky náhodně, ….. „časopis psaný katolíky pro katolíky“, byl jsem zvědav, čekal jsem povzbuzení, ponaučení, ale toto? Jsem opravdu zděšen, že jsem „píchl“ do vosího hnízda. Máte svoje představy jak by měla vypadat církev, to je správné a dobré, ale máte také „tvrdé srdce“ které odmítá jiný pohled na to samé. Někdy to hraničí i z pýchou.
    Na závěr jen několik poznámek…

    ….Zdá se mi, že spoustě lidí Františkovo „nové pojetí“ katolické nauky docela vyhovuje, protože nabízí jednoduchý, avšak lživý návod,….. „Nové pojetí“- miluj Boha, miluj bližního svého, miluj své nepřátele, kteří mají jiný názor – to se jednoduše řekne, ale řídit se tím je velmi těžké.

    ….. Nechápu, jak jste k tomu dokázal připojit něco o protižidovském učení. …. Nic o protižidovském učení jsem nepsal, naopak jsem tím myslel že učení Ježíše se mnoha židům nelíbilo, že porušoval jejich zákon.

    ….František, římský biskup, není katolíkem. Těžko tedy očekávat, že bude plodit katolické texty. ….Jaké katolické texty máte na mysli, takové jaké plodíte v tomto časopisu? Bohužel někdy příliš katolické nejsou. Jak můžete o někom říci, že není katolík? Naštěstí toto rozhodne Bůh na věčnosti … a budeme se možná divit.

    Neříkám že máte špatný pohled na církev, ale že odmítáte jiný pohled na církev. Měli bychom se radovat z papeže Františka, že tento pohled nabízí, a tím oslovuje lidi kteří hledají Boha… Když se díváme na stejnou věc z různých úhlů vypadá odlišně, a to je dobře.!

    • Fr. Albert T.O.P. napsal:

      Říci o někom, že není katolík, je tak snadné, jako říci o někom, že není černoch.

      • Rostislav Vlček napsal:

        Gratuluji. Přesně z takového „snadného“ myšlení vznikly hranice inkvizice, veškerá schizmata, jakož i rozštěpení církve reformací a následné války. Nebo snad toto vše nevzniklo právě ze sporů o tom, kdo je „pravý katolík?“

        • Fr. Albert T.O.P. napsal:

          „Vaše řeč budiž ano, ano; ne, ne“ – neznáte? Doporučuji k meditaci.

          • Rostislav Vlček napsal:

            Děkuji, ano. Pomedituji. Na oplátku doporučuji meditaci nad posláním Božích psů. Zda mají chránit všechny ovce svěřeného stáda před vlky zvenčí, nebo vykousat ty chromé z vlastního stáda ven a krmit ty vlky.

        • jl napsal:

          Zjednodusujete. Inkvizicni hranice se snazili odvratit nastup ideologii s jejich likvidaci stvoreni. Reformacni konfesionalizace byla nutny dusledek zalib v predkrestanskem magismu, atd, atd.
          Nelze rict, ze by se napr. vzdy a zasadne stretaval zivy Kristus v cele protireformace s mrtvolnym sektarskym idealismem, ale je hrubym omylem domnivat se, ze vsemozne rozkoly jsou jen jakasi zatatost, nedorozumeni a „snadne mysleni“. Nejsou. Nektere veci dohromady nejdou.

      • Ši-fra napsal:

        Díky, velmi výstižné…..
        Janovo evangelium (10,22-30) dobře vystihuje uzavřenost učitelů Zákona, která se později mění v rigiditu. Jde o lidi, kteří staví do středu sami sebe, jsou neteční vůči působení Ducha svatého a nevnímaví vůči čemukoli novému. Papež upozornil zejména na jejich naprostou neschopnost rozeznat znamení časů, protože jsou uvězněni ve slovech a idejích.

        • Renda napsal:

          Farizeové byli uzavření Božímu Synu. Srovnávat to s odporem vůči liberalismu nelze. Podle tohoto se Církev až do 60 let mýlila. Do středu dnes staví sám sebe předseda liturgického shromáždění.

    • Martin Šmrha napsal:

      Že zdejší stránky jsou plné šílených konzerv jsem si myslel před pár lety, když jsem sem také náhodou zabrousil. Tehdy jsem ještě byl mladý a blbý liberál. Katolík, ale liberál. Ale vzhledem k mé povaze jsem se začal v situaci šťárat. A ujišťuji Vás, že tyto stránky jsou jako každé mnohé jiné. Alespoň co do povahy diskutujících. „Bohužel“ je zde také mnoho pravdy a to asi nejvíce co v Čechách seženete. A prosím uvědomte si, že pravdu může mít jen jeden a pravda či Pravda je vždy jen jedna.
      Co je tedy pravděpodobnější? To , že se mýlilo cca 250 papežů nebo to, že se mýlilo a mýlí cca 6 papežů? Prosím přečtěte si proto nějaké dogmatické spisy z dob před II. vatikánským koncilem. Už třeba Teologická suma či encyklika Mediator Dei jsou vhodné. Ale ze všeho nejdříve si porovnejte katechismus předkoncilní a pokoncilní.

      • Lenka napsal:

        panu Martinovi: je pozoruhodné, že opravdu pravdu má zdejších cca 11 nemýlících se diskutujících (většinou laiků) katolíků oproti všem ostatním (včetně teologů)

        • Martin Šmrha napsal:

          Oproti kterým všem ostatním a jakým teologům? A neřekl jsem, že je zde všechna pravda, ale mnoho pravdy?
          A ujišťuji Vás, že se s názory části diskutujících neztotožňuji.

        • Libor Rösner napsal:

          Je plno teologů, kteří jsou v rozpacích, už jen dubia by Vás na to mohla upozornit nebo Synovské napomenutí.

    • Martin Šmrha napsal:

      Dodávám,že léčba šokem Vás může pěkně semlít.Ale jiná možnost asi není.

  9. Libor Rösner napsal:

    “ ale máte také „tvrdé srdce“ které odmítá jiný pohled na to samé. Někdy to hraničí i z pýchou“.
    Nesuďte, a nebudete souzeni.

    A ještě jedno: Víte, je zajímavé, že když někdo odmítá současné teologické i jiné trendy, tak je v očích jejich hlasatelů zpátečník a má tvrdé srdce, zatímco ten, kdo odmítá tradici a letité učení Církve je všeobjímající lidumil s otevřeným hledím.

  10. František napsal:

    ad Ši-fra
    je vidět a je to velmi smutné, že Františkův pontifikát a ovoce tohoto pontifikátu se vám tak hluboce zakořenily do srdce, kdy bez rozmyslu jen opakujete jeho stupidní polopravdy a hereze, že jste zřejmě další snadnou „obětí“, která uvěřila jeho liberálně-zednářské teologii, pohodové církvi bez nesení kříže, bez uznání hříchu a nutnosti pokání z něj, bez snahy o poslušnost vůči Božím zákonům a namísto toho naivně důvěřujete pohádce o vanutí jakéhosi nového „ducha“, o kterém tak rád František mluví a který ovšem samozřejmě s Duchem svatým nemá co do činění, protože Duch svatý by nikdy nepopíral tradici a základní dogmata katolické nauky.
    Asi vám málo dochází, že když i nadále budete ignorovat, že trpíte zaviněnou nevědomostí z oblasti katechismu a pravé nauky církve, že vám hrozí nebezpečí ztráty šťastné věčnosti a chcete-li „polykat“ lži, nabízené pod rouškou údajného milosrdenství podle pojetí PF, které vnucuje svými podivnými tezemi, homiliemi, AL, Gaudete et exultate atd., že můžete ztratit smysl pro poslušnost vůči Božímu slovu, potažmo ztratíte schopnost rozlišit, co je a není hřích, pokud si nezformujete správněji své křesťanské svědomí. Anebo si myslíte, že kterýkoliv člověk může přetvářet podle svých choutek Boží přikázání a rušit svým podáním Boží slovo a opravovat tak Boha? A jestliže se mnoho kardinálů a biskupů již vymezuje proti pontifikátu, plném herezí a upozorňují na tyto „úlety“ a hereze brilantní teologickou znalostí nauky a správnými argumenty, je s podivem, že mnozí věřící nechtějí pochopit, že slepí a naivní nejsou ti, kteří papeže upozorňují na závažné nedostatky a hereze, kterými je zaplavována Kristova církev, ale ti, kdo mu tleskají a považují jej za papeže, kterého je třeba poslouchat.
    Avšak ovoce Ducha svatého nerozděluje na rozdíl od „ovoce“ Božího nepřítele – ďábla /dia-bolos/. Myslím si, že každý, kdo má správně formované svědomí podle pravé nauky, kdo se nevymlouvá na falešnou poslušnost a netrpí papolatrií, si může povšimnout toho, jak se církev během tohoto pontifikátu rozštěpuje, jak ještě nikdy předtím nebyla. Snad jen slepý by tento fakt mohl popírat a tvrdit, že se nic v církvi neděje a že je vše spolu s papežem v nejlepším pořádku.

    • Lenka napsal:

      pane Františku, ….. si může povšimnout toho, jak se církev během tohoto pontifikátu rozštěpuje, jak ještě nikdy předtím nebyla.
      Vyměnil byste je na příklad za období 1309 – 1417?

      • Ignác Pospíšil napsal:

        Ona se nerozštěpuje, ona je už dávno rozštěpená (protože spousta katolíků už dávno není katolíky). Jen se to rozštěpení čím dál tím hůř skrývá, zejm=na díky tomu, že jeden z těch odpadlíků okupuje papežský trůn…

  11. MIVAS napsal:

    Veškerá shora uvedená diskuse je zcela zbytečná. Hledání motivů pro jednání pseudopapeže Františka je nosení dříví do lesa. Ten, kdo sleduje poselství daná nám Matkou Boží, jako hlavního Božího Proroka všech časů, a všech vizionářů, počínaje La Salettou, přes Garabandal, Amsterodam, Medžugorje až ke všem současným vizionářům (John Leary, Luz de Maria, Glynda Linkous/Lomax, Julie Whedbee, Ned Dougherty, Pedro Regis a hlavně Marie Božího Milosrdenství z Irska), ten má jasno. Zdánlivě nepřehledná mozaika se skládá sama od sebe a ukazuje jasně na biblického Falešného Proroka, o kterém Sv. Jan, apoštol, píše ve Zjevení, že skončí s Antikristem v jezeře hořící síry.
    Pro toho ale, kdo přečte jen občas něco, může dobrý učedník Satanových lží být následování hodný a chvályhodný. Takový nemá oči k vidění a uši ke slyšení.

    • matěj napsal:

      Zaujalo mě použití slov jasno a jasně. Je tedy trochu s podivem, že by Bůh místo jednoznačné řeči ano, ano, ne, ne, k níž sám vybízel, od nás vyžadoval skládání nějaké mozaiky, no ale budiž, snad je ta její nepřehlednost opravdu jen zdánlivá. Když tedy dáte všechna ta poselství včetně Medžugorje dohromady, co konkrétního „jasného“, ověřitelného předvídají?

      Říkat, že něco bylo předpovězeno, až poté, co to nastalo, nemá moc velkou hodnotu. Pokud ale např. ta jakási baba Vanga údajně předpověděla na 2010–2014 3. světovou válku (http://www.blesk.cz/clanek/100452, pardon za odkazování takového odpadu, první, co mi Google vrátil), je dnes zřejmé, že baba Vanga a/nebo ti, kdo její řeči takto interpretovali, byli obyčejní lháři.

      Čistě statisticky, většina čtenářů těchto stránek současného papeže přežije, takže bude moci ověřit pravdivost tvrzení o jeho konci, následníkovi, nebo že je v dějinách poslední, atd. atp. Co konkrétního „jasného“ a netriviálního tedy dle Vás ta mozaika ukazuje, co bude v dohledné době možné ověřit, tedy se na tom ukáže, jestli MIVAS správně chápe poselství, nebo patří mezi obyčejné lháře?

      • MIVAS napsal:

        Je zřejmé, že patříte k tzv. plácalínům, kteří mají potřebu diskutovat i tehdy, když není co. Četl jste snad vše co jsem uvedl? a to po dobu alespoň pár let? Mícháte páté přes deváté jen aby bylo co plácat …

      • MIVAS napsal:

        Jděte si umýt oči a uši. A alespoň cestou se modlete o dary Ducha, rozlišování a Boží moudrosti. Ve vás je duch jezábel a ne Boží.

        • matěj napsal:

          Díky za laskavou diagnózu. Jiní zase váhají, jestli se všelijací obskurní duchové nemanifestují v té Jugoslávii, tak mě zarazilo její zařazení do mozaiky, proto jsem se ptal. Ale pokud jste na rozdíl od ostatních obdařen rozlišováním, kde je duch jezábel a kde Boží, dobrá, budu Vám tedy důvěřovat, že mozaika je poskládaná správně, přestože jsou v ní využity poněkud překvapivé střípky. Jen je škoda, že jste ani v jedné ze svých reakcí neodpověděl na mou otázku, co tedy ta mozaika říká. Mohl byste se k tomu prosím ještě vrátit?

        • Jaroslav Klecanda napsal:

          Jste pověřen službou exorcisty nebo jen tak ohnivě plácáte? :-) Jinak si dovoluji upozornit, že se to důsledně píše duch Jezábel – i ti zlí jsou osoby, se svými jmény … :-)

    • Jaroslav Klecanda napsal:

      Jak můžete něco skládat, když to ani nebylo ukončeno? Zírám, že na stránkách Tradice se může objevit takový soupis „poselství“, aniž by nad ním zaznělo zařazující slovo. Holt, když chci psa bít, hůl se vždy hodí …. :-)

  12. Lenka napsal:

    Matěji,máte pravdu, podobné bědování o hrůzném „posledním papeži“ sleduji od zvolení Jana Pavla II., přes Benedikta až po Františka (signifikantní je i to, že je tito mnozí prorokové vytrvale nazývají občanskými příjmeními, nebo papežské zvolené jméno dětinsky pitvoří ; snad aby bylo jasné, jak jimi ve své dokonalosti opovrhují -to nedělají ani papežovi nevěřící odpůrci…)

    • matěj napsal:

      Se asi musím lehce ohradit nebo co. Můj příspěvek byl otázkou, není mi moc jasné, jak lze mít pravdu otázkou. Nějaký papež musí být poslední, takže není zas až tak překvapivé, pokud ti, co měli/mají za to, že aktuální papež škodil/škodí církvi, zvažují, jestli není právě on ten poslední. To se předem neví a může to být věc k diskusi, mě na tom příspěvku právě zaujalo, že už by něco nebylo k diskusi, ale že by to (a je otázka, co přesně) bylo jasné. Ale je to jako vždy: objeví se silné tvrzení, člověk požádá o vyjasnění, no a toho se nedočká, typicky s odůvodněním typu, že kdo chce, ten to vidí.

      Pitvoření papežova jména je dětinské a autory takových pitvorností nijak nectí, to máte pravdu. Aspoň vidíte, jak frustrující pro ně musí být pozorovat destrukci církve zevnitř. To není žádný div, že nevěřící udrží chladnou hlavu mnohem snadněji, těch se to přece nijak nedotýká.

  13. František napsal:

    ad Mivas

    mírněte se, váš komentář by Pán zřejmě okomentoval, že nemáte Božího ducha, protože urážíte ostatní Boží děti, byť to myslíte dobře. Máte však spolu s panem Ignácem a jinými diskutujícími pravdu v tom, že v současné církvi okupuje Petrův stolec falešný prorok. Jenže – Bůh každému Božímu dítěti daroval svobodu v tom, aby si zvolil buď cestu Pravdy a poslušného následování Krista nebo širokou, pohodlnou cestu lží, herezí, polopravd a odhazování křížů, v zaslepené falešné naději, že dostat se do nebe lze i kličkováním, sezením na „několika židlích“ nebo tím, že se vyzraje nějakým způsobem a proklouzne se směrem k nebi pohodlnější cestičkou. Třeba zrušením hříchu, nastavením nových pravidel, byť lidských místo Božích a falešným ukolébáváním se v tom, že když mi svědomí nic nevyčítá, když mě nenutí doplnit si znalosti katechismu, které kupodivu nechybí, protože ostatní se také v doplňování znalostí katechismu a odbourávání zaviněné nevědomosti, týkající se katolické nauky, nepřetrhnou, pak je samozřejmě pohodlnější zařadit se k většině, která tleská FP a svůdnějšímu návrhu jeho nového pojetí „pseudokatolické“ nauky, vyprojektované massonerskými spolubratry.
    V tom případě ovšem, je zbytečné házet perly „sviním“, protože ony nechápou dobrou vůli. A perly, které by je mohly zachránit, raději zadupou a dál se válejí ve svém pohodlném bahně, hnoji a kalu, ony to mají totiž rády…
    Nezbývá, než aby ostatní, kteří nejsou slepí, napřeli své síly a za tyto tvrdohlavé bratry a sestry prosili Pána, aby
    pro jejich modlitby nenechal tyto zaslepené věřící napospas Božímu nepříteli, který již pro ně s ďábelskou radostí připravuje příbytky, podobné Záhořovu loži, pokud se zavčas neobrátí a neodvrátí od své pomatenosti a duchovní lenosti, spadající do kategorie sedmero hlavních hříchů a o kterých asi zřejmě ještě ani neslyšeli…

    • MIVAS napsal:

      Kdo vás ustanovil soudcem? Co jsem uvedl v příspěvku, je pravda a nemá nic společného s tím, co začal Matěj přibalovat, ač to s tím nemá nic společného. Rozmělňuje pravdu a chce vést rozpravy o ničem. Nejsem ochoten žvástat o ničem, případně o hloupostech a jalově uvažovat. Času je příliš málo na to, aby byl takto marněn. „Vaše řeč budiž ano ano, ne ne. Co je nad to, je nad to, je od Zlého“ (Mat. 5; 37). Setrvávejte v pravdě, nenechte se šálit nesmysly, tam hrozí zvlažnění a oslabení pevného postoje. Proto Pán říká (Zj 3, 15-16) „Znám tvé skutky – nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný a ani studený ani horký, vyplivnu tě ze svých úst.“ To v takových planých diskusích hrozí. A to snad chcete? Uvedu vám kousek z posledního poselství z Ježíšova pro Julii Whedbee ze 23.4.:
      „Říkal jsem vám, že přijde bouře a už je tu. Já jsem bouře. V této bouři dují větry soudu. Demarkační linie byla zakreslena. Dobré sémě, které jsem zasel, vydalo dobrou úrodu, ale trny a bodláčí nepřítele byly zaseté, aby zadusily život v Mé vinici. Tak to ale nebude. Nedovolím to.“
      Kam byste při chápání toho co Pán říká, zařadil to, co doslova plácá Matěj?
      I vy chcete odvádět od ano ano, ne ne, jen abyste předváděl svého perfektně analytického ducha? Není to právě onen duch Jezábel?
      Uvažujte, není mnoho času a ještě méně, či spíše žádný by už neměl být marněn nad hloupostmi oslabujícími Boží slovo a Boží Pravdy. Nezastávejte se vlažnosti.

      • matěj napsal:

        Já právěže nevím, CO jste uvedl v příspěvku, proto se ptám. Píšete o pseudopapeži Františkovi a pak o mozaice ukazující jasně na biblického Falešného Proroka. Není jasné, jestli je ztotožňujete, nebo jestli třeba pokoncilní pseudopapežové mají býtjen předskokany budoucího FP. Pokud PF a FP ztotožňujete — inu, nechci nijak bagatelizovat činy současného papeže, ale myslel jsem, že ten skutečný konec bude přece jen horší. Možná se ještě rozjede, ale jeho rodiče se dožili 50 a 70, skoro se chce pochybovat, aby to jaksi stihl. Tak mě to zajímá.

      • Jaroslav Klecanda napsal:

        Jan Hus by z Vás měl velikou radost – přesně tímto způsobem on vedl diskurz s Církví, teology a světem okolo sebe … :-)

  14. Maminka napsal:

    Nemá smysl diskutovat. ,,Vaše slovo buď ano ano – ne ne.“ ,,Nesuďte, abyste nebyli souzeni.“
    Nejsme ovce bez pastýřů. Máme Pastýře. Hleďme na Něj – láska, oběť, kříž …

  15. VladimírM napsal:

    Jsem zmaten. Zde doporučovaný server LifeNews Slovakia tuto exhortaci chválí. Viz tamní článek “Nová Františkova exhortácia varuje pred modernými problémami spôsobenými starými herézami.“

    • Lucie Cekotová napsal:

      LifeNews Slovakia přebírá materiály z různých zdrojů. Tento konkrétně z amerického jezuitského časopisu America, který je hlásnou troubou ultraliberalismu. Když se člověk podívá na zdroj, který je u článku uveden, je to rázem jasné. Podobnost názvu sugeruje, že LifeNews Slovakia je slovenskou variantou LifeSiteNews, ale tak to není. Je ovšem pravda, že řadu příspěvků mají právě z LSN, a to obvykle velmi rychle a ve velmi dobrém překladu.

      • VladimírM napsal:

        Děkuji za objasnění, kam zařadit původní zdroj. Jistě, LifeNews Slovakia předkládá i články negativního až skandálního obsahu, ale pro orientaci vždy připojuje své hodnocení zřetelným označením „kultura života“, „kultura smrti“, „neutral“ a p. Většinou se s tím hodnocením ztotožňuji. Tady mě ale zarazilo jasné označení „kultura života“.
        Nevěnoval bych tomu serveru tolik pozornosti, kdyby na jeho články nebyly z DaH pravidelně odkazy, takhle mi to nedá.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *