Pozdně noční rada odvážným a obdivuhodným

Dva hodnotné tradiční weby, Liturgy Guy a 1 Peter 5, nedávno upozornily na můj příspěvek Vale, Vatican II (Sbohem, koncile). Jsem za to vděčný a těší mě to, neboť tyto stránky zastávají jasné názory, k nimž přidávají inteligentní komentáře a konzistentní argumenty.

Jak se často stává u mnoha náboženských i jiných webů, méně přitažlivou stránku diskusí a polemik odhalují komentáře pod články – stručně řečeno diskusní sekce. Většina komentujících jsou bezpochyby slušní věřící lidé, schopní při obraně Církve a její víry a liturgie velkého zanícení, natolik stateční, že jsou ochotní se za své názory veřejně postavit. Někteří z nich, a to pravidelně laici, přestože jsou při vyznávání víry tak odvážní a obdivuhodní, však upadají do pasti, kterou nám klade internet: do nerozvážnosti.

Těm, kteří své názory možná vyjadřují s větším zápalem než uvážeností, i těm, kteří jen nejsou schopni pochopit zarputilost lidí setrvávajících v nitru – lepší název mě nenapadá – mainstreamové Církve, si tedy dovoluji poskytnout několik rad. Pocházejí od člověka, který se na vás nedívá spatra, ale počítá se k vám – protože jsem sám byl při vyjadřování svých argumentů nejednou nerozvážný, rozhodně po vás nehodlám hodit kamenem, ale místo toho raději kontextem.

Konvertité a mladí mají to štěstí, že do plného proudu života Církve vstoupili v období plodnosti po energickém a náročném pontifikátu sv. Jana Pavla II. a během konsolidace zdravého rozumu za Benedikta XVI. Starší katolíci od kolébky vyrůstali v době, kdy snášeli a někdy si dokonce i užívali koncilní a bezprostředně pokoncilní Církev. Osmdesátá léta byla v mnoha ohledech horší než sedmdesátá. Byly to časy, kdy se pravověrní běžně vyhazovali ze seminářů, liturgie se „pastoračně“ a kreativně přetvářela tak, aby vyhovovala vkusu nejhlasitějších křiklounů, a katecheze byla v kómatu. Existuje celá generace katolíků, kteří vyrůstali, téměř aniž by poznali cokoli kromě liturgie v národním jazyce a často svévolně upravené a sentimentálních kytarových šlágrů skupiny St Louis Jesuits. [1]

K této generaci patřím i já. Po létech zkušeností a výchovy – programování, chcete-li – trvá náprava škod ještě déle, neboť nejde jen o věc intelektu, nýbrž srdce. Neutvářejí nás jen ideje, ale i vliv přátel, rodiny a autorit. To, o čem nám říkali, že je dobré a správné, co se tak často opakovalo a co tak málokdy narazilo na veřejnosti na odpor, má hluboké kořeny zejména u mladých a u lidí připravených respektovat magisterium těch, jimž důvěřujeme. I když jsme si v jejich argumentaci všimli trhlin, které zneklidnily náš intelekt i srdce, dokonce i když jsme narazili na rozpor v jejich chování, neměli jsme nástroje ani odvahu k tomu, abychom zkoumali jiné názory. Bylo to v době předinternetové, kdy neexistovaly oceány volných informací a četná fóra svobodného projevu a neomezeného naslouchání. Neexistovaly žádné podpůrné skupiny pro ty, kdo začínali pochybovat a nevěděli, co přesně dělat.

Kázat obráceným je snadné, musíme však oslovit neobrácené. Většina kněží to ví a toto vědomí spolu s jejich úřadem je vede k jisté umírněnosti a laskavosti ve vyjadřování. Láska je nicméně povinností nás všech. Víc než pouhou povinností: je to nezbytný nástroj evangelizace. Nadávkami a jedovatostí nikoho neobrátíme, jen uděláme radost radikálům. Někteří z nás žijí mezi lidmi, s nimiž nesouhlasíme a kteří nesouhlasí s námi. Zákon lásky je pro nás nutností pro udržování života ve společenství.

Jestliže se na ty, kdo s námi nesouhlasí, díváme s pohrdáním či dokonce nenávistí, nikdy je nezískáme. Jestliže je milujeme, i kdyby jen proto, že nám to přikazuje Kristus, pak s nimi budeme jednat s láskou. Mějte na paměti, že je docela dobře možné, že byli vychováni v době, kdy nebyl slyšet jiný hlas než hlas pokoncilních excesů se svou všudypřítomnou a neutuchající propagandou. Trvalo to dlouhá léta, a proto bude dlouhá léta vyžadovat i náprava. Starší lidé strávili mládí v jasných paprscích předkoncilního optimismu, podle něhož měl koncil znamenat pro Církev nádherný okamžik milosti. Přečtěte si paměti Louise Bouyera a uvidíte, jak obtížné bylo, když se měl s realitou reforem koncilu, tak jak se realizovaly, vypořádat koncilní peritus. A to měl výhodu větších znalostí z první ruky i skvělého vzdělání; jak těžké ve skutečnosti muselo být pro lidi méně nadané odpojit svůj vagón od koncilního rychlíku! Chcete-li, podívejte se rovněž na jistého Josepha Ratzingera. I muž tak vynikajícího intelektu a teologického zdravého rozumu potřeboval čas, než se osvobodil z pavučiny upletené zapálenými konciliaristy.

Ty, kteří nevidí to, co vidíme my, nesmíme mlátit po hlavě: musíme je mírně vést k pravdě a získat je nejen jasností argumentů, ale i silou lásky. Pravda bez lásky se v očích vnějších pozorovatelů stává ideologií, a ideologie už jistě bylo až dost.

Sám tyto rady častěji porušuji, než dodržuji, ale kvůli tomu nejsou o nic méně pravdivé. Jestliže náš Pán může hříšníky pokládat za nemocné, kteří potřebují lékaře, pak jistě i my můžeme jiné katolíky, kteří nevidí to co my, pokládat za slepce, kteří potřebují prohlédnutí, nikoli kamenování.

Ne všichni jsou samozřejmě oběťmi a někteří jsou ve svých omylech i skutcích zcela jistě zatvrzelí. Avšak dštít na ně jed jim jen poskytne důvod k tomu, aby přestali poslouchat. Hádejte se s argumenty, ne s lidmi.

Je čas pomodlit se za to, abych dokázat uvádět do praxe to, co kážu, a jít spát. Modleme se za sebe navzájem.

Pax.

P. Hugh Somerville-Knapman OSB

Překlad Lucie Cekotová

Překlad zveřejňujeme s laskavým souhlasem autora. Článek, o němž je řeč v úvodu, se připravuje rovněž.

Zdroj:

A Late-Night Counsel to the Bold and the Beautiful

Poznámky:

[1] Hudební skupina složená z jezuitů z Univerzity v St. Louis, která si v 70. a 80. letech získala značnou proslulost zaváděním populární hudby do liturgie. (Pozn. překl.)

5 Responses to Pozdně noční rada odvážným a obdivuhodným

  1. Fr. Albert T.O.P. napsal:

    „během konsolidace zdravého rozumu za Benedikta XVI.“
    To nemyslí autor příliš vážně, že ne?

    • Josef Pavelka napsal:

      K Fr. Albert – jistě, v pontifikátu Benedikta XVI. převládl nad nadšením rozum. Zahájení dialogu s muslimy otázkou co přinesl Mohamed nového, vynášení pokladů získaných světci až po přednášku na římské univerzitě, kterou mu laicisti zabránili přednést… Tento papež nutil myslet, vděčím mu za mnohé poznání nejen o stavu dnešní společnosti – Bohu díky. Jeho chyby z netradiční tradice jsou tady všude psány, přece však byl oporou, která musela být postavena stranou.

  2. Renda napsal:

    Sv. Jana Pavla II.

  3. P. Svoboda napsal:

    Bohu díky za arcibiskupa Lefebvra.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *