Kéž Zmrtvýchvstání Krista se stane opravdovým šokem pro naše okolí!

Aleluja! Kristus opravdu vstal, voistinno voskrese! Tak věříme a vyznáváme navzdory tomuto světu, který odmítá Ježíše i jeho zázraky a uvádí k tomu své pseudoargumenty.

Nejčastější námitkou, kterou už od osvícenství odpůrci katolické nauky používají proti Zmrtýchvstání Páně, jsou prý rozpory ve výpovědích evangelistů o této události. Sv. Matouš (28,1-10) udává pouze 2 ženy, které šly ke hrobu pomazat mrtvé tělo Kristovo (Marii Magdalenu a tzv. „druhou“ Marii), sv. Marek (16,1-8) zná už 3 (k prvním dvěma připojuje ještě Salome). Oba evangelisté píší o jednom andělovi, jehož řeč k ženám podávají shodně: „Nebojte se! Vím, že hledáte Ježíše ukřižovaného. Není tu, byl vzkříšen….“ Liší se však v reakci žen. Zatímco podle Matouše ony „to běžely oznámit s bázní a radostí jeho učedníkům…“, podle Marka „neřekly nikomu nic, neboť se bály…“. Zatímco podle Matouše se Kristus jmenovaným ženám na cestě od hrobu zjevil, Marek sděluje, že až Marie Magdalena, když se jí Kristus nedělního rána ukázal, to „rozhlásila těm, kteří s ním bývali“ (Mar 16,9-11). Sv. Lukáš (24,1-11) uvádí také 3 jména žen, místo Salome tam však figuruje Johana, k tomu ale dodává: „…a ostatní s nimi..“. Krom toho ženy vidí nikoli jednoho, nýbrž 2 anděly, jejich slova k nim jsou přitom odlišná od slov u Matouše a Marka. Sv. Jan (20,1-18) se od evangelistů-synoptiků různí tím, že popisuje pouze zážitky sv. Marie Magdaleny, která nalezla prázdný hrob a vyděšená, protože nevěděla, co se stalo, utíkala za sv. Petrem a za ním, aby je přiměla jít se na to podívat. Jan tedy líčí svůj osobní zážitek, neboť byl „přímo u toho“.

Máme zde tedy tři zdánlivé nesrovnalosti a nejasnosti: Kolik žen vlastně šlo ke hrobu a kterým z nich se Ježíš zjevil na cestě, jak o tom píše Matouš? Kolik andělů tam viděly, jednoho nebo dva? Které to šly „s radostí oznámit“ a které ze strachu delší dobu „nic neřekly“? Spolehlivě na to odpovědět neumíme. Víme jen tolik, že rozhodně má pravdu Lukáš, že těch žen šlo ke hrobu více, přesný počet ale neznáme. Můžeme jen spekulovat, že nejspíš šly jednotlivě, ve dvojicích nebo po skupinkách, některé dvojice či skupinky viděly jednoho anděla, jiné poté dva atd. V těchto detailech je zde určitý informační chaos.

Jenže právě on je pro mne větším dokladem pravdivosti a historicity Kristova Zmrtvýchvstání, než by byla protokolární přesnost na způsob policejního hlášení nebo soudního verdiktu. Jako bývalý profesionální žurnalista totiž vím, že pokaždé, když dojde k nějaké vzrušující události, jež vyvolá buď radost, nebo strach, je pozornost svědků upřena na její podstatu tak silně, že drobné vedlejší detaily se jim jeví jako zanedbatelné, snad i překážející, a mozek je vytěsňuje. Ženy přišly ke hrobu, nalezly jej prázdný, byl to pro ně šok, některé se tam setkaly s jedním, jiné se dvěma anděly a slyšely od nich zprávu o Zmrtvýchvstání. Evangelisté-synoptikové (případně ti, kdo zprávy o Vzkříšení sepsali ještě před nimi) rozhodně nemínili precizně kronikářsky seřadit tyto události chronologicky a jmenovitě přesně sdělit, které ženy ke hrobu přiběhly a co která viděla a slyšela. To ostatně bylo nesnadné, protože šok, který vyvolal prázdný hrob a zjevení vzkříšeného Pána některým ženám a poté apoštolům, byl tak veliký, že bylo obtížné chtít po nich detailní informace s chronologickou nebo faktografickou přesností. Synoptikové se proto zaměřili – každý dle svého záměru a s ohledem na čtenářskou obec, pro niž psali – pouze na sdělení alespoň některých jmen žen z Ježíšova okruhu, která jim byla známá, a uvedli pouze ta svědectví, jež uznali za nejdůležitější.

Tím ovšem zachytili to nejautentičtější z celého příběhu Zmrtvýchvstání: šok a z něj vycházející chaos, který zákonitě musí taková nečekaná událost vyvolat. Apoštolé a ženy, i když slyšeli Krista několikrát předpovídat svou smrt a vzkříšení, to brali spíše symbolicky, nikoli vážně. Radost a zároveň strach – to jsou psychologicky naprosto normální jevy, jež bylo třeba zákonitě očekávat u události tohoto typu. Každý na to reaguje jinak dle svého naturelu: někdo ze strachu „zaleze“, jiný naopak to všude kolem rozhlásí. To vše máme v evangelních zprávách o Zmrtvýchvstání zachyceno jakožto něco naprosto adekvátního realitě, totiž že Kristovi věrní nalezli hrob prázdný a On se jim poté zjevoval, a to velmi často a mnohokrát (evangelia uvádějí pouze nepatrný zlomek Pánových zjevení po Zmrtvýchvstání, sám Lukáš ve Skutcích apoštolů hned v úvodu píše, že Ježíš „po svém utrpení dal mnoho důkazů pro to, že žije, po čtyřicet dní se svým učedníkům zjevoval…“, sv. Pavel v 1 Kor 15,3-7 píše zase o zjevení zmrtvýchvstalého Krista „více než 500 bratří najednou…“).

Prázdný hrob a častá zjevování Pána svým věrným jsou proto historickou realitou, kterou očití svědkové dokazují tím, že pro ni byli ochotni položit svůj život, což také mnoho z nich udělalo (všichni apoštolové, pouze Jan byl vhozen do vařícího kotle, ale zázrakem zachráněn). Vzkříšení Ježíše Krista  bylo pro jeho věrné – a nejen pro ně – šokující událostí, bez níž nebyla možná evangelizace.

Kristovo vzkříšení však přesahuje hranice času a prostoru. Jeho mystické Tělo, Církev, je neustále podrobována jeho smrti a Zmrtvýchvstání. Jak je ale možné, že dnes už není oním „spásným šokem“ jako v časech pozemského života Ježíšova? Neomodernismus vykonal tady své zničující dílo. Kristovo Zmrtvýchvstání jakožto historická a pravdivá událost se mnohdy popírá i v Církvi jím založené. A to nejen fakticky, nýbrž i tím, že se odmítá nutnost hlásat tuto pravdu světu, zvěstovat ateistům, buddhistům, mohamedánům aj., že pouze On, Zmrtvýchvstalý, je skutečnou Cestou, Pravdou a Životem. Všechna náboženství a všechny filozofické systémy vedou prý k Bohu, každé svým způsobem. Pak ovšem Zmrtvýchvstání Ježíšovo nemůže vyvolat ten blahodárný šok, jako u zbožných žen a apoštolů před více než 2 tisíci lety.

Opravdu ne? Ale ano, záleží to na nás, kteří jsme zůstali věrni Jeho pravdě. Skrze nás může dojít k této „evangelizaci šokem“ – tím šokem, který se bude podobat reakci žen a učedníků na prázdný hrob a jeho zjevování se v oslaveném Těle. Když se nebudeme přizpůsobovat tomuto světu a ustupovat ve svém křesťanském životě ustrašeně do soukromé sféry a rezignovat na realizaci sociálního království Kristova, když se přestaneme bát vystupovat na obranu nenarozeného života, rodiny a opomíjených mravních hodnot s tím spojených, když naše okolí uvidí pozitivní změnu v našem chování a jednání – to vše se stane oním „šokem ze Zmrtvýchvstání“, který vyvolá požehnaný chaos. Někteří z těch, kteří se s touto změnou našeho života setkají, zůstanou tak aspoň trochu znejistěni ve svých falešných pseudohodnotách – včetně těch, kteří si říkají „katolíci“. Tím se připraví vhodná půda pro novou evangelizaci, tu pravou, ne falešnou. O to prosme Pána a také jeho přesvatou Matku u příležitosti jejího letošního fatimského jubilea.  Aleluja! Kristus surrexit vere!

7 Responses to Kéž Zmrtvýchvstání Krista se stane opravdovým šokem pro naše okolí!

  1. Tomáš napsal:

    Alleluja! Přeji Vám a Vašim blízkým hojnost Božích milostí, pane doktore.

  2. Miloš napsal:

    Pravdivý a bezvadný příspěvek. Máte pravdu, že Kristovo Zmrtvýchvstání, jakožto historický fakt je někdy popíráno i církví kterou založil.

  3. jan napsal:

    Kéž by tento text ještě stačil posloužit k onu kýženému šoku…aby se katolíci vzpamatovali ze své letargie a dřímoty, pane doktore, kéž by ještě mohly události jít poklidným tempem, jak by se tomu chtělo věřit…Obávám se však, že apokalyptické události již nás zcela dostihly a teď jen nebudeme stačit vycházet z údivů a šoků, které se nám budou servírovat z centra církve. Pod rouškou zdánlivé pontifikovy pokory a oné zmiňované „evangelizace“, tyto šoky však poslouží k zásadnímu rozkolu uvnitř církve, mezi těmi, kteří stojí za Pánem a zachovají Jeho slovo a těmi, kteří
    si sice budou myslet, že jsou svými teolog.znalostmi oprávněni druhým říkat, co mají dělat, ale sami se stanou zrádci onoho Slova,dokonce budou pod církevními tresty a represemi nutit své podřízené ke stejnému jidášskému postoji

    • Tomáš napsal:

      Nad všemi Vámi zmíněnými pomíjejícími „šoky“ je nekonečný Bůh. Je to Jeho dopuštění za nepravosti našich předků, současný holokaust nenarozených dětí i naše. Ruku na srdce – kdo z nás je bezhříšný…

  4. jindřich napsal:

    A šok z toho, že skutečně již žijeme Apokalypsu a falešný prorok už viditelně začíná devastaci církve…ten ještě nemáme a ani nám nic nedochází?
    Pak ať aspoň připouštíme to, co občas lze zahlédnout, když se masky zapomenou nasadit…
    Třeba nám postupně dojde, že satan a jeho „soudruzi“ nepřestanou dříve, dokud se jim nepodaří záměry, které tu a tam nesměle odhaluje František, pod rouškou pokory a údajné podobnosti se sv.Františkem z Assisi, nic netušícím a naivním věřícím. Kdy šok v podobě revoluce v církvi a její devastace je již pečlivě připraven, včetně zničení svátosti manželství, zničení svátosti kněžství, nenápadným připuštěním svěcení žen a viri probati… a skrze podezřele „novou a svévolnou“ liturgii nakonec odstranění Toho,který je pro nás věřící tím nejcennějším – živou Ježíšovu Přítomnost v Eucharistii… Nakonec věřící díky zaviněné nevědomosti a neznalosti Písma ani nepostřehnou, že jaksi konsekrační slova zní jinak, než byli zvyklí… Nakonec aby toho nebylo málo,skrze falešnou ekumenu falešný prorok nastolí novou univerzální církev, kde se lidé nebudou klanět pravému Bohu, ale šelmě.
    Již dnes uvědomělí a bystří kněží vědí o tom své, protože obdrželi nové misály, nenápadně již pozměněné, včetně liturgie a asi co nevidět dojde i na konsekrační slova a věřící místo Těla Páně budou přijímat obyčejnou bílou oplatku a nepoznají tu strašlivou změnu, protože přece věří papeži a všem těm, kteří podle nich konají správně…
    A pravověrní kněží budou prožívat hluboký šok…
    Nechejme se překvapit,ale skutečně je již nejvyšší čas probrat se z našeho naivního polospánku, není již dnes dost „maličkostí a signálů“ od pontifika, aby nám začaly tyto souvislosti konečně docházet – nebo stále trváme na tom, že se nic neděje a že je vše O.K.? Tolik chceme být natvrdlí? Kniha Zjevení 14,12 mluví jasně, jen ten má nárok zvítězit a radovat se spolu s Beránkem věčně, kdo zachová Boží slovo a nebude se klanět šelmě,která v převlečení beránčího roucha nahání vlastní stádo do chřtánu Božího nepřítele…

    • Tomáš napsal:

      Komu „nám“? Za jakou skupinu lidí píšete?

    • pepa napsal:

      ad Jindřich

      https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=beda-tomu-skrze-koho-prichazi-pohorseni

      cituji: “ Tolik chceme být natvrdlí? Kniha Zjevení 14,12 mluví jasně, jen ten má nárok zvítězit a radovat se spolu s Beránkem věčně, kdo zachová Boží slovo a nebude se klanět šelmě,která v převlečení beránčího roucha nahání vlastní stádo do chřtánu Božího nepřítele…“

      Ještě,že existuje něco jako „zpátečnické konzervativní“ weby, aby si čtenář srovnal v hlavě míru své natvrdlosti vzhledem k „pohybu“ dění v církvi a uvědomil si nebezpečí pohoršení, kterého by se mohl dopustit, kdyby formálně spolupracoval s hříchem přijímání heretických počinů a výplodů, vycházejících z duchovně nepříčetných,či zmatených zdrojů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *