Katolická univerzita vyhodila vyučujícího za to, že potrat nazval „vraždou“

Stéphane Mercier

23. března 2017 (LifeSiteNews) — Odborný asistent Katolické univerzity v Lovani (UCL) Stéphane Mercier si vysloužil ostrou kritiku představitelů univerzity za to, že asi stovce studentů prvního ročníku inženýrského studia rozdal patnáctistránkový materiál s filosofickými argumenty, proč je namístě nazývat potrat „vraždou“.

Stéphane Mercier zatím nebyl potrestán (platilo v době originálního vydání, viz poznámky za článkem – pozn. šéfredaktora), ale vedení univerzity uvedlo v prohlášení na univerzitních webových stránkách, že probíhá hodnocení statutu jeho textu, aby se zjistilo, zda byl skutečně použit jako součást jeho kursu filosofie. Ať tomu tak bylo nebo ne, univerzita se od Mercierova protipotratového postoje distancovala, protože „odporuje jejím hodnotám“.

Na případ upozornila organizace Synergie Wallonie, belgické sdružení podporující genderovou rovnost. Jejím cílem je podporovat „genderový mainstreaming při současném prosazování úcty k různosti a potřeby uvažovat o každé kategorii občanů (staří, mladí, postižení, imigranti, homosexuálové). Sexuální stereotypy a neutrální vyjadřování v mužském rodě udržují nerovnost, ale i respekt k rozdílným kulturám přítomným v našem regionu“.

Na „žalování“ Synergie Wallonie okamžitě zareagovali představitelé univerzity. V belgické televizi za ni vystoupila Tania van Hemelrycková, zvláštní poradkyně rektora pro genderovou politiku, která uvedla: „Vedení [univerzity] chce vyšetřit přesný status textu a způsob, jak byl při tomto kursu používán, přičemž je třeba mít na paměti, že Katolická univerzita v Lovani v každém případě hájí základní právo na potrat, a zejména právo žen na svobodu volby.“ Katolická univerzita tedy nejenže podporuje potrat, ale činí tak nejradikálnějším představitelným způsobem, neboť o samotném potratu hovoří jako o „základním právu“. Základní právo je právo, které nelze zpochybňovat a které platí pro všechny – jak ilustruje tato aféra.

Oficiální prohlášení, které univerzita zveřejnila na svých webových stránkách, říká v zásadě totéž: „Ať bude výsledek šetření jakýkoli, právo na potrat je zakotveno v belgickém právu a materiál, na který byla univerzita upozorněna, odporuje jejím hodnotám. Vyjadřování postojů, které je s těmito hodnotami v rozporu, v rámci výuky je nepřijatelné.“

Mercierův text, jenž byl distribuován mezi přibližně stovkou studentů inženýrského studia, kteří mají na Katolické univerzitě v Lovani v prvním ročníku kurs filosofie, nese název: „Filosofie pro život: proti tzv. ‚právu‘ zvolit si potrat.“ Jeho cílem mělo být pomoci studentům osvojit si filosofické uvažování při „snaze dobrat se pravdy v závažné věci“, což vyžaduje „vyslechnout si všechny strany“. „Jen blázni a špatně vychované děti si zacpávají uši a křičí, když slyší něco, co se jim nelíbí nebo co je rozčiluje,“ píše Mercier na začátku svého prohlášení. Argumentuje tím, že jeho text není náboženský ani militantní. Je to racionální argumentace akceptující racionální kritiku.

„Odmítání debaty (…) je nebezpečné; zakazování diskuse je typické pro totalitu a je to rovněž příznak strachu: kdo by chtěl někomu bránit v racionální argumentaci, kromě člověka, který se bojí, že zjistí, že některé z jeho názorů jsou nepodložené? Hledám-li, co je pravdivé, nebo co má značnou šanci být pravdivé, musím být schopen naslouchat argumentům, které jsou mi předkládány, akceptovat je, pokud jsou dobré, a odmítat je, jestliže jsou mylné nebo klamné. Odmítat tento intelektuální postoj znamená přijímat fanatickou pozici, kterou nezajímá pravda, ale triumf vlastního názoru za každou cenu.“

Mercierovým cílem bylo přimět studenty k přemýšlení, případně ke svobodné debatě. O potratu je však v mnoha zemích, například v Belgii a Francii, nyní zakázáno i diskutovat – dokonce i na katolické univerzitě v zemi, jejíž panovník je katolík.

Mercierův materiál je důkladně podložený. Jak Mercier píše, do značné míry vychází z amerického filosofa Petera Kreefta. Intelektuální kvality textu patrně vysvětlují pozdvižení, které vyvolal. Jeho hlavní argument je prostý: je-li lidské embryo naprosto jedinečnou lidskou osobou, je členem našeho druhu, nevinnou bytostí, která nesmíme zabít. Zabývá se mnoha obvyklými argumenty ve prospěch legálního potratu a poté je vyvrací jasnou logikou a vědeckými fakty.

Pramálo záleží na tom, zda je dítě v děloze matky „úplně vyvinuté či nikoli“, vysvětluje se v textu. „To není ani pětileté dítě.“ Je-li zabití nevinné osoby mravně špatné, pak „zabití dítěte ve stadiu embrya či plodu v mateřské děloze je špatné, právě tak jako je špatné zabití pětiletého. Vždy. V každém případě. Přesně jako znásilnění. Znásilnění je mravně špatné v každém případě. Neexistují okolnosti, které by tento akt učinily dobrým a ani jen akceptovatelným. Mluvíme-li o potratu nebo znásilnění, mluvíme o aktu, který nazýváme vnitřně špatným, o aktu, který je špatný sám o sobě a ze sebe. Sám o sobě je mravním zlem bez ohledu na okolnosti.“

A toto jsou slova, která vyvolala mediální hysterii v Belgii i mimo ni: „Pravda je taková, že potrat je vražda nevinné osoby. Dokonce je to vražda obzvlášť odpudivá, neboť dotyčný nevinný je bezbranný. (…) Od některých lidí dnes například slýcháme, že osobně potrat odsuzují jako nemravný, ale že by je nikdy nenapadlo ho učinit nelegálním. Takové uvažování je podivuhodně absurdní, pokud se obtěžujeme se nad ním zamyslet. (…) Jen si představte, že by tentýž člověk prohlásil, že znásilnění pokládá za opravdu nemravné, ale že ‚v zájmu respektování svobody každého člověka‘ (patrně kromě oběti) by kvůli tomu ještě nemělo být nelegální. To je evidentně absurdní! Jestliže je tedy potrat vraždou, jak jsme řekli, není ještě závažnější než znásilnění? Znásilnění je nemravné a naštěstí i nelegální. Neměl by i potrat, který je ještě nemravnější, být tím spíše nelegální?“

Novinové titulky v Belgii pobouřeně křičely: „Přednášející na UCL pokládá potrat za horší než znásilnění!“ Jedna studentka UCL údajně řekla: „Šokuje mě to zejména proto, že na hodinách filosofie se snažíte myslet, uvažovat a otevírat se jiným názorům.“ Není jasné, zda text Stéphana Merciera vůbec četla.

Zpravodajský portál pro mládež newsmonkey.be své čtenáře varoval před „značně urážlivou“ publikací kolující na internetu [1]. Slovo dal Baptistu Dethierovi z organizace Synergie Wallonie, původci informace. „Podle Baptista autor tvrdí, že potrat znamená ‚kulturu smrti‘, aniž by vůbec uváděl solidní argumenty, což je podle něj ‚velmi nebezpečné‘. Text neposkytuje kritické posouzení této věci a nepřipouští diskusi. Naopak, jak říká Baptiste Dethier: ‚Pro osmnáctileté studenty prvního ročníku je velmi obtížné zaujmout k otázce kritický postoj a dokázat vznášet protiargumenty‘.“

Toto se děje na katolické univerzitě, která nadále staví na odiv svou katolickou identitu. Má čtyři správní orgány, z nichž první je, podle webových stránek univerzity, „správní rada: arcibiskup z Mechelenu-Bruselu a valonští sídelní biskupové. Předsedou správní rady je arcibiskup z Mechelenu-Bruselu, který je zároveň kancléřem univerzity“.

UCL na svých stránkách také samu sebe nazývá „stabilizující silou v nejistém světě“. „Hodnoty, na nichž je založena vize Katolické univerzity v Lovani, jsou otevřenost vůči ostatním a vůči odlišnostem, solidarita, svoboda a respekt. Fakulty mají akademickou svobodu zakotvenou v konstituci, konkrétně svobodu myšlení při úsilí o pravdu dosahovanou vědeckými metodami bez nevhodných vlivů současných trendů. UCL je kosmopolitním a intelektuálním lidským prostorem, jehož diverzita stimuluje setkávání s lidmi z různých prostředí i se světem jako takovým v duchu racionální diskuse a vzájemného obohacování. Její křesťanská tradice je živým dědictvím, hnací silou autentického pluralismu, který přináší prospěch všem lidem bez ohledu na jejich přesvědčení a respektuje je.“

Kromě těch, kdo jsou přesvědčeni, že potrat je vražda?

[1] Celý text Stéphana Merciera je ve francouzštině zde: http://yvesdaoudal.hautetfort.com/archive/2017/03/21/universite-catholique-5923987.html

Jeanne Smits

Překlad Lucie Cekotová

Pozn. překl.:

Belgický list Le Soir přinesl v pátek 31.3. zprávu, že Katolická univerzita v Lovani Stéphana Merciera disciplinárně potrestala. Trest nebyl zveřejněn s poukazem na pracovní smlouvu. Stéphane Mercier byl hlavním hostem pochodu pro život, který se v neděli 26.3. konal v Bruselu. Jeho výuka byla zrušena.

 

https://www.lifesitenews.com/news/professor-could-be-in-trouble-for-calling-abortion-murder-at-a-catholic-uni

http://www.lesoir.be/1472875/article/actualite/belgique/2017-03-31/plaidoyer-anti-avortement-stephane-mercier-sanctionne-par-l-ucl

http://www.lesoir.be/1469100/article/actualite/fil-info/fil-info-belgique/2017-03-26/stephane-mercier-marche-pour-vie-je-suis-ici-comme-croyant

Poznámka šéfredaktora:

Aktualizovanou zprávu o události naleznete na postojáckém blogu Štefana Danišovského: Akože „Katolícka“ univerzita v Louvain. Článek je aktuálnější, informuje o vyhození Merciera (k 1. dubnu) i o  skandálním komentáři mluvčího belgické biskupské konference.

93 Responses to Katolická univerzita vyhodila vyučujícího za to, že potrat nazval „vraždou“

  1. Libor Rösner napsal:

    Tak kdo to kdy viděl, aby se na katolické škole vyučovalo křesťanským hodnotám…

  2. nevěřící Tomáš napsal:

    Možná Všemohoucí sešle na představitele tzv. Katolické univerzity v Lovani a zastánce jejich podivné gender ideologie zasloužený trest … Však oni muslimové jim už zvednou ztracenou výši morálky, když si o to svou do nebe volající pomateností sami říkají. Nepřeji jim nic zlého, ale sami si o potrestání říkají, které by je jako výchovná lekce, dokud ještě není pozdě,jen upamatovala, co je a není katolické, protože dělají ostatním katolickým univerzitám nehoráznou ostudu.
    Možná však, žel, je to i výstraha pro nás, abychom skončili s naivním smýšlením o nějaké domnělé svobodě v prosazování křesťanských principů, protože ta se nenápadně vytrácí do vytracena, stejně tak i svobodné vyjadřování se skrze média, nad kterým co nevidět již brzy dohlédne velký bratr skrze zákony jednotlivých
    zemí, které svobodu slova již nedovolí.
    Jinak …cituji text:“„Odmítání debaty (…) je nebezpečné; zakazování diskuse je typické pro totalitu a je to rovněž příznak strachu: kdo by chtěl někomu bránit v racionální argumentaci, kromě člověka, který se bojí, že zjistí, že některé z jeho názorů jsou nepodložené? Hledám-li, co je pravdivé, nebo co má značnou šanci být pravdivé, musím být schopen naslouchat argumentům, které jsou mi předkládány, akceptovat je, pokud jsou dobré, a odmítat je, jestliže jsou mylné nebo klamné. Odmítat tento intelektuální postoj znamená přijímat fanatickou pozici, kterou nezajímá pravda, ale triumf vlastního názoru za každou cenu….“
    Já sám jsem se častěji setkal s tímto takřka čítankovým postupem a totožným přístupem v debatě s člověkem, který si také zacpával uši,jak malé dítě, když mu došly jeho pošetilé argumenty a místo naslouchání a věcného uvažování a hledání pravdy, se málem jako to hysterické dítě začal chovat poněkud komicky a jal se kopat do všeho, co se mu nabídlo v dosahu, protože pravda bolí. Nic nového pod sluncem,
    my lidé jsme takoví…a když dochází argumenty,pak se třeba rázně ukončí debata tečkou nebo se práskne hlasitě dveřma, pokud je oponent fyzicky v dosahu.
    Takové chování jistě však nemá co do činění s moudrostí a pokorou, která je sestrou pravdy, a bojím se, aby se většina lidí po vzoru určitých autorit, které jsou známé svou „tečkou“, když jim argumenty již dochází, nepřikláněla k totalitářskému majetnění své „pravdy“, aniž by dovolila bystrým a logickým argumentům oponenta vůbec promluvit.
    Ale jak říká ap.Pavel v Ga4,31…a Ga5,1

    • Dr. Radomír Malý napsal:

      Katolické vysoké školy již dávno nejsou „katolickými“, mimocírkevním i vnitrocírkevním zednářům se podařilo je ovládnout. Já sám jsem vděčný Pánu, že už nepůsobím na teol. fakultě, původně jsem chtěl jako důchodce mít tam částečný úvazek, ale odmítli mi to s poukazem na mé názory. Nedávno jsem dostal informace, jak to tam teď chodí. Zdůrazňuje se především „kvalita vědecké práce“, dobrý vysokoškolský pedagog na teol. fakultě je podle těchto pochybných kritérií ten, kdo získává pro fakultu granty a vykazuje „vědeckou“ publikační činnost. Ta první věc je byrokratickou zátěží na úkor skutečné vědecko-pedagogická práce, jde o něco naprosto zbytečného, to druhé potom zdaleka neznamená, že někoho zajímá kvalita publikační činnosti v odborných časopisech, musejí to být pouze časopisy „impaktované“, kde vám vezmou články pouze tehdy, když je nejdříve schváli dva pro vás anonymní recenzenti. Když zveřejníte odborný článek mimo impaktované časopisy, tak se to nebere, jako byste žádnou publikační činnost neměli, na základě toho právě v poslední době z TF vyhodili 2 vyučující. To je ovšem hrubý zásah do akademických svobod: Já jako akademik mám přece právo publikovat, kde chci a kde sám uznám za vhodné, záleží na kvalitě článku, která se prověří odbornou diskusí a argumantací. Takže: Můžete mít stovky kvalitních článků a vydaných knih, můžete být sebeskvělejší přednášející, když ale nemáte žádné publiakce v impakt. čas., nemáte vlastně žádnou publikační činnost a nejste „na úrovni“, nikdo se s vámi nebaví a jdete „od válu“.
      Aby vaše vědecká publicistiká činnost byla uznána, musí být tedy v souladu se zednářskou ideologií, jejímž hlasatelem jsou právě impakt. časopisy. Ty samozřejmě nevezmou postoje, které jí odporují – a když někdo je publikuje jinde, příp. vlastním nákladem, tak s tím nepolemizují, nýbrž označí to za extrémismus a dotyčný je postižen. Přesně to byl případ toho Merciéra, kdyby v impakt. čas. chtěl své filozofické stanovisko k potratu zveřejnit, tak mu to samozřejmě nevezmou, když to vydá samostatně jako pracovní elaborát, je zle. Dokonalá totalita vůči univerzitním pedagogům! Že je běžná na světských školách, nepřekvapuje, že je běžná na katolických, je skandální. Hanba bruselskému arcibiskupovi kard. de Kesselovi, kancléři lovaňské „katolické“ univerzity. Ten přívlastek „katolický“ by si měla škrtnout, chování jejího vedení vůči doc. Merciérovi by ji spíše opravňovalo k názvu „zednářská“ nebo „genderistická“ univerzita.

      • br. Tomáš T.O.P napsal:

        Já bych to neviděl až tak černě. Mně třeba otiskli striktně protipotratový článek v relativně prestižním periodiku. https://is.muni.cz/publication/1369662?uco=40247

        • matěj napsal:

          (Což ale není impaktovaný časopis, jak požaduje dr. Malý. Na druhou stranu ve Scopusu to je, SJR to má, takže to je ceněno jak stávajícím, tak plánovaným kafemlejnkem, tak by to asi stačilo i na té TF. :-)

          • Alois napsal:

            Pan doktor Malý nemá jasno v terminologii. Impaktované časopisy (tzn. časopisy evidované v databázi WoS, které navíc mají tzv. impact factor, což je číslo vyjadřující citovanost článků v daném časopise za určité období) v disciplínách obvyklých na teologických fakultách prostě nejsou.
            Teologie je nemá.
            Filosofie je nemá.
            Historie je nemá.
            atd.
            Mají je časopisy přírodovědné, technické a lékařské, v jisté části i ekonomické.
            Jde asi o omyl v terminologii a myslí se tím časopisy evidované v určitých databázích (WoS, Scopus, Erih apod.). Tam tyhle časopisy jsou. Po pravdě řečeno když se tam podíváte, najdete tam skoro všechny teologické, filosofické a historické časopisy, co v Česku máme.
            Immaculata nebo Světlo tam samozřejmě nejsou, ale ty se ani netváří jako odborné časopisy.
            Jak ale říká pan Stodola, v těch databázovaných časopisech vám tyhle články vezmou, pokud jsou solidně podložené argumenty.
            A pokud je mi známo, na fakultách nikdo nebere nikomu svobodu publikovat něco, kde chce. Je to ale jako v jiných oblastech. Když uděláte něco skvělého a prodáte to za pakatel, tak nemáte peníze. Když publikujete něco skvělého v nějakém lokálním plátku, v hodnocení to nemá velký význam (a hodnotí nikoli samotné fakulty, ale komise sestavené ministerstvem nebo radou vlády podle každoročně upravovaných metodik – a ty jsou hodně obecné a dopadají na všechny stejně, není tam žádné privilegium ani nevýhoda pro teologii).
            Pravda je, že v impaktovaných časopisech vám nevezmou z teologie prakticky nic, ale ne proto, že by to byly zednářské vlivy. Důvodem je to, že na impakt faktor se v teologii prostě nehraje.
            Alois

            • Dr. Radomír Malý napsal:

              Ad Alois: Pokud vím, tak to, co píšete, platilo ještě v době, kdy jsem působil na fakultě. Teď už jsem 8 let v důchodu, ale podle informací mých kolegů, kteří tam ještě učí, toto platí i pro teologické obory, tj. i církevní dějiny, které jsem vyučoval. Možná se to nazývá oficiálně jinak, enž impakt, ale pricip je tentýž, ti kolegové, s nimiž jsem mluvil, by si to nevymysleli.

              • Benedikt napsal:

                Vážený pane doktore,
                Alois má pravdu, buď došlo k nedorozumění u Vašeho známého (pokud dotyčný úmyslně nelhal, tak je zmaten a neví, jak to funguje), nebo jste si neporozuměli navzájem. Stav je skutečně takový, jak byl popsán, a jak vy říkáte, fungoval v době vašeho působení na TF.
                Níže uvádím odkaz na platnou Metodiku hodnocení vědeckých výstupů a ještě nížeji (s omluvou za délku) i úryvek z této Metodiky, kde je popsáno, jaké typy článků Metodika akceptuje (tedy ve WoS, Scopus, ERIH i českém seznamu, jak o tom psal Alois).
                Domnívám se, že dotyční, s nimiž jste mluvil říkají „impakt“ prostě tomu, že je časopis, z něhož jsou články evidovány, zařazen na nějakou z výše vybraných databází. To je ale úplně něco jiného než impact factor, a jak už bylo řečeno, prakticky všechny teologické časopisy v těchto databázích jsou a pro seriozní časopis není problém se do nich dostat.
                Teologická reflexe (ERIH)
                Theologická revue (český seznam)
                Studia theologica (WoS, Scopus, ERIH)
                Communio (ERIH)
                Studie a texty ETF (český seznam)
                AUC Theologica (český seznam)
                Caritas et Veritas (Scopus)

                Benedikt

                http://www.vyzkum.cz/storage/att/471EC8E44A7C3AA09C01B666F1ED6B30/M2013-0815-kor2.pdf

                Cituji:
                „Recenzovaným odborným článkem“ je původní, případně přehledový článek zveřejněný v odborném periodiku (časopise) bez ohledu na stát vydavatele, který prezentuje původní výsledky výzkumu a který byl uskutečněn autorem nebo týmem, jehož byl autor členem. Jedná se o ucelené texty prací s členěním podle požadavků vydavatelů periodika na strukturu vědecké práce (nejčastěji souhrn, úvod, literární přehled, materiál a metody, výsledky, diskuse, závěr) s obvyklým způsobem citování zdrojů, eventuálně s poznámkovým aparátem. V odborném periodiku bývají tyto typy článků zařazeny v obsahu do skupiny původních, případně přehledových sdělení.
                Odborným periodikem se rozumí vědecký recenzovaný časopis, s vědeckou redakcí, který vychází, případně vycházel periodicky, má přidělen pouze kód ISSN, případně e-ISSN a je vydáván v tištěné, v tištěné i elektronické nebo jen v elektronické podobě.
                Recenzované odborné články v odborném periodiku (časopise) se člení na:
                Jimp – původní / přehledový článek v odborném periodiku, který je obsažen v databázi Web of Science společností Thomson Reuters s příznakem „Article“, „Review“, nebo „Letter“, v roce 2013 i „Proceedings Paper“;
                JSC – původní/přehledový článek v odborném periodiku, který je obsažen v databázi SCOPUS společnosti Elsevier s příznakem „Article“, „Review“, nebo „Letter, v roce 2013 i „Conference Paper“;
                Jneimp – původní / přehledový článek v odborném periodiku, který je
                14 ) § 30 zákona a Nařízení vlády č. 397/2009 Sb., o informačním systému výzkumu, experimentálního vývoje a inovací
                33 / 60
                obsažen v databázi ERIH;
                Jrec – původní / přehledový článek v odborném periodiku, které je zařazeno v aktuálním Seznamu neimpaktovaných recenzovaných periodik vydávaných v České republice (zveřejněno na http://www.vyzkum.cz).

            • br. Tomáš T.O.P. napsal:

              Teologie i filosofie samozřejmě impaktované časopisy má – stačí se podívat do WoS. Například takový Filosofický časopis je impaktovaný filosofický časopis.

              • Benedikt napsal:

                Máte samozřejmě pravdu, že jsem trošku nepřesný. Filosofický časopis IF má. Pokud s nepletu, tak za poslední rok 0,009 a bez autocitací 0 (možná se mýlím v čísle, ale ne v řádu). Z českých teologických časopisů žádný IF nemá.
                On každý časopis ve WoS, který je citován v jiných časopisech ve Wos, začne mít po určité době počítán IF.
                Ale nikdo na něj nehledí při hodnocení vědeckých výkonů v těchto disciplínách. Prostě vyučující na TF v oblastech, o které šlo, často ani o nějakém IF nevědí, protože se s ním nepočítá. V přírodní vědě co není ve WoS, jakoby neexistuje. V disciplínách jako je teologie, není lepší publikací ta, která je v časopise ve WoS třeba než ve Scopusu. Při habilitacích se všichni ptají, jestli je článek v časopise recenzovaném (někdy i na to, zda je v časopise evidovaném v nějaké databázi), ale nikdy ne na to, jestli je impaktovaný. Většina teologů ani neví, co to impakt je. Přírodovědci to naopak vědí velmi dobře.

              • matěj napsal:

                Tedy ne že by na tom extra záleželo, ale FČ měl IF jen v letech 1997–2001, přestože ve WoS je od roku 1977 až do teď (nemyslím, že by platilo, že se do JCR ty časopisy dostávají/IF získávají automaticky, ale nevím to jistě). Jinak by to bylo zajímavé cvičení na použití WoSu pro nějaké knihovníky, kdo nejrychleji zjistí, že kdyby mu byl IF za 2016 počítán, bylo by to 8/236=0.034, bez autocitací 2/236=0.008. No hlavně je to česky, tak je jasné, že to nikdo zvenku necituje, světová věda se v češtině moc nedělá. :-)

  3. Kolesko napsal:

    Nedokázal by někdo napsat (např. v angličtině) jednak vyjádření podpory onomu filosofovi a dále vyjádření nesouhlasu s jednáním univerzity adresované univerzitě, které bychom mohli jednotlivě posílat mailem těmto zmíněným subjektům, aby věděli, že víme a že s touto diskriminací nesouhlasíme, protože je v protikladu s evangeliem??

    • Lucie Cekotová napsal:

      Tady je petice v angličtině s odpovídajícím textem:
      https://www.e-petitions.org/petition-ucl-eng/

      • Kolesko napsal:

        Díky za reakci a odkaz. Uvítal bych spíše něco osobnějšího, individálně zasílatelného, a to včetně podpory panu filosofovi. Nejsem ale jazykově zdatný, proto si na to netroufám, a nemám ani kontakt na pana filosofa.

      • paranoidandroid napsal:

        Petici jsem podepsal. Přišel mi pak email s doporučeným textem ve francouzštině na rozeslání světským i církevním univerzitním činovníkům. Našel jsem si adresu prof. Merciera (stephane.mercier(zavinac)uclouvain.be) a dal jsem jej do kopie. Dnes mi od něj přišla odpověď, že děkuje za podporu. Zjevně to není marné.

      • Tomáš napsal:

        Pan profesor mi zdvořile poděkoval a přidal i několik slov o své osobě. Podporu si dozajista zaslouží.

      • Tomáš napsal:

        No, diskuze se tu dostala do velmi slušných obrátek – ještě někdo další, kdo je ochoten napsat hromadný email vedení fakulty? Nehlaste se všichni…!

  4. Václav napsal:

    Podle mého názoru každý chce být ve svém životě šťastný. Někoho činí šťastným velká rodina, někoho svobodný život v kruhu přátel. Nelze použít na dva lidi stejný systém hodnot. Tím, že budu chtít někoho za každou cenu přesvědčit o své „pravdě“,a nevycházím z objektivní skutečnosti, dopouštím se zločinu páchaném na lidech. Objektivní skutečnost je to, že samostatný život má vždy větší hodnotu, než embryo, které je plně závislé na těle matky. Neberme lidem jejich důstojnost. Neberme jim svobodu volby. Nedělejme z nich stoje na výrobu dětí!

    • Ignác Pospíšil napsal:

      1) Naopak, je objektivní skutečností, že život embrya má úplně stejnou cenu, jako život kteréhokoliv jiného člověka.

      2) Důstojnost bere lidem ten, kdo snižuje jejich lidství, lhostejno v které fázi lidského vývoje.

      3) Svobodu volby nikdo ženám nebere. Právo zavraždit své dítě do ní ale nikdy nespadalo, nespadá a spadat nebude…

      • Pan Contras napsal:

        Nuže, nechci zpochybňovat hodnotu nenarozeného života, ale musím se vymezit vůči naturalismu:
        – život nepokřtěného embrya není srovnatelný s životem pokřtěného nemluvněte, neb první má přirouzenou lidskou důstojnost, druhé přirozenou i napřirozenou důstojnost.

        Dalších námitek nemám.

      • Libor Rösner napsal:

        4. Na všechny lze použít jeden systém hodnot, a sice Desatero, protože to nefunguje tak, že by pro někoho platilo Devatero a pro někoho Šestero.

    • Tomáš napsal:

      Takže z nich raději dělejme stroje na sex, které by byly kdykoli k dispozici chlapským choutkám? Máte opravdu hodně zvláštní myšlení, řeknu-li to hodně slušně…

      • :-) napsal:

        ad Tomáš /19.4./
        Chápu sice vaše rozhořčení, Tomáši, ale i když názor pana Václava v žádném případě neobhajuji a také se mi zdá jako vám, zcela zvrácený, je na místě otázka…jsme my křesťané dostatečným příkladem v zachovávání desatera v dnešní názorově podivné společnosti nebo naopak se pokrytecky přizpůsobujem? Pokud se důrazněji nedistancujeme od těchto zvráceností a mlčíme, pak se nedivme, že pan Václav možná ani nechápe, proč ta sprška komentářů protestuje proti jeho pojímání lidí jako strojů na sex, ne na výrobu dětí a proč máme námitky proti jeho touze po štěstí, byť za cenu zabití druhého člověka?
        Mimochodem, dnes spíše uvidíte jít po ulici exhibicionistu než kněze, nestydícího se za svoji sutanu nebo alespoň křížek na mikině či kolárek na své kněžské košili, aby byl rozpoznatelný…raději volí anonymitu a těm, co ho znají, pak jen vrtá hlavou, zda se stydí za to, že je kněz?

        • Tomáš napsal:

          Uděláme si mezi sebou jasno, pane smajlíku:
          1) Podsouváte mi rozhořčenost – bezdůvodně.
          2) Nesnáším generalizování „my křesťané“. Ať každý mluví sám za sebe jako o posledním soudu před Bohem. Kdybych měl řešit druhé lidi, nezbude mi čas na vlastní spásu.

          • :-) napsal:

            ad Tomáš, /z 22.4./
            cituji z vašeho komentáře:
            “ Kdybych měl řešit druhé lidi, nezbude mi čas na vlastní spásu.“

            Jste poněkud zvláštní křesťan, Tomáši, jedete sobecky sám za sebe a nevíte, že my křesťané tvoříme navzájem Tělo Kristovo, s jedinou Hlavou, kterou je náš Pán a patříme k sobě jako jedna rodina? Vy jste nikdy nečetl Nový zákon? Vypadá to tak, tak si prosím doplňte chybějící vědomosti a znalosti,protože zaviněná nevědomost se již v dnešní době nevyplácí, protože může mást a svádět ke spolupráci na hříchu pomatenosti a hlouposti, zaviněné vlastní leností a téměř žádnou snahou doplnit své chybějící základní znalosti katechismu. Toto kdyby si řekl Boží Syn a zvysoka se „vykašlal“ na záchranu hříšných lidí, pak kde bychom byli? Nemáme následovat svého Pána, který je cestou, životem a pravdou? Nemáme si navzájem sloužit a modlit
            se jeden za druhého, nemáme chtít pomáhat zachraňovat Bohu duše, nemáme evangelizovat, nemáme usilovat o spásu druhých? Nemáme se navzájem za sebe modlit a prokazovat si lásku a milosrdenství?
            Skoro mi připadá vaše cynická věta jako analogie s podobenstvím o boháči a Lazarovi …Vy nevíte, proč boháč nakonec skončil v pekle, přestože nehřešil nějak viditelně, jistěže však jeho největším hříchem bylo, že přehlížel jak rodné lány svého bližního Lazara a neřešil, jak by mu pomohl…Bůh pak neřešil, jak by pomohl boháči z pekla, když měl srdce tvrdší než žula, co se týká soucitné milosrdné lásky a touhy pomoci druhému a milovat jej jako sama sebe. Chcete se sobecky zachránit a myslíte si, že se Vás starost o spásu druhých netýká? To jste ovšem na hlubokém omylu…:-)

            • Tomáš napsal:

              Ano, jsem zvláštní křesťan. Snažím se dívat na druhé lidi nezaujatě a nepodsouvám jim své vlastní emoce. Křesťanství přece je „sobecké“. Milujte své bližní jako sami sebe. Tedy – na prvním místě po Bohu musím správně milovat sebe, abych pak miloval správně druhé lidi. Je to fuška, ale nutná. Kdo se totiž pouze rozdává druhým, nikdy je nemůže správně pochopit a milovat je podle Boží vůle.

    • Dr. Radomír Malý napsal:

      Ad Václav: Je-li člověk člověkem hned od okamžiku početí, což je vědecky prokázaná „objektivní skutečnost“, na niž se odvoláváte, a jak Církev učí a předkládá v mnoha dokumentech, pak promiňte, ale nemáte absolutně žádné morální právo říkat, že „samostatný život má vždy větší hodnotu, než embryo….“ To je typická argumentace potratářů. Nota bene plně závislé na matce nebo vůbec na jiných lidech je i novorozeně a nemluvně, má tedy podle vás „samostatný život“ (tj. dospělého člověka, jestli vám dobře rozumím) také „vždy větší hodnotu“ než život malého dítěte v zavinovačce? Nechci vás urazit, ale tímto svým výrokem se řadíte mezi obhájce potratů, možná bezděčně a neúmyslně, abych vám nekřivdil, ale fakticky ano, to neoddiskutujete.

      Váš výrok o „zločinu páchaném na lidech“ tím, že obhajuji bezpodmínečně a bezvýjimečně nenarozený život, považuji – promiňte – za neomaleně cynický a hrubý. Totálně mne nadzvedl ze židle. Není snad tímto zločinem pravý opak, totiž schvalování potratu, nabádání k němu, jeho legalizace a provádění?

      • matěj napsal:

        „Je-li člověk člověkem hned od okamžiku početí, což je vědecky prokázaná „objektivní skutečnost““

        Lze požádat o nějaké odkazy na to vědecké prokázání? Asi ovšem bude potřeba nejprve vyjasnit, co vlastně přesně má být obsahem té prokazované skutečnosti, upřesnit ten prokazovaný výrok. Protože že je něco něčím, je obecně spíš otázkou definice, kterou ovšem těžko jakkoli prokazovat. Že jde o nějakou totožnost od početí až po smrt, je vědecky naopak jednoznačně popřeno, protože embryo se může dělit i dva týdny po početí — a jistě nikdo nebude tvrdit, že dvojčata jsou tentýž člověk.

        Kdybyste zůstal u toho, že Církev, případně pro nevěřící zdravý rozum, jasně říká, že člověk je hoden ochrany od početí, nebylo by co řešit, ale z nepochopitelných důvodů mají i mnozí katolíci pocit, že přívlastky „objektivní“, „vědecký“, „prokázaný“ ap. poskytují nějakou lepší pravdu než církevní učení. Že to ovšem postihne zrovna i Vás…

        • soplisko napsal:

          Můj názor je, že embryo, které se později rozdělí ve dvě, je osobou, která dá již v rané fázi svého života vzniknout druhé osobě. V tom bych neviděl problém.
          Jednou otázkou je pokračování identity této osoby po rozdělení – tedy zda lze rozhodnout kterému tělu patří původní duše a které získává duši až při rozdělení. To je však zřejmě pouze spekulativní problém bez praktických důsledků.

          • matěj napsal:

            Praktické důsledky na nutnost ochrany to samozřejmě nemá, vše to byla jen poznámka k té konkrétní větě obsahující velké procento dobře vypadajících slůvek, a přesto přinejmenším pro mě mající poněkud zastřený smysl, když to formuluji nějak zaobaleně.

            (Jinak teda lze v tom „dá vzniknout“ problém vidět poměrně snadno: znamená to tedy, že je jedna osoba primární a druhá nějak odvozená? Jak k tomu dojde, je-li proces dělení symetrický? Plyne to z něčeho, plyne z toho něco, pozná se to nějak, pokud ano, z čeho, co a jak, pokud ne, dává takové tvrzení vůbec smysl, nebo je na stejné úrovni s jakýmkoli jiným ničím nevynuceným, nic neovlivňujícím a nijak „netestovatelným“ scénářem (kdy tedy postulace jednoho z nich moc smysl nedává)? Navíc to celé presumuje, že oduševnění nastává v okamžiku početí, což lze držet jako soukromý názor, ale pokud by to mělo být učení, kterému jest věřit všem, prosím o zdroj, pokud ne, těžko to postavit jako obecně platný předpoklad, z něhož mají plynout nějaké další úvahy — což netvrdím, že děláte, naopak poctivě píšete „můj názor“, jen poznamenávám, že je to na podobné úrovní, jako když někdo napíše o své oblíbené barvě.)

          • Peter P napsal:

            Mozno je to naopak – embryo sa musi rozdelit na dvojcata, pretoze su v nom dve duse…

          • Ivan napsal:

            ad Soplisko
            Nebudu zde hovořit na vědecké platformě, protože toto solidní vědci ještě nemohli prozkoumat a dát tomu razítko vědeckosti, protože se pohybujeme na duchovní úrovni, která empiricky není měřitelná, jak by chtěly vědecké metody a tak se spokojte s tímto skromným nastíněním, které vás třeba podnítí k dalšímu objevování, jak to ve skutečnosti je,za pomocí duchovní literatury, dogmatiky spolu s antropologií. Podle jistých vysvětlení dogmatiky, z Písma sv. a soukromých zjevení uznaných církví, se vytvaroval názor a potažmo i dogma, že všechny duše stvořil Všemohoucí Stvořitel,každý člověk má svou jedinečnou duši a to nesmrtelnou, která směřuje k Bohu a má svou další existenci po smrti svého hmotného těla, má pouze jeden život, nikoliv více, jak tvrdí hinduistě a teorie o převtělování, a ještě před vtělením do určitého těla a určitým pozemským rodičům, má budoucí člověk na vybranou, jaké poslání a úkol na sebe přijme. Duše, stvořená Bohem, než se vtělí do určitého konkretního těla v okamžiku početí, nějakou kratší dobu pak vyčkává v blízkosti svých potencionálních rodičů a v okamžiku početí pak splyne s hmotou, která se pak tím stává již člověkem,lidskou bytostí, stvořenou Bohem, protože to,co dělá člověka člověkem, je jeho duše, které patří určité jedno pozemské tělo a život, daný Bohem. Tedy žádné dělení neexistuje, jsou to jakési konstrukce, nemající věrohodný podklad. Duše jako nesmrtelná je Bohem stvořená a jejím posledním cílem je žít věčnost u Boha. Duše jako oživující princip je jedinečná se svou neopakovatelností a vědomím, že vyšla od Boha a k Bohu směřuje. Volbu rodičů si svou svobodnou vůlí volí s pomocí Boží tak, aby určené poslání byla schopna splnit. Není to má teorie,je to dohledatelné v duchovní lieratuře nebo i ve skriptech dogmatiky, týkající se stvoření člověka, nakonec můžete bádat sám a dopídit se více informací.

        • Dr. Radomír Malý napsal:

          Ad Matěj: Přečtěte si cokoliv na toto téma od dr. Bernarda Nathansona, původně amerického potratáře, jenž provedl dle vlastních slov během své kariéry cca 25 tisíc potratů, a který natočil minikamerou, jak se plod chová v matčině lůně při samotném zákroku. Zjistil, že se chová jako člověk, má strach, uhýbá před kyretou, dokonce i pláče. Toto jeho nafilmování je známé jako filmový dokument pod názvem „Němý výkřik“. Právě toto zjištění přivedlo dr. Nathansona k tomu, že se z potratáře stal principiálním obráncem nenarozeného života a posléze konvertoval ke Katolické církvi. Potřebujete ještě lepší „odkaz na toto vědecké prokázání“?

          • matěj napsal:

            Já především nechápu, jaké tvrzení má být předmětem toho vědeckého prokázání. Doslova vzato, že je člověk člověkem, je tautologie, na níž není co prokazovat, a zůstává to tak za jakýchkoli okolností (a naopak není dost dobře možné tvrdit, že za nějakých okolností člověk člověkem není). Takže patrně je takovými výroky myšleno něco jiného. Například, že embryo je člověkem už od početí ap., ovšem pak pravdivost závisí na definici termínu „člověk“, kde opět není co vědecky prokazovat. Atp. No a protože jsem nevymyslel nic, co by mohlo být smyslem toho výroku a zároveň to bylo vědecky prokáza(tel)né, tak se ptám.

        • Tomáš napsal:

          Co je špatně na tom, když církevní učení podepírá vědecký poznatek? Kde je psáno, že to je špatně?

      • věřímposvém napsal:

        Tohle nucení rodit za každou cenu považuji za dost brutální fanatismus. Vám je jedno, že se dítě narodí matce, která ho NECHCE? Myslíte, že to na jeho psychiku nemá žádný vliv? Tohle považuji za větší zločin než potrat, pokud žena uváží všechna pro a proti a usoudí, že na to mít dítě psychicky nemá. Je to ohleduplnější k ženě i tomu nenarozenému dítěti. Než pak roky řešit něco u psychologů/psychiatrů. Nezapomeňte také na to, že duše nenarozeného dítěte vše vidí z jiné perspektivy než my už vtělení, a porozumí matce, která se na mateřství necítí. Vím o případech kdy ženy, které otěhotněly a dítě si nechtěly (z různých důvodů) nechat, oslovily duši dítěte a vše jí vysvětlily. V řádu dnů nastal spontánní potrat, zvnějšku viděno „sám od sebe“. Duše dítěte pochopila a souhlasila, že „nyní ne“ a pokojně odešla, a pak odešlo i fyzické tělíčko. Ženy to popisují jako mystický zážitek, ne jako nějakou hrůzu. Myslím, že takto by měl ideálně proběhnout potrat. Není tam žádné násilí, je to domluva.

        • Ignác Pospíšil napsal:

          To je ale blbost…

        • LaFemme napsal:

          Ó, aká ohľaduplnosť! Koľká to empatia!
          A teraz vážne. Tento argument je taký hlúpy, že chápem, že hlúposť je hriech. Zabiť niekoho, aby iný bol uchránený od – predpokladaných – zranení! Tak to nesie logiku pekla. Myslím, že ľudia ako Vy si neuvedomujú hrôzu toho, že tieto „argumenty“ môžu byť raz použité proti ním – ako sa to už aj deje v problematike eutanázie. Keď tak sledujem progres vo využívaní eutanázie, príde mi ako logické vyústenie možno aj Vášho života, že jedného si Vaši príbuzní povedia, že majú práve na dôstojný život a nie život s Vami. Že majú právo byť slobodní. Že sa necítia na to, aby Vás znášali, lebo im to ubližuje a budú musieť ísť k psychológovi či psychiatrovi. Alebo že len jednoducho chcú Váš dom. Doplňte si sama AKÉKOĽVEK a pridajte k nim slovíčko PRÁVO NA…

          Ďalšie veci, ktoré ste písali, sú z oblasti okultizmu a ezoteriky, k nim sa vyjadrovať nebudem.
          Vaša duša je vo veľkom nebezpečenstve, keď tomu veríte. Ovocím Vášho života je smrť – ako ste jej vyjadrili podporu. Keď sa jedného dňa postavíte v takomto stave pred Spasiteľa, čo s Vami bude? Čo so sebou urobíte? Lebo do pekla neodsudzuje Boh, do pekla sa odsudzujeme sami.

          Kiežby ste našli Cestu, Pravdu a Život.

          • verimposvem napsal:

            Asi jsme se nepochopily. Neměla jsem na mysli, ze psychologa bude potřebovat matka, ale to dítě. Protože mu bude ublizovat bezcitna výchova matky, která ho vůbec nechtěla. Vám to fakt nevadí?? Mně to přijde hrozně bezohledné vůči tomu dítěti.

            • Tomáš napsal:

              Kdyby se lidé drželi Boha, nepotřebovali by psychology. Copak psychologové jsou nějací všemocní léčitelé? Znám jich několik osobně. Jsou v podstatě nešťastní, že jim jejich schopnosti a vědění nestačí na vyřešení tak velkých duševních bolestí lidí, které pramení v absenci duchovního života a popírání existence vlastní duše. Co nám tady chcete věšet za bulíky na nosy? Tady jste, vážená dámo, u poctivých katolíků a ne u nějakých naivních jelimánků. Tohle si laskavě vetkněte kam libo a publikujte to třeba v Blesku apod.

            • Berchmans napsal:

              Být vychováván rodiči, které dítě nemilují, bezpochyby není dobré. Ale být zavražděn je mnohem horší.

              Pokud by byla smrt menším zlem než bezcitná výchova, znamenalo by to, že všechny děti, které nejsou vychovávány v milující rodině, je dobré a nutné zabít (eventuálně láskyplně požádat o to, aby spáchaly sebevraždu, jak navrhujete v jiném svém příspěvku), aby byly uchráněny od většího zla.

            • Jaroslav Klecanda napsal:

              Takže ho raději zabijeme, aby se netrápilo! Jo, to je logické!

            • LaFemme napsal:

              Zle som to napísala – pochopila som to, ako ste napísali, že dieťa je lepšie zabiť, ako ho dať do výchovy matky, ktorá ho nakoniec zničí.

              Mne vadí zabiť človeka. Ešte viac mi vadí zabiť ho z nejakých hypotetických predpokladov.
              A najviac mi vadí, že vražda sa prezlieka do rúcha „milosrdenstva“ k zavraždenému a zavraždený je niekto, kto sa nemôže brániť. Prečo, nech je Vaša predstava ochrany dieťaťa dovedená do dôsledkov, nehlásate, aby boli zabité deti všetkých rodičov, ktorí ich vychovávajú tak nevhodne, ako popisujete?

              Videli ste film Nemý výkrik? Vám nevadí, že dieťa v maternici sa bráni a otvára ústa do výkriku? Vám nevadí, že ak ho nepotratia trhaním (TRHANÍM – a na stole musia byť všetky časti roztrhaného tela zložené, aby sa žiadna časť nezabudla v maternici), potratia ho chemickým spôsobom, ktorý bolí aj dieťa, aj matku? Napríklad mu cez brucho matky a maternicu pichnú ihlou látku, ktorá mu zastaví srdce). Vám nevadí postabortívny syndróm žien? Vám nevadí, že duša potrateného dieťaťa vo večnosti neuvidí dobrého Boha, akoby Ho videla, keď by dieťaťu bolo dovolené prežiť život(a vybralo by si nebo)?
              Myslím, že Vy vôbec neviete, o čo pri potrate ide, alebo si klamete. Možno preto, že ste boli konfrontovaná s touto udalosťou vo svojom živote. Ak áno – je mi to veľmi ľúto. Ale pokoj a odpustenie nepríde, ak si budete klamať a ak budete naďalej podporovať kultúru smrti. Je za ňou otec lží, diabol, ktorý Vám prinesie len a len zlo, nech ho zamotá do akokoľvek vábne znejúcej myšlienky.
              Je to Boh, ktorý je Životom. Nikdy neschváli hriech, ale nás, ak poprosíme o odpustenie a úprimne chceme zmeniť život, prijíma a mení. Pán Ježiš, Cesta, Pravda a Život, je cesta k autentickému, naozajstému životu, ktorý sa môže začať na zemi a pokračovať v nebi. Ak si však človek vyberie satana, jeho odmenou bude peklo. A peklo, peklo je príšerná, večná skutočnosť.

            • Miloslav napsal:

              Nemyslím si, že můžete takto „předvídat“ a předem se omlouvat budoucím scénářem a svými vykonstruovanými představami, nejste přece jasnovidec a o budoucnosti dítěte nemůžete nic moc tušit. Bůh má jediný právo rozhodovat a podpořit život, který On chce. Tím, že svévolně zničíte život člověka, který byl Bohem chtěný, který měl své jedinečné poslání, o kterém ví jen Bůh, tím překážíte zcela trestuhodným a svévolným způsobem Božím záměrům a zmaříte jedinečné poslání tohoto dítěte a jeho života, který je pro kadého jedinečým darem. Chcete být vrahem a chcete omlouvat ženy, které přemýšlí o zabití dítěte ve svém lůně? Nebo jak jinak nazvat potraty než strašlivé vraždy bezbranných lidských bytostí, které se nemohou bránit? Přece o budoucnosti dítěte, které čeká na narození, nemáte předem žádné pravdivé informace, které by mohly být argumentem pro jeho zničení!
              Máte popletené hodnoty a velmi nesprávné postoje…
              A je jedno, zda věříte po svém či nikoli, svědomí věřícího i nevěřícího zcela jistě vnímá, že zabití druhého člověka = vraždě a ten, kdo ji spáchá a ti, kdo spolupracují, jsou vrazi…nic méně, nic více…

        • :-) napsal:

          Člověče, nebýt brutálního fanatismu vaší matky či někoho ještě jiného, pak byste vy tady nebyl…to nejste vděčný Bohu za to, že jste se mohl narodit a žít život, daný Bohem? Co kdyby se to týkalo právě vaší matky, která by si rozmazleně a sobecky popletla své poslání a zřekla by se ho…neuvědomujete si, že pouze a jedině Bůh je dárcem života, který rozhodne o životě a smrti a jen On smí rozhodovat o bytí či nebytí nenarozeného, který má mít právo na život jako každá jiná stvořená lidská bytost? Źádný člověk nemá mandát k tomu, aby rozhodoval o životě druhého člověka nebo o jeho smrti…
          Poslání ženy je rodit děti a vychovat je …poslání ženy, potažmo rodičů není kariéra, peníze, blahobyt a zážitkový luxusní život sobců, kteří mají deformace v myšlení a uvádí je do praxe…
          Je mi smutno a děsí mě, že mezi námi chodí lidé s takto zvráceným myšlením a ještě nechápou, proč se ostatní pohoršují. Přisoudit komukoliv právo rozhodnout o životě či smrti druhého člověka, které výlučně a pouze patří Bohu, to již je obrovská zvrácenost, to je hřích do nebe volající o pomstu /Kain, který zabil svého bratra a jeho krev křičela ze země k Hospodinu/ a která přivolává Boží tresty a prokletí až do 4.pokolení

        • Libor Rösner napsal:

          Další varianta, jak si člověk sám pro sebe obhájí VRAŽDU – dá jí humanitární znaménko takřka na úrovni heroického činu. Přiznám se, že takto capsky jsem to ještě vysvětlit neslyšel.
          Prý mystický zážitek, domluva…

        • Tomáš napsal:

          Žena, která dítě nechce, ho přece nemá – nežije v manželství, necizoloží. Když už některá cizoloží, nemá tím automatické právo zabíjet. Ale kdo nectí Desatero, pro toho není nic svaté. Však to je vidět na rozkladu celé společnosti, která žije bez Boha a spoléhá výhradně sama na sebe.

          • verimposvem napsal:

            Žena, ktera dítě nechce není nutne žena, která nechce mít sexuální vztah. Takže může otěhotnět i nechtěně a nastává otázka jak to řešit. Buďte realista.

            • Anthracit napsal:

              Ignáci, jaký smysl má zde nechávat komenty od „jsembezvíryposvém“?

            • pan contras napsal:

              Jsem k odstraseni slouzi sibenice.

            • Tomáš napsal:

              Jsem realista. Bůh dává svobodu a ne otroctví vášní a materialismu, jaké dnes vidíme všude kolem sebe. Takto to učí křesťany Matka Církev, aby byla žena plně svobodná a nemusela otročit sexu a svému tělu. Nechcete mi snad namlouvat pitomosti a kraviny o tom, že ve volném a nevázaném sexu je ta pravá svoboda, že ne?

            • :-) napsal:

              Domníval jsem se, že vaše intern.přezdívka věřímposvém
              znamená, že sice věříte po svém, ale věříte v Boha… Z vašich dalších komentářů však vidím, že se pletu, protože kdybyste uvěřila v Boha, pak byste znala Desatero a tam je 5.přikázání NEZABIJEŠ
              a 6. přikázání NESESMILNÍŠ.
              … což jaksi člověku, který je pokřtěný, naprosto zakazuje mít jakýkoliv sexuální styk mimo svátostné manželství a ve svátostném manželství pak povinnost přijmout počaté dítě jako dar od Hospodina, bez toho, že by žena se chránila jakoukoliv antikoncepcí či její muž, kromě metody PPR. Doporučuji vaše názory ventilovat spíše na jiných webech, které o křesťanství nezavadily, pokud nechcete snést spršku odsuzujících komentářů z řad přispivatelů na tomto webu, kteří považují za normu svého života zachovávání Desatera, ať to stojí co stojí, protože vědí, že mají duši, která je nesmrtelná a která bude tam, kam ve svém pozemském životě směřovala svými postoji, názory či úplnou ignorancí svého svědomí, potažmo přikázání Desatera.

            • Jaroslav Klecanda napsal:

              Jistě, buďme realisti! Žena otěhotní, je v „jiném stavu“. Stává se nositelkou nového života. A každý život chce žít.
              Nechme ho narodit se. Možná nebude mít tak úplně šťastné dětství, a bude z něj problematický mladý člověk – půjdete k němu s provazem v ruce a budete mu ukazovat nějaký stromek se šikovnou větví a budete to považovat za humanistické řešení? Asi ne, budete se mu snažit ukázat smysl života. Takže – je tu nový život, on svou samou existencí chce žít, nechme ho narodit se, a uvidí se, jak to bude dál.
              Kdyby jste byla na nějaký ztroskotaný lodi a ostatní přeživší by Vás chtěli zbaštit, protože by se jim Vaše další existence jevila jako neobhajitelná a nepotřebná, asi by jste byla výrazně proti … Nový život je taky proti svý smrti, jen o tom neumí (v tu chvíli) se svou matkou diskutovat …
              Už jsem potkal mnoho žen, které litovaly, že šly na potrat.
              A taky jsem potkal mnoho žen, které na potrat chtěly jít (a ještě víc jich k tomu bylo nuceno proti jejich vlastnímu postoji!) a jejich největším vnitřně vnímaným štěstím je, že na něj nešly. Ještě jsem nepotkal ženu, která by litovala, že na potrat nešla …

            • Bepp napsal:

              Jak to „řešit“? Co třeba začít respektovat, že všechno na světě má svoje důsledky a pokud žena není schopná přijmout riziko – byť třeba antikoncepcí snížené na minimum, ale stejně vždy existující – že se může stát matkou, tak ať nesouloží. (Otázka potratů po znásilnění by zasloužila vlastní příspěvek, ale je v číslech marginální.) Normální ženská svoje dítě miluje. Já například miluju svoje děti už dneska a to ještě žádné nemám. Nic není přirozenější pro ženu. A žena, která jde na potrat nepřestává být matkou – je jen matkou mrtvého dítěte, na jehož smrti má přímý podíl. Pokud je v ní alespoň špetka zdravého svědomí, celý život ji to trápí. Vy tady normálně tvrdíte, že je lepší zemřít rukou vlastní matky před prvním nádechem než chodit k psychologovi/psychiatrovi – to byste řekl i dospělému člověku, co ho potkala nějaká jiná neovlivnitelná událost (třeba mu umřela manželka nebo dítě)? Řekl byste mu, ať se radši zastřelí, že to je lepší než se trápit?

              • Dana napsal:

                ad Bepp
                cituji „Já například miluju svoje děti už dneska a to ještě žádné nemám.“

                Výborně, to se mi líbí…
                kéž by bylo víc takových, kteří smýšlí stejně…
                a díky za „naději“, že to s muži a s jejich rolí potencionálích tátů nebude tak zlé, jako s některým „druhem“ žen, které potlačují mateřské city v rámci svého údajného „práva“ na zážitkově bohatý luxusní, avšak žel, i nenaplněný život …-)

            • František napsal:

              Zdá se mi, že nějak si nerozumíme všichni dohromady, my ostatní řešíme tato dilemata z pohledu církve a Desatera,
              vy to berete po svém, neboť i po svém věříte. Nečekejte však, že katolík vám odsouhlasí, že je možné zabít nenarozeného člověka, který má od početí právo na život a že právo a povinnost zachovávat Desatero tím nějak zlehčíte nebo tomu dáte punc obtížnosti. Když Hospodin dal Mojžíšovi Desatero Božích přikázání, tím nám jako lidstvu dal ty nejlepší hranice a normy, platné až do konce světa.

    • br. Tomáš T.O.P napsal:

      Systém hodnot pana Václava je opravdu hrůzostrašný. Zločinem v něm není, když někdo zabije bezbranné, nevinné dítě, ale když někdo někoho přesvědčuje o své pravdě.

    • jan napsal:

      My křesťané, Václave, na rozdíl od vás, vidíme naše priority zcela odlišně, řídíme se desaterem a 5.přikázání- NEZABIJES zapovídá zabít lidskou bytost. Ta svou existenci začíná již v okamžiku početí podle všech skutečných vědeckých kapacit, a tento neoddiskutovatelný fakt je objektivním a zásadním, proč v potratu vidíme vraždu člověka, který podle ústavy každého vyspělého státu má nezadatelné právo na život.
      Hovořit o svém sobeckém „štěstí“ a právu se stát vrahem těchto nevinných, znamená, že vaše svědomí je velmi deformované nebo ovlivňované názory značně zvrácených ideologií. Jaké hledání štěstí na úkor druhého člověka,který má právo žít stejně tak, jako vy a být šťastný stejně tak jako vy? Je smutné, že nevnímáte sebemenší pocit zahanbení nad vašimi subjektivními deformovanými názory, které vydáváte za objektivní a ještě je chcete hájit…

    • Berchmans napsal:

      „Podle mého názoru každý chce být ve svém životě šťastný. Někoho činí šťastným velká rodina, někoho svobodný život v kruhu přátel“ a takového Jacka Rozparovače činily nesmírně šťastným sadistické vraždy.

      Ale proto ho přece nemůžeme odsuzovat! „Nelze použít na dva lidi stejný systém hodnot.“ V žebříčku hodnot Jacka Rozparovače má vražda větší hodnotu než svobodný život v kruhu přátel a má proto právo si vraždit dle libosti.

      Kdo by ho mohl kárat? Kdo by mu to mohl vyčítat? Nebo kdo by se mu dokonce opovážil bránit v jeho cestě za štěstím?!

      „Tím, že budu chtít někoho za každou cenu přesvědčit o své „pravdě“, a nevycházím z objektivní skutečnosti, dopouštím se zločinu páchaném na lidech.“

      Kdyby se někdo snažil chudáka Jacka přesvědčit o své pravdě, že život takové osoby má větší cenu než Jackovy sadistické choutky, dopustil bych se tím nevýslovného zločinu na člověku. Mějme to na paměti!

      Neberme Jackovi jeho důstojnost! Neberme mu svobodu volby! Nedělejme z něho stroj na ponechávání lidí naživu!

  5. nevěřící Tomáš napsal:

    Díky za zveřejnění odkazu na petici, domnívám se, že je správné a na místě, ji podepsat a připojit se k těm, kteří protestují proti nespravedlivé dehonestaci profesora Stéphane Merciera a proti svévolnému
    prosazování gender ideologie na univerzitě, honosící se názvem katolická

  6. LaFemme napsal:

    Václavovi.
    Vaša argumentácia je divná.
    Najskôr šťastie (svojským spôsobom) charakterizujete ako absolútnu hodnotu, hoci nepomenúvate konkrétne, čo to šťastie je.

    Potom napíšete, že ale každého robí šťastným niečo iné a že jeden systém hodnôt nemožno uplatniť na dvoch ľuďoch.
    Zatiaľ čisto subjektívne uvažovanie (mimochodom s mylným záverom) a čisto subjektívna dedukcia. Ale dobre, poďme ďalej.

    Vyzývate, aby človek vychádzal objektívnej skutočnosti a nenútil druhého k prijatiu vlastnej pravdy, lebo ide o zločin.

    A potom – podľa Vás – objektívnu skutočnosť pomenúvate, a to, že embryo má menšiu hodnotu ako samostatný život.

    Moja otázka – o akú autoritu sa opierate, keď tvrdíte, že toto je objektívna skutočnosť?

    Vlastne píšete – výrok (alebo životný postoj, názor atď.), že embryo má menšiu hodnotu ako samostatný život, je objektívna skutočnosť. Iné názory sú subjektívne. Nenúťte svoje subjektívne názory iným, je to zločin. Teda – o akú autoritu, objektívnu skutočnosť sa opierate, že toto tvrdíte?

    Žiadam Vás o autoritu, prosím, nepíšte, že americkí vedci zistili, že…

    No a nakoniec ste útočný – tých, ktorí potrat dôvodne pokladajú za vraždu, označujete ako tých, ktorí 1. berú druhým ľuďom dôstojnosť, 2. berú druhým slobodu voľby, 3. robia z ľudí stroje na výrobu detí.

    Moja druhá otázka je – prečo ste túto vec vlastne prezentovali. Ale je to asi rečnícka otázka…

    :-)
    Vďaka.

  7. :-) napsal:

    cituji:… „neboť o samotném potratu hovoří jako o „základním právu“. Základní právo je právo, které nelze zpochybňovat a které platí pro všechny – jak ilustruje tato aféra.“
    Madam Hemelrycková ve svém genderovém blouznění zapomíná, že tím základním právem je právo na život pro každou lidskou bytost…
    Ovšem začínám se velmi bát, když vidím, že tyto ďábelské zvrácenosti lidé absorbují bez sebemenšího náznaku odporu a ťukání si na čelo, zda to, co slyší, může vycházet z úst ženy na akademické půdě ve vyspělém 21.století. Jako ilustrace takto satanské zvrácenosti gender ideologie a jejich příznivců však alespoň ukazuje v celé nahotě hrůznost této a podobné ideologie, vnucované těm, kteří samostatně „nemyslí“ a raději přejímají gender názory, jež se jim po určitou dobu masírování těmito ideologiemi, zdají přijatelnější než přirozeně správně lidské uvažování podle normálního a ještě nedeformovaného selského rozumu, jež někteří lidé až donedávna měli ve zvyku používat

    • Tomáš napsal:

      Někde jsem četl, že selský rozum je nočním strašidlem pro tyto samozvance. Doufejme, že se toto strašidlo na nich projeví v tak velké míře, že v hrůze prchnou od svých koryt. (-.

    • Libor Rösner napsal:

      Jak to nějak napsal abp. Fulton J. Sheen: moderní společnost odmítla uvěřit v nesmrtelnost své duše, proto taky odmítá nesmrtelnost svého rodu, a to tím, že ničí jeho reprodukční schopnosti…
      Snadněji se vraždí, když se v myslích vraždících popře, že zavražděný je taky člověkem. Nácci měli zejména židy za podlidi, bolševik hovořil o třídních nepřátelích s oblibou jako o bývalých lidech, no a dnešní totalita pojmenovává lidský plod všelijak, jen ne člověkem…

  8. nevěřící Tomáš napsal:

    ad Soplisko

    http://spotter.tv/www/913379-od-poceti- k-narozeni.htm#!

    https://cs.wikipedia.org/wiki/Oplodn%C4%9Bn%C3%AD

    http://hnutiprozivot.cz/download/1993-clovekemodpoceti.pdf
    doporučuji část III.

    Mám pocit, že máte poněkud v této oblasti nepřehlédnutelný chaos, máte-li zájem, zkuste se ho zbavit:-)
    odkazů je mnoho

  9. Patrik Matyášek napsal:

    Ad Jaroslav Klecanda: „Ještě jsem nepotkal ženu, která by litovala, že na potrat nešla …“

    Ale i takové případy však život přináší. S jedním takovým se musely potýkat i soudy u nás, kdy jedna taková potratová vražedkyně zažalovala porodnici (či snad trefněji potratovnici) za to, že si u ní objednala potrat a lékař to pokazil a nechtěné dítě se nakonec „jeho vinou“ narodilo. Soudce Krajského soudu v Brně Michal Ryška (a jeho rozsudek potvrdil Vrchní soud v Olomouci) věc posoudil tak, že žalobkyni přiznal náhradu imateriální újmy 80.000,- Kč. Soudem zjištěná újma žalobkyně spočívala ve dvou složkách. Jednak podle něj došlo v důsledku znemožnění realizace práva svobodně se rozhodnout o vlastním těhotenství a mateřství k zásadnímu ovlivnění celého budoucího osobního života ženy, který byl pochybeními lékaře orientován jiným způsobem, než pro který se v rámci svobodné volby sama rozhodla. Jinými slovy, žalobkyně byla v důsledku pochybení lékaře „zbavena příležitosti žít svůj život způsobem, jaký si přála a jaký plánovala“. Další složka újmy pak spočívala v intenzivních obavách ženy o vývoj plodu a dítěte po nezdařeném zákroku. Soudem bylo konstatováno, že každý rodič má v tomto směru přirozené obavy o zdárný vývoj potomka a v konkrétním případě musely být obavy ženy po drastickém nepovedeném zákroku nutně intenzivnější.

    Soudce Michal Ryška své rozhodnutí následně obhajoval i na internetovém fóru (viz http://jinepravo.blogspot.cz/2009/11/michal-ryska-to-je-vrazda-napsala-aneb.html), kde se můžete dočíst, že neřešil, zda je potrat morální či ne, ale vycházel pouze z toho, že je možné jej legálně (tj. v souladu s českými zákony) objednat a provést, a pokud si takovouto legální službu občan objedná a zaplatí, má podle něj právo na to, aby byla provedena lege artis, tj. odborně správně.

    KS Brno ani VS Olomouc tedy morální povahu objednané služby nepovažovaly za právně významnou. Nejvyšší soud ani Ústavní soud nedostaly příležitost se v tomto případu vyslovit.

    Když uvádím, že soud neřešil dobré mravy, tak tím mám na mysli, že soud dovodil, že pokud zákon nezakazuje potrat v prvním trimestru, tak nemůže být takový potrat v rozporu s dobrými mravy,což je pochopitelně, po zkušenostech s norimberskými zákony, argument plytký. Významnější je však argument, že dobré mravy jsou obecným právním korektivem tehdy, když odpovídají představám většiny, což v podmínkách současné české společnosti je preference pro-choice. Problém tkví v tom, že judikatura Nejvyššího soudu ČR se ustálila na názoru, že aby se právní úkon příčil dobrým mravům, musí nerespektovat některou ze souhrnu společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. A práva ona aktuální majorita společnosti je zde určující, něco na způsob – o dobrých mravech se může hlasovat…

    • Ignác Pospíšil napsal:

      To je ale trochu jiný příklad…

      • Patrik Matyášek napsal:

        No, jiný, to podle toho, s čím srovnáváme. Ale o podobnost mi prvoplánově nešlo, jen mě zaujala slova pana Klecandy, že ještě nepotkal ženu, která by litovala, že na potrat nešla. Proto popisuji případ, kdy žena dostala odškodnění, za to, že jí zpackaný potratový zákrok vzal možnost zabít své dítě a/nebo že ji nezbavil rodičovských povinností.

        • Ignác Pospíšil napsal:

          Což je ale něco úplně jiného. Fakt, že matka žalovala nemocnici za nepovedený potrat neznamená, že nutně lituje toho, že dceru má. Možná prostě jen chtěla prachy…

    • Berchmans napsal:

      Nakolik jsem schopen to posoudit, myslím, že přihlédnutí k morálnímu aspektu problému by v daném případě k ničemu nevedlo: z morálního hlediska je podstatné to, že obě strany zhřešily pokusem o vraždu nenarozeného dítěte. Jejich vzájemný spor se týkal, pokud to správně chápu, toho, jestli jedné ze spoluvinic vznikla fušerstvím druhé nějaká škoda, což je ve srovnání s předchozím věc celkem irelevantní.

      Ale skutečně fascinující paradox vidím v tom, že újma má spočívat jak v tom, že matka musí trpět existenci dítěte, které vůbec nechce, tak v tom, že v důsledku zfušovaného potratu trpí „přirozenými obavami“ o zdárný vývoj dítěte – dítěte, které měla v úmyslu zabít.

    • matěj napsal:

      Asi mi uniká souvislost s článkem, jakkoli samo o sobě je to samozřejmě zajímavé.

      Ale tady je snad situace jasná a v daném právním sporu počítám všichni katolíci drželi palce žalující straně — a naštěstí to dobře dopadlo, dítě žije, jeho matka dostala peníze, které bude potřebovat, no a platila to, jak píšete, „potratnice“. Mohla platit víc, to je snad jediná vada na kráse celé věci. :-)

      (Naopak citát primáře v záhlaví odkazovaného článku je zřejmě ukázkovou nechutností, alespoň pokud se správně obávám, že daný doktor předtím i od té doby nevyužil žádnou z mnoha a mnoha jiných příležitostí k „záchraně života“, ale prostě prováděl a provádí potraty, jen tady jeden zvoral, tak se zpětně tváří málem jako ochránce nenarozených.)

      • Ignác Pospíšil napsal:

        To těžko. Já jsem tedy rozsudkem pobouřen, protože považuji z absurdní dávat matce odškodnění za to, že její dcera žije. Je to hluboce amorální.

        • Honza Kohoutek napsal:

          To odškodnění není za to, že dcera žije, ale za to, že matce vznikly neočekávané náklady. Soudce Michal Ryška je zřejmě pro potraty a nemá s nimi příliš problém, ale je otázka, jak by měl rozhodnout soudce katolík? Pokud se stane soudcem v civilněprávních věcech, může mu podobná kauza přistát na stole. Nikdy nemůže rozsudek odůvodnit tím, že je katolík, a proto odškodnění nepřiznává. Bohužel v našem právním řádu je spousta nemorálních a jinak problematických věcí a pokud se člověk chce živit aplikací práva, musí počítat s tím, že v téměř každé právnické profesi nějakým způsobem legitimizuje právní řád, který uplatňuje ve své praxi. Může nesouhlasit s některými částmi právního řádu, může to i veřejně vyjádřit a publikovat, ale je povinen se jím řídit – nemůže si vytvářet vlastní paralelní právní řád odlišný od psaného. Není v situaci katolického gynekologa či lékárníka, který se může vyhnout určitým aspektům své činnosti, protože on zkrátka nemůže používat právní řád tak, že z něj bude určité části vynechávat.

          • Lucie Cekotová napsal:

            Soudce-katolík se může prohlásit za podjatého a případu se vzdát. Na podobný případ se pamatuji.

            • Honza Kohoutek napsal:

              Opravdu? A soud rozhodl, že podjatost je důvodná? Kde to bylo – myslím u kterého soudu, jestli to můžete prozradit.
              Ale nejde jen o potraty. Třeba rozvod, který církev neuznává, nebo adopce dětí homosexuály, pokud bude v budoucnu u nás schválena. Pokud pracujete s právem v jakékoliv oblasti, tak jednáte s osobami, jejichž právem přiznaný status – ženatý muž s jinou ženou po rozvodu, vdaná žena s jiným mužem po rozvodu, registrovaný partner, v budoucnu třeba homosexuální manžel nebo rodič, má mnoho právních důsledků, které právník musí akceptovat, přiznávat, bránit či o ně dokonce bojovat.

              • Lucie Cekotová napsal:

                Když se soudce sám prohlásí za podjatého, už o tom soud dál nerozhoduje a případ je přidělen jinému soudci. Soud neprozradím, nezlobte se. Katolických soudců tam moc není, takže by to bylo stejné jako uvést jméno. – Jinak máte ale pravdu. Je docela dobře možné, že se v nedaleké budoucnosti budou katolíci muset smířit s tím, že některé profese jim budou zkrátka uzavřeny, nebudou-li chtít kompromitovat své svědomí. Pěkně o tom píše Rod Dreher v knize The Benedict Option (pro anglicky hovořící; ostatní se mohou těšit na české vydání v příštím roce).

              • Honza Kohoutek napsal:

                L. Cekotová: V nedaleké budoucnosti? Vždyť rozvody máme už pěkně dlouho v právním řádu. Advokáti připravují žaloby a žádosti na rozvod a soudci rozvádějí. A téměř všechny další právnické profese, ale také třeba zaměstnanci orgánů veřejné správy pak berou stav rozvedený/rozvedená jako daný a pracují s ním a vyvozují z toho další právní důsledky. Totéž u reg. partnerství.

              • Honza Kohoutek napsal:

                Jinak o podjatosti (namítnuté samotným soudcem) rozhoduje předseda daného soudu. Moje chyba – napsal jsem soud, ale mělo být předseda soudu. Ten ji musel považovat za důvodnou. Kdyby ji za důvodnou nepovažoval, nechal by o ní rozhodnout nadřízený soud.

          • Berchmans napsal:

            Soudce nevyjadřuje své osobní stanovisko, ale aplikuje zákon. Proto je povinen rozhodovat podle zákona, bez ohledu na to, je-li zákon dobrý nebo špatný. Za spravedlnost zákonů odpovídá zákonodárce, ne soudce.

            Podobný problém řeší na jiném příkladu Reginald Dacík:

            „Soudce netvoří zákony, nýbrž je vykládá a aplikuje na jednotlivé případy. Jeho moc je dnešním zákonodárstvím omezená. Nemá možnost soudit o spravedlivosti nebo nespravedlivosti zákona, nýbrž pouze rozhodovat, zda obžalovaný přestoupil dané zákony a může být podle nich odsouzen. Z těchto důvodů je na příklad dovoleno i katolickému soudci vynésti rozsudek manželské rozluky, která je proti zákonu Božímu. Podobně by mohl soudce katolík jako vykonavatel státní moci likvidovat Církví zabraný majetek, kdyby k tomu byl nucen. Zákony v těchto případech jsou zřejmě nespravedlivé. Soudce však není jejich tvůrcem, nýbrž jen vykonavatelem. Poskytuje pouze materiální součinnost, která v daných případech je dostatečně zdůvodněná. Mimo to může-li soudce odsoudit obžalovaného, o jehož nevině je přesvědčen, jen nátlakem nespravedlivých důkazů, stejně může soudit, jestliže je pod nátlakem nespravedlivého zákonodárce.“
            (Mravouka, 1946, s. 268)

            • Ignác Pospíšil napsal:

              To mi přijde jako velmi problematické tvrzení. Katolická církev vždy tvrdila, že zákony, které jsou natolik špatné, že se otevřeně příčí zákonům Božím, jsou neplatné. Viz biblické „Lépe je poslouchat Boha než lidi…“ Jeden příklad z moderní doby, který se dokonce přímo dotýká tématu: Jan Pavel II. ve své encyklice Evangelium vitae výslovně říká, že katolíci nesmějí uznávat a respektovat propotratové zákony.

              • Honza Kohoutek napsal:

                Ale jak máte pracovat s právem, když některé jeho části považujete za neplatné?

              • Berchmans napsal:

                Jako soukromé osoby propotratové zákony zajisté uznávat nesmíme, a nesmějí to ani soudci, ale soudce nevynáší rozsudek jako soukromá osoba, ale „jménem republiky“. Rozsudek nevyjadřuje postoj soudcova svědomí k dané věci, ale postoj světského zákona (který může být v rozporu se soudcovým svědomím i s Božím Zákonem).

                Pokud katolický soudce vydá rozsudek o rozvodu manželství, neříká tím, že on sám ve svědomí pokládá manžele za „rozvedené“. To samozřejmě nesmí a nesměl by podle toho ani jako soukromá osoba jednat (např. uzavřít s „rozvedenou“ osobou „manželství“). Vyjadřuje tím jen a pouze to, že státem, jehož jménem rozsudek vydává, je manželství pokládáno za rozvedené – což je pravda, protože stát je za takové skutečně pokládá. To, že se tak stát dostává do rozporu s Božím Zákonem, je jiná věc, za kterou soudce neodpovídá.

              • Ignác Pospíšil napsal:

                V Evangelium vitae je, že nesmějí respektovat a uznávat, že tyto zákony jsou neplatné. Žádné zúžení na rozměr soukromé osoby se tam nenachází.

              • Berchmans napsal:

                To ani není třeba. Pokud mluvíte jménem někoho jiného, je evidentní, že vyjadřujete jeho postoj a nikoli svůj. Pokud soudce vyhlašuje rozsudek jménem republiky, vyjadřuje postoj státu, nikoli postoj svůj.

                Soudce je v podobné pozici jako tlumočník: ten je povinen (podle okolností i pod hříchem) přesně přeložit slova mluvčího. Pokud by výroky mluvčího obsahovaly něco mravně zlého (např. lež, rouhání, hájení hereze), veškerou zodpovědnost za ně má mluvčí, ne tlumočník, a tlumočník by nedostál svým povinnostem, pokud by výroky „opravoval“ podle svého uvážení; nanejvýš se od nich může distancovat, ale nemůže je měnit.

              • Ignác Pospíšil napsal:

                Soudce není prostý tlumočník. Vynesení rozsudku je nepochybně přinejmenším aktivní participace…

  10. František napsal:

    ad Berchmans
    …a co takhle hřích formální spolupráce na cizím hříchu…
    myslíte si, že věřící lékař gynekolog či jeho věřící sestra smí „beztrestně“ provádět interupce a tak se podílet na vraždách…, to spadá zcela určitě na hříšné spoluúčasti na hříších vraždy …
    A stejně tak vnímám učitou analogii a souhlas, s panem Ignácem, který vidí stejně tak aktivní spolupráci na vynášení nespravedlivých rozsudků, jež jsou sice v souladu s civilními zákony, ale prudce odporují Božským a církevním a potažmo i svědomí věřícího soudce…

    • Honza Kohoutek napsal:

      Čili odporujete předkoncilní učebnici katolické morálky, která má imprimatur.

    • Berchmans napsal:

      Obávám se, že Vaše analogie není správná: v případě soudce jde, nebo přinejmenším může jít, o cooperatio materialis (která je za určitých okolností dovolena) na hříchu zákonodárce, v případě gynekologa a jeho asistence nutně o cooperatio formalis (která je vždy hříšná).

      • Berchmans napsal:

        Ještě dodávám, že to, jestli je spolupráce aktivní nebo pasivní (činem nebo nečinností), nehraje z tohoto hlediska roli.

  11. Tomáš napsal:

    Studenti jsou překvapeni policejním úmyslem jít proti S. Mercierovi
    http://1url.cz/WtTFD
    Neznám francouzsky, snad paní Cekotová vypomůže alespoň letmým překladem.

    • Lucie Cekotová napsal:

      S radostí: Nejde o „policejní úmysl“ – tento omyl zřejmě způsobil Google překladač nebo podobný nástroj. Studenti jsou znepokojeni jednáním univerzity, které přirovnávají k „myšlenkové policii“ (což je pojem známý všem čtenářům Orwellova románu „1984“). Podle jejich prohlášení univerzita nepravedlivým zacházením s prof. Mercierem dokazuje, že 1. nerespektuje hodnoty akademické svobody, svobody názoru a vyjadřování a svobody vyučování, 2. odmítá své studenty učit kritickému duchu ve vztahu k převládajícímu názoru, což odporuje autentické pluralitě, která je v demokratické společnosti nezbytná, 3. když tvrdí, že výše uvedené svobody respektuje, dostává se tím do rozporu s principem nekontradikce a 4. potírá nejelementárnější svobodu vyznání. – Všechny uvedené body se v dalším textu podrobněji rozvádějí.

      • Tomáš napsal:

        No ano – ach ty stroje, ačkoli je Google považován za nejdokonalejšího robota.
        S panem profesorem jsme si vyměnili jen několik emailů (stačily by na to prsty jedné ruky), myslím, že si velmi váží naší podpory.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *