Tag Archives: kultura smrti
Biskup A. Schneider píše italským organizacím prolife
Pomocný biskup kazašské Astany mons. Athanasius Schneider se obrátil dopisem na italské organizace prolife. Požaduje v něm ustavení nového hnutí pro život, které odmítá používat buňky potracených dětí v kosmetickém a farmaceutickém průmyslu.
„Morálnímu chaosu, stále výraznějšímu úsilí o transhumanismus a kultuře smrti, která dominuje v legislativě dnešních států, je třeba energicky a rozhodně postavit integritu pravdy a nekompromisnost ve válce o Dobro,” – napsal bp Schneider v dopise představitelům sedmi organizací prolife v Itálii.
Britští lékaři chtěli postiženou ženu přinutit k potratu
24. června 2019 (Society for the Protection of Unborn Children) – „Ohavnost, která by měla šokovat každého myslícího člověka.“
Britská Národní zdravotní služba minulý týden požádala soud, aby povolil potrat u mentálně postižené ženy ve 22. týdnu těhotenství, přestože její matka se chce o dítě postarat. Jde o další strašlivé zneužití moci ze strany zdravotníků. Soudkyně Lievenová žádosti vyhověla a nařídila provedení potratu.
„V nejlepším zájmu“ pacientky
Advokátka nemocnice Fiona Patersonová uvedla, že lékaři, kteří o ženu se „středně závažnou“ mentální zaostalostí a afektivní poruchou ve věku mezi 20 a 30 lety pečují, jsou přesvědčeni, že potrat je v jejím nejlepším zájmu. „Její ošetřující lékaři se domnívají, že po zvážení všech pro a proti je ukončení [těhotenství] v jejím nejlepším zájmu,“ napsala v odůvodnění žádosti. „Obecně řečeno se domnívají, že v důsledku mentální zaostalosti by těžce snášela porod a rekonvalescence po císařském řezu by pro ni byla náročná. Jsou toho názoru, že ze ztráty těhotenství se zotaví snadněji než ze ztráty dítěte, pokud by jí bylo odebráno. Rovněž mají za to, že v případě pokračování v těhotenství je pacientka ve zvýšeném nebezpečí vzniku psychózy.“
„Nesmírný zásah“
„Jsem si intenzivně vědoma skutečnosti, že jde o nesmírný zásah ze strany státu, jestliže nařídí ukončení [těhotenství], když se zdá, že si to žena nepřeje,“ uvedla soudkyně v rozsudku. „Musím jednat v jejím nejlepším zájmu, nikoli podle toho, co si o ukončení těhotenství myslí společnost.“ Soudkyně se dále vyjádřila, že žena nemá ponětí, „co znamená mít dítě“ a dodala: „Myslím, že by si přála mít dítě, tak jako by toužila po hezké panence.“
„Není to skutečné dítě“
Matka těhotné, nigerijská katolička a profesí porodní asistentka, řekla, že se o dítě postará, a proti rozsudku se odvolala. Soudkyně Lievenová však tuto možnost odmítla a prohlásila, že by podle ní žena trpěla více, kdyby jí dítě bylo odebráno, než bude-li těhotenství ukončeno. „Myslím, že by pro ni bylo větší trauma, kdyby jí dítě bylo odebráno. V té fázi by to už bylo skutečné dítě.“ Soudkyně dodala: „Těhotenství je pro ni sice skutečné, ale není to dítě mimo její tělo, kterého by se mohla dotknout.“ Sociální pracovnice, která těhotnou zastupuje, nesouhlasila s tím, že je potrat v ženině zájmu, a její právníci prohlásili, že neexistuje důkaz, který by to prokazoval.
Hororové příběhy o euthanasii aneb Co vám její zastánci neřeknou
V listopadu loňského roku ohlásil haagský státní zástupce neobvyklou událost, totiž vznesení obvinění proti lékařce, která provedla euthanasii na obyvatelce pečovatelského domu pro seniory. Třebaže stará paní v průběhu času učinila o svém přání zemřít několik různých prohlášení, její rodina rozhodla, že je třeba ji zabít stůj co stůj, a lékařka jí proto přidala do kávy sedativa. V plánu bylo nejprve ji uspat a potom jí podat smrtící injekci. Lékařka jí drogy propašovala do kávy, zatímco paní přívětivě rozprávěla s příbuznými. Seniorka nicméně neusnula a lékařka se proto pokusila ji uspat druhou dávkou, což bylo pacientce zřejmě velmi nepříjemné. Když nakonec začala usínat, lékařka se pokusila dát jí smrtící injekci, stará paní však znenadání vstala. V tom okamžiku ji její rodina pomáhala držet a lékařka jí rychle dala injekci s jedem, který ji zabil.
Přestože v režimu euthanasie v Nizozemí dochází k všelijakým hororům, toto bylo zjevně přece jen trochu moc a státní zástupce lékařce veřejně vytknul, že se ženy, než ji zabila, nezeptala, zda si skutečně přeje zemřít. Je však třeba říci, že ve dvou dřívějších případech byli v Nizozemí lékaři trestně stíhaní za zločiny související s euthanasií nakonec obvinění zproštěni. Jak známo, je neobyčejně obtížné posoudit skutečné přání oběti, když už je mrtvá.
Evropský soud pro lidská práva projednává případ euthanasie
8. ledna 2019 (Alliance Defending Freedom) – Evropský soud pro lidská práva (ESLP) souhlasil s projednáním případu Toma Mortiera. Belgické úřady se případem pana Mortiera odmítly zabývat, což znamená, že ESLP je pro něj jedinou šancí, že se dočká spravedlnosti za ztrátu matky. Lékař, který jí podal smrtící injekci, aniž by informoval rodinu, je jedním z nejvyhlášenějších zastánců euthanasie.
„Vítáme rozhodnutí soudu projednat tento precedentní případ týkající se práva na život, zejména ve vztahu k nejzranitelnějším členům společnosti. Mezinárodní právo takzvané ,právo na smrtʼ nikdy nestanovilo. Naopak nepřetržitě potvrzuje právo na život, a to právě v případě těch nejzranitelnějších mezi námi. Pohled na smutná fakta tohoto případu odhaluje lživost tvrzení, že euthanasie je pro společnost dobrá,“ uvedl Robert Clarke, ředitel evropské divize organizace ADF International, který Toma Mortiera před soudem zastupuje.
„Trest smrti“ pro dvouleté dítě: britský soud dovolil odpojení od přístrojů proti vůli rodičů
LIVERPOOL, 21. února 2018 (LifeSiteNews) – Britský vrchní soud v úterý rozhodl, že nemocnice může odpojit malé dítě od plicního ventilátoru v rozporu s přáním jeho rodičů. Nemocnice u soudu prohlásila, že nechat jednadvacetiměsíční batole naživu by bylo „nelaskavé, nespravedlivé a nehumánní.“
Alfie Evans, syn Thomase Evanse a Kate Jamesové, trpí podivnou nediagnostikovanou chorobou. Je v kómatu a má záchvaty, ale reaguje na podněty rodičů. Thomasovi je 21 a Kate 20 let. „Mému synovi jsou dva roky a odsuzují ho k trestu smrti,“ řekl Thomas Evans po rozsudku. „To je strašné. Chtějí, aby zemřel v pátek, a ani nám nedovolí nechat ho zemřít doma.“ Rodina Evansova se podle zpráv v britských médiích může odvolat.
Dětská nemocnice Alder Hey bojuje za odpojení podpory Alfieho životních funkcí, přestože ho rodiče chtějí dát převézt soukromou leteckou záchrankou do nemocnice Bambino Gesù v Římě.
Další dítě ohrožené euthanasií
V srpnu loňského roku jsme psali o malém Alfiem Evansovi, o jehož život bojují rodiče s liverpoolskou nemocnicí, která ho chce odpojit od přístrojů a tím ukončit jeho život: http://www.duseahvezdy.cz/2017/08/21/dalsi-charlie-gard/
Boj dosud neskončil, a stejně jako v případě Charlieho Garda, i tentokrát se zdá, že se zdravotníci rozhodli kulturu smrti prosazovat hlava nehlava. Stejně jako u Charlieho, i tentokrát nabídla vatikánská nemocnice Bambino Gesù, že Alfiemu poskytne péči, a i tentokrát zdravotníci odmítají dovolit Alfieho převoz. Lékaři z Bambino Gesù dokonce navrhli operaci, která Alfieho sice nevyléčí, ale umožní mu snáze dýchat a přijímat potravu. To by výrazně zlepšilo jeho život na další, blíže neurčené období, během něhož by se možná mohla najít léčba. Angličtí lékaři přesto tvrdí, že další léčba je „nežádoucí“, a soudně se domáhají, aby byli Alfieho rodiče zbaveni práva o něm rozhodovat a zdravotníci mohli jeho život ukončit.
Berlínská arcidiecéze pro potraty!
_1.jpg)
Arcibiskup Koch
Arcibiskupství v Berlíně se octlo pod palbou kritiky, protože na svých webových stránkách zveřejnilo brožuru o sexuální pedagogice, kterou poctil úvodním slovem samotný arcibiskup Heiner Koch. Nezletilé dívky jsou zde přímo vyzývány k potratu, když nechtěně otěhotní, dokonce s uvedením adres lékařů, kteří zákrok provedou. Brožura byla zkoncipována na pracovní schůzce katolických sexuálních pedagogů berlínské arcidiecéze v únoru r. 2016. Arcibiskup Koch v předmluvě píše, že prý je nutno „seznámit čtenáře s rozdílnými názory na sexualitu“.
To vyvolalo protesty katolíků, kteří reagovali různými peticemi. V jedné z nich můžeme číst: „Arcibiskupství Berlín musí konečně přestat dávat mládeži rady, kde a jak provést potrat.“ Tiskový mluvčí arcidiecéze Stefan Förner odpověděl mimo jiné: „Vyvodili jste z textu falešné závěry, my pouze předkládáme výsledky pracovní schůzky katolických sexuálních pedagogů….“ Arcibiskupství dále vysvětluje, že prý obecně jsou otázky práce s dětmi a mládeží vždy diskutovány na principu křesťanského hodnotového systému, nelze ale se izolovat a ignorovat právní kontext, který vyznívá jinak. Tady prý ochrana lidského života od okamžiku početí není k dispozici a s tím nutno počítat.
Charlie Gard zemřel
Jedenáctiměsíční Charlie Gard, o jehož život statečně bojovali jeho rodiče i obhájci života z celého světa, zemřel 28. července poté, co nemocnice odpojila jeho ventilátor.
Naděje na okamžik svitla ještě v červenci, kdy po protestech a intervencích z mnoha stran, včetně amerického prezidenta a papeže, soud dovolil, aby Charlieho vyšetřil americký specialista, který se zabývá experimentální léčbou dětí s mitochondriální poruchou, jíž trpěl i Charlie. Ukázalo se, že je pozdě: jak si veřejně postěžovali Charlieho rodiče, kdyby Charlie tuto možnost dostal na jaře, mohl být dnes možná zdráv. Nedošlo k tomu proto, že britská nemocnice Great Ormond Street Hospital, v níž se léčil, podala žalobu, v níž se domáhala svolení soudů s odpojením přístrojů. Právě tyto soudní průtahy způsobily ztrátu vzácného času.
Dítě jako majetek státu
I mnozí nevěřící a lidé, kteří se o ochranu života nijak zvlášť nezajímají, zaznamenali v posledních dnech tristní výsledek dlouhé právní bitvy o život desetiměsíčního Brita Charlie Garda, který trpí vzácnou degenerativní chorobou. Ačkoli jeho rodiče sehnali peníze na experimentální léčbu ve Spojených státech, nemocnice Great Ormond Street Hospital, v níž Charlie leží, podala před několika měsíci žalobu, jíž se domáhala povolení odpojit Charlieho od přístrojů a tak ukončit jeho život. Britské soudy a posléze i Evropský soud pro lidská práva daly zapravdu zdravotníkům a rozhodly, že Charlie musí „důstojně zemřít“, což má údajně být „v jeho nejlepším zájmu“. Zdůvodnění britského soudce Francise stojí za to ocitovat: „I když rodiče mají rodičovskou odpovědnost, přednostní kontrola je svěřena soudu, který svůj nezávislý a objektivní úsudek uplatňuje v nejlepším zájmu dítěte.“ Pokud měl dosud někdo nějaké pochybnosti o tom, že v dnešní Evropě jsou děti majetkem státu – a to až po právo ukončit jejich život –, v tomto rozsudku to stojí černé na bílém.
Poté, co se v souvislosti s případem rozpoutala celosvětová smršť protestů obhájců života včetně internetové petiční akce, přistoupila nemocnice alespoň na to, že exekuci, která se původně měla konat 30.6., odloží, aby rodina měla více času se s Charliem rozloučit. K ukončení jeho života do okamžiku, kdy vznikají tyto řádky (5. července 19.00), nedošlo. Vatikánská nemocnice Bambino Gesù nabídla Gardovým, že Charlieho přijme a v tomto smyslu se také obrátila na Great Ormond Street Hospital. Ředitelka nemocnice Mariella Enoc k tomu uvedla: „Víme, že jde o beznadějný případ a že účinná léčba neexistuje. Jsme s rodiči v modlitbě, a budou-li si to přát, jsme ochotni přijmout jejich dítě na zbytek života, který mu bude dáno ještě prožít.“ Great Ormond Street Hospital nabídku odmítla; britská premiérka Theresa Mayová, kterou jménem Charlieho rodičů interpelovala poslankyně za Labouristickou stranu Seema Malhotra, odpověděla, že „si je jistá, že nemocnice zvážila a bude vždy zvažovat každou nabídku nových informací v zájmu prospěchu beznadějně nemocného dítěte“, a ač vyjádřila soucit s rodiči, intervenovat odmítla s poukazem na proběhnuvší soudní řízení.
Kardinál Burke o Maltézském řádu: „Všechno to vypadá velmi podezřele.“
V rozsáhlém rozhovoru pro portál InfoVaticana kardinál Raymond Leo Burke odpovídá na otázky týkající se dubií, možné formální korekce papeže, krize v Maltézském řádu a tajemného milionového daru, prvních měsíců prezidenta Trumpa v úřadu a dalších problémů.
Dubia a čtyři kardinálové
Proč jste vy čtyři kardinálové dubia zveřejnili? Jaký byl hlavní důvod?
Kvůli tomu, že v Církvi existuje příliš velký zmatek v určitých zásadních otázkách souvisejících se základním mravním ideálem, se svatým přijímáním a správnou dispozicí, v němž je k němu možno přistupovat, a s nerozlučitelností manželství.
Existuje mnoho zmatku. Především jsme požádali Svatého otce, aby tyto zásadní otázky vyjasnil. V dubiích jsme se omezili na tyto čtyři otázky a nedostali žádnou odpověď. Mnoho lidí nám říkalo: „Ale proč vy kardinálové neděláte, co máte, a nehlásáte v těchto záležitostech jasné učení?“ Věděli jsme tedy, že musíme udělat něco, aby to lidé pochopili. Měli jsme v úmyslu provést to co nejlépe, snažili jsme se dostat ze Svatého otce vedení, které teď Církev potřebuje.
Také kvůli tomu, že zmatek je nebezpečný a se zmatkem přicházejí rozdělení. Kněží proti kněžím a neshody mezi příslušníky Církve v takových otázkách, jako je přijímání svátostí za situace, kdy člověk žije v nějakém mimomanželském svazku nebo v neplatném manželství… Dokonce vidíme neshody mezi biskupy, a tak by tomu nemělo být… Pro Církev to není dobré.
