Navedení k životu zbožnému XIX.: Jak sluší vykonati generální zpověď

Sv. František Saleský

Hle, Filotheo, takto jsem ti tedy předložil látku k rozjímáním, která jsou potřebna, abychom provedli svá předsevzetí. Až je všechna vykonáš, srdnatě jdi a se vší pokorou vykonej svou generální zpověď; ale prosím tě, aby ses nedávala másti žádnými strachy. Škorpion jest jedovatý, když žahne člověka; ale když se rozpustí v oleji, bývá lékem proti vlastnímu svému užehnutí.

Podobně hřích nám dělá hanbu, když se ho dopouštíme; ale když se obrátí ve vyznání a v kajícnost; činí nám čest a je spasitelný. Zkroušenost a zpověď jsou tak krásné a mají tak líbeznou vůni, že zahlazují ohyzdnost hříchu a zapuzují puch jeho. Šimon, u něhož náš Pán byl hostem, když tam přišla Magdalena, pravil, že Magdalena je hříšnice. Ale Pán Ježíš řekl, že nikoliv, a nemluvil o jiném než o vůni kajícnosti, jež se od ní rozlévala, a o její veliké lásce.

Jsme-li opravdu pokorni, Filotheo, tenkráte budeme svého hříchu litovati nesmírně, protože jsme jím urazili Boha; ale bude nám milo a příjemno žalovati hřích svůj na sebe, protože tím se děje Bohu čest. A když můžete lékaři dobře vypovědíti nemoc, která nás trápí, bývá nám to jakýmsi ulehčením. Když přijdeš k svému duchovnímu otci, představ si, že jsi na Kalvarii pod nohama Ježíše Krista ukřižovaného a že drahá krev jeho teče na tebe, aby tě obmyla od veškerých nepravostí tvých. Neboť ačkoliv na kajícníky neteče ve zpovědnici sama krev Kristova, přece svlažují je tam hojně zásluhy té drahé krve, která byla vylita za nás. Otevři tedy dokonale své srdce, aby zpovědí z něho vyšly všecky hříchy, a touž měrou, kterou z něho budou vycházeti hříchy, budou tam vcházeti zásluhy utrpení Páně a naplní tvé srdce požehnáním.

Ale pověz na sebe opravdu všechno, prostě a upřímně a upokoj tentokráte své svědomí co nejlépe, abys pak byla navždy klidna. A když se dobře ze všeho vyznáš, poslouchej pozorně naučení a nařízení služebníka božího, řkouc z hlubokosti srdce svého: „Mluv, Hospodine, neboť slyší služebnice tvá.“ (1. Král. 3,9) A zajisté, Filotheo, poslouchajíc kněze, slyšíš Boha samého, jenž řekl svým náměstkům: „Kdo vás slyší, mne slyší.“ (Luk. 10,16) Potom vezmi do ruky následující prohlášení, které bude jako závěrkem tvé zkroušené zpovědi, ale které před zpovědí musíš dobře uvážiti a promysliti. Čti je pozorně a se zkroušeností co možná největší.

Sv. František Saleský, biskup Ženevy a učitel Církve

Přeložil Msgr. ThDr. Karel Vrátný

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *