Monthly Archives: Říjen 2012
Proč jsem katolík
G. K. Chesterton (1914)
Úvodník v jednom deníku se nedávno věnoval nové Prayer Book, aniž by o ní mohl říct něco zvlášť nového. Věnoval se totiž především tomu, aby po devítisté devadesáté deváté tisící opakoval, že to, co obyčejný Angličan chce, je náboženství bez dogmat (ať už je to cokoliv) a že disputace o církevních věcech jsou plané a neplodné na obou stranách. Jenže jakmile si autor uvědomil, že tímto rovným odsouzením obou stran mohl projevit jakýsi malý ústupek či uznání naší straně, rychle se opravil. Dál totiž uvedl, že je sice špatné být dogmatický, ale zůstává podstatné být dogmaticky protestantský. Naznačil, že běžný Angličan (užitečný to tvor) byl vcelku přesvědčený, že nehledě na jeho aversi vůči všem náboženským odlišnostem, bylo nezbytné, aby se náboženství dál lišilo od katolicismu. Je přesvědčen (tvrdí se nám), že „Británie je tak protestantská jako je moře slané“.
S pohledem uctivě upřeným na protestantismus pana Michaela Arlena nebo pana Noela Cowarda nebo na poslední jazzový taneční večer v Mayfair nás může pokoušet otázka: „Když sůl pozbude chuti, čím bude osolena?“ Jelikož ale z té pasáže můžeme usoudit, že Lord Beaverbrook i pan James Douglas, pan Hannen Swaffer a všichni další jsou pevnými a neústupnými protestanty (a jak víme, protestanté jsou proslulí svým důkladným a rozhodným studiem Písma, v kterém jim nepřekáží ani papež ani kněží), můžeme si dokonce dovolit vyložit toto rčení ve světle méně známého textu. Můžeme se domnívat, že když přirovnali protestantismus k mořské soli, možná jim bleskla hlavou vzdálená vzpomínka na jinou pasáž, v níž ta samá autorita promluvila o jediném a posvátném zdroji živé vody, který dává životodárnou vodu a skutečně hasí lidskou žízeň, kdežto všechna ostatní jezera i kaluže se liší tím, že ti kdo se z nich napijí, budou znovu žíznit. To se občas stává těm, kdo dávají přednost pití slané vody.
Co pan kanovník neřekl….
Radomír Malý
Docent církevních dějin a kanovník kapituly Všech svatých na pražském Hradě dr. Tomáš Petráček napsal na internetový portál ChristNet.cz článek pod titulem „Druhý vatikánský koncil – náčrt předběžné bilance“ (1. díl, 2. díl). Článek si vyžaduje z naší strany zaujetí stanoviska.
Nejprve ale u příležitosti 50. výročí zahájení Druhého vat. koncilu (dále jen DVK) bude dobré si připomnenout, že současné postoje katolíků se dělí do tří skupin:
V první jsou ti, kteří argumentují „hermeneutikou kontinuity“, jak o ní hovoří současný papež Benedikt XVI. Podle nich se vlastně nic mimořádného nestalo, DVK pokračoval zcela v linii předchozích koncilů a nauka Církve zůstává pořád tatáž.
Ano, kontinuita platí samozřejmě v oblasti definovaných článků víry. Koncil tady nic nového neřekl, neboť sám se prohlásil za pastorační a nikoli věroučný – a tam, kde jeho dokumenty hovoří o věroučných tématech, setrvává v rovině dosavadních definicí. Ve věrouce a mravouce skutečně kontinuita DVK s předchozími vyjádřeními magisteria existuje. To ale neplatí v rovině orientace, vztahu Církve ke svému okolí, což mimochodem s věroukou a mravoukou přinejmenším souvisí. A tady nikdo neoddiskutuje, že došlo ke změně, ano, dokonce ke zlomu, což ani papež nepopírá. Stalo se tak zejména v oblasti vztahu ke křesťanům jiných vyznání, k nekřesťanským náboženstvím, zejména k judaismu, a k náboženské svobodě.
Závažnou otázkou je, bylo-li to dobře nebo špatně. A jsme u dalších dvou skupin. Jedna, k níž patří i doc. Petráček, tvrdí to první, druhá zase opak.
Rozhlédnutí 2012/10/14
Sv. Lukáš Evangelista
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, tento týden zahajuje 20. neděle po Svatém Duchu. V týdnu si připomínáme svátky a památky sv. Terezie od Ježíše (15), sv. Hedviky Slezské (16) a sv. Lukáše Evangelisty (18). Příští týden otevře 21. neděle po Svatém Duchu.
Z akcí připomínám především pro-life konferenci Nejmenší z nás a Prezidentské hovory (obojí 18) a 2. kolo senátních voleb (19-20).
Ve věci pronásledování křesťanů doporučuji vašim modlitbám křesťany Středního východu, jakož i nešťastníky, kteří je pronásledují.
Slovo k volbám
Dnes odpoledne začínají krajské volby a první kolo voleb senátních. K volbách senátním jsem vydal speciální přehled. Ke krajským volbám ho dělat nebudu, neboť vytvoření takovéhoto přehledu je mimo mé síly a možnosti. Rád bych vám ale připomněl to, co zde bylo napsáno už dříve a co platí v každých volbách. Slovy biskupa Paprockého:
„Hlasem pro kandidáta, který podporuje jednání či akce, které jsou svojí vnitřní podstatou zlé a těžce hříšné, se volič stává jeho morálním spoluviníkem a vážně ohrožuje věčnou spásu své duše.“
A nedejte se mýlit tvrzeními, že na krajské úrovni jde pouze o krajská témata a nikoliv o témata celostátní. V krajských volbách se hraje o klíčové finanční prostředky pro strany (které se pak používají pro činnost strany celostátní) a o prestiž a vliv stran. Proto je nezbytné říci, že strany, které jsou pro křesťanského voliče ze své podstaty nevolitelné „na celostátní úrovni“ (z těch nejdůležitějších zelení, komunisté, piráti, sociální demokraté, VV), musí zůstat nevolitelné i na úrovni krajské a komunální.
Posvátné krávy církevní hierarchie
V této krátké glose bych chtěl poukázat na prohlášení čtyř českých a moravských biskupů a na interview arcibiskupa Müllera, ve kterých je kladen důraz na věci, které nenáleží k nauce církve ohledně víry a mravů.
Členové stálé rady Stálé rady České biskupské konference, pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP, olomoucký arcibiskup Jan Graubner, ostravsko-opavský biskup František Lobkowicz a plzeňský biskup František Radkovský, vydali 3. října 2012 Prohlášení k nastávajícím volbám[i]. Prohlášení je velice nekonkrétní a jeho čtenář se z něj akorát tak dozví, že by měl být odpovědný, jít k volbám a dát svůj „hlas ve prospěch demokracie a svobody“. Ale o to mi tu tak ani moc nejde. I když by pochopitelně křesťané měli jít k volbám (tam, kde je nějaký aspoň částečně přijatelný kandidát), a dát hlas ve prospěch dobra, ne tedy demokracie o sobě samé.
Senátní volby – přehled s pár radami křesťanským voličům
První kolo senátních voleb proběhne na třetině území ČR (ve 27 obvodech) spolu s krajskými volbami 12.-13. 10. 2012. V obvodech, kde v prvním kole nezíská nikdo více jak 50 % hlasů (což bude asi drtivá většina), se uskuteční o týden později druhé kolo, do nějž postupují dva kandidáti s největším počtem hlasů. Zde je základní přehled všech zaangažovaných volebních obvodů s několika postřehy, radami a doporučeními.
Pavel Bělobrádek reaguje
Reakce předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka na článek Pavel Bělobrádek: My opravdu, ale opravdu nejdeme s každým. Zveřejněno s jeho svolením:
Nazdar Ignáci.
1. popíráš svoje vlastní slova. Napadneš, že není pravda, že nejdeme s každým za každou cenu a vzápětí to popřeš, protože napíšeš se „skoro každým“. Buď tvé slovo ano, ano, ne, ne. S komunisty nikdy nejdeme, tedy nejdeme s každým, takže to laskavě nezpochybňuj. Navíc hovořím o vládě, nikoli o společné kandidátce, ale to už je věc marginální.
2. zcela se ohrazuji proti nepravdivému tvrzení I. Pospíšila, že tvrdím, že „bioetická témata nejsou na krajské úrovni důležitá“. To jsem neřekl a jedná se příkladnou manipulaci s mými slovy.
3. Na tom, že senátní volby jsou volby celostátní se právě neshodneme. Rozdíl mezi sněmovními a senátními volbami je evidentní.Volí se jen v 1/3 okrsků a v každém může kandidovat různá koalice, či nezávilí kandidáti, jedná se o jednu osobu, která kandiduje. Nehledě k dalším argumentům, včetně jiného volebního systému.
4. pan Rabas není náš kandidát, pouze sami nestavíme svého kandidáta a vyjádřili jsme mu podporu v rámci krajské koalice, stejně jako oni podporují našeho kandidáta v Litoměřicích Dr. Říhu, který ve svém životě prakticky ukázal boj proti interrupcím. A jeho zase podporují zelení, přestože mají jiný program. To, že pan Rabas podporuje euthanásii jsem nevěděl, pokud vím, SZ ji vždy odmítala.
5. Takže Ignáci, není to náš kandidát, aby bylo jasno! Na volebních lístcích název naší strany nebude. Tvůj názor na kandidáty je zajímavý, ale neměříš všem stejně.
6. Bezcharakternost strany? Nevidím jediný důvod k této jedovaté a nenávistné poznámce. Každopádně to, že někteří kritici KDU-ČSL se holedbají svým křesťanstvím a neštítí se v propagandě proti KDU-ČSL a jejím kandidátům, popř. kandidátům, které podporuje, použít lež, je smutným faktem. Zatím jsem si na to ale nezvykl. Ale to patří do jiného příběhu, zcela lživá výzva zrovna přišla nám, signatářům stop genocidě!
7. Za naprosto nefér považuji napsat, že jsem doposud nezareagoval, když píši odpověď 9 hodin po obdržené zprávě na FB. Žádným emailem jsem výzvu nedostal a nepatřím k lidem, kteří většinu dne tráví na internetu, natož na D a H. Navíc vrcholí kampaň. Takže dát pod článek, že jsem dostal možnost odpovědět a zatím to neudělal bezprostředně po jeho zveřejnění, je podivné.
8. Ano nepůjdeme s každým, rozhodně nepůjdeme s komunisty do vlády, ani do krajských rad, ani s jejich tichou podporou, rozhodně za mého vedení nebudeme dělat předvolební koalici se zelenými a ČSSD. Pokud i to znamená, že jdeme s každým, pak nelze než obrátit oči k obloze…
O Odvaze k životu a volbách s Pavlem Horáčkem
Pavel Horáček
Duše a hvězdy vám přináší rozhovor s místopředsedou Mladých křesťanských demokratů Pavlem Horáčkem, organizátorem brněnské verze pro-life pochodu Odvahu k životu a kandidátem za KDU-ČSL ve volbách do jihomoravského krajského zastupitelstva. Otázky kladl Ignác Pospíšil.
Jak jste jako organizátor spokojený s tím, jak se v Brně zaběhl pochod Odvahu k životu?
Pochod se bude na konci října konat už po sedmé a já mám obrovskou radost, že se stal už tradicí a že na něj lidi už chodí pravidelně. A že na něj chodí desítky lidí a ne třeba stovky, to si myslím, že vůbec nevadí. Důležité je, abychom na něj pořád chodili, aby se na to nezapomnělo, abychom lidi dokázali oslovit a dát jim ty informace.
Pavel Bělobrádek: My opravdu, ale opravdu nejdeme s každým
Pavel Bělobrádek
Pan Bělobrádek, předseda KDU-ČSL, poskytl rozhovor pro ChristNet.cz, ve kterém hodnotí své předsednictví a vývoj KDU-ČSL v poslední době. Zajímavé je, jak mluví o tom, že se mu nepodařilo rozbít klišé, že lidovci jdou s každým. Problém je v tom, že to žádné klišé není a že lidovci pod vedením Bělobrádka opravdu jdou skoro s každým a křesťanství i křesťanskodemokratické ideály přitom letí do škarpy. Posuďte sami.
KDU-ČSL uzavřela v krajských volbách tři předvolební koalice se Stranou zelených a čtvrtá nevznikla jen z jediného důvodu, který ovšem nemá s křesťanskými ideály nic společného: podpora drancování Šumavy je pro jihočeské lidovce až příliš důležitý bod programu, aby se jí byli ochotni vzdát…
Nicméně pan Bělobrádek tvrdí, že bioetická témata nejsou na krajské úrovni důležitá. S tím sice nesouhlasím, ale OK, nechme to tentokrát být a podívejme se na úroveň senátní. Snad se shodneme, že Senát je úroveň celostátní a bioetické otázky se v něm probírají. Jakého to kvalitního kandidáta podpořila KDU-ČSL v okrese Chomutov?
