Katolík a Panna Maria
Jednou, nedlouho po vysvěcení na kněze, jsem zastupoval v jedné farnosti na Slovensku. Měl jsem také za úkol navštívit dětský domov. Bylo to poprvé v životě, co jsem se setkal s takto postiženými dětmi. Překvapilo mne, že na otázku, zda vědí, že mají maminku, většina z nich odpověděla, ano. Ačkoliv někteří z nich svou matku neznali a někteří ji možná nepoznali jako láskyplnou maminku, většina z nich si byla vědoma toho, že ji mají. Bohužel, ne vždy máme toto vědomí my, katolíci. Pro některé se zdá být mariánská úcta něčím dodaným, nějakým přílepkem k víře v Ježíše Krista, něčím nepodstatným. Nebo je to mariánská úcta jen vnější, bez vědomí, že Panna Maria je mou skutečnou matkou v řádu milosti a bez vydanosti a poslušnosti jí.
Truchlící Maria
Od protestantů slýcháváme, že mariánská úcta je nebiblická. (Pomiňme zde nyní otázku, co tímto termínem „nebiblická“ protestanté vlastně myslí, a že celá katolická víra je biblická, ovšem v katolickém chápání Božího Zjevení.) Proto se při styku s nimi někdy my katolíci jaksi stydíme přiznat se ke své Matce a z falešného ohledu o ní nemluvíme nebo nevyjadřujeme svou lásku k ní vnějším způsobem. Tento postoj pak někdy proniká i do našeho osobního života víry v rámci katolické církve. Z druhé strany se můžeme setkat i s určitými osobnostmi protestantského světa, které velmi specifickým způsobem, často velmi blízkým katolickému chápání, vyjadřují svůj vztah k Bohorodičce. Např. protestantský pastor židovského původu R. Wurmbrand měl v komunistickém vězení v Rumunsku zvláštní zážitek, při kterém si uvědomil, že „Marie všechno vidí“ a komentoval to slovy: „Byl to pravý opak toho, co jsem si o matce Pána myslel … Je to divné, zdaleka mne to nepohoršuje, cítím se velice dobře a vím, že je to tak.“ (R. Wurmbrand, Vězeňské zdi kdyby promluvily, s. 43n.)
Když Ježíš umíral na Golgotě, řekl učedníkovi (Janovi): „Hle, tvá matka.“ (J 19,27) Slova adresovaná v tomto konkrétním historickém okamžiku Janovi, byla však také určena každému Ježíšovu učedníkovi, každému křesťanovi. Neobstojí názor, že zde Ježíš chtěl především vyřešit materiální starosti své matky a že šlo o to, aby ji Jan přijal do svého domu, aby měla kde bydlet. Písmo sv. praví, že ji přijal „eis ta idia“ (ř.), „in sua“ (lat.), tedy doslova „do sebe“, do svého nitra. Proto papež Benedikt XVI. vyzývá: „Stejně jako svatý Jan ji přijměme no nitra svého vlastního srdce“ (Homilie, 15. 5. 2005). „V Janově osobě označil za její děti všechny lidi … To byla poslední slova Synova k ní! Posledních pokynů, které nám dávají drazí ve chvíli smrti, si hluboce vážíme a nikdy nám nevymizí z paměti.“ (Sv. Alfons M. de Liguori).
Kdo se Ježíše rozhodl následovat, nemůže to činit bez pomoci Jeho Matky, kdo se zrodil z vody a Ducha a je Božím dítětem, nemá jen Otce – Boha, ale také Matku – Pannu Marii. Ježíš byl prvorozeným synem Panny Marie podle těla, my jsme jejími druhorozenými dětmi podle ducha. A nejsme na tom tak, jako dítě v dětském domově, které sice matku má, ale ta ho možná nemiluje a ono ji osobně nezná. Matka Maria miluje všechny lidi a všichni ji mají poznat a opětovat jí svou lásku. Proto zdůrazňují učitelé církve a světci, že kdo nectí Pannu Marii, je v nebezpečí věčné záhuby, a že „kdo miluje Marii, setrvá“ v Boží milosti (sv. Jan Berchmans).
Proč je tak důležité, aby každý katolík přijal Pannu Marii jako svou matku? Jde o samou podstatu vnitřního života. Pokud má v nás žít a růst Kristus, není to možné bez Jeho matky. Jako ona Ho počala a zrodila, tak to stále činí v lidských duších. Sv. Ludvík Maria de Montfort říká, že nelze Ježíše od Marie oddělit a jelikož jsme údy Kristovými, musela nás ona zrodit, protože žádná matka nerodí jen hlavu, ale celé tělo. Ona má za úkol „formovat v nás Krista“, ona je „forma Dei“. Proto sv. Ludvík mluví nejen o přijetí Panny Marie za svou Matku, ale ještě radikálněji o „otroctví Panně Marii“. Po něm tuto myšlenku rozvinul a ještě hlouběji vtělil do praktického života především sv. Maxmilián Maria Kolbe. (Otroctví Panně Marii však žili mnozí další světci a světice již před sv. Ludvíkem a po něm. Z mnohých jiných osobností moderní doby můžeme připomenout především Martu Robin a papeže Jana Pavla II., kteří také žili v tomto duchu.) Otroctví, chápané v pozitivním slova smyslu, je zde úplné odevzdání se Boží Matce, bez výhrad. Není to jen postoj služebníka, který má stále jistou autonomii svého osobního života, má svůj majetek a očekává odměnu za svou práci. Otrok zcela patří svému Pánu (Paní), nečeká odměnu a nemá nic svého, ani v řádu vnějším, hmotném, ani v řádu milosti. Sv. Ludvík říká, že pokud se takto odevzdáme Neposkvrněné, jistě dojdeme ke spáse a ona nás přetvoří v světce a „apoštoly posledních časů“. Protože je Neposkvrněná a úplně vydaná Bohu, nechce nic, jen to, co chce On, a proto se nemusíme ničeho obávat. Nepovede nás žádnou falešnou cestou. A protože má moc nad Satanem a jeho nohsledy, má moc uchránit a rozmnožit v nás Boží milost.
Proto je pro katolíka, který chce žít plně svou víru a chce dojít spásy, nutné žít v synovské poslušnosti a oddanosti Panně Marii. Tento vnitřní postoj se má také projevovat vhodným způsobem navenek, v měsíci květnu především účastí na májových pobožnostech. Ty sice patří „pouze“ do tzv. lidové zbožnosti, nicméně jsou výrazem plně katolického postoje lásky a úcty k Boží Matce, a kdo nectí Matku, nectí ani Syna. Kdo ji však správným způsobem ctí a miluje, pro toho platí tato prorocká slova: „Namísto otců budeš mít syny, učiníš je velmoži po celé zemi. Tvé jméno budu připomínat po všechna pokolení; proto ti národy budou vzdávat chválu navěky a navždy.“ (Ž 45,17-18)
Autorem obrazu Truchlící Maria je Giovanni Battista Salvi Sassoferrato (1609-1685).
[…] vyšlo na Duších a hvězdách. Share this:TwitterFacebookLike this:LikeBe the first to like this post. Příspěvek byl […]
„Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“ (Skutky apoštolů 4:11-12)
A co jako?
Vytrhávat texty z Písma, které jsme vám sestavili a sepsali umí kdekdo.
Já tu vaši protestantskou nenávist k Matce Boží chápu. Je to prubířský kámen, který spolehlivě rozliší ty, kdo uctívají Pána Boha v Pravdě (ne jediný, pochopitelně) a ty, kdo naslouchají satanovi, který Nejsvětější Pannu tolik nenávidí. Jen jděte za svým pánem, po smrti s ním budete mít úděl v pekle.
Já hlavně nechápu, proč byl tento citát sem zanesen – článku nijak neprotiřečí…
Vy jste něco sestavil nebo napsal?
Mám za to, že Písmo je od Boha, ne od lidí.
Nikdo z nás nemá důvod k nenávisti vůči Marii, matce Pána Ježíše. Co ale opravdu nenávidím (a teď mluvím za sebe) je odvádění pozornosti po Bohu toužících duší od jediného Spasitele, kterým je Ježíš Kristus, ten ukřižovaný. Jeho matka byla bezpochyby ženou víry, jak o tom můžeme číst v Bibli.
Naopak se tam nikde nedočteme, že bychom se měli Marii nebo komukoli jinému klanět a nazývat jí jmény jako „Nejsvětější Panna“ (sám v sobě je svatý jenom Bůh) nebo dokonce „Královna nebe“ a „Útočiště hříšníků“ – naším přímluvcem u Boha Otce je přece Ježíš sám. Pokud jste četl Zjevení Janovo, měl byste vědět, že když chtěl Jan kleknout před andělem, ten ho varoval, aby tak nečinil: (…sem jen služebníkem svého Pána….)
Pokud jde o satana, ten nenávidí každého z Božích dětí! Za sebe mohu prohlásit, že již nikdy více nemusím nazývat satana svým pánem, protože jsem se rozhodl následovat Krista. On je můj jediný Pán a Král a tak to bude navěky.
„Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky.“ (Janovo evangelium 10:27-29)
A jak jste na tom vy?
Katolíci vám napsali Písmo svaté. Pokud to nevíte, račte si osvěžit znalosti historie.
Koncil Katolické Církve potvrdil kánon Písma.
V které době bylo křesťanství náboženstvím knihy, že veškeré pravdy o Pánu Bohu jsou obsaženy v Písmu (naopak se v něm píše, že ne všechno, co Kristus Pán udělal a kázal, bylo zapsáno)?
Tudíž – přistupovat na váš princip „sola scriptura“ – samotné Písmo je nekřesťanské, zhoubné, zcestné a satanské.
Proto a jen proto nebudu vvracet vaše rouhání Pánu Bohu, když urážíte Matku Boží, Nejsvětější Pannu.
A proto
Svatá Boží Rodičko,
Svatá Panno panen,
Matko Kristova,
Matko církve,
Matko Božské milosti,
Matko nejčistší,
Matko nejcudnější,
Matko neporušená,
Matko neposkvrněná,
Matko lásky hodná,
Matko obdivuhodná,
Matko dobré rady,
Matko Stvořitelova,
Matko Spasitelova,
Panno nejmoudřejší,
Panno úctyhodná,
Panno chvályhodná,
Panno mocná,
Panno dobrotivá,
Panno věrná,
Zrcadlo spravedlnosti,
Trůne moudrosti,
Příčino naší radosti,
Stánku Ducha svatého,
Stánku vyvolený,
Stánku zbožnosti,
Věži Davidova,
Růže tajemná,
Věži z kosti slonové,
Dome zlatý,
Archo úmluvy,
Bráno nebeská,
Hvězdo jitřní,
Uzdravení nemocných,
Útočiště hříšníků,
Těšitelko zarmoucených,
Pomocnice křesťanů,
Královno andělů,
Královno patriarchů,
Královno proroků,
Královno apoštolů,
Královno mučedníků,
Královno vyznavačů,
Královno panen,
Královno všech svatých,
Královno počatá bez poskvrny hříchu dědičného,
Královno nanebevzatá,
Královno posvátného růžence,
Královno rodin,
Královno míru,
Orodu za nás u svého Syna!
Neřekl bych „sola scriptura“ (pouze písmo), ale „Scriptura et Spiritus“ (Písmo a Duch). Duch svatý nám může sdělovat o Bohu věci, které nejsou zapsané v Písmech. Ale nic nesmí být v rozporu s Písmem.
V pravdě, autorem Bible je Bůh, neboť „Veškeré písmo pochází z Božího ducha….“ 2. List Timoteovi 3:16, a On se také o své slovo stará, aby nebylo pokřiveno.
Pokud chceme řešit rouhání, pak musím napsat, že tahle vaše litanie, je nanejvýš rouhavá. Ukažte mi v Písmech, kde se mluví o tom, že by Marii patřily tituly, které jí zde udělujete a že by byla hodna takového oslavování.
Naopak, je zřejmé, že „Mariánství“ se objevilo už za Ježíšova života na zemi. A Ježíš se proti tomu vždy ohradil.
„Během jeho řeči jedna žena ze zástupu vykřikla: „Blaze lůnu, které tě nosilo, a prsům, jež jsi sál!“ On na to řekl: „Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je.“ (Lukáš 11:27-28)
„A zatímco ještě mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku, neboť s ním chtěli promluvit. Někdo mu řekl: „Pohleď, tvá matka a tví bratři stojí venku. Chtějí s tebou mluvit.“ On mu však odpověděl: „Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?“ Ukázal rukou na své učedníky a řekl: „Pohleď, má matka a mí bratři. Kdokoli plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr, má sestra, má matka.“ (Matouš 12:46-50)
Tato událost je popsána ještě jednou v Markovi 3:31-35.
V Písmě není zmínka o tom, že by Ježíš jakkoli vyvyšoval svoji matku, kromě toho, že ji ctil tak, jak mají být rodiče ctěni.
Všiml jsem si, že píšete na závěr: „(Maria) Oroduj za nás u svého Syna.“
To jste ale opravdu nepochopil evangelium. Marie nemusí orodovat za nás u Ježíše, naopak, Ježíš Kristus se za nás přimlouvá u svého Otce.
Nechápu, proč se tam někdo snaží nacpat Marii, která nemá se spasením ani smiřováním Božích dětí s Otcem co do činění, mimo to, že skrze ni přišel Spasitel na svět.
Samozřejmě, že jsem si všiml.
Nechápu, proč se někdo snaží stavět křesťanem, když jeho názory nemají s názory křesťana nic společného.
Už od dob apoštolských víme, že křesťané uctívali ostatky svatých, prosili je o přímluvu u Krista Pána, sloužili mše svaté a věřili v reálnou přítomnost, světili kněze, jáhny, ostiáře, biskupy, ctili svatého Petra a jeho nástupce, Písmo pro ně nebylo jediným zdrojem poznání Pravdy o Pánu Bohu, atd. atd. atd. atd.
Co vy nechápete, je jen váš problém, který nemá s křesťanskou tradicí co dělat. Jste subjektivista, řídíte se tím, co si vy sám vymyslíte a tím, co vám nějaký duch našeptá. Pokud byste používal rozum, dojde vám, že Duch svatý si nemůže protiřečit, tudíž nemůže si správnost výkladu Písma nárokovat ten, kdo tvrdí A, i ten, kdo tvrdí neA. Je to prosté – Bůh určitě nechce, abychom žili v omylu.
Proto nám dal Církev, která Písmo vykládá v autoritě Pána Boha.
Vás vaši duchové vedou do pekel, jak už jsem zmínil.
Vím, že se zapálenými evangelikály není rozumná diskuse možná. Protože rozum je luxus, který si nemůžete dovolit. Pokud byste rozum používali, přišli byste na to, že křesťanství nikdy nečerpalo jen z Písma (v prvních staletích nebyl ještě ustanoven jeho kánon, takže se z něj ani čerpat nemohlo – všechna evangelia vznikla až poté, co Kristus Pán odešel k Otci – tudíž informace, v nich obsažené, se předávaly ústně – tradovaly – tradice), ale i z ústní tradice a zvyků.
Nebudu dělat z Písma trhací kalendář a přistupovat na vaši zcestnou praktiku, kdy si vytvete pár veršů a podle své libovůle je pak vykládáte. Vás neřídí Duch svatý a je hříchem proti Němu něco takového tvrdit. Stačí na to jednoduchá dedukce – vaše výklady jsou v kontradikci k výkladům svatých Otců, Církve. Už jen proto jsou falešné a od zlého ducha.
Jistěže se Pán Bůh o Písmo stará a jistě byl inspirátorem svatopisců. Jenže, nebýt Katolické Církve, nevíte, které knihy do Písma patří, které jsou skutečně inspirované. To ona schválila jejich kánon – Církev se všemi těmi biskupy, kněžstvem, ostatky, mariánskou úctou, mší svatou, celibátem, bohatstvím. Nebýt této Církve Kristovy, nemáte v ruce nic, respektive jste v koncích, protože nevíte.
Tudíž – vy se tu opíráte o autoritu Katolické Církve, s níž ona sestavila Písmo svaté, abyste pak toto Písmo používal proti ní.
Dost absurdní.
Ale taková je každá hereze.
Mrzí mě, že si myslíte, jak jdete správnou cestou. Nejdete a jednou to poznáte.
Když dovolíte, dále se k vašim hloupostem vyjadřovat nebudu. Nedávají smysl, nejsou rozumné a nejsou pravdivé. Pokud bych viděl snahu uvažovat, rád s vámi povedu diskuse. Ale pro vás je asi rozum děvka ďáblova a studium historie luxus.
Nu, vaše volba. Fiat voluntas tua.
Dá se o Panně Marii mluvit též jako o učednici Páně? A je v pořádku používat pro ni též titul „Kristorodička“?
Pokud znáte Bibli, tak víte, že Panna Maria je velmi úspěšným přímluvcem u svého Syna. Jak dosvědčuje fakt, že na svatbě v Káni Galilejské ho přiměla k zázraku, který neměl v úmyslu vykonat. Takže pokud prosíme Marii, aby se za nás přimlouvala u Syna svého, činíme tedy správně to, k čemu nám Bible dává návod a příklad…
Věřím, že „sestavení“ Písma probíhalo pod Boží ochranou, aby se dochovalo po celou dobu milosti. Kdysi byla Bible knihou zakázanou – když říkáte, že to byla vše církev, kdo dal Bibli dohromady, jejím úsilím tolik Biblí shořelo? Jinak váš postoj k diskuzi moc nechápu a je mi líto, že nás považujete za hlupáky – pokud si myslíte, že nestudujeme Bibli a nebo taky historii, tak vás můžu ubezpečit, že tomu tak není.
Pavle, tahle debata asi opravdu nemá moc význam. Já už někam píšu jenom tehdy, když mě něco hodně vytočí a neovládnu se. Já jsem byl katolíkem asi do 20 let. Pak jsem si všiml rozporů a odešel. Dal jsem se ke Svědkům Jehovovým… Když mi bylo 26, poznal jsem, že jsem úplně stejně daleko od Boha, jako před šesti lety. Hledal jsem Boha dál sám a on se mi dal poznat, přijal jsem Pána Ježíše jako svého Spasitele a v Něm jsem svobodný. Poznal jsem, že Římskokatolická církev a Svědkové Jehovovi pracují vlastně na stejném principu: Organizace, která se staví na roveň Bohu, učí lidi vlastním naukám a prohlašuje se za jedinou pravou cestu ke spáse. Ale to je lež, Ježíš přece řekl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne.“ (Jan 14:6)
Pán s tebou bratře!
Třeba časem dostanete rozum a vrátíte se k pravé víře…
Pokud Vás tyto a další námitky skutečně zajímají a hledáte pravdu, zkuste si přečíst nějakou kvalitně sepsanou knihu, která Vám to vysvětlí. Dám Vám jeden tip – zkuste to a uvidíte: František Žák, Stručná katolická věrouka pro lid, díl 1. Už názvy oddílů knihy napoví: O pravé víře, O církvi, O podání a Písmě, O Bohu jednom v Trojici, čili začíná se apologetikou, což je nanejvýš vhodné. Když nic jiného, setkáte se možná poprvé se skutečně systematicky zpracovanou katolickou apologetikou a budete mít o čem přemýšlet, pokud ovšem přemýšlet skutečně chcete. Kdo upřímně hledá pravdu, ten ji také najde.
V každém příspěvku nadhazujete spoustu planých námitek vůči katolické Církvi a víře, které jsou nejméně tak staré jako protestanti samotní a ještě starší jsou jejich vyvrácení. Kdyby se tady mělo na každou jmenovitě odpovídat, napsala by se kniha. Proto Vás odkazuji na literaturu. Co se mariánské úcty týká, pak platí totéž, akorát literatura bude jiná, např. Petr Kanisius: Maria, nedostižná Panna a svatá Bohorodička, vydala MCM. Tam Vám vysvětlí i jak je to s těmi tituly, planými námitky z Písma sv. proti Panně Marii, kde se Panna Maria ve skutečnosti chválí.
Teď k těm Biblím: Církev nikdy nezakazovala číst Bibli v latině, příp. řečtině, která však nebyla tolik k dispozici, a to proto, že nehrozilo tolik, že ji budou číst kdejací samouci, kteří si z ní budou vytrhávat kdesi cosi, jako to děláte vy. Co někdy zakazovala, bylo čtení nekatolických překladů do národních jazyků pro lid, neboť dobře věděla, že nepoučený lid si z Bible vyčte všechny možné bludy, ať už věroučné, tak morální, a to je nanejvýš nebezpečné. Všimněte si, že neexistovali v historii bludaři (starověké bludy snad za bludy ještě považujete), kteří by se neodvolávali na Písmo. Když toto nebezpečí opadlo, zase Písmo sv. číst doporučovala. I o tomto se František Žák zmiňuje, pokud by Vám to nestačilo, dá se ocitovat, ale spíš si to najděte sám. Ta kniha se těžko kupuje, ale dá se půjčit v knihovně – např. na KTF UK.
Katolík má číst katolický překlad Písma s katolickým komentářem.
Právě proto, aby se předešlo mylným a falešným výkladům.
Přesně tak.
Necháváme si vykládat Písmo samotným Duchem svatým, protože On byl k tomu poslán. A ten nás učí:
Koloským 2,6-23
„Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána. V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky. Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filozofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu. V něm je přece vtělena všechna plnost božství; v něm jste i vy dosáhli plnosti. On je hlavou všech mocností a sil. V něm jste obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou; obřízka Kristova je odložením celého nevykoupeného těla. S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. Tak odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství. Nikdo tedy nemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete, nebo kvůli svátkům, kvůli novoluní nebo sobotám. To všechno je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus. Ať vám neupírá podíl na vykoupení nikdo, kdo si libuje v poníženosti a uctívání andělů, jak to v marné pýše své mysli viděl při svém zasvěcování. Takový člověk se nedrží hlavy, Krista, z níž celé tělo, pevně spojené klouby a šlachami, roste Božím růstem. Jestliže jste spolu s Kristem zemřeli mocnostem světa, proč si necháváte předpisovat: neber to do rukou, nejez, nedotýkej se – jako byste stále ještě byli v moci světa? Jsou to lidské předpisy a nauky o věcech, které se použitím ničí. Vydávají se za moudrost jako zvláštní projev zbožnosti, sebeponižování nebo tělesné umrtvování, ale nic neznamenají pro ovládání vášní.“
Tohle tapetování vážně postrádá smysl.
Ještě jedna věc: proč věříte, že sestavení Písma probíhalo pod Boží ochranou? Proč zrovna Bible? Proč ne třeba Korán nebo třeba pohádky bratří Grimmů? To by se Pán Bůh moc dobře nepostaral o to, aby lidé mohli poznat pravé náboženství, kdyby to záviselo v tom, že si prostě uvěří, že ta a tak kniha byla sepsána/sestavena pod Boží ochranou? Navíc odkud o tom Bohu vůbec víte – z Bible? Pak je to důkaz kruhem. Věříte, že sestavení Bible probíhalo pod ochranou Boží, kterého znáte díky tomu, že se o něm píše v Bibli… Nevidíte ty rozpory a nesmyslnosti, kam tento subjektivismus vede? Bůh musel pravé náboženství opatřit jistými vnějšími známkami, z kterých lze s jistotou poznat, jinak by to byl břídil a ne Pán Bůh.
Nevěřícně hledím na toto “ hašteření“, a napadá mne jeden kreslený vtip,který má pravdivý podtext: „Když se dvá hádají,třetí se směje.“…(V tomto případě satan)…
Vyrůstala jsem v katolické církvi,ale dlouho jsem měla pocit,že tam funguje orvelovské :“Všichni jsme si rovni,někteří jsme si rovnější“…připada jsem si totiž hříšnější něž ostatní děti ( protože jsem např.něco ukradla ve škole),ale knězi jsem se nevyzpovídala,protože jsem mu nevěřila,jako jsem měla nedůvěru k ostatním lidem( díky nepříjemné zkušenosti)….a tím,že jsem věděla,že je to špatně,protože nauka církve přikazuje něco jiné,a ačkoliv jsem nějak se snažila jako dítě uchlácholit,že Bůh o mém skutku ví,a já se právě ve zpovědnici rychle mlčky obracela s tím,co bylo nad rámec hříchů ze zpovědní brožurky, na Boha,jako že mu to v srdci vyznávám…ale stejnak se mi pocity vinny,že jsem to neřekla faráři,táhl celým mým dětstvím jako smrad..leželo to na mne jako balvan.který se mi stál „kámenem úrazu“..
Az jednou,za x let, jsem uslyšela mluvit Ježíše: NA MŠI SV.,prostřednictvím evangelia: a to jsem pochopila celou tu JEŽÍŠOVU POLITIKU :
„NE VŠICHNI,KDO MI ŘÍKAJÍ: PANE,PANE ,VEJDOU DO KRÁLOVSTVÍ NEBESKÉHO..“. a ukázál,že před Bohem je podstatná čistota srdce : “ JSTE JAKO OBÍLENÉ HROBY…UVNITŘ PLNÍ HNILOBY…“
„AMEN,AMEN PRAVÍM VÁM,CO JSTE UČINILI PRO TOHO NEJNEPATRNEJŠÍHO Z LIDÍ,MNĚ JSTE UČINILI“
Z čehož vyplívá,že pyšné srdce,byt dodržující správně doktrýny,se může míjeti cílem…proč by jinak Ježíš vznesl poznámku,zda najde víru na zemi,až se podruhé vrátí…..ano vyrůstala jsem v prostředí,které se zaměřovalo na formální aspekty náboženského života.ale na svědčení o LÁSCE nedošlo….PROTOŽE SAMI TU LÁSKU NEPOZNALI,PROTOŽE JI NEHLEDALI,protože si mysleli,že jí mají….takže závěrem:
NEJDŘÍVE musí proběhnout setkání s Ježíšem a až pak mohou následovat litanie ke všem svatým…NEJDŘÍVE JEŽÍŠ OSLOVUJE ČLOVEKA JMÉNEM,až pak přichází CÍRKEV….velmi často se stává to,že se člověk narodí do katolické rodiny, a je nucen podle toho jednat,pokud nechce do pekla…ALE TOTO NENÍ SVOBODA LÁSKY,KE KTERÉ NÁS POZÍVÁ JEŽÍŠ….“.A POZNÁTE JE PO OVOCI.“…“UČTE SE ODE MNE,NEBOT JSEM TICHÝ A POKORNÝ SRDCEM…“
…..což se o některých katolických bratrech tady říct nedá….zuřivě se snaží prezentovat to,v co věří,ale pokoj v duši-ten z některých komentářů nesrčí…“POKOJ VÁM“ zdraví Ježíš….
Veronika
Vrátili se sem letniční v jinem provedení, posledně to byly ty dvě a když neuspěly, poslaly jiné.
http://www.youtube.com/watch?v=25ndZuDdmT4&feature=related
Díval jsem se na tento dlouhý dokument. Teprve později při sledování jsem pochopil že jde o dílo protestantů:). Přesto ukazuje na to, že mezi katolíky je stále mnoho mariánských ctitelů dobrého způsobu. Protestantské zacházení s Písmem sv. je v této věci poněkud absurdní. (nedovedou odlišit úctyhodnou lásku k rodičce Boha (Theotokos) od nějaké pohanské „úcty“ k ženským „bohyním“ (že by Gaia či Demeter?). A (v druhé polovině dokumentu) argumetují Písmem svatým, ačkoliv, dle mého mínění, Církev takovýto problém nemá. Sv. otcové prvního tisíciletí vůbec takto s Písmem sv. zřejmě nepracovali. V sv. Liturgii sv. Jana Zlatoústého je zpěv „Čestnějšuju Cheruvim, slavnějšuju bez sravněnija Serafim, bez istlenija Boha Slova rodšuju, Suščuju Bohorodicu Ťa veličajem“ (ať už tento zpěv je z jisté doby, je součástí východní katolické liturgie). Už v prvotní Církvi přece bylo jasné, že „Artemis Efezská“ není „bohyně“!!!! Pohanské „panenské bohyně“ nemají s mariánským kultem nic společného.
…
Problém mariánského kultu spíše souvisí s úctou ke svatým, jako takovým. Kalvinismus toto prostě odmítá. A pak hledá všechny možné cesty, jak svoje teze dokázat. U lutheránství to není tak ostré (u starolutheránů existují i májové pobožnosti svého způsobu…)…Je otázka, zda se Církev mohla v tomto cca 1500 let
mýlit;)
…
Jinak. Jsem rád, že v dokumentu je vidět, jak otec biskup (Bomers?), s odkazem na otce biskupa Punta uveřejňuje pravost zjevení Matky Boží v Amsterodamu – „Paní všech národů“.
http://www.de-vrouwe.info/
Pax et bonum
Jan
http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=1711
Frafranciscusi, prosím, přehrajte si video ještě jednou a celé 🙂 !
Co říká Písmo:
-Bůh nás miloval a miluje tak moc, že v podobě svého Syna, Ježíše Krista, přišel na svět a zemřel za nás na kříži
-Ježíš vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž.
– jeden je Bůh a jeden Prostředník, člověk Ježíš Kristus
-zhřešíme-li, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista – ten se za nás přimlouvá
Co vyplývá z učení Církve:
-Marie se za nás přimlouvá u našeho přímluvce ???!
-Oběť Ježíše Krista je samotná pro naše spasení nedostatečná, nedokonalá a tedy de facto zbytečná ???????!!!!
-Boží Slovo, které Bůh vyvýšil nad své jméno není úplně pravdivé a správné, a proto Bůh lže nebo se mýlí ???????!!!!!!!
Z jakého důvodu by měl Ježíš posílat na zem Marii aby se zjevovala lidem, když sám řekl, že to nemá smysl? (viz Lukáš 16:27-31)
Miloši, video jsem si celé nepřehrával – nemám to zapotřebí. Moc dobře znám heretické názory na mariánskou úctu z knih, diskuzí, osobních rozhovorů… Nepředpokládám, že by video z tohoto hlediska přineslo nové „objevy“. Co se týče mariánských zjevení samozřejmě třeba rozlišovat pravá – Církví schválená a pochybná nebo zjevně falešná.
Ale již tu nesčetněkrát bylo řečeno, že není možno ohánět se Písmem sv. svévolně vykládaným v odtržení od učení Církve. Vy vůbec nechápete a nerespektujete to, co řekl Pán Ježíš Kristus (a co je v Písmu sv.), tedy „Jděte, učte všechny národy… a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal“ (Mat 28,19-20). Jakou máte jistotu, že zrovna Vy nebo vaši souvěrci znáte a zachováváte všechno, co přikázal Pán Ježíš apoštolům, když Vás nevedou nástupci apoštolů na čele s nástupcem apoštola Petra, kterým Pán Ježíš přislíbil vedení Duchem Svatým a dal jim moc rozvazovat a svazovat? Tedy jakou máte jistotu, že správně chápete Písmo sv.?
To, co uvádíte v první části „Co říká Písmo“, je pravdou. To, co uvádíte v části druhé „Co vyplývá z učení Církve“ jsou Vaše dedukce, které ovšem nejsou učením Církve nebo jsou nepřesným výkladem. Proto bych já Vám radil ještě jednou si přečíst odkazovaný článek, který vysvětluje učení Církve. Vy totiž autentické učení Církve v této otázce neznáte, na rozdíl ode mne, který znám základní protestantské námitky proti mariánské úctě.
Já zde nechci znovu začínat diskuzi, která k ničemu nevede (proto se tímto odmlčím). Ale odkaz jsem zde dal především proto, abych trochu vyvážil Váš odkaz na film obsahující heretické názory (nechápu, proč to Ignác schválil), aby tak nebyli jiní (nerozhodní, nepoučení) svedeni protestantským duchem. Ale většina těch, kteří tu již také diskutovali, má jasno a pochybuji, že film budou sledovat déle než 10 min.
Frafrancis: „Jakou máte jistotu, že zrovna Vy nebo vaši souvěrci znáte a zachováváte všechno, co přikázal Pán Ježíš apoštolům, když Vás nevedou nástupci apoštolů na čele s nástupcem apoštola Petra, kterým Pán Ježíš přislíbil vedení Duchem Svatým a dal jim moc rozvazovat a svazovat? Tedy jakou máte jistotu, že správně chápete Písmo sv.?“
Jakou mám jistotu, že zachováváme všechno Pán přikázal? Všechno nejspíš nezachováváme – jsme jen obyčejní hříšní lidé, kteří chybují. Zachovali jsme však to nejpodstatnější – přijali jsme spasení z milosti, skrze víru v Pána Ježíše Krista, který přišel v těle, byl za nás ukřižován a vstal z mrtvých. To zachováváme a tak můžeme Boha nazývat Otcem. A Duch Svatý, který byl dán každému křesťanovi, nám to DOSVĚDČUJE.
Podle nás Petr nemá nástupce, ale to už se řešilo tolikrát…
Když jsme u toho, zajímalo by mě jakou vy máte jistotu, že váš výklad Písma je správný, když někdy nemůžete shodnout na jednom?
Uvedu příklad: Konzervativní, tradiční katolíci mi často říkají, že nikdo nemůže být spasen mimo Římskokatolickou církev. Mám opačný názor, ale fajn. Zato jedna ekumenická katechetka mi verš z Jana 10:16 vykládala tak, že prý spasen může být i muslim nebo budhista…! To už se mi dělalo zle. Ještě horší pak bylo, když jeden kněz řekl, že „Bůh nakonec stejně všem odpustí a peklo zůstane prázdné“!
To je přece blud, za který někdo sám skončí v pekle…
Co bych dodal, pokud chce někdo poznat Boha, ať zapomene všechno, co jsem mu řekl. Ať zapomene na Katechismus. Ať si vezme Bibli nebo Nový zákon, čte a prosí Boha. Vždyť evangelium je radostná zvěst, ne tajemné proroctví! Nebylo napsáno pro theology a vzdělance, ale pro prosté lidi!
Je přece psáno: „Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem.“ (Jr 29:13)
„Pohleďte, bratří, koho si Bůh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano, vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic – aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem. Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením a vykoupením, jak je psáno: ‚Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.‘
(1K 1:26-31)
Jan19
25U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská.
26Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“
Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě. (Jan 19:27)
matka všech katolíků
Marie, matka Ježíšova ztratila svou víru v to, že Ježíš vstane z mrtvých, pokud by tomu skutečně věřila, což nevěřil nikdo, protože nikdo nešel k hrobu se podívat zda se skutečně naplnilo Písmo a to co říkal Ježíš, ale ženy ho šly balzámovat. Pokud by věřila, byla by první u hrobu a těšila se na zmrtvýchvstání svého a Božího Syna, ale ona truchlila, a nebyla schopna ani přijít k hrobu s ostatními ženami. Chápu ji, muselo to být hodně těžké, vidět umírat Božího Syna, Mesiáše a i když věděla jediná na 100% že je Boží Syn přesto ji to zlomilo natolik, že plakala pod křížem a musel ji podržet Ježíšův milovaný učedník, a tím řekl, že církev je jedna velká rodina, proto si říkáme bratři a sestry. Ale ani to, že byla matka Ježíše ji neubránilo její nevíře. Smrt Ježíše otřásla každým, i Mariíí.
Přesto si ji velice vážíme a ctíme, tak jak nás to učl Ježíš, ale nikdy jsme ji nepostavili na stejné místo jako má Boží Syn Ježíš.
Ano je nám učitelkou víry, protože i ona pochybovala, tak jako každý smrtelník….
Ehm – ono je někde v Bibli psáno, že věděla, že má Kristus vstát z mrtvých, aby mohla nevěřit? Mám za to, že ne…
Co to plácáte?
Asi si spolu s heretikem Halíkem myslíte, že „Co je bez chvění, není pevné,“ že?
Pěkná blbost.
Matka Boží věděla dobře, co se chystá – znáte ta slova o meči, který pronikne jejím srdcem – přesto plakala. Byla totiž člověk a na kříži reálně umíral její syn.
Pokud by pochybovala o slovech Krista Pána, nevěřila, že skutečně vstane, vlastně by si myslela, že je její Syn lhář. To se nám tu snažíte naznačit, nebo jak, veritasciniku?
Problém je v tom, že se běžně traduje, že Panna Maria byla první, se kterou se po svém slavném Zmrtvýchvstání Ježíš Kristus setkal. Není to sice v Písmu svatém, ale chápe se to tak ….také se říká, že když Panna Maria truchlila, přišel k ní ďábel a pokoušel ji slovy přibližně „Tvůj Syn nevstane.“(ale to není běžně šířený názor, na rozdíl od prvního) Což je dost morbidní pokušení k malomyslnosti a zoufalství. Maria však však víru ve Zmrtvýchvstání uchovala ve svém Neposkvrněném Srdci.
Pax
Jan
Teofile, co vám k tomu mám říct?
Snad jen to, že výše citovaný úsek Písma nám prozrazuje, že Ježíš pověřil Jana, aby se o Marii po Kristově smrti postaral. Ale nevím, bude-li vás to zajímat.
Církev však tento úryvek a slova Pána Ježíše Krista (jen trochu úcty, Miloši) vykládá jinak.
Můj poslední příspěvek obsahoval pravdu bez okolků a proto nebyl schválen. No co už, i to se stává..
Ve videu, které jsem sem dal, je pravdy dost, takže… musí to stačit… Loučím se.
kdyby mě chtěl někdo kontaktovat:
milosvanecek@centrum.cz
To je problém výkladu, furt se nám říká, že špatně vykládáme Písmo, ale když je jen čteno, tak jak je psáno, tak jak se má správně chápat, tak nás Miloši osočují, že si Písmo špatně vykládáme, místo, aby se zamysleli, proč je církev učí opak toho, co v Písmu skutečně je, my jsme pro ně jen bludaři a zůstaneme, protože ctíme více Písmo samé než výklady Písma. Na pochopení Písma nám dal Bůh Ducha svatého, tan nás má uvádět do veškeré pravdy, žádní učité, ale On Duch Pravdy. Kdo Ho má, tak jemu se Písmo otvírá, tak jak je psáno a nemusí si vytvářet výklady k pochopení a to předávat skrze jiné, každý je před Bohem zodpovědná sám za sebe, žádná církev tu zodpovědnost nemá, a pak se nás Ježíš zeptá, proč jsme Jeho Slovo nebrali vážně, ale ignorovali jsme ho, proč jsme nezkoumali na základě Písma, jak nám to nařídil, zda to co nás učí je skutečně tak? Písmo nám bylo dáno k našemu růstu, budování a ochraně, bez Něj jsme ztraceni a velice rychle ovlivněni a manipulování. Protože „Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.“ Židům 4,12-13
Církev neučí opak toho, co je v Písmu. Církev učí totéž, co Písmo, což Vy nejste schopni uznat, protože si Písmo špatně vykládáte… 🙂
Ale my zde výklad vůbec nedáváme, naopak stále nám je říkáno jak špatně Písmo vykládáme i když jde stále jen o citaci Písma, které bereme jako svoji autoritu, tak jako Ježíše, protože On je Boží Slovo
„Má na sobě plášť zbrocený krví a jeho jméno je Slovo Boží.
…….. Na plášti a na boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů.“ Zjevení 19,13 a 16
Výklady nejsou naší doménou, ale citace z Písma svatého.
Prakticky každá citace potřebuje výklad, zejména jde-li o citaci z překladu textu z dávné doby s výrazně odlišnou kulturou a zvyky. Příklad: přikázání „Nezabiješ!“ je velice jasné a citovat je je snadné. Skutečnost je ale taková, že tento tradiční překlad je z některýh úhlů pohledu velice nepřesný a skutečný význam tohoto přikázání je podstatně odlišný: „Nebudeš vraždit!“.
Samozřejmě, že výklad poskytujete.
Úryvky uvádíte v nějaké vlastní souvislosti, k podpoření vlastního názoru (Církev = fuj).
„Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne. Všecko, co má Otec, jest mé. Proto jsem řekl, že vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.“ Jan 16,13-15
„Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“ Jan 14,26
On je ten, kdo dává výklad, proto často přesně napsané verše se také tako chápou
Tak ještě jednou.
Nikde nemáte záruku, že váš výklad je správný. Že smysl textu, který vy pokládáte za správný, je ten, který pochází skutečně z Ducha svatého.
Církvi byla předána pravomoc vykládat Písmo. Protože Církev stanovila jeho kánon – určila knihy, které do něj patří – pod vedením Ducha svatého. Svatopisci byli katolíky, atd.
Vy jste subjektivista, jako každý protestant. Své vlastní já jste povýšil na autoritu. Našeptávat vám může třeba samotný satan (a zhusta tak činí, protože Církev nenávidí) a vy nemáte šanci to poznat. Tedy, máte, ale to byste nejprve musel připustit, že váš výklad je chybný a ten, který poskytuje Církev správný.
Nějak mi uniká smysl výše napsaných komentářů. Snad tohle někomu něco řekne:
Ježíš Kristus jako Bůh Syn je jedno s Bohem Otcem (v Písmu).
Ježíš se narodil na svět ze ženy, Panny Marie (Hle, Panna počne a porodí Syna a dá mu jméno…).
Z toho je jasné, že Ježíš je člověk, přijal tělo z matky, Marie Panny, a zároveň je i Syn Boží.
Tělesně je tedy spojen Kristus s Marií, Matkou Bohočlověka a to i nyní po vzkříšení, přeměnění svého těla v tělo oslavené, které je ale pořád tělem z Marie.
Ať chceme nebo ne, Ona Žena je s Kristem Ježíšem navěky spojena a jako dobrá matka dala svému Synu mnohem více než jen Tělo (výchova, živobytí,…).
Z čeho tedy dal Bůh vzniknout své svaté Tělo Syna než ze svatého těla Mariina? Ano, vyšší z nižšího u Boha je jistě možné přetvořit nesvaté ve svaté, špatné v dobré. U zrození Boha na svět by to bylo dost divné až Boha nehodné, pokud srovnáme, jakými úžasnými způsoby se setkává Bůh s člověkem v písmu, na posvátné půdě,…, atp.
Kristus je na věky spojen s Pannou Marií, svou matkou, kterou nám dal, a pro naši spásu tu nejsilnější pomocnou ruku, spojenou se Sebou samotným. Kde je Syn tam je i Matka a kde je Matka, tam je i Syn. Marii zajímá jen to všechno, co souvisí s Ježíšem Kristem.
Bůh se snaží přiblížit člověku a ne my jemu.
Jak píše prorok. Izajáš: „Copak může zapomenout žena na své nemluvně,
není jí líto syna vlastního těla?
I kdyby ona zapomněla,
já přece na tebe nezapomenu,
praví Bůh!
(Iz 49,14-15).“
„jak je psáno: ‚Nikdo není spravedlivý, není ani jeden,“ Římanům 3,10
„všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy;“
Římanům 3,23
…
„Ad te clamamus exules filii Evae
Ad te suspiramus gementes et flentes
in hac lacrimarum valle.
Eia ergo, advocata nostra,
illos tuos misericordes oculos ad nos converte.
Et Jesum, benedictum fructum ventris tui,
nobis post hoc exsilium ostende.“
…
http://cs.wikipedia.org/wiki/Salve_Regina
Už s tím jděte do řiti!
Tyhle protestantské manýry jsou opravdu ubohost sama.
Když už píšete na katolické stránky, uvědomte si následující:
1.) Je jen jedna Církev a to svatá všeobecná (katolická) apoštolská, kterou založil Pán Ježíš. Pokud nevěříte, že Církev je jedinou nositelkou pravdy, děláte z Pána Ježíše lháře. On hovořil o tom, že Petr je skála na které vybuduje Církev svou a brány pekelné ji nepřemohou. (Mat. 16, 18) Tedy nezaložil církev katolickou, církev evangelickou, církev protestantskou,… ale jen jednu Církev, která od apoštola Petra stále existuje a existovat bude!
A dále pak mu slíbil, že zůstane neviditelnou hlavou Církve. (Mat. 28, 20). Různé hereze a schismata se nemou Církví nazývat, i kdyby ten zlý chtěl Peklo naruby obrátit. On je totiž založil. Na jejich počátku totiž nebyla pokora a láska k Bohu, ale pýcha. Ať již jistého nepravověrného německého kněze, který nad holbou píva rozhodoval o tom, co do Bible patří a co ne, či jiného, který měl za úkol zjistit nešvary Církve, které kritizoval v Betlémské kapli – kdo je dělá a jak, aby se celá záležitost prověřila. On je neměl vyřvávat do světa, ale oznámit svému nadřízenému. Atp. Kdo popře jedno z dogmat, popírá celou víru. Nemá tedy víru od Boha, ale od toho zlého. Je to, jako kdyby Církev stavěla zeď. Pak by přišli evangelíci a řekli. Nám se nelíbí, že do malty dáváte cement. My si to uděláme po svém, správně a bez cementu. Pak by přišli protestanti a řekli by: nám se sice líbí, že je tam cement, ale nelíbí se nám, že je tam písek. Další by zase chtěl stavět bez cihel, atp. To už ale není zeď, tak jako ochuzená víra o jedno z dogmat není pravá víra.
Takže buď Pán Ježíš není Bůh a je omylný a Jeho slova platila jen pro apoštoly nebo apoštolům lhal, že brány pekelné Církev nepřemohou nebo jsou lháři ti, kterří zpochybňují Jeho slova. Církev trvala, trvá a bude trvat do konce časů.
2.) Panna Maria je Bohorodička a Kristorodička. Jí patří naše úcta jí máme prosit o ochranu a o přímluvu u svého Syna. Neboť nikdo nepřijde k Otci, než-li skrze Syna. A kdo by měl mít na svého Syna větší vliv, než jeho maminka? Vzpomeňte si jen na výše uvedenou svadbu v Káni Galilejské. Panna Maria chtěla, aby Ježíš začal působit zázraky. On nechtěl, ale nakonec začal. Protože má pokorné a láskyplnné srdce. Panna Maria byla počata jako 1. žena bez poskvrny dědičného hříchu. Anděl Páně jí pozdravil slovy: Zdrávas Maria milosti plná Pán s tebou. My se modlíme pouze k Bohu, ale Pannu Marii, jakožto Bohorodičku a spoluvykupitelku ctíme a jí o pomoc prosíme. Vždyť i kvůli ní byla ona „slavná“ vzpoura andělů včele s archandělem Luciferem, který odmítl sloužit. Bylo pro něj nepochopitelné, že tak nízcí tvorové, jako jsou lidé by mohli přijít do Nebe, ještě horší pro něj bylo, že se Bůh tak moc poníží, že se vtělí do člověka a bude pravý Bůh i pravý člověk a nejhorší pro něj bylo, že žena, která Krista porodí bude královnou andělů a archandělů. Pán Ježíš totiž odevzdal nás do její ochrany v podobenství: Hle matko syn tvůj, hle synu matka tvá. To se netýkalo Jana samotného, ale lidí. Bůh je náš nebeský Otec a Maria naše nebeská Matka.
Proto si uvědomte, že Církev je od Boha ostatní od Satana. Bůh může sice spasit i evangelíka, ale nikoliv proto, že je evangelík, ale přesto, že jím je. Nesmí ovšem poznat plnost pravé víry. Pokud jí pozná a odmítne, odmítá i Krista.
… neboť jak může někdo nazývat Boha Otcem, nemá – li Marii a matku.
Nevím kde se zeptat, tak to zkusím tady. Zajímalo by mne, jestli teologové někdy řešili otázku pevnosti sepjetí Panny Marie – konkrétní dívky z Nazareta s ideou Mariánství (Bohorodičkovství) obecně. Konkrétně řečeno, jestli Pannou Marií qua idejí Mariánství mohla být ve všech možných světech pouze ona dívka z Nazareta – a tudíž je-li tato dívka s ideou Mariánství zcela totožná – a nebo jestli v jiných možných světech mohly tyto ideu realizovat různé jiné dívky, numericky odlišné od Panny Marie v našem „aktuálním světě“, která takto realizuje ideu Mariánství de facto nahodile.
?
Neexistuje žádná „idea mariánství“, kterou by bylo potřeba zrealizovat, ale pouze osoba panny Marie Nazaretské a trojosobní Bůh, který se z velké lásky ke svému stvoření toužil vtělit a stát se Osobou vtělenou a zjevit tak pravdu o Sobě i o člověku a spasit ho.