Dost bylo antidiskriminace

28. 4. 2010 proběhlo v Praze protestní shromáždění občanské iniciativy D.O.S.T. „Dost bylo antidiskriminace“. Na Malostranském náměstí úvodem promluvil předseda Akce D.O.S.T. Ladislav Bátora, který poukázal na hrůznost situace v současném světě, kdy jsou veskrze pozitivní hodnoty, jako je láska k vlasti a národu, nebo pouhé nazývání svého národa jeho jménem, interpretovány jako neonacismus nebo fašismus. V současné době, která se tváří jako velmi tolerantní a skýtající svobodu všem, ve skutečnosti probíhá cenzura ve věcech jazyka, vyjadřování, přiznávání se k lásce vůči vlastní zemi nebo hájení tradičních hodnot rodiny a svazku mezi lidmi. Situace nebezpečně připomíná totalitní režim, kdy za obyčejné slovo hrozil postih vězením, neřku-li ztrátou života. Všechno podléhá požadavkům tzv. politické korektnosti, která není ničím jiným, než terorem novodobé totality.

Bátorův projev byl provázen mohutným řevem, pískáním a skandováním opozičních aktivistů, kteří se ve své vynalézavosti zrovna nepředvedli, neboť pouze u některých jejich transparentů bylo okamžitě evidentní, že vyjadřují opoziční názor. Ve velké většině pouze přejali formulace ze skupiny D.O.S.T. s mírnou úpravou (Ochrany lidských práv není nikdy D.O.S.T., D.O.S.T. už bylo matek – parazitů) a nezdařile zformulovanou ironizací (Jsem tradiční gay, D.O.S.T. bylo ženských v politice). Projevy „narušování“ byly ostatně ohlášeny na webu www.feminismus.cz:

„Protiakce bude založená na narušení shromáždění a projevů účastníků a účastnic (píšťalkami, řehtačkami apod.) a na demonstraci opačného názoru prostřednictvím transparentů a symbolického černého oblečení (příp. alespoň černé pásky).“

Tento citát zcela jednoznačně vyjadřuje vůli po nesvobodě slova a touhu umlčet opačný názor, nedat mu ani šanci, aby zazněl – přímý opak snahy o antidiskriminaci.

Shromáždění pokračovalo před Úřadem vlády České republiky, kde promluvil nejprve Michal Semín, ředitel Institutu sv. Josefa, o zaplevelení českého právního řádu antidiskriminační legislativou, (která děla ostudu svému jménu, neboť není ničím jiným, než snahou o diskriminaci většiny – pozn. autorky). Na členské státy Evropské Unie byl vyvíjen tlak, tyto požadavky způsobují erozi přirozených mezilidských vazeb.

Z druhé strany silnice na chodníku pilně pracovali narušitelé pokřikováním a omezováním svobody slova druhých, ale nevydrželi dlouho – před závěrem akce již k vidění nebyli. Podporoval je Ondřej Liška, předseda Strany zelených, který se vplížil také do opozičního tábora, představil se jako „narušitel“ a rozdával propagační materiály SZ.

Následující řečník, místopředseda Akce D.O.S.T. Petr Bahník upozornil na to, že pád komunistického režimu je jen zdáním svobody, k moci nastupují módní zaklínadla politické korektnosti, zbytečná Ministerstva lidských práv a další podobné instituce dotované státem ve všech zemích našeho civilizačního okruhu jsou nevyžádanými a násilnými zákroky proti svobodě občanů. Dále zmínil nebezpečné jednání Džamily Stehlíkové, která zavedla absurdní návrh o kriminalizaci pohlavku dítěti, jenž byl představen jako týrání, zavedení presumpce viny, homosexuální adopce a další výstřední a neslýchaná pravidla. Tyto záležitosti dosáhly jediného: přehlížení skutečně závažných prohřešků ve výchově, jako je zanedbávání vedení dětí k mravní odpovědnosti nebo podávání sedativ (výchova nesvéprávných malých trosek – pozn. autorky) a celé tažení vneslo destruktivní atmosféru nedůvěry mezi děti a jejich rodiče. Pokud jde o zákon o možnosti adopce homosexuálními páry, nejedná se o žádnou změnu. Dosavadní legislativa umožňovala adoptovat dítě stejným skupinám lidí. Tento akt měl tedy pouze deklarativní a demonstrativní význam, byla to snaha o totální změnu charakteru západoevropské civilizace a projev síly to skutečně udělat. Toto je v důsledku účinná diskriminace kohokoliv. Pokud jde o zavedení presumpce viny, dotyčný musí dokazovat, že neměl úmysl diskriminovat, což je v podstatě diskriminací občanských svobod a zdravý rozum káže tuto nerozumnost okamžitě ukončit.

Mezi politicky aktivními osobami je podle Michala Semína světlou výjimkou Dr. Eva Dundáčková, poslankyně, která zveřejnila údaje o negativním postoji mnoha poslanců vůči antidiskriminačnímu zákonu (z 27 poslanců pro něj nehlasoval nikdo). Zmínila také to, že prezidentovo rozhodnutí ohledně Evropské Unie bylo vetováno. Všímá si rovněž zdravému rozumu odporujících teorií o rovnosti všech lidí nikoli před zákonem, ale ve zcela nereálných záležitostech (tam, kde je rozdílnost naprosto zjevná a nezměnitelná). Ženy v politice figurují, rovná práva podle Dundáčkové mají. Proti diskriminaci, která sama o sobě a správně chápaná, je skutečně špatná, se však má bojovat standardními postupy – důrazem na rodinu, standardními mechanismy, policií.

Otto Jarolímek, člen předsednictva Konzervativní strany, poukázal na nebezpečí předpisu, který rozhoduje o tom, koho jaká firma smí zaměstnat, jak máme mluvit, jaká slova jsou korektní. To je zárodkem politické totality – ale sofistikovaným, tvářícím se, že má úmysl opačný. Zřizování veřejně dotovaných institucí je „placením buzerace svrchu z vlastní kapsy“. „Ministerstvo pro zbytečné záležitosti“ se zabývá směšnými kauzami typu kocour Mikeš v Ladově knížce pro děti. Podle Jarolímka vítr tohoto nonsensu vane z Bruselu, ze kterého také pochází vnucovaný multikulturalismus. Nakonec vznesl oprávněnou otázkou, zda jsme ještě vůbec suverénním státem, když podléháme takovým represím a vyzval občany k bránění státní suverenity.

Jarolímka opět vystřídal Michal Semín, promluvivší o zmatku vneseném do vztahů mezi mužem a ženou, o lidském životě a rodině, a předal slovo viceprezidentce HPŽ Zdeňce Rybové. Ta hovořila o diktatuře nevybouřených ideologů, o tom, že pojem pravda dnes představuje pro lidi zaostalost, hrozbu, legislativní násilí (normálním lidem by naopak mělo jít o poznání a dominanci pravdy v jejich životě, nikoli o roztříštěný chaos, pozn. autorky). Dochází k oklešťování svobody, potírání pozitivní diskriminace, kdy každý rozhoduje v rámci vlastních pravomocí, sugeruje se nadřazené právo. Realizací antidiskriminačního zákona v praxi by mohlo nakonec být třeba přepsání příběhu „diskriminačně“ koncipovaných Rychlých Šípů. Hodní chlapci se tam přece nekamarádili s těmi, kdo kouří a mluví sprostě – diskriminovali je. Konečným katastrofálním důsledkem této ideologie je setření rozdílu a schopnosti diferenciace mezi dobrem a zlem.

Poslanec za ODS Ivo Strejček se omluvil za svou nepřítomnost a jeho písemný vzkaz přečetl Ladislav Bátora. Mluvil o tom, že sociální konstruktivisté v bývalém totalitním režimu měli podobný plán – módní nedotknutelný boj vlád proti diskriminaci. Zmínil také kandidáta Rocco Buttiglioneho, který se vyjádřil o záležitostech homosexuálů jako o jejich intimní věci, kterou není třeba veřejně komentovat a o vzniku „Úřadu na řešení soukromých problémů“, a byl nepřijat pro extrémní názory. Proti levicové organizaci společnosti se vyslovili také Hynek Fajmon, europoslanec za ODS, Jaroslav Kubera, senátor za ODS, Tomáš Chalupa, člen výkonné rady ODS, a Ivana Řápková, primátorka z Chomutova z ODS.

V souvislosti s obviňováním iniciativy D.O.S.T. z neonacistických myšlenek Ivana Řápková (nebyla fyzicky přítomna, její vzkaz byl přečten) zmínila možnost vzniku absurdní situace, kdyby antidiskriminační aktivisté v knize Josefa Lady objevili postavu Nácíčka. Hovořila také o 28. dubna proběhnuvší konferenci Záchranný kruh jednající o nepřizpůsobivých občanech, které Úřad pro menšiny házel klacky pod nohy, čímž vytvářel status nepostižitelnosti pro agresory a narušitele veřejného pořádku.

Následoval krátký projev Kryštofa Kindlera z Práva a spravedlnosti o tom, že všechny totalitní ideologie předstíraly, že řeší skutečné závažné problémy. Je nabíledni, že kupříkladu romská problematika nijak, ani vzdáleně, nesouvisí s problematikou homosexuálních vztahů. Tímto způsobem dochází k přehlížení důležitých „detailů“ a parazitování na státním rozpočtu.

Písničkář Pepa Nos, signatář iniciativy D.O.S.T., svůj nesouhlas s tendencemi na opoziční straně vyjádřil glosou o dovedení zákona o nepohlavkování dětí do absurdna, kdy by rodiče seděli v base za facky udělené svým dětem, které by mezitím rostly bez výchovy, nebo by zpohlavkované děti na oplátku umlátily své rodiče hračkami. Píseň, kterou pak zahrál, obsahovala mimojiné text „ člověk je ve svý blbosti nesmrtelný“ „lidská blbost voly přenáší“.

Předsedkyně pražské organizace MKD Mária Pešeková mluvila o exekutivním opatření příručky proti homofobii a genderových lingvistických příručkách, podle kterých by potenciálním nepřítelem a agresorem měl být každý průměrný bílý heterosexuální muž. Uměle vytvářený konflikt mezi pohlavími, rasami a sociálními skupinami má destruktivní vliv na společnost, je zničena komplementarita muže a ženy a celé lidské myšlení. V roce 2001 byla ustanovena Rada pro rovné příležitosti žen a můžů – Výbor pro sexuální menšiny, který se zabývá partikulárními zájmy a jehož personálním složením jsou různí aktivisté z vládních neziskových organizací. M. Pešeková prohlásila, že tyto organizace v žádném případě nereprezentují její zájmy jakožto ženy.

Roman Joch, ředitel Občanského institutu, uzavřel shromáždění jadrnou charakteristikou působení Michalea Kocába. Upozornil na nebezpečí situace, kdy se zaměstnavatelům diktuje, koho smějí a nesmějí přijmout do práce, a přitom Ondřej Liška by do své strany jistě také nepřijal zaměstnance, který by chtěl vystavět deset nových Temelínů. Stejně tak týž Liška zcela„diskriminačně“ propustil z fuknce Litomiského a nasadil do ní Kocába.

Na závěr promluvil spolupracovník Václava Klause Ladislav Jakl o předvolební kampani, během které se vůbec nepojednává o důležitých věcech a potřebách občanů, ale probíhá pouze demonstrace kvantitativních ukazatelů dění ve společnosti, rivalita mezi stranami, soutěžení. Mění se celá společnost, západní civilizace, evropská a česká společnost. Ladislav Jakl děkuje všem, kteří neprojevují nezájem o tyto záležitosti, jelikož většina společnosti ten zájem nejeví.

Akce byla doprovázena reprodukovanou a živou hudbou, zazněla také česká státní hymna. Děkuji všem organizátorům a zúčastněným za užitečně strávený čas a zajímavé podněty k zamyšlení. Bylo povzbudivé setkat se s lidmi, kteří nepodlehli mediální manipulaci a lžím takzvané politické korektnosti, která hlásá svobodu a nabízí útisk.

Nea Mare Brkičová

Duše a hvězdy děkují Janu J. Vorkovi za poskytnutí fotografií pro potřeby tohoto článku. Na první je průvod účastníku akce Dost bylo antidiskriminace, na druhé „rušitelé“ v čele s předsedou SZ Ondřejem Liškou. Další fotografie Jana Vorki můžete hledat ZDE. Další informace o akci včetně videozáznamů ZDE.

15 Responses to Dost bylo antidiskriminace

  1. vonrammstein napsal:

    Mrzí mě, že jsem se nemohl zúčastnit, ale mám to daleko a mezi nočními směnami bych to nestíhal. Snad to vyjde příště.

  2. Felix napsal:

    Děkuji za podrobný článek.
    K „neonacismu“, jak se v článku párkrát vyskytuje: Současní němečtí neonacisté v čele s Merkelovou ochraňují Hitlerův nacistický zákaz domácí školy.

    • Hamish napsal:

      Nejen to. Potraty jsou také vynálezem kohopak?

      • Felix napsal:

        Sovětských bolševiků z r. 1918 (mohu dodat onen výnos), druhé bylo Švédsko na začátku 30. let a až třetí Německo.

    • Jashar napsal:

      Souvisí to s tím, o čem píše tento evangelikál? http://dan.drapal.org/index.php?id=276

      • Felix napsal:

        Ano.
        Jednak k sovětské revoluci. Její národnostní složení bylo toto: Lenin (po matce židovský míšenec), Trocký (Žid) – podle Dana se ho báli(?), Sokolnikov (Žid), Zinověv (Žid), Kameněv (Žid), Sverdlov (Žid), Urický (Žid), Stalin (Gruzínec) – o něm taky píše Dan
        Dzeržinský (Polák), Bubnov (Rus), takže z 10 členů politbyra bylo 6 Židů, jeden míšenec, jeden Polák, jeden Gruzínec a jen jeden Rus, Bubnov, nehrál ale důležitou roli.
        K současnému německému neonacismu: jde jen o nepodstatnou modifikaci Hitlerova rasismu, která ale taky spočívá na genetice. Dan má pravdu, že denacifikace tam začala, ale skončila zase u té státní genetické doktríny. Dan píše, že po válce došlo k radikální přeměně německého charakteru (odůvodnuje to pacificmem, což je zcela okrajové), myslím ale, že nedošlo nejen k radkální změně, ale k vůbec žádné. Dokonce se může zdát, že ona politická korektnst s tím resonuje. (Neo)nacistické podhoubí všude, ale nikdo o tom nesmí mluvit.

      • Felix napsal:

        Děkuji za informaci, národnost mi přesně vychází, i když jsem to nekriticky převzal. Ale mám tedy otázku: Každý ÚV má své politbyro. Máte svůj zdroj, jaké bylo složení politbyra v 6. ÚV, v ÚV po VII. sjezdu, příp. v období mezi? (Mohlo se měnit i mezi sjezdy.)

  3. neab napsal:

    vonram: to je asi spam. Jdu to smazat.

  4. marus_ka napsal:

    Neo, ten pán, který vykonával funkci před Kocábem, se jmenuje Litomiský, nikoliv Litomišský 😉

  5. neab napsal:

    Maruška: díky! Hned opravím!

  6. […] Praze proběhla demonstrace Dost bylo antidiskriminace. Přinesli jsme vám reportáž o ní, plus projevy Zdeňky Rybové a Márie […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *