Tag Archives: umělé potraty
Zločin tiché modlitby
Byly doby, kdy jsme si mysleli, že některé svobody jsou v našem civilizačním okruhu vybojovány jednou pro vždy, třeba svoboda projevu nebo vyznání, ale to jsme byli naivní a nechápali, že svoboda není samozřejmost, že je třeba o ni v každé generaci svést nový zápas. Jedním z testovacích polygonů svobod se stala v posledních letech Velká Británie.
A to prosím nechci psát o skotském zákazu hate speech, tomu se věnují jiní, a je dobře, že ho podrobují kritice, protože potírání nenávistných projevů je trojský kůň cenzury.
Mě zaujalo něco jiného: postáváním na chodníku si na britských ostrovech koledujete o zatčení. Protože kriminálního jednání se podle britské policie nedopustíte už jen slovně, ale také myšlenkou.
Volné potraty pro Ukrajinky?
Ani v katolickém Polsku to nemají obránci nenarozeného života snadné. Zvláště nyní v době války na Ukrajině a masové emigraci do Polska. Ukrajina patřila od rozpadu Sovětského svazu v r. 1991 k zemi s nejliberálnějším potratovým zákonodárstvím. Podle sdělení řeckokatolického velkého arcibiskupa Svjatoslava Ševčuka z r. 2012 bylo zavražděno v lůně matek během 20 let samostatného ukrajinského státu 40 milionů nenarozených dětí. Podle oficiálních zpráv ukrajinských úřadů je každoročně vykonáno v zemi 75 tisíc potratů, podle expertů je ale toto číslo hluboce podhodnoceno, neboť nezahrnuje abortivní pilulky a podomácku vykonané zákroky. Oficiální statistiky hovoří o tom, že počet obyvatel Ukrajiny v důsledku potratů klesl v letech 1993-2022 z 52 milionů na 43 miliony. Ukrajina vymírá.
Papež Jan Pavel II. r. 1997 řekl: „Národ, který zabíjí své vlastní děti, je národem bez budoucnosti.“ Polsko, jak známo, má v Evropě po Maltě, Andoře, Lichtenštejnsku a San Marinu nejpřísnější potratovou legislativu v Evropě. Potraty jsou možné pouze z důvodů ohrožení života, znásilnění a incestu. Ústavní soud nedávno zrušil údajné „právo“ zabít nenarozené dítě z důvodu poškození plodu.
Nicméně polští liberálové a neomarxisté se spolu s propotratovými organizacemi domáhají toho, aby pro ukrajinské emigrantky platily zákony jejich vlasti, tj. potraty téměř bez omezení. Za tato jejich údajná „práva“ obzvlášť aktivně bojuje největší liberální deník Gazeta Wyborcza. Svobodné potraty pro Ukrajinky! Tato hesla se lze dočíst na transparentech různých propotratových sdružení při jejich manifestacích.
Jak potratáři ovládají klíčové mezinárodní organizace a zneužívají pandemii
Odpůrci práva nenarozených dětí na život mají převahu v Organizaci spojených národů, „lidskoprávní“ organizaci Amnesty international, Světové zdravotnické organizaci (jejíž propotratovou činnost veřejně popsali přímo její členové), Evropské unii (ta vyžaduje po svých členech legální potraty na požádání, Polsko a Malta se však drží, EU uvedla: „Prosím zaručte přístup k bezpečnému a legálnímu potratu pro každou ženu v EU“, což je samo o sobě lež, protože potrat pro matku není nikdy bezpečný. Evropská unie vlastně říká polským dětem: „Kdyby to bylo na nás, tak jste byly roztrhané na kusy“) a v Mezinárodním měnovém fondu. Lze to jednoduše ověřit na jejich oficiálních webech. Tyto organizace dlouhodobě vyvíjejí silný tlak na země, které životy nenarozených dětí chrání. Označují tyto vraždy jako jakási „reprodukční práva“ žen. Jako argument používají údajně vysokou úmrtnost při nelegálních potratech. Francouzský prezident Macron dokonce chtěl proti Polsku zavést hospodářské sankce.
Ročně zemře 1 350 000 lidí. Říkáte si hrozné? Tomu se musí za každou cenu zabránit. Musíme globálně zakázat auta a těmto úmrtním se předejde. Jedná totiž se o počet lidí, kteří ročně zemřou při dopravní nehodě. Samozřejmě nevolám po zákazu automobilů, jen tím chci poukázat na logiku lidí, kteří chtějí legalizaci vraždění dětí pod záminkou zdraví žen. Realita je opačná – Polsko, které většinu potratů zakazuje, má spolu s Islandem a Finskem nejmenší úmrtnost matek (v souvislosti s těhotenstvím, porodem, potratem) na celém světě, třikrát menší než v Británii, kde se vraždí děti do 24. týdne na požádání matky a potraty jsou tam i na děsivé evropské poměry velice časté. ZDROJ
Tyto „lidskoprávní“ organizace tvrdí, že potrat je nezbytná lékařská péče a jeho zákaz označují za porušování lidských práv. A když s tím někdo nesouhlasí či je za to kritizuje, tak z něj média velmi snadno udělají nepřítele lidských práv. Osobně jsem si ve svých čtrnácti letech pod vlivem mainstreamových médií myslel, že Trump je ten špatný a Clintonová ta dobrá. To proto, že jsem vůbec nevěděl o tom, že Trump je proti potratům a Clintonová je podporuje bez omezení.
Podivný případ kardinála Pella: „K Pellovu zničení byla naverbována státní moc“
„K úsilí o Pellovo zničení byla naverbována státní moc. Tuto situaci nelze zamést pod koberec,“ napsal přední australský politický komentátor Paul Kelly v deníku The Australian ve středu Svatého týdne. Den předtím Vrchní soud v kompletním složení poměrem hlasů 7:0 zrušil pět odsouzení za zneužití dítěte, za něž kardinál Pell strávil 13 měsíců a 10 dní v melbournském vězení, a to téměř celé na samotce. Byla mu odepřena možnost sloužit mši a po řadu měsíců neměl přístup ke svátostem.
Australská nejvyšší soudní instance v hodině dvanácté zachránila alespoň něco z důvěryhodnosti, kterou australský justiční systém ztratil, a připomněla Australanům i světu, že vláda práva ještě není mrtvá. Ve státě Victoria (druhém nejlidnatějším v Austrálii) lze o tomto tvrzení nicméně stále pochybovat. Při vedení Pellova případu tam byly běžně porušovány zásady spravedlnosti, které jsou v každé civilizované společnosti považovány za posvátné.
Odsouzení Jeho Eminence na základě neprokázané výpovědi jediného stěžovatele bez jakýchkoli forenzních či listinných důkazů a bez svědků připomínalo spíše soudní procesy v totalitních státech, kde je normální, že výsledky soudních řízení odpovídají politickým a kulturním zvyklostem státu a očekáváním vládnoucí elity.
Illinoiský biskup zakázal propotratovým zákonodárcům přistupovat ke svatému přijímání
Biskup Paprocki
SPRINGFIELD, Illinois, 6. června 2019 (LifeSiteNews) ― Biskup Thomas John Paprocki ze Springfieldu v americkém státě Illinois rozhodl, že členové zákonodárného sboru státu, kteří podporují schválení nového illinoiského potratového zákona, nesmějí v jeho diecézi přistupovat ke svatému přijímání, a kněžím výslovně zakázal podat svaté přijímání jak předsedovi Senátu, tak předsedovi Sněmovny.
„V souladu s kánonem 915 Kodexu kanonického práva … nebudou v diecézi Springfield v Illinois připuštěni ke svatému přijímání předseda Senátu státu Illinois John Cullerton a předseda Sněmovny Michael J. Madigan, kteří umožnili schválení zákona o potratu z roku 2017 (sněmovní předloha č. 40) a zákona o reprodukčním zdraví z roku 2019 (předloha Senátu č. 25), protože zatvrzele setrvávají v podpoře odporného zločinu a velmi těžkého hříchu potratu. Dokazuje to vliv, který uplatňovali ve svých vedoucích funkcích, i jejich opakovaná hlasování a neústupná veřejná podpora práva na potrat v dlouhém časovém období,“ napsal Paprocki v prohlášení z 2. června 2019.
„Tyto osoby mohou být ke svatému přijímání znovu připuštěny teprve tehdy, až se z těchto těžkých hříchů budou skutečně kát a nadto poskytnou vhodné zadostiučinění za škody a pohoršení, nebo to přinejmenším vážně přislíbí, podle mého úsudku nebo úsudku jejich diecézního biskupa po konzultaci se mnou nebo mým nástupcem,“ pokračuje prohlášení.
Stát New York prohlásil potrat za „základní právo“
Zákonodárci amerického státu New York v lednu odhlasovali velmi výraznou liberalizaci potratů. Tzv. „zákon o reprodukčním zdraví“ zakotvuje „základní právo“ na potrat jako součást legislativy státu New York, ruší jakoukoli ochranu nenarozených až do porodu, potrat zcela odstraňuje z trestního zákoníku (dosud stát uznával, že nenarozené dítě starší než 24 týdnů může být obětí zločinu vraždy) a umožňuje provádění potratů nelékaři. V zákoně se uvádí: „Každý jednotlivec (sic!), který otěhotní, má základní právo rozhodnout se donosit těhotenství do termínu, porodit dítě nebo podstoupit potrat.“ Zákon byl navíc schválen v den výročí rozsudku Nejvyššího soudu v kauze Roeová vs. Wade, jímž byly v roce 1973 v USA legalizovány potraty.
„Máme prezidenta, který dal velmi jasně najevo, že chce [rozsudek v kauze] Roeová vs. Wade zvrátit,“ prohlásila lídryně demokratické většiny v Senátu Andrea Stewart-Cousinsová před hlasováním. „Tady v New Yorku dnes říkáme ne […] a nejen to. Říkáme, že zde v New Yorku nám na zdraví žen záleží. Říkáme, že na životech žen záleží. Říkáme, že v New Yorku záleží na rozhodnutí ženy.“
Pro-life organizace Right to Life Committee ve státě New York varuje, že prohlášení potratu za „základní právo“ nejenže ruší jakékoli omezení potratu, ale také znemožňuje spravedlnost pro těhotné ženy, jejichž dítě bylo usmrceno při násilném útoku, a v praxi povoluje zabíjení dětí tím, že ruší požadavek, aby byl přítomen druhý lékař pro případ, že by se při pokusu o potrat po 20. týdnu dítě narodilo živé.
Pokus pochopit papeže Františka
Proč papež František neodpověděl na dubia? Jak to, že se zúčastnil oslav reformace a propagoval Luthera? A proč nic neřekl před referendem o rozšíření přístupu k potratům v Irsku? Na rozdíl od autora knihy The Dictator Pope si nemyslím, že současný papež oportunisticky mění svoje postoje s cílem udržet si moc. Jsem přesvědčena, že papežovy postoje jsou velmi pevné a promyšlené, i když způsob či intenzitu prosazování svých cílů přizpůsobuje tomu, co je v dané situaci reálné. Na úvodní otázky se pokusím odpovědět na základě nedávno vydané exhortace Gaudete et exsultate, která poskytuje pozoruhodný vhled do papežova myšlenkového světa.
Jeden oddíl exhortace je nazvaný „Hlavní pravidlo jednání“ a pro čtenáře tohoto webu asi nebude těžké uhodnout, o čem pojednává – ano, o milosrdenství. Právě papežovo pojetí milosrdenství je klíčem ke všemu. Exhortace, která má podtitul „O povolání ke svatosti v současném světě“, se točí okolo myšlenky, že „mírou dokonalosti lidí je stupeň jejich činorodé lásky“ (37). Cestou ke svatosti je podle papeže právě milosrdenství, které vymezuje takto: „Milosrdenství má dva aspekty: dát, pomáhat a sloužit druhým a také odpustit a chápat.“ (80) Řadí sem František také skutky duchovního milosrdenství, především napomínat hřešící a učit nevědomé? Z jeho vyjádření to není úplně jasné: „Svatý neplýtvá svou energii hořekováním nad omyly druhých, je schopen přejít mlčením defekty bratří a vyhnout se verbálnímu násilí, které ničí a týrá, protože nemá za to, že mu přísluší být vůči druhým tvrdý, nýbrž je spíše pokládá „za lepší než je sám“.“ (116) … „Neprospívá nám shlížet shůry dolů, brát na sebe roli nelítostných soudců, považovat druhé za nehodné a neustále poučovat. To je subtilní forma násilí.“ (117) Co znamená „hořekování nad omyly druhých“ nebo „shlížet shůry dolů“? Je vůči druhým tvrdý každý, kdo je přísně napomíná? Bylo by potřeba jasně napsat, že problém se netýká napomínání a poučování samotného, ale jeho způsobu či intenzity, a že v některých situacích může být hříchem ostatní nenapomenout a určité jednání neodsoudit. Ostatně ačkoli papež vyzývá k chápání a přijímání druhých, sám často s použitím nevybíravých výrazů odsuzuje a klasifikuje ty, u nichž nachází nějaký nedostatek. Jeho nadávkám je dokonce věnovaná celá webová stránka (http://popefrancisbookofinsults.blogspot.com/, v angličtině).
Biskup Schneider a nový „sylabus omylů“
Mons. Athanasius Schneider
S velkou vděčností dnes čtenářům přinášíme dlouhý originální rozhovor s Mons. Athanasiem Schneiderem, pomocným biskupem arcidiecéze Panny Marie v kazachstánské Astaně. Následující otázky jsme mu poslali ještě před jednáním německých biskupů ve Vatikánu v rámci probíhajícího sporu o svaté přijímání pro protestantské partnery ve smíšených manželstvích, i před skandálním zahájením výstavy Heavenly Bodies (Nebeská těla) v New Yorku. [1] Měli jsme v úmyslu položit mu otázky, které by mohly inspirovat jakýsi nový „sylabus omylů“ (náš termín, nikoli jeho) pro moderní Církev, a tak poskytnout correctio filialis některých vážných pokřivení víry, jež dnes kolují v církevních kruzích i mezi veřejností, aniž by byly korigovány.
Biskup Schneider se proto vyjadřuje k takovým otázkám, jako je žehnání homosexuálním párům, kněžské svěcení žen, zednářská symbolika ve Vatikánu, ženatí kněží, skutečnost, že Vatikán na newyorskou módní výstavu zapůjčil posvátné předměty a v neposlední řadě případ malého Alfieho Evanse.
Pan biskup v otázkách víry a mravů bez váhání zaujímá jasná a principiální stanoviska a my jsme mu – opakuji – velmi vděčni za jeho katolické svědectví. Kéž by zářilo široko daleko a katolíky po celém světě utvrzovalo ve víře. [2]
Papež František vyznamenal propotratovou aktivistku
.jpg)
Lilianne Ploumen
Lilianne Ploumenová, bývalá nizozemská ministryně zahraničního obchodu a rozvojové spolupráce, obdržela od papeže Františka titul komandéra řádu sv. Řehoře Velikého. Zpráva se objevila ve vysílání nizozemského rozhlasu 22. prosince 2017. V krátké videoupoutávce k pořadu Ploumenová ukazuje vyznamenání a říká, že ho obdržela od papeže. Přibližný překlad krátkého dialogu:
Reportér – A tady se Lilianne Ploumenová dívá na kdovíkolikátou cenu, kterou získala v roce 2017, a od koho přišla.
Ploumenová – Ano, to je vysoká pocta z Vatikánu; od papeže.
Reportér – Od papeže.
Ploumenová – Krása.
Reportér – Ano.
Ploumenová – Komandér řádu sv. Řehoře.
Reportér – A to přestože jste pro potrat.
Ploumenová – Ano, jistě.
Říci o Lilianne Ploumenové, že je „pro potrat“, znamená ji hrubě nedocenit a ani zdaleka to nevystihuje skandální realitu jejího aktivismu. Poté, co americký prezident Donald Trump znovu zavedl tzv. „Opatření z Mexico City“, automaticky zakazující financování organizací, které provádějí nebo podporují potraty, z amerických veřejných peněz, založila Ploumenová v lednu 2017 novou nevládní organizaci s názvem She Decises (Ona rozhoduje), která má za cíl poskytovat velké finanční částky subjektům, které přestanou dostávat peníze od americké vlády. Ploumenová označila opatření z Mexico City za „globální náhubkový zákon“ a uvedla, že She Decides má v úmyslu nadále podporovat dosavadní programy provozované organizacemi jako Populační fond OSN (UNPFA), International Planned Parenthood Federation a Marie Stopes International. Řekla: „Jsou to úspěšné a efektivní programy: přímá podpora, distribuce kondomů, zajišťování doprovodu ženám při porodu a poskytování bezpečných potratů, není-li jiná možnost“. Do července 2017 organizace Ploumenové vybrala více než 300 milionů dolarů.
Mary Wagnerové hrozí 18 měsíců ve vězení
TORONTO, 16. ledna 2017 (LifeSiteNews) — Státní zástupce provincie Ontario žádá pro Mary Wagnerovou trest odnětí svobody v délce 18 měsíců za to, že se snažila zachraňovat ženy a nenarozené děti před násilím potratu. Wagnerová, která za obhajobu života už strávila ve vězení čtyři a půl roku, byla zatčena 12. prosince loňského roku na potratové klinice v Bloor West Village v Torontu, když vstoupila do čekárny s úmyslem rozdávat růže a přesvědčovat ženy, aby své děti nezabíjely.
„Je to recidivistka,“ řekla státní zástupkyně Tania Monteirová soudci Ramezovi Khawlymu při předběžném líčení minulý pátek. „Je třeba jí dát ponaučení, aby s tím přestala.“
Jednačtyřicetiletá obhájkyně života odmítá podepsat podmínky kauce, v nichž se po ní požaduje, aby nevstupovala do zařízení provádějících potraty. Monteirová argumentovala tím, že Wagnerová zůstává ve vazbě z vlastního rozhodnutí, a proto nemá nárok na rychlejší projednání věci, jak je zvykem u obžalovaných, kterým je zamítnuto propuštění na kauci a zůstávají ve vězení až do rozsudku. Soudce Khawly však poukázal na to, že kdyby se s Wagnerovou zacházelo, jako by byla stíhána na svobodě, přicházel by v úvahu termín nejdřív v srpnu, „a teď je leden“. I přes protesty Monteirové se rozhodl případ Wagnerové urychlit a termín hlavního líčení ve věci trojnásobného porušení podmínky stanovil na 25.-26. května.
