Tag Archives: Tomáš More
Z prohlášení kazašských biskupů o svátosti manželství
„Z pastoračního úřadu biskupů vyplývá, že se musí věrně starat o katolickou víru přijatou od apoštolů (Missale Romanum). Jsme si vědomi této závažné zodpovědnosti a naší povinnosti vůči věřícím, kteří od nás očekávají veřejné a jednoznačné prohlášení co se týče pravdy a neměnné církevní praxe o nerozlučnosti manželství. Proto nemůžeme mlčet.
Tímto prohlašujeme v duchu sv. Jana Křtitele, sv. Jana Fishera, sv. Tomáše Mora, blahoslavené Laury Vicuni a mnohých vyznavačů a mučedníků známých i neznámých, o nerozlučnosti manželství toto:
Není přípustné omlouvat, schvalovat nebo dovolovat, ani přímo, ani nepřímo rozvod a trvající nemanželské sexuální vztahy a připouštět tzv. rozvedené a znovu sezdané k Svatému přijímání, neboť jde o praxi cizí celé tradici katolické a apoštolské víry.
Činíce toto veřejné prohlášení podle našeho svědomí a před Bohem, který nás bude soudit, jsme hluboce přesvědčeni, že jsme takto prokázali službu lásce k pravdě, Církvi naší doby i římskému papeži, Petrovu nástupci a zástupci Krista na zemi.“
31. prosince 2017, na Slavnost Svaté rodiny v roce 100. výročí Panny Marie Fatimské
+Tomas Peta, arcibiskup metropolita arcidiecéze Panny Marie v Astaně
+ Jan Pawel Lenga, arcibiskup – biskup Karagandy
+ Athanasius Schneider, pomocný biskup arcidiecéze Panny Marie v Astaně
Pronásledování, neúspěch a pokoření – je to přání k Novému roku?
PhDr. Radomír Malý
Záplavy emailů, esemesek a poštovních přání k Novému roku mají jedno společné – u věřících i nevěřících: štěstí, zdraví, pohodu, úspěch, věřící k tomu přidají ještě „Boží požehnání“. Nic proti tomu, sám také jsem tuto či podobnou formuli vícekrát použil. Jenže stačí to?
Tato přání jsou zaměřena výhradně k dobru pozemského života, které se vytratí dřív, než si stačíme uvědomit. Jak píše Jan Čep – každý bál jednou skončí, hudba umlkne, světla zhasnou, květiny ve váze uvadnou. Pomíjející dobro pozemského života má jistě svou hodnotu – ale pouze za jednoho předpokladu. Sv. Thomas More, když ho manželka před popravou prosila o podpis formule o supremaci krále nad anglickou církví a legitimitě cizoložství s Annou Boleynovou, odpověděl lapidárně: „Co mi to prospěje pro věčnost?“ Všechna pozemská dobra, veškerá ta drobná „pokakaná štěstíčka“ z Shawova Pygmalionu mají hodnotu pouze tehdy, když nám poslouží k věčnému životu. Když ne, tak je nepřeji ani sobě, ani vám.
Katolícka cirkev od počiatku pranierovala sociálnu nespravodlivosť
Môj posledný článok o komunizme paraguajských jezuitských redukcií vyvolal rozpačité reakcie. Dokážem takéto reakcie veľmi dobre pochopiť. Spôsobili ich predovšetkým desaťročia hrôzovlády totalitných boľševických režimov, ktoré zdeformovali a sprofanovali pôvodne čisté a ušľachtilé ideály komunizmu. Znalcov dejín Katolíckej cirkvi však nemôže prekvapiť komunistický charakter jezuitského štátu v Paraguaji. Podobné tendencie totiž registrujeme v celých dejinách Katolíckej cirkvi.
Dokonca už v starozákonnej židovskej spoločnosti nachádzame pozoruhodné snahy o presadzovanie princípov sociálnej rovnosti. Je známe, že Židia v období pred Kristom nezberali úrodu na poliach do čista. Zvyšky úrody nechávali chudobným. Navyše, každých sedem rokov sa pôda nechávala úhorom a všetko, čo vyrástlo samo, patrilo chudákom. Každých päťdesiat rokov sa všetky dlhy rušili a majetky, vrátane pôdy a domov, sa vracali pôvodným vlastníkom. Teda tak, ako sa o tom píše v Biblii: „Päťdesiaty rok zasväťte! Ohláste slobodu pre všetkých obyvateľov krajiny! Má to byť pre nich jubilejný (milostivý) rok. Vtedy každý dostane do vlastníctva svoj majetok a každý sa vráti k svojmu rodu.“ (Lv 25, 10)
„Pôda sa teda nebude predávať navždy, lebo pôda je moja a vy ste cudzincami a príšelcami u mňa.“ (Lv 25, 23)
Teda ľudia mohli začať nanovo a nemohlo sa stať, že ak raz niekto schudobnel, všetci jeho potomkovia museli byť zákonite tiež chudobní a naopak, ak niekto zbohatol, jeho potomkovia mohli bohatnúť ďalej.
