Tag Archives: Strachotínka
Zvedni hlavu výš, pevně uchop kříž!
Otec František Kozár
„Ke komu se utečem, v žalosti a bolu svém, né-li k tobě milostná – Matko Sedmibolestná!“ Tuto a ještě množství dalších podobných vět adresovaných Božské rodičce Panně Marii, pronášel v průběhu času svého pozemského putování člověk, který se stal věrným služebníkem Církve svaté, nehynoucím mariánským ctitelem, duchovním otcem, pevným obráncem katolické víry a přítelem, strýčkem, né-li přímo v jistém smyslu dědečkem mnoha dětských duší a těch, kteří byli katolické víry vyznavači a ctitelé. Řeč nemůže být o nikom jiném než o pateru Františku Kozárovi, moravském knězi, držiteli fakulty východního biritualismu (oprávnění sloužit východní liturgii byzantského obřadu), kterého si včera po několikaletém boji s těžkou nemocí povolal k sobě ten, který je nejvýš spravedlivý, milosrdný, shovívavý a plný lásky.
Kdo byl vlastně otec František? Mnozí obyčejní lidé jej měli v paměti jako nesmírně impulzivního kněze a přítele dětí. Jako člověka, který se nebál bez obav říci na rovinu, co má na srdci, u kterého nebyl problém se vyznat ze svých vin, protože z něj byla jasně cítit Boží láska a milosrdenství jak ve zpovědnici, tak i u oltáře. Kromě toho všeho však byl za svůj dlouhý požehnaný život v délce šedesáti sedmi let obdařen ještě mnoha dalšími hřivnami a jeho sensus fidei vykazoval v soukromí vždycky poměrně jasné poselství toho, že i v komplexu katolického učení, které je nesmírně rozsáhlé, člověk není jen součástí jedné velké vleklé mašinérie, ale je především údem Kristova těla, které má právo na vlastní existenci, má právo se mýlit, ale též musí s téměř dětinnou důvěrou dokázat Jeho jako nejvyšší cíl pokorně následovat – a to i tehdy, když se to nehodí do krámu.
Pouť na Strachotínku
P. František Kozár
Každoroční pouť v Hamiltonech na předměstí Vyškova zakončila i letos svatá liturgie sv. Jana Zlatoústého, kterou sloužil rodák z nedalekých Drnovic P. František Kozár, jenž v současnosti působí jako římskokatolický farář v Mikulčicích na Hodonínsku.
Cyrilometodějská úcta, která byla v povědomí moravského národa po celý středověk a byla zaznamenána v mnoha legendách, získala na intenzitě v druhé polovině 19. století, kdy se slavilo jubileum tisíciletého výročí příchodu svatých soluňských bratří na Moravu. V rámci této myšlenky začaly v tomto období vznikat na mnoha místech různé pomníčky, kostely i kaple. Mezi významné patří kaple sv. Cyrila a Metoděje na vrchu Strachotínka u obce Hamiltony, které jsou dnes součástí města Vyškova. Zde podle ústního podání, jak mnohokrát tradoval otec Kozár, svatí Cyril a Metoděj působili asi kolem roku 865 na nedalekém hradišti. Odsud však byli místními pohany vyhnáni, a proto se usadili na protějším kopci, kde jak dále legenda tvrdí, vytryskl pramen, na kterém následně křtili obrácené pohany. Tento pramen, který v pozdějších časech je znám jako dějiště několika zázraků, je dodnes na tomto kopečku přítomen a naši zbožní předkové proto na něm postavili onu památnou kapli.
