papežská autorita – Duše a hvězdy

Biskup Strickland: Do Církve proniklo zmatené chápání autority

11. 6. 202411. 6. 2024 - by Ignác Pospíšil - 3 Comments.

List emeritního biskupa z Tyleru v Texasu Josepha Stricklanda z 3. května 2024

Drazí bratři a sestry v Kristu,

„Roma locuta; causa finita est!” „Řím promluvil, věc je skončena!“

V pastýřských listech, které zveřejňuji, jsem psal o mnoha problémech, jimž čelíme v souvislosti se stále narůstající krizí v Církvi i ve světě. Jako katolického biskupa mě vždy zajímá v první řadě Církev – mystické tělo Kristovo, je však jasné, že současná krize, v níž se nacházíme, se netýká jen Církve, nýbrž všech aspektů lidstva. Když je Církev slabá a její pozemské vedení vážně zkažené, je v důsledku toho lidské společenství po všech stránkách zranitelné vůči zlu, a tuto zranitelnost vidíme na každém kroku. Třebaže všechny problémy, o nichž píšu, jsou závažné, nic není vážnějšího než překroucené chápání autority a poslušnosti, které se dnes tak rozbujelo. Schází-li nám jasné porozumění tomu, z jakých zdrojů vychází legitimní autorita, hrozí vážné nebezpečí svévole a zkompromitování poslušnosti. Pokud k tomu dojde, pak sama poslušnost, Bohem určená k tomu, aby všechny lidi směrovala k pravdě, může být někým skutečně zneužita pro jejich vlastní zájmy a nic netušící lidi od pravdy odvádět. Proto musíme vždy setrvat v pravdě a před takovýmito svody se mít na pozoru.

Dějiny Církve jsou plné líčení případů a událostí, kdy vznikl nějaký konflikt a Řím správně použil svou autoritu, promluvil a záležitost vyřešil. „Roma locuta; causa finita est.“ Katolíci se této kotvy božské autority v Katolické církvi moudře drželi. Bohem daná autorita, plně přítomná pouze v Katolické církvi, by měla být pro věřící útočištěm. Poslouchat božskou autoritu znamená poslušnost vůči Kristu, neboť on je tím, kdo danou osobu povolal k úřadu, s nímž je spojena. Ve svaté struktuře Církve je poslušnost božské autority nezbytná a významná, neboť nám pomáhá růst ve svatosti. Naneštěstí však skutečnost, že se na božskou autoritu Církve pohlíželo jako na „danost“, v mnoha případech vedla věřící v jejich poslušnosti k lenosti a lhostejnosti. Mnozí zapomněli, že jak řekl svatý Tomáš Akvinský, Boha je třeba poslouchat ve VŠEM, lidské autority v URČITÝCH VĚCECH. (Pokračování textu…)

Překlady Lucie Cekotové / Royal / Úvahy

Poučení z Dantova Pekla: ani papež nemůže měnit základní katolické pravdy

28. 6. 201930. 6. 2019 - by Ignác Pospíšil - 17 Comments.

V roce 1294 byl po dvouletém interregnu způsobeném patovou situací mezi kardinály zvolen papežem Celestýn V. O pouhých pět měsíců později rezignoval, neboť se cítil nezpůsobilým pro papežský úřad, třebaže založil a řídil řád celestinů, odnož řádu benediktinského. V roce 1415 „odešel“ papež Řehoř XII., za poněkud odlišné situace – aby zabránil schizmatu. Poslední čistá papežská rezignace před rezignací Benedikta XVI. v roce 2013 byla tedy ta Celestýnova.

Většina znalců Dantova díla je po staletí přesvědčena, že ve třetím zpěvu Pekla (kde je řeč o místě obsahujícím duše těch, kdo byli tak lhostejní, že si odmítli navěky zvolit Boha i cokoli jiného) hovoří Dante o Celestýnovi. Aniž by ho jmenoval, zmiňuje se o setkání s někým, kdo „ze slabošství zřek se slavných činů“ (che per viltade fece il gran rifiuto). Dante to pokládal za hlubokou zradu na Církvi v neposlední řadě proto, že Celestýnův nástupce Bonifác VIII., politický manipulátor, měl podíl na Dantově vyhnání z Florencie. (Pokračování textu…)

Krize Církve / Překlady Libora Rösnera

Papež je papežem pouze tehdy, když hlásá o Kristu pravdu

15. 1. 2018 - by Ignác Pospíšil - 15 Comments.

Přetrvávající krize v Církvi s sebou přináší otázky katolíků ohledně neomylnosti nástupců sv. Petra. K tématu se vyjádřil i polský kněz z řádu paulánů o. Augustyn Pelanowski OSPPE.

O. Augustyn Pelanowski se v jednom svém kázání zamýšlí nad pravým poznáním Boha. „Je mé poznání v souladu s Jeho učením, nebo jde čistě jen o můj subjektivní úsudek?“ ptá se a dodává, že před započetím kázání prosil Boha o to, aby se stal Jeho nástrojem a aby hlásal to, co je v souladu s Jeho vůlí. „Máme si Boha představovat, jak se nám zlíbí, anebo tak, jak On sám v nás touží přebývat?“ pokládá další řečnickou otázku.

„Pán Ježíš hovoří v jednom podobenství o vlcích v rouších beránčích. Vlk je skutečnost, je to pravda o něm, kdežto roucho beránčí je představa, jakou o sobě vlk má. Může ovšem dojít k tomu, že zloděj převlečený za pastýře uvěří tomu, že pastýřem doopravdy je, nicméně opak je pravdou. Vzpomeňme jen na farizeje, na jejichž adresu už toho bylo řečeno tolik nepěkného. Jejich pověst je dosti špatná, ačkoli byli neobyčejně zbožnými lidmi, náboženstvím formovanými askety, kteří opravdu věřili. […] Tito farizejové však ve své náboženské praxi tak zakrněli, že komentáře k Písmu a jeho interpretace kladli nad Písmo samotné. Právní předpisy stály v jejich představách nad vnuknutími Ducha Svatého. Omezovali se pouze na prázdná slova a ztratili tak spojení s vůlí Ducha Svatého, s Jeho působením. Stavěli se nad samotného Boha, což jim Ježíš nesčetněkrát vytkl. Všichni se shodneme na tom, že je zavádějící klást lidské výroky nad učení Boží. Šlo by o modloslužbu prokazovanou osobě či instituci, kdyby si jakákoli autorita nárokovala právo k měnění Božího učení, kdyby někdo prohlásil: ,Já to vím lépe než Bůh‘ nebo ,Ono je to jinak‘,“ říká o. Pelanowski a poté přechází k objasnění otázky fungování papežské autority.

Připomíná Ježíšův rozhovor se sv. Petrem, v němž se Syn Boží tázal apoštolů, za koho Ho lidé pokládají: „Žijeme v době, kdy tento rozhovor probíhá přímo před našima očima. Ježíš položil otázku a apoštolové Mu dávali různé odpovědi. Jenom Petr vyřkl plnou pravdu, pravdu shodnou s Ježíšovým očekáváním. Pověděl, kým Ježíš doopravdy byl, ne to, co si mysleli lidé. Petr odpovídal v souladu se zjevením: ,Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha‘,“ říká paulán s dovětkem, že i Ježíš pověděl Petrovi plnou pravdu o něm – pravdu o skále, na které je vybudována Církev. Tím se započal Petrův primát, avšak, jak podotýká o. Pelanowski, „Petr je skálou jen a pouze tehdy, když hlásá pravdu o tom, kým je Ježíš, neboť v jiné scéně, když Kristus předpovídá svůj kříž, se Petr bouřil a chtěl provádět jakousi cenzuru a nehovořit o utrpení. V odpověď na svá slova uslyšel: ,Jdi mi z očí, satane‘!“ (Pokračování textu…)

Krize Církve / Lawler, Philip F.

Rozvrací papež František úmyslně papežský učitelský úřad?

27. 9. 201627. 9. 2016 - by Ignác Pospíšil - 79 Comments.

Největší hrozbou pro učitelský úřad papeže je dnes papež sám.

Specialitou papeže Františka jsou zneklidňující výroky – jak se zdá, nejčastěji při rozhovorech s novináři v letadle. Povinností římského pontifika však je uklidňovat: něco, co papež František evidentně odmítá dělat. Nejnovější neformální prohlášení – zabývající se naléhavou otázkou, leč neposkytující autoritativní odpověď – mě nutí se ptát, zda Svatý otec svůj vlastní učitelský úřad nerozvrací úmyslně.

Robert Royal v článku na portálu The Catholic Thing [1] přesvědčivě vysvětlil, proč poslední překvapení z Vatikánu považuje za „bizarní krok papeže“ (slovenský překlad ZDE). Katolický svět už více než dva roky diskutuje o tzv. „Kasperově návrhu“, aby znovusezdaní rozvedení katolíci mohli být připuštěni ke svatému přijímání, a až do minulého týdne na tuto otázku nebyla žádná jasná, definitivní odpověď papeže. Ta se teď konečně objevila: nikoli v oficiálním dokumentu nebo veřejném prohlášení, ale v soukromém dopise, který unikl do médií a jehož pravost byla později potvrzena. (Pokračování textu…)