Tag Archives: Národní obrození

Cordatus Bohemus Stanislav Vydra

Stanislav Vydra

Předevčírem uplynulo 271 let od narození Stanislava Vydry. Nejde tedy o žádné kulaté výročí, nicméně proč se nedozvědět více o tomto českém vlastenci 18. století? Tak jsem se do věci vložil a začal pátrat. Prvním zdrojem informací je v dnešní době samozřejmě wikipedie.

S jistým překvapením jsem však zjistil, že o něm v několika řádcích uvádí pouze základní životopisná data. Z díla pouze práce matematické. A především: mezi národní buditele ho nezařazuje. Ani heslo České národní obrození se o něm nezmiňuje. Přitom pro první generaci je jeho vlastenecký význam nesporný. Co tedy o něm wikipedie uvádí?

Stanislav Vydra (13. listopadu 1741, Hradec Králové – 3. prosince 1804, Praha) byl kněz, český vysokoškolský profesor, matematik.
V roce 1757 vstoupil do jezuitského řádu. V letech 1762–1764 studoval filozofii a matematiku na pražské univerzitě.
Od roku 1765 učil v Jičíně. V letech 1771 až 1772 farářem ve Vilémově. Roku 1772 byl jmenován profesorem matematiky na pražské univerzitě, v letech 1789 až 1799 byl děkanem filozofické fakulty a od roku 1800 rektorem univerzity.
Roku 1803 oslepl a rok na to zemřel.

(Pozn.: kupodivu německá verze je obsažnější).

Literatura naše (Katolická cesta J. Durycha XXXIV.)

Přibližně v téže době, kdy se Durych začal zabývat myšlenkou, jak to bylo ve skutečnosti s českým národním obrozením, seznámil se s profesorem olomouckého semináře doktorem teologie P. Josefem Vašicou. Jsem přesvědčen, že si v této otázce oba muži znamenitě rozuměli a že se oba vzájemně utvrzovali v pochybách o významu tohoto obrození a zda to vůbec ve své podstatě národní obrození bylo. Zda se vůbec nějaké národní obrození „konalo“ jako důsledek josefínského „osvícenství“.

O tomto obrození zaujatě přednášeli vysokoškolští profesoři jako o nezpochybnitelné skutečnosti, která zachránila český národ. Nikdy přitom neopomíjeli zdůrazňovat, že toto obrození realizovali buď nekatolíci, nebo katolíci odpadlí – zcela v duchu masarykovského „realismu“. Co řekli profesoři vysokoškolští, opakovali po nich profesoři středoškolští, zejména pak profesoři učitelských ústavů, a tak se falešný nimbus rozšířil netoliko po vlastech českých, ale po převratě roku 1918 i na Slovensko.