Tag Archives: mučednice čistoty
Další mučednice pro čistotu
V místní pobočce největšího prodejce devocionálií Catholic Supply na Manchester Road v St. Louis vládl v pondělí 19. listopadu klid. Dovnitř vešel podsaditý muž středního věku a zaznamenal, že v obchodě jsou jen tři lidé, vesměs ženy. Dvě byly prodavačky – jedna padesátnice a druhá kolem dvaceti –, třetí byla zákaznice, která právě přišla. Po krátkém rozhovoru muž řekl, že si skočí do auta pro kreditní kartu, hned se vrátí a něco si koupí. Avšak když se znovu objevil, nedržel v ruce kreditku, nýbrž revolver. Tři vyděšené ženy zahnal do rohu obchodu, kam nebylo vidět, a donutil je, aby se svlékly. Dvě z nich – zaměstnankyně obchodu – potom namířenou zbraní přinutil, aby uspokojily jeho perverzní choutky.
Surovec potom přistoupil ke třetí oběti, zákaznici, která si podle svých přátel přišla jen koupit materiál na výrobu růženců, jež používala k apoštolátu. Byla to třiapadesátiletá Jamie Schmidtová, obyčejná matka tří dětí, která pracovala jako sekretářka na St. Louis Community College na západním předměstí Wildwoodu a žila ve farnosti sv. Antonína Paduánského v High Ridge v sousedním okrese Franklin. Zřejmě na ní nebylo nic mimořádného. Potom ale něco velmi mimořádného udělala. Paní Schmidtové, která se právě stala zděšenou svědkyní sexuálního útoku na druhé dvě ženy, násilník přikázal, aby si klekla a udělala totéž. Nahá, bezbranná a před nabitou zbraní mířící jí na hlavu ale prostě řekla ne.
Tváří v tvář smrti Jamie pokojně odmítla nechat zneuctít svou čistotu, osobní důstojnost i manželský slib. A za přímočaré odmítnutí podrobit se požadavkům útočníka si vysloužila střelu z těsné blízkosti, která ji na místě srazila. Ani to však zrůdě nestačilo. Před obětí krvácející v agónii na podlaze trval na tom, aby druhé dvě traumatizované ženy dál ukájely jeho chtíč, než z obchodu konečně odešel. Jamie byla rychle převezena do nemocnice, ale ještě ten večer zemřela.
Raději smrt než hřích – Slovensko má novou blahoslavenou
Dnes byla na Slovensku blahořečena Anka Kolesárová (1928-1944), mučednice čistoty, kterou zavraždil rudoarmějec, kterému odmítla být po vůli. Toto blahořečení vyvolalo na Slovensku velký rozruch a zuřivé výpady bezvěrců a liberálů, které se soustředily jak na samotný koncept mučednice čistoty, tak především na heslo s touto mučednicí velmi vhodně spojené: „raději smrt než hřích“. Zároveň též ukázalo smutný obraz současných slovenských katolíků, kteří s dříve zmíněnými diskutovali a hájili toto blahořečení, ovšem často naprosto chybnými a nesmyslnými argumenty a konstrukcemi, které katolickou víru v lepším případě zamlžovaly, v horším zcela popíraly.
Klasický příkladem zmateného článku zmatené moderní katoličky může být třeba text Anka Kolesárová – mučeníčka čistoty, alebo fanatická kresťanka? Těžko ale autorce její zmatenost a neznalosti při dnešní úrovni katecheze vyčítat. Koneckonců mne nepříjemně překvapili i daleko vzdělanější a konzervativnější katolíci, kteří také neváhali napsat, že heslo „raději smrt než hřích“ bylo nevhodně zvoleno, či dokonce, že nic takového po křesťanech Církev ani Bůh nepožadují, resp. že taková velká svatost není vyžadována po každém. A bohužel, dosti zmatené a zavádějící je i vysvětlení KBS. Člověk při pohledu na takový úpadek už má jen dvě možnosti: bezmocně plakat, nebo se snažit se vysvětlit to, co před koncilem věděly i malé děti a po koncilem odstartovaných „nových letnicích“ už většinou neznají ani dospělí (taky)katolíci a nedokáží jasně vysvětlit ani biskupové a mluvčí biskupských konferencí.
Vraťme se nejprve k nové světici. Anka Kolesárová byla zbožná katolická dívka a poloviční sirotek. Její krátký, ctnostný a zbožný život se završil 22. listopadu 1944, kdy si ji vyhlédl jeden z právě dorazivších „osvoboditelů“ a dal jí na výběr: buďto se s ním vyspí, nebo ji zabije. Když odmítla, povolil jí jednověté rozloučení s otcem a zastřelil ji…
Co mají společného sv. Cyril a Metoděj se sv. Marií Gorettiovou?
Sv. Cyril a Metoděj
Zdánlivě nic (krom toho, že jsou typicky „červencovými“ svatými, jejichž svátky po sobě následují) – a přesto hodně. Zdánlivě nic, neboť soluňští bratři žili a působili v 9. století, byli to učenci, mniši, církevní hodnostáři a misionáři, zatímco Maria Gorettiová vešla do církevního martyrologia jako obyčejná vesnická dívka, dokonce ještě dítě, z přelomu 19. a 20. století. Kdyby nedošlo k jejímu ubodání násilníkem Serenellim, před nímž bránila svoji mravní čistotu, svět by o ní vůbec nevěděl.
Nicméně podobnost je tady mnohem větší, než si myslíme. Naše věrozvěsty a o tisíc let mladší mučednici svaté čistoty spojuje totiž 6. Boží přikázání a jeho obrana. Sv. Konstantin-Cyril a Metoděj přišli na Moravu nikoli proto, aby zvěstovali pohanům evangelium (Velká Morava již byla z velké části křesťanská), ale proto, aby naše pokřtěné předky naučili křesťansky žít, to znamená na prvém místě zachovávat Boží přikázání. Moravané tenkrát, ač formálně křesťané, žili ve skutečnosti jako pohané. Holdovali mnoha pohanským pověrám, mj. i vampyrismu, a jejich sexuální život charakterizovaly promiskuita a polygamie. Proto oba světci-misionáři sestavili zákoník a zpovědní zrcadlo (Nomokánon a Zakon sudnym luďom), kde zejména pokání za mimomanželský sex bylo velmi tvrdé (několik let o chlebu a vodě s výjimkou nedělí a svátků).
Sv. Metoděj již jako arcibiskup a metropolita moravsko-panonský se dostal do ostrého konfliktu s knížetem Svatoplukem právě kvůli 6. a 9. přikázání. Sv. hierarcha Metoděj mu podle anonymního spisu Život Metodějův ostře vytýkal, že je „otrokem ženských rozkoší“, což byl důvod, i když asi ne jediný, proč si ho znepřátelil a on mu potom působil mnohá příkoří. Můžeme tedy naše věrozvěsty, jejichž svátek jsme oslavili 5. července, pokládat mimo jiné i za velké obránce a obhájce manželské čistoty a nerozlučitelnosti a sexuální abstinence mimo manželství, jak předepisuje Boží zákon.
Mučednictví nebo „fanatismus“?
Útoky liberálních médií proti Katolické církvi při každé příležitosti snad už překvapí jenom naivku. Často si k tomu vybírají též světce, kteří jsou věřícím obzvlášť sympatičtí a jejichž příklad a životní osud zasahují svědomí jako řízená střela. Právě oni jsou obzvlášť nebezpeční. V nedávných letech se západní média rozepisovala o „fanatismu“ sv. Marie Goretti, 12leté dívky, která nechtěla být po vůli násilníkovi.
Příběh je známý. Mladík Alessandro Serenelli, který spolu se starým otcem bydlel v domě Gorettiových v italském Farriere di Conca u Nettuna, se ji pokoušel přinutit, aby mu byla po vůli. Když odmítla, začal ji bodat nožem. Nepovolila a neustále volala: „Alessandro, to je přece hřích!“ Následujícího dne v nemocnici zemřela (5.7.1902). Podle dnešních liberálů prý šlo o „typickou ukázku katolického antisexuálního fanatismu“, jak jsem četl v několika vlivných západních periodikách.
