Tag Archives: Mariánský sloup na Staroměstském náměstí
Mariánský sloup: Panna Maria po 102 letech znovu ochraňuje Pražany
Čtvrtek 4.června 2020 byl neobyčejným dnem pro velkou část Pražanů a věřící křesťany po celé republice. Po letech ústrků a zákazů nastal tolik očekávaný den. Nad Staroměstským náměstím byl ten den vztyčen mariánský sloup s Pannou Marií na vrcholu monumentu.
Atmosféra na samotném místě byla krásná, nesla v sobě i známky určitého napětí a očekávání, někteří lidé se modlili, jiní zpívali písně. Počasí jakoby kopírovalo nesnáze a překážky, které museli nadšenci okolo sochaře Váni snášet po celá léta. Nejprve zataženo následované silným vichrem, který se pak přeměnil v prudký liják, po kterém řada z nás prochladla.
Pak ale se počasí zlepšilo, vykouklo občas sluníčko a odpoledne přišel konečně ten dlouhé roky očekávaný okamžik vztyčení poslední části Mariánského sloupu, nejprve hlavice a pak samotné sošky Panny Marie čekající 17 let u kostela Matky Boží před Týnem na převezení a osazení v horní části mariánského sloupu.
Sloup smíření, nebo rozdělení?
Radost českých, moravských a slezských katolíků teď vrcholí – a to navzdory koronaviru. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze, zničený lůzou 3. listopadu r. 1918, opět stojí. Matka Boží si vybrala houževnatého sochaře Petra Váňu, který se nedal odradit od záměru obnovit tuto dominantu Prahy ani tehdy, kdy se zdálo, že všechno je nenávratně ztraceno.
Povedlo se skoro zázrakem. Ďábel, ať už chce nebo nechce, stejně musí nakonec – byť nedobrovolně a „se skřípěním zubů“ – sloužit Bohu. Nic jiného mu nezbývá, neboť Panna Maria mu drtí hlavu. On je poražený, proto všechno, cokoliv podnikne proti Bohu, nakonec Pán použije ke svému vítězství nad ním a nad všemi jeho lidskými pohůnky. Ano, satan chtěl koronavirus, izolaci a zastavení veškerého ekonomického a sociálního života, jenže Pán a přesvatá Matka toho jako pokaždé v dějinách využili proti němu a jeho zpupným plánům. Na Staromáku se za nouzového stavu nemohly konat klasické předvelikonoční trhy, což umožnilo týmu Petra Váni pracovat a dokončit požehnané dílo obnovy mariánského sloupu již 4. června místo plánovaného září. Jak může opravdově katolická duše za této situace odolat spontánnímu zpěvu Aleluja- ať už v srdci nebo i navenek – a s ním také „Děkujem Ti, Matko milostivá, děkujeme tisíckrát…“?! Ne, tuto radost, která, dá-li Pán, vyvrcholí slavností 15. srpna, kdy sochu požehná sám primas kardinál Dominik Duka, nám nikdo nevezme.
Pravá tvář ekumenického dialogu
Pan kazatel Církve bratrské dr. Pavel Černý ve své filipice proti mariánskému sloupu v internetovém časopise Christnet z 18. ledna názorně ukázal, jak si představuje dialog s katolíky (http://www.christnet.eu/clanky/6334/dve_interpretace_poslani_panny_marie.url). Je ochoten maximálně připustit Marii (pouze jednou používá i označení Panna) jako „něžnou maminku“, “ statečnou ženu, která před dvěma tisíci lety přijala riskantní těhotenství…“, uznává, že jsou mnohé mariánské obrazy a sochy, které korespondují s evangeliem. Zároveň ale píše o „strašlivých zkresleních a deformacích poslání této úžasné a pokorné ženy velké víry v Boha…“
Panu dr. Černému vadí především prezentace Panny Marie jako ochránkyně statečných katolických bojovníků, kteří bránili v minulosti svou víru a teritorium proti agresi heretiků a nekřesťanů. Od prvopočátku byla Panna Maria v Tradici, druhém prameni víry, který protestanté neuznávají (Lutherovo „Sola Scriptura„, pouze Písmo), takto chápána. Avšak i sám Nový zákon, neomylný zdroj víry přijímaný i protestanty, tudíž i dr. Černým, prezentuje Matku Boží též jako „bojovnici“, nebo přinejmenším jako patronku bojovníků za spravedlivou věc. Když v Magnificatu Panna Maria říká, že Pán „divy učinil svou mocí, rozptýlil ty, kteří pyšně smýšlejí ve svém srdci, sesadil mocné z trůnu a povýšil ponížené, lačné nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou, ujal se Izraele, svého služebníka, jsa pamětliv svého milosrdenství….“ (Luk 1,51-4), pak je jasné, že toto nepůjde bez spravedlivého boje, neboť ti mocní neopustí dobrovolně své trůny, které si neprávem přivlastnili, stejně tak boháči, již podvodně získali své majetky na úkor druhých, ani ti, kdo utiskují Izrael, mu nedají dobrovolně svobodu.
V Apokalypse potom žena oděná sluncem s měsícem pod nohama, v níž někteří vykladatelé vidí Církev, jiní Pannu Marii, bojuje s drakem, symbolem satana a mocností nepřátelských Kristu (Zjev 12,13). Koneckonců Nový zákon mnohokrát zdůrazňuje bojový charakter Kristova poslání, nejzřetelnější je to u sv. Pavla, jenž píše, že Kristus „musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod své nohy…“ (1 Kor 15,25). Panna Maria, bytostně spjatá se svým Božským Synem, nemůže mít tedy opačné zaměření, není jenom „něžnou maminkou“ a „pokornou ženou“, ale zároveň i bojovnicí za pravdu, kterou je sám její syn Ježíš, on přece řekl: „Já jsem Cesta, Pravda i Život.“
Tzv. ekumenismus na příkladu Mariánského sloupu
Ten ubohý farář vůbec nepochopil, že ekumenismus je tu proto, aby degradoval katolíky, a nikoliv aby přibližoval vzdálené bratry.
Jednou z mála pozitivních věcí na celém sporu o obnovu Mariánského sloupu je, že ukazuje, kdo je kdo. Někteří věřící s menším přehledem jsou dnes překvapeni, když tu vedle sebe pochoduje podivná skvadra odpůrců, kde vedle sebe můžeme vidět komunisty, sociální demokraty, zelené, piráty, Procházkovou a některé prominentní členy ODS…
Pan Zahradil tvrdí, že je jen konzistentní, v čemž má v jistém smyslu pravdu – má za sebou dlouhou historii coby militantní ateista a politik patologicky nenávidící křesťany a křesťanství (někteří naivkové se diví, že ho spojenectví s PiS v europarlamentu ani trochu nenapravilo – nu, to se prostě zas až tak často nestává). Pro Zahradila je boj proti křesťanství dokonce důležitější téma než deklarovaný eurorealismus a obhajoba práv národních států. Kdo ho podrobněji sleduje, si ovšem nemůže nevšimnout jisté taktičnosti, kdy Zahradil upozaďuje tyto své názory před volbami a naopak zcela volnou uzdu jim naplno popouští po volbách (jde to tak daleko, že po volbách klidně hlasuje v europarlamentu i pro rezoluce vlamující se do sfér národních států, které před volbami zuřivě hájí – stačí aby obsahovaly nějaké „dobré protikřesťanské“ pasáže, jako je např. podpora potratů etc.) Bylo by zajímavé vidět, co by se dálo a jak by se (ne)angažoval, kdyby se současné vyostření kauzy odehrálo o čtvrt roku dříve, před eurovolbami…
Pražské zastupitelstvo zablokovalo obnovu Mariánského sloupu
Matěj Stropnický
Pražské zastupitelstvo hlasy zelených, komunistů, socialistů a Babišova ANO zablokovalo obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí.
Proti skandálnímu usnesení hlasovali zastupitelé TOP 09, ODS, KDU-ČSL a Nezávislí, ovšem sluší se poznamenat, že lidovci nejsou bez viny, protože všichni zelení zastupitelé (v čele s hlavním bojovníkem proti obnově Sloupu, předsedou strany Matějem Stropnickým) byli zvoleni na společné kandidátce s KDU-ČSL.
Několik poznámek do diskuze o Mariánském sloupu
Mariánský sloup na Staroměstkém náměstí (1905)
Chtěl bych dodat pár poznámek k názoru Martina Šandy na obnovení pražského mariánského sloupu, zveřejněném na Christnetu v podobě článku Mariánský sloup na Staroměstském náměstí opět jablkem sváru. Autor, člen Církve bratrské, zde zastává v podstatě racionální hledisko památkářské a uměleckohistorické, které se snaží zcela izolovat od hlediska náboženského. I z tohoto úhlu pohledu pak jasně vychází správný závěr, že by se obnovení významné raně barokní památky nemělo bránit.
Dovolím si však přesto ještě uvést (dle Martina Šandy nepochybně jaksi navíc) hledisko náboženské. Hledisko katolického věřícího, které může být dalším důvodem, proč by se nemělo bránit navrácení mariánského sloupu. Jak autor jistě ví, pro katolíky (ale např. i pro všechny tzv. východní křesťany) znamená Panna Maria velmi mnoho. Panna Maria má mimo jiné titul Bohorodičky, Matky Boží, Matky Vykupitele atd. Stačí připomenout píseň: „Tisíckrát pozdravujem Tebe“ , v jejíž první sloce zaznějí tato slova: „Ó Matičko Krista Ježíše! – Ty jsi okrasou celého nebe, tobě klaní se celá říše – ty jsi po Bohu ta nejprvnější, tobě čest a chválu nejpřednější, andělé a svatí vzdávají, Královnou Tebe nazývají.“. Tato slova vyjadřují vztah katolíků k Panně Marii. Tento vztah navíc vyrůstá z hluboké tradice. Jak víme, předpoklad Mariina panenství i titul „Bohorodička“ byly součástí víry nejstarších křesťanů a byly dogmaticky vyhlášeny v koncilech prvních staletí.
