Tag Archives: konzervativismus

Je Donald Trump nový císař Konstantin?

Článek, v němž Blaise Joseph přirovnává Donalda Trumpa k římskému císaři Konstantinovi, poprvé vyšel na portálu MercatorNet 26. března 2016, dlouho předtím, než Trump získal nominaci za Republikánskou stranu a nakonec porazil Hillary Clintonovou. Tehdy se zdál být opovážlivý a nepravděpodobný. Dnes se jeví prorocky. Překlad zveřejňujeme se souhlasem MercatorNet. (Pozn. překl.)

Křesťané nemohou svobodně mluvit. Náboženská svoboda je terčem útoku. Společnost je materialistická a nemravná. Západní civilizace čelí velkým hrozbám zevnitř i zvenku. Jediný evidentní vůdce, který je na obzoru, není žádný světec.

Myslíte na Spojené státy roku 2016? Nikoli. Jde o Řím roku 312.

Tím vůdcem je Konstantin, který usiluje o to, aby se stal římským císařem. Má mnoho chyb: měl několik manželek a jednu z nich dokonce odsoudil k smrti, byl mimořádně ctižádostivý a jako vojevůdce i politik bezohledný. Legenda říká, že prožil svou verzi „cesty do Damašku“, měl vidění, obrátil se na křesťanství, zvítězil nad svými odpůrci a stal se velkým římským císařem.  

„America has lost a giant“*

Phyllis Schlafly (2011)

V sobotu 10. září ve dvě hodiny po poledni bude v katedrální bazilice svatého Ludvíka v Saint Louis ve státě Missouri sloužena mše svatá za zemřelou Phyllis Schlaflyovou.

„Banální informace,“ řeknete si možná v duchu, „má význam tak leda pro zesnulou, její rodinu, pro její farní společenství. Den co den je přece na bezpočtu míst sloužena mše svatá za zesnulého. Kdo vůbec je ta Phyllis Schlaflyová?“

A budete mít pravdu. V Událostech České televize, ve Zprávách TV Prima a v Televizních novinách TV Nova se tento týden ani slovem nezmínili o nějaké Phyllis Schlaflyové. Nenajdete jedinou zprávu o jejím skonu na webech ČT24, Českého rozhlasu, iDnes, iHNed, Novinek, Lidovek, Deníku nebo na Neviditelném psu. Ba dokonce ani Vatikánský rozhlas se nezmínil, mlčí Skleněný kostel, Signály, RC Monitor, Katolický týdeník, Radio Proglas. V tichu utonul i server Hodie. Možná si nyní otvíráte nové webové okno, abyste se podívali na Katopedii, o kom si to povídáme. Marně, nemá tam heslo. Nenajdete ho ani na české Wikipedii a bez zmínky je i Víra.cz. Pro nás bezvýznamný člověk, můžeme uzavřít.

Takový závěr by však byl omylem z těch těžkých. Do Saint Louis dnes na pohřeb paní Schlaflyové přijede i republikánský prezidentský kandidát Donald Trump, jenž nepatří do kruhu její rodiny. St. Louis Post-Dispatch píše, že tam také promluví (http://1url.cz/4twg7), a tu nám informace se sublokálním či nanejvýš lokálním významem náhle vyrůstá do rozměru Spojených států amerických.

Právem. Ale proč vlastně?

Křesťanský volič a národní demokraté

David Hibsch

V minulých týdnech na naší politické scéně vykrystalizovala nová euroskeptická strana NE Bruselu – Národní demokracie (ND). I když spíše by se dalo říci staronová, neboť jde o následovnici (převtělení) strany Právo a spravedlnost. Změnila však nejen jméno, ale i vedení, vystupování a (částečně) i ideologii, takže je spíše stranou novou, než jen trochu pozměněnou. Klíčová otázka zní: Máme se my, konzervativní/křesťanští euroskeptici, z toho radovat?

Konzervativní euroskeptičtí voliči mají již dlouho jeden zásadní problém – nemají v eurovolbách koho volit. Přitom dnes, po tom, co „eurooptimistické“ strany předvedly za ukrajinské krize, se potřeba přijatelné euroskeptické strany jeví čím dál naléhavější, neboť eurohujerismus je, jak nám teď bylo názorně oddemonstrováno, neoddělitelně spojen s politikou, kterou slušný člověk podporovat nemůže.

Nová strana by snad mohla být zvažovatelnou alternativou, nicméně není to tak jednoduché, protože nový subjekt má přes svá velká pozitiva (program, někteří kandidáti do Europarlamentu) i četné a velké slabiny, které se nedají jen tak přehlédnout…

Jak by měla vypadat konzervativní politika

Dopředu musím avizovat, že nehodlám propagovat podobu pravicové, konzervativní strany, kterou nám dvacet let předvádí ODS a její nepovedené dvojče TOP 09. Zvláště se musím distancovat od slovního spojení liberálně-konzervativní, které se asi běžnému diváku televize vybaví při vyslovení pojmu pravicová politika. Že jde o protimluv, nám před pár dny názorně předvedli dva zástupci obou táborů, pánové Hájek a Pajonk. Zatímco prvně jmenovaný pojmenoval věcně a fundamentálně rodinu jako společenství muže a ženy, druhý trval na tom, že do soukromých vztahů nikomu nic není, a že tedy nechť klidně spolu žijí dva homosexuálové. Pravdu, nijak nezasahující do práv jiných, měli v podstatě oba. Nebýt ovšem státních garancí ve věcech zákonných práv a povinností rodiny. Jelikož je v poslední době rodinné právo zevrubně redefinováno, i neškodný a v zásadě správný liberální názor na soužití dvou lidí je tím znehodnocen do té míry, v jakém stádiu je destrukce posvátného svazku manželského.

Konzervativní paternalismus jako slepá ulička

Po roce 1989 se nám, žel Bohu, rozvinula správa věcí veřejných jen a pouze levicovým směrem. Z důvodů, dodnes nevyjasněných, nebyl učiněn rázný soud nad komunistickými zločinci; soudruzi v KSČ i ti bývalí ve stranách ostatních měli nadále možnost ovlivňovat chod společnosti. V ekonomické sféře to bylo ještě markantnější. Vzpomínám na nesmyslná výběrová řízení z roku 1990, ve kterých se hledalo spousta nových ředitelů do podniků. Hlavní podmínkou v nich byla manažerská praxe minimálně pět let.

Jakoby se zde, relativně velmi rychle, vysublimoval demokratický systém, ve kterém se střídají u moci pravice a levice. Mám na mysli strany ODS a ČSSD. Že šlo ve skutečnosti o dvě varianty téhož dokládají nespočetné koalice na komunální úrovni a též, jako vejce vejci si podobny, mnohé finanční skandály. Na celostátní úrovni to dokonce někdy zašlo tak dalece, že levice byla pravicovější než pravice. Vzpomeňme kupříkladu rychlou privatizaci bank, do které se vládám Václava Klause vůbec nechtělo, a jež zmákla, s nezbytnou a mediálně vděčnou vojenskou přepadovkou v IPB, vláda Miloše Zemana.

Další levicové zvěrstvo v Europarlamentu

Ultralevičácké a ultraliberální síly v Evropském parlamentu si jsou velice dobře vědomi toho, že v nadcházejících volbách nejspíše zásadně oslabí ve prospěch euroskeptiků a snad i konzervativců, a proto se na poslední chvíli zoufale snaží prosadit usnesení podporující její agendu.

Po urputných a jen těsně neúspěšných snahách o prosazení extrémně propotratové a protirodinné tzv. „Zprávy Estrelové“, přichází ze strany radikální levice do další zvěrstvo v podobě „Zprávy Lunacekové“.

Ulrike Lunacek, rakouská lesbička ze strany zelených, která loni vášnivě podporovala nakonec zamítnuté usnesení ukládající amorální sexuální výchovu čtyřletým dětem (jehož zpravodajkou byla -jaké překvapení- radikální socialistka Estrelová), se v ní pokouší vnutit Europarlamentu prohlášení podporující napříč celou Evropou radikální sodomitskou agendu.

Konzervativci, vzpamatujte se!

Václav Klaus

Postupem času se četní čeští (neo)konzervativci probouzejí z letargie a cítí potřebu zastávat se prezidenta Klause a jeho amnestie, přičemž často opakují (spolu s prezidentem) mantru, že zde nejde o kritiku amnestie, ale o útok na Klause a hodnoty, které hájí. Samozřejmě z jistého úhlu pohledu je to pravda, protože kdyby byl (respektive když byl) na Klausově místě Václav Havel, rozhodně by se podobné mediální kampaně nedočkal. Přesto si troufám tvrdit, že tito konzervativci dělají kritickou a nenapravitelnou chybu…

Prezident Klaus byl vždy podivným mixem liberála a konzervativce, který konzervativní politice a hodnotám dílem dost pomáhal a dílem hrozně škodil. Jeho amnestie definitivně rozhodla, že škody mnohonásobně převáží přínos. Tak jak ji koncipoval, je zrůdná a morálně neobhájitelná. Kampaň, která se proti ní zvedla, je v podstatě v pořádku a stojí na straně spravedlnosti. Je naprosto nemístné prezidenta hájit. Jednak si to nezaslouží, jednak to ještě více konzervativní politiku nezaslouženě poškodí.

Chrastavské výstřely vážně zranily Jocha i Klause

Chrastavská „střelba na Klause“ se ve výsledku ukázala býti nadmíru úspěšným „nekrvavým atentátem“, jehož výsledkem je diskreditace ředitele Občanského institutu doktora Romana Jocha a prezidenta Václava Klause – čímž střelec dosáhl fantastického úspěchu, který si rozhodně nezasloužil…

Prezident Klaus se nejprve tvářil rozumně, později to ale rozjel trochu moc a snažil se vytěžit z akce co nejvíc, až to přehnal. Na což správně poukázal Roman Joch. Atentát opravdu není vhodné slovo k popisu hanebné události, ke které v Chrastavě došlo. A o tom, že byla hanebná a pachatel patří za mříže, nemám nejmenší pochyby: uvědomuje si vůbec ten médii propagovaný idiot, že (krom toho, že jeho akce byla už ze své podstaty nevhodná a neomluvitelná) vážně ohrozil nejen život svůj, ale minimálně i lidí stojících bezprostředně kolem něho?

Proč je kandidatura Jiřího Karase dobrá zpráva

JUDr. Jiří Karas

Kandidatura Jiřího Karase na prezidenta je pro mne dobrá zpráva. A jsem upřímně přesvědčen, že by ji měl jako dobrou zprávu brát nejen každý katolík, ale i každý příznivec křesťanské politiky. Je k tomu několik důvodů, zde si dovolím vypíchnout ty nejdůležitější z nich a jejich podstatné důsledky…

1. Čest a svědomí křesťanů

Jiří Karas je v současné chvíli jediný skutečně křesťanský politik kandidující na prezidenta, jediný kandidát, kterého může křesťan volit beze studu a znásilňování svého svědomí. Jsem pevně přesvědčen, že je věcí cti křesťanů, aby postavili kandidáta, který si jejich hlasy zaslouží. Při vší úctě k lidovcům a jejich oficiální kandidátce: Zuzana Roithová, která se pečlivě vyhýbá prezentaci a obhajobě těch křesťanských hodnot, které nejsou sdílené opravdu velkou částí společnosti, tuto roli nikdy plnit nemůže. Proto Karas kandiduje a s tím souvisí hned druhý bod…

Drábek: Děti do školek!!

Ministr Drábek

Ministr Drábek se patrně rozhodl nám všem dokázat, že TOP 09 je ve skutečnosti pokroková a levicová strana. Chce rodičům umožnit odpis z daní za to, že pošlou malé dítě do školky a vrátí se do práce (více ZDE). Podle něj na tom ale stát vydělá, protože na výběru daní a ušetřených dávkách stát vydělá více, než do věci vloží. V jeho vizích jej podporuje i premiér.

Člověk si může nad takovým nesmyslem pouze odplivnout a položit si otázku: „Opravdu si o nás pan ministr (a celá naše „pravicová vláda“) myslí, že jsem naprostí volové?“