Tag Archives: hluchota

Poznání – postižení – umění. Příloha II. kapitoly I.3.5. Hluchota v Písmu svatém a literatuře

Alexandre Bida, Ježíš uzdravuje hluchého a němého (ilustrace Bible), 1874

Alexandre Bida, Ježíš uzdravuje hluchého a němého (ilustrace Bible), 1874

Písmo svaté

 

 

 Nebudeš zlořečit hluchému a slepému nepoložíš do cesty překážku, ale budeš se bát svého Boha. Já jsem Hospodin. (Leviticus, 19, 14)

***

I uslyší v onen den hluší slova knihy a oči slepých prohlédnou z temnoty a ze tmy. (Izaiáš, 29, 18)

***

Hospodine, vyslyš mou modlitbu, přej mi sluchu, když o pomoc volám, nebuď k mému pláči hluchý. Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, jako všichni otcové moji. (Žalmy, 39, 13)

***

Tu k němu přivedou člověka hluchého a špatně mluvícího a prosí ho, aby na něj vložil ruku.  Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl k nebi, povzdechl a řekl: „Effatha,“ což znamená ‚otevři se!‘ I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně. (Marek, 7, 32-37)

Poznání – postižení – umění. Příloha I. kapitoly I.3.5 Hluchota ve výtvarném umění

Betti G. Millerová, Vývoj Amerického znakového jazyka, 2000

Betti G. Millerová, Vývoj Amerického znakového jazyka, 2000

 

Poznání – postižení – umění. I.3.5 Sluch

Betti G. Millerová, Piknik Neslyšících, 1994
Betti G. Millerová, Piknik Neslyšících, 1994

Vlastním předmětem sluchu je zvuk.[1] Zvuk je mechanické vlnění zprostředkované určitým hmotným médiem, v nejběžnějších případech jde o vzduch. Aristoteles píše: „Zvučné tedy jest to, co dovede souvisle pohybovati soustředěným vzduchem až k uchu.“[2]