Tag Archives: bohoslužba slova

Biskup Schneider o panamazonské synodě, ženatých kněžích a kazatelkách

Biskup Athanasius Schneider v dalším rozhovoru hovoří o panamazonské synodě, která se má konat v roce 2019, a odmítá myšlenku svěcení ženatých mužů. Argumentuje tím, že kněžská zdrženlivost je církevní tradicí sahající až do apoštolských dob. Pokud jde o úlohu žen, obává se, že by Církev brzy mohla napodobit německý model pastoračních asistentek, které už dnes v Německu kážou a vykonávají bohoslužby slova.

V třicetiminutovém rozhovoru, který se odehrál 10. června v České republice a který přinesl tradiční kanál Gloria.tv, se Mons. Schneider, pomocný biskup diecéze Panny Marie v kazašské Astaně, vyjadřuje k několika tématům, kromě jiného k významu tradiční Mše svaté, k vážným důsledkům papežské exhortace Amoris laetitia a k rozdělení v Katolické církvi.

V souvislosti s pracovním dokumentem (Instrumentum laboris) panamazonské synody plánované na rok 2019, který byl zveřejněn 8. června, se biskup Schneider rovněž dotýká problému kněžského svěcení ženatých mužů a nebezpečí svěřování liturgických úkonů ženám.

Biskup Schneider vidí, že se tento nový vatikánský dokument snaží připravovat cestu ke kněžskému svěcení ženatých mužů v dané konkrétní části světa. Říká však jasně, že se tato iniciativa bude rychle šířit po celém světě. Tvrdí, že s takovým dovolením „by byl de facto zrušen celibát“. „To je okamžitě zřejmé,“ dodává s tím, že jen dítě by nepochopilo tento hlubší význam výjimky udělené pro panamazonskou oblast.

Mše katechumenů (O tridentské mši svaté III)

Čtení

Víra není negace rozumu, jak se dnes kdekdo domnívá, nýbrž souhlas se zjevenou pravdou, a k takovému souhlasu je rozumu třeba. A tak i mešní liturgii lze poznávat při použití rozumu. V jeho kategoriích tuto liturgii zpravidla dělíme na několik částí, z nichž té první (nazývané někdy úvod, resp. úvodní část) jsme se věnovali v předcházejících dvou dílech a k té druhé se dostáváme nyní. U nás je tradice nazývat ji mší katechumenů, protože tato část končí v okamžiku, kdy ve starokřesťanských dobách nepokřtění opouštěli chrámový prostor; tento termín budeme používat v našem výkladu. Někdy jsou použita i jiná pojmenování (předemše, bohoslužba katechumenů, bohoslužba slova, liturgie slova,…) a někteří autoři sem zahrnují i ten výše zmíněny úvod. Mešní liturgie však kromě své strukturované výstavby tvoří i jednotu – nelze např. „odsloužit“ jednu část v jednom kostele a později pokračovat v jiném, stejně jako není možné, aby obyčejný věřící šel na jednu mši sv., v půli ji opustil a za čas ji dokončil účastí třeba i někde jinde.