Tag Archives: Alexandr VI.
Vyšla Mitra a hůl
O knize
IP: Včera vyšla v češtině v překladu Lucie Cekotové další kniha otce Bryana Houghtona Mitra a hůl, která tak na poslední chvíli rozšířila sporé řady tradičně katolické beletrie. Dlužno říci, že jde o beletrii nejen zajímavou, ale i poučnou, neboť v dopisech, dokumentech a promluvách psaný dopis je nenásilně seznamuje s argumentací a postoji tradičních katolíků i praktikami jejich nepřátel. Toť vše o knize ode mne, nyní nechť promluví paní překladatelka:
LC: Mitru a hůl jsem překládala původně pro potěšení své a svých přátel; protože se mi ji nepodařilo vnutit žádnému ze zavedených nakladatelství, nepředpokládala jsem, že se někdy dočká knižního vydání. Podařilo se to jen díky tomu, že se našel sponzor, který zaplatil tisk, a dále korektorka a grafik, kteří pracovali zadarmo (stejně jako já).
Tiskárna je při vydávání knih nejvyšší položka, a dar na úhradu tisku je tedy velkorysý. Dárce měl jedinou podmínku: pokud kniha vydělá, bude zisk věnován na vydání další katolické beletrie. Duchovní literaturu totiž vydává leckdo, například již uvedený Hesperion nebo nově vzniklé nakladatelství Christianitas, ale do beletrie se nechce nikomu, protože z hlediska ziskovosti je pro vydavatele riziková. „Odpočinková“ literatura v nejlepším smyslu – katolická, netrpící neduhy naprosté většiny současné literární produkce a i tematicky blízká tomu, co zajímá katolíky – je přitom důležitá neméně než ta vážná.
Omylnost papežů (3.)
Omyly papežů
Protože Církev připouští, že katolíci za jistých okolností mohou legitimně nesouhlasit s výroky 3. kategorie, nemluvě o kategorii 4. a 5., vyplývá tedy z katolické nauky, že je možné, aby se papežové ve výrocích kterékoli z těchto kategorií mýlili. Dokonce je možné, aby se papež mýlil radikálněji, pokud mimo rámec svého mimořádného Magisteria učiní něco, co odporuje některému výroku 1. nebo 2. kategorie. Rovněž je možné, aby papež upadl v omyl jiným způsobem, například uskutečňováním nemoudré politiky nebo nemravností v osobním životě. S výjimkou toho, že by papež zavázal Církev k herezi, je skutečně možné i to, aby papež Církev vážně poškodil. Jak kdysi řekl kardinál Ratzinger, když byl dotázán, zda Duch svatý hraje nějakou roli při volbě papeže:
Řekl bych ne v tom smyslu, že by Duch svatý papeže vybral, protože existuje až příliš mnoho opačných případů papežů, které by Duch svatý evidentně nevybral. Řekl bych, že Duch svatý nad touto věcí přesně vzato nepřebírá kontrolu, nýbrž nám jako dobrý vychovatel dává velký prostor, velkou míru svobody, aniž by nás zcela opustil. Roli Ducha je tedy třeba chápat v mnohem pružnějším smyslu, ne jako by nám diktoval kandidáta, pro kterého musí člověk hlasovat. Pravděpodobně jediná jistota, kterou nabízí, je to, že nedojde k naprosté destrukci. (Citováno v: John Allen, Conclave: The Politics, Personalities, and Process of the Next Papal Election, NewYork: Image, 2013).
Zde je několik příkladů papežů, kteří se mýlili, v některých případech mimořádně závažně:
