Ekumenický portál ChristNet.cz nedávno zveřejnil článek a následně i anketu, v nichž byl pro označení Kněžského bratrstva sv. Pia X. použit zavádějící, hovorový, mírně hanlivý a v seriózních textech neužívaný termín „lefebvrista“. Pokud vím, pár mých přátel z řad tradičních katolíků se proti tomu chtělo ohradit. A nejspíše to udělali – pochybuji ale, že by čekali takovou legraci, jaká je teď k dispozici… (Pokračování textu…)
Kandidatura Jiřího Karase na prezidenta je pro mne dobrá zpráva. A jsem upřímně přesvědčen, že by ji měl jako dobrou zprávu brát nejen každý katolík, ale i každý příznivec křesťanské politiky. Je k tomu několik důvodů, zde si dovolím vypíchnout ty nejdůležitější z nich a jejich podstatné důsledky…
1. Čest a svědomí křesťanů
Jiří Karas je v současné chvíli jediný skutečně křesťanský politik kandidující na prezidenta, jediný kandidát, kterého může křesťan volit beze studu a znásilňování svého svědomí. Jsem pevně přesvědčen, že je věcí cti křesťanů, aby postavili kandidáta, který si jejich hlasy zaslouží. Při vší úctě k lidovcům a jejich oficiální kandidátce: Zuzana Roithová, která se pečlivě vyhýbá prezentaci a obhajobě těch křesťanských hodnot, které nejsou sdílené opravdu velkou částí společnosti, tuto roli nikdy plnit nemůže. Proto Karas kandiduje a s tím souvisí hned druhý bod… (Pokračování textu…)
Na dnešek připadá mezinárodní den rodiny, který k 15. květnu v roce 1992 přiřadila OSN. Než začneme slavit, možná bychom si měli připomenout, že právě rozličné instituce spojené s OSN, dnes pevně ovládané aktivistickými radikály z řad feministek a sodomitů, patří mezi největší nepřátele rodiny…
Rodina, která je mnohde (i v ČR) stále ještě formálně nazývána základem státu, je dnes napadána ze všech stran ve jménu rozličných pseudopráv a „obecného dobra“. Podmínky formované státem a pracovním trhem ostatně nejsou příliš přátelské k dlouhodobějšímu setrvávání matek doma či domácímu vyučování. Rodiče jsou státem a rozličnými pošahanými aktivisty připravováni o svá práva učit a vychovávat děti. (Pokračování textu…)
Po búrlivom roku 1989 sa zdalo, že vytvorenie sociálne spravodlivej spoločnosti je utópiou, ktorú nie je možné realizovať v praxi. A predsa už pred niekoľkými storočiami takúto spoločnosť vytvorili jezuiti, teda misionári Spoločnosti Ježišovej (skratka SJ), v ďalekom Paraguaji. Spoločné vlastníctvo, bezplatné školstvo, bezplatná zdravotná starostlivosť vrátanie liekov zadarmo, osemhodinový pracovný deň, päťdňový pracovný týždeň, plná zamestnanosť obyvateľstva, dobre organizovaná poľnohospodárska veľkovýroba, plánovaný rozvoj remesiel a priemyslu, špecializácia a koordinácia hospodárskej činnosti jednotlivých redukcií v rámci jezuitského štátu, toto všetko boli výdobytky, ktorými jezuiti výrazne predbehli svoju dobu!
Obyvatelia jezuitmi budovaných indiánskych obcí, takzvaných redukcií, z ktorých sa skladal jezuitský štát v Paraguaji, si boli rovní. V redukciách nemali peniaze a všetko, čo Indiáni potrebovali pre život, predovšetkým potraviny a šatstvo, dostávali zadarmo. Neexistovalo súkromné vlastníctvo nehnuteľností a takmer všetok majetok redukcií bol spoločným vlastníctvom ich obyvateľov. V jezuitskom štáte nikto nežobral, nikto nebol opustený, cudzí, zbytočný. Neexistovali bohatí ani chudobní. Mladomanželia dostávali po svadbe od svojich obcí do užívania dom so základným zariadením a kusom poľa. Náklady na svadbu hradila komunita príslušnej redukcie. (Pokračování textu…)
Ministr Drábek se patrně rozhodl nám všem dokázat, že TOP 09 je ve skutečnosti pokroková a levicová strana. Chce rodičům umožnit odpis z daní za to, že pošlou malé dítě do školky a vrátí se do práce (více ZDE). Podle něj na tom ale stát vydělá, protože na výběru daní a ušetřených dávkách stát vydělá více, než do věci vloží. V jeho vizích jej podporuje i premiér.
Člověk si může nad takovým nesmyslem pouze odplivnout a položit si otázku: „Opravdu si o nás pan ministr (a celá naše „pravicová vláda“) myslí, že jsem naprostí volové?“ (Pokračování textu…)
Často jsem slyšel a četl, všichni jsme často slyšeli a četli, takové fráze jako „obyčejné stádo“, „výjimečný člověk“, „morálka vhodná pro zástupy“, „morálka nevhodná pro génia“, „nadřazený intelekt vyrostl z takových užitečných konvencí“ a tak dále. Takové fráze na mne nepůsobí. Ani na mne působit nezačnou, dokud neuslyším, že je k nim něco dodáno, něco, nač čekám a vždy čekám marně. Sílu takových poznámek bych začal cítit, kdyby někdo řekl „obyčejné stádo, ke kterému sám patřím“ nebo „výjimečný člověk, jakým nikdy nemohu doufat být nebo “Tato morálka se hodí pro zástupy, proto se jí budu řídit”“ nebo „Morálka se pro génia nehodí, proto se můj bratranec Tom opít může, ale já ne“ nebo „Nadřazená inteligence vyrostla z konvencí, ale pro mne jsou pořád užitečné.“ V extrémní filosofii nadřazenosti a podřazenosti zkrátka začnu věřit, až se dozvím něco málo o tom druhém. Když se člověk bude označovat za podřadného, řeknu o něm, že to myslí s odporem proti rovnostářství vážně. Pokud a dokud se bude vždy označovat za nadřazeného, budu o něm vždy říkat, že je to pitomý chlubil. (Pokračování textu…)
Případ čínského lidskoprávního aktivisty Čchen Kuang-čchenga a jeho vývoj nám dává mnoho užitečných informací o Číně i administrativě prezidenta Obamy. A je nutno říci, že jsou to informace veskrze negativní. To sice málokoho informovaného překvapí, nicméně alespoň získáme podrobnější pohled…
Předně je skutečnost taková, že Čína je jedna z nejbarbarštějších zemí současného světa, v níž vládne zločinný a naprosto neakceptovatelný režim. Čchengův případ je mimořádně křiklavým důkazem této skutečnosti. Slepý lidskoprávní aktivista a právní samouk, který získal slávu jako bojovník proti některým extrémně barbarským výstřelkům politiky jednoho dítěte, především pak nuceným potratům a nuceným sterilizacím, dlouhodobě čelí i s celou svojí rodinou perzekuci, která si nezadá s praktikami nacistů. (Pokračování textu…)
Čím dál častěji slýchávám od jistých lidovců jednu konkrétní frázi. Je poměrně stručná: „KDU-ČSL nemá s Katolickou církví nic společného.“ Nu, kdo chce kam, pomozme mu tam…
Nechápu, co si recitátoři slibují od tak směšného, hloupého a (stále ještě) lživého sloganu. Máloco je totiž jisté tak, že nekatolíky nepřitáhne (už protože takové pitomosti nikdo neuvěří), zatímco nejednoho katolíka spolehlivě odradí. Protože strana, která nemá s Katolickou církví nic společného, evidentně není pro katolíky. (Pokračování textu…)
Čeští a moravští biskupové vydali 25. dubna text nazvaný Slovo biskupů k situaci ve společnosti, kterým se obracejí na všechny občany, na něž v současné době doléhá složitá ekonomická situace. Plně chápu zájem a starost biskupů, přesto však se musím postavit k tomuto dopisu kriticky, zvláště pak k některým jeho místům.
V dopisu je zmíněna „cesta nezbytných reforem“. Z kontextu dopisu vyplývá, že biskupové mají na mysli reformy s ekonomickými a sociálními dopady. Z toho, že tyto reformy považují za „nezbytné“ pak plyne, že se v principu biskupové staví za ekonomickou a sociální politiku vlády, tedy za řadu konkrétních vládních opatření. Biskupové, jako kterýkoli občan, mají jistě právo vyjadřovat své názory na konkrétní politické, sociální a ekonomické otázky. Jako biskupům jim přísluší formulovat a hlásat obecné mravní principy správného jednání v těchto oblastech. Jinou věcí je ale aplikace těchto principů na konkrétní situaci společnosti. Tady oprávněně mohou v některých případech existovat různá mínění zastávané katolíky, ať již jednotlivě nebo v nějakých organizovaných skupinách, která nejsou v rozporu s učením církve. Biskupové si zvolili souhlas s „cestou nezbytných reforem“; mohou tak činit jako občané, ne však tento názor požadovat jako jedině správný katolický postoj. (Pokračování textu…)
Zrovna včera jsem narazil na facebooku na jeden poměrně starý a zlidovělý vtip, či spíše humorně formulovanou moudrost:
„Nikdy neříkejte, že něco nejde. Dříve či později se totiž najde nějaký blbec, který neví, že to nejde. A udělá to.“
Jo, zlatá pravda. Nicméně ten problém je mnohem širší. Defétismus a neschopnost vyvíjet dlouhodobější systematické úsilí je velmi smutným výsledkem degenerace naší společnosti, jakož i českých katolíků. A věty (Teď) to nejde! či (Teď) není vhodná doba! jsou vždy první po ruce, aby absenci nutného úsilí omluvily. (Pokračování textu…)
Otřást hnusem se musí každý slušný člověk po přečtení si článku na serveru Novinky.cz. „Deset let vězení. Tahle hrozba se vznáší nad katolickým knězem a někdejším domažlickým kaplanem za dlouhodobé sexuální zneužívání nezletilého chlapce. Státní zástupce podal na třiačtyřicetiletého duchovního obžalobu za zvlášť závažný zločin pohlavního zneužívání.“
Ano, hnus a nic než hnus. Kněží a s nimi také učitelé, lékaři, hasiči nebo policisté patří do kategorie tzv. pomáhajících profesí a jejich činnost obvykle nebývá chápána jako běžné zaměstnání. Tito lidé plní své vyšší poslání, své povolání. Proto zcela oprávněně se od těchto lidí očekává daleko vyšší úroveň morálních vlastností. O to citlivěji se pak posuzuje a mnohdy rovněž odsuzuje morální pochybení každého jednotlivce a přenáší se de facto na celou skupinu, do níž případný přestupce náleží. Policista ve spojení se zločinem, obrázek v poslední době, možná díky silné medializaci, zdaleka ne vzácný. Pochybení lékařů či praktikování neodzkoušených postupů, příp. sexuální delikty s pacienty. Pyromanii hasičů známe zatím jen z amerických filmů nebo z prvorepublikových vyprávění. Naštěstí. (Pokračování textu…)
V dnešní době se můžeme setkat se dvěma základními typy politiků, kterým se říká křesťanský demokrat. Kupodivu se sešli pod stejným termínem, ač jsou si filosofií i cenou na hony vzdáleni. Kdysi jsem to popsal stručným bonmotem: „Existují dva typy křesťanských demokratů: křesťané, kteří občas respektují demokracii, a demokraté, kteří se občas inspirují křesťanstvím.“ Rád bych ale tento smrtelně vážně míněný vtip doplnil o jeden zásadní dodatek: skutečným křesťanským demokratem je pouze ten první. Ten druhý je jen jeho ubohá karikatura a škůdce. (Pokračování textu…)
Letovice. Současná krize Biskupského gymnázia (dále jen BiGy Letovice) se stupňuje. Minulý pátek biskupství brněnské, které je formálním zřizovatelem gymnázia vydalo tiskovou zprávu o jeho sloučení s podobnou institucí v Brně (taktéž Biskupské gymnázium – BiGy Brno). Letovické církevní gymnázium tím tedy má podle předloženého zcela ukončit svou činnost. Důvod? Příliš nízký počet žáků a celkový nezájem o přihlášení se na studium ze strany žáků 9. ročníků základních škol na Blanensku. Římskokatolická církev na území brněnské diecéze zřizuje v současnosti (dle schematismu ke dni 22. 6. 2004) celkem deset středních škol, z toho na území Brna se provozuji čtyři (z toho dvě gymnázia). Letovické „Bigy“ (jak se místně říká) je přitom jediným církevním školským zařízením, které biskupství na sever od Brna provozuje. Jak lze usuzovat vzhledem k současné situaci v českém školství, tak je možné, že právě v rámci úsporných opatření bude chtít biskupství nejspíš některá svá školská zařízení, která byla v posledních letech příliš prodělečná, zrušit. (Pokračování textu…)
Jak si někteří z vás nejspíše všimli, Německo má nového prezidenta. Stal se jím někdejší protestantský pastor z bývalého Východního Německa, Joachim Gauck.
Komentátoři se teď přou především o to, nakolik bude Gauck protihráčem Angely Merkelové, pro niž je jeho vstup do úřadu velmi hořkou pilulkou. V minulých volbách totiž Gauck kandidoval jako sociálními demokraty nasazený protikandidát proti oblíbenci Merkelové, který uspěl jen naponěkolikáté a těsně a posléze se musel s hanbou poroučet.
Merkelová sice Gaucka tentokráte podpořila (patrně aby se vyhnula ještě větší ostudě, kdyby vyhrál bez její podpory), nicméně neúspěch zůstane neúspěchem. Ale nechme teď stranou pošramocený obraz kancléřky – Německo má větší problém. (Pokračování textu…)
Dnes je poprvé oficiálně celosvětově držen Světový den Downova syndromu. Je to dobrá příležitost vzpomenout na oběti trpící touto genetickou chorobou, která způsobuje rozličné vývojové vady a lehkou až střední mentální zaostalost. Ale také je to vhodná chvíle připomenout si ty mnohé, kteří pro ni byli a budou povražděni…
Tichá a téměř všeobecně schvalovaná eugenická genocida těchto nemocných, kterou od nacistických euthanasijních programů odlišuje jenom to, že její vykonávání bylo přesunuto před narození, je nepochybně jednou z největších skvrn západní civilizace a nepřehlédnutelným důkazem toho, že vědecký pokrok nemá nic společného s pokrokem v morálce. (Pokračování textu…)
Kritika ze strany hnutí pro-life a možnost kandidatury Jiřího Karase nezůstaly bez odezvy: Zuzana Roithová se ohradila proti „šíření zkresleného výkladu jejích postojů,“ kterého se mělo dopustit HPŽ ČR. Doporučuji vám, abyste si ten text pozorně přečetli, protože je velmi poučný. Zuzana Roithová se v něm snaží dokázat, že (navzdory inkriminovanému rozhovoru) prorodinná a pro-life politika jsou její nejvlastnější přirozeností. Celkové vyznění je ovšem velice rozpačité… (Pokračování textu…)
Křesťanský politik má být křesťan a hlasatel a obhájce křesťanských hodnot. Bere tuto svoji roli vážně a nikoliv jen jako habaďůru na křesťanské voliče, před kterými předstírá zbožnost, aniž by ve skutečnosti mínil cokoliv reálného pro křesťanskou politiku podnikat. A samozřejmě se musí jako křesťan chovat i mimo politiku. Křesťanská strana má pak dbát na to, aby se skládala jen z takovýchto politiků. Zní to samozřejmě, ale v dnešní Evropě to samozřejmé není.
„Nemůžeme pokrátit cenu jedné kategorie lidského života – nenarozených, aniž bychom zároveň pokrátili cenu lidského života vůbec…“ – Ronald Reagan
Potrat je dnes největším ničitelem míru. (…) Vždyť může-li matka zabít své dítě, co zabrání vám zabít mne a mně zabíjet vás? – bl. Tereza z Kalkaty
Světem médií proběhlo zděšení nad článkem dvou lékařských etiků, kteří v článku After-birth abortion: why should the baby live? obhajovali infanticidu postižených a nechtěných dětí. I když tedy oni sami upřednostňují termín „potrat po porodu“. A novináři se ptají, jak mohl renomovaný odborný časopis, jakým Journal of Medical Ethics bezesporu je, otisknout takovou zrůdnost… (Pokračování textu…)
Tento text navazuje na moje předchozí články „Nehovořme o sexuální orientaci“[1] a „Hřích sodomie“[2]. V těchto předchozích textech jsem zdůraznil, že samotný nepřirozený sexuální sklon není sám o sobě hříšný a že těžkým hříchem jsou homosexuální skutky neboli sodomie. V tomto článku se chci zabývat popíráním či zpochybňováním této nauky.
Nesprávné názory na homosexualitu mohou mít různou podobu. Jejich základem je popření hříšnosti homosexuálních skutků nebo jejich omlouvání a často také snaha až nátlak, aby jiní takové názory přijímali či tolerovali. Uvedu několik takových: (Pokračování textu…)
