Počínaje tímto okamžikem až do konce května je možno hlasovat v anketě Rytíři života 2014. Čtenáři mohou dát po hlasu až třem osobnostem a jedné organizaci ze seznamu nominovaných, které se podle nich zasloužily o obranu lidského života a jeho důstojnosti v celé jeho délce (tj. od početí až po přirozenou smrt) v České republice. Vítěz v kategorii Osobnosti získává právo používat čestný titul „rytíř života“, vítěz v kategorii Organizace získává „cenu rytířstva“. Stránka ankety je ZDE.
Své hlasy můžete zasílat na emailovou adresu [email protected], případně na adresu Ignác Pospíšil, J. Bendy 8, 370 05 České Budějovice, případně je psát do diskuse zde, případně skrze důvěryhodný facebookový profil na facebookové stránce Duší a hvězd. Prosím, hlasujte a ukažte i tím, že vám právo na život není lhostejné, stejně jako ti, co ho hájí.
Dneškem startuje pátý ročník ankety Rytíři života, v níž čtenáři udělují ocenění určené českým osobnostem a skupinám, které se zasloužily o obranu lidského života a jeho důstojnosti v celé jeho délce (tj. od početí až po přirozenou smrt) v České republice.
Do 10. května včetně poběží nominační kolo ankety, hlasovací část bude poté trvat do konce května. Čtenáři mohou zasílat nominace osobností a organizací hnutí pro-life na emailovou adresu [email protected], případně na adresu Ignác Pospíšil, J. Bendy 8, 370 05 České Budějovice, případně je psát do diskuse zde nebo pod odkaz na facebookové stránce Duše a hvězdy. (Pokračování textu…)
Slovenská europoslankyně Anna Záborská se ostře ohradila proti článku portugalské europoslankyně Edite Estrelové, která se v The Parliament Magazine obula do pro-life iniciativy Jeden z nás a vlastně by chtěla zakázat křesťanům předkládat návrhy na změny evropské legislativy, neboť přece není možné, aby někdo navrhoval tohle… Vyjádření paní Záborské, které níže přetiskujeme, má naši plnou podporu:
Estrela chce obmedziť občianske práva kresťanov v EÚ
Neslávne známa portugalská poslankyňa Edite Estrela chce obmedziť občianske práva kresťanov v EÚ. Napísala to v najnovšom vydaní časopisu Parliament Magazine v reakcii na iniciatívu občanov „Jeden z nás“, ktorej cieľom je zakázať, aby sa z európskeho rozpočtu financovali aktivity, pri ktorých dochádza k deštrukcii ľudského embrya. Slovenská europoslankyňa Anna Záborská preto iniciovala a spolu s ďalšími kolegami podpísala otvorený list redakcii časopisu, ktorý vecne reaguje na útok portugalskej poslankyne.(Pokračování textu…)
Když objevíte příčinu celé obrovské skupiny poruch a nemocí a založíte nový lékařský obor, když dáte světu nové lékařské procedury a postupy, se kterými se bude ještě dvacet let po vaší smrti setkávat prakticky každý člověk civilizovaného světa, je nanejvýš logické očekávat, že vám to vynese Nobelovu cenu za medicínu. A většinou to tak i funguje.
Nicméně dnes bych vám rád připomněl muže, který se z toho pravidla vymyká. Který tohle všechno dokázal, nicméně Nobelovu cenu nikdy nedostal z důvodu, který je tak obskurní, že by byl k smíchu, kdyby nebyl k pláči. Ten geniální lékař, který zemřel přesně před 20 lety, nedostal Nobelovu cenu, protože byl lepším člověkem než jeho kolegové. Byl prostě příliš slušný, příliš čestný a pouštěl si moc pusu a pero na špacír. (Pokračování textu…)
V sobotu 29. března 2014 se v Praze uskuteční XIV. národní Pochod pro život (ofic. stránky ZDE, facebooková stránka ZDE). Počasí má být narozdíl od studenovětrného loňského dějství příznivé, takže prosím neváhejte a přijďte podpořit právo na život v celé jeho šíři, přijďte vyjádřit svůj nesouhlas s vražděním uměle vyvolanými potraty a euthanasií.
Vlastnímu pochodu bude předcházet panelová diskuse na téma „Perspektivy obnovy kultury života v naší zemi“, která začne v 9:00 v dominikánském klášteře. Diskuse se mají zúčastnit psychoterapeutka Ilona Burdová, poslankyně Nina Nováková, překladatelka Alena Povolná, filosof Jiří Fuchs, minoritský provinciál Bogdan Sikora, Radim Ucháč, prezident Hnutí Pro život ČR, a politický komentátor Matyáš Zrno. Moderovat bude Zdeňka Rybová. K účasti na diskusi je třeba se předem přihlásit ([email protected]). (Pokračování textu…)
Jako římskokatoličtí laičtí křesťané, kterým velmi leží na srdci Boží pravda, právo a spravedlnost a osud našeho národa, bychom se rádi v tomto článku vyjádřili k tématu potratů v České republice.
V České republice bylo od roku 1957 usmrceno umělým potratem téměř 3.300.000 nenarozených dětí (zdroj – http://www.prolife.cz/?a=34&id=78), což je v průměru přibližně 158 zabitých českých dětí denně. Od roku 1973 bylo celosvětově usmrceno umělým potratem zhruba 1.722.000.000 nenarozených dětí (zdroje – http://immaculata.minorite.cz/?m=25&idc=t-429, http://www.fronda.pl/a/prawie-dwa-miliardy-ofiar-polityki-aborcyjnej,27278.html), což je v průměru přibližně 115.000 zabitých dětí denně. To je ta nejděsivější a nejšílenější genocida v historii lidstva, která počtem obětí pravděpodobně daleko přesahuje součet obětí obou světových válek, všech ostatních genocid a všech lokálních válek minimálně za posledních sto let! Hovoří se o hrůzách první světové války, hovoří se o hrůzách druhé světové války, ale největší hrůzou, o které se převážně mlčí a naopak se mnohdy podporuje, je dlouhodobě vedená světová válka proti nenarozeným!
Dle našeho nejlepšího vědomí a svědomí je umělý potrat naprosto nepřijatelný, a to i v případě, kdy plod dítěte ohrožuje život matky, neboť ani ohrožení života matky nemůže ospravedlnit vraždu nevinného počatého dítěte (viz Casti connubii, čl. 64 – text encykliky v češtině je ZDE). Kromě toho podle řady odborníků neexistuje situace, která by nutně vyžadovala potrat k záchraně života matky, vždy je přinejmenším možno situaci řešit vynětím živého plodu (i když ten pak zemře, nepůjde o jeho přímé zabití, jako je tomu při umělém potratu).
Pochod na náměstí P. O. II. (foto: Kateřina Kubíková)
V sobotu 15. března 2014 se v Českých Budějovicích uskutečnil první pochod „Odvahu k životu“. Ten je, společně s dalšími lokálními pro-life pochody, které se pravidelně vícekrát za rok konají i v dalších městech (Praha, Brno, Jihlava, Plzeň a Olomouc), doplňkem celonárodního „Pochodu pro život“, jenž se od roku 2001 pravidelně koná v Praze. Hlavní organizátorem českobudějovické akce byl Lukáš Krutský z Vyššího Brodu. Cílem bylo upozornit na zlo potratů, které jsou rozšířené a zákony legalizované v české (a ve většině evropské) společnosti, ovlivněné hédonismem a relativismem. Ve skutečnosti jde o zabíjení nenarozených dětí.
Papež Jan Pavel II. v encyklice Evangelium vitae z roku 1995 mimo jiné jednoznačně konstatoval, že „potrat a eutanázie jsou zločiny, které žádný lidský zákon nemůže ospravedlnit“.Největší počet potratů byl v České (tehdy federativní) republice zaznamenán roku 1990, za tento rok jich bylo napočteno celkem 110.000. V roce 2013 to bylo 23.000 interrupcí. Jen v Českých Budějovicích je každým rokem v nemocnici zabito téměř 500 nenarozených. Učení katolické církve říká, že katolíci nemohou a nesmí souhlasit s nespravedlivými zákony a nejsou ani povinni takové zákony poslouchat. Toto vyjádřil v jednom ze svých nedávných kázání i emeritní českobudějovický biskup Jiří Paďour. (Pokračování textu…)
Seznam nejdůležitějších svátků a (hlavně tradičně katolických či pro-life) akcí plánovaných na březen 2014. Více informací (dle mých možností průběžně aktualizovaných) naleznete ZDE.
Pokud máte pocit, že v tomto seznamu nějaké akce chybí, neváhejte na ně upozornit v diskusi pod příspěvkem, vždycky se dají doplnit…
3. březen, pondělí – Akce D.O.S.T. pořádá dvacáté Hovory na pravici. Na téma Kulturní boj včera a dnes vystoupí Michal Semín, Alena Povolná a Lucie Boddingtonová. Večer bude moderovat Petr Bahník. Budova ČSVTS, sál číslo 217 (Novotného lávka 5, Praha 1), začátek v 18:00. Více ZDE.
Dr. Saleeby did me the honour of referring to me in one of his addresses on this subject, and said that even I cannot produce any but a feeble-minded child from a feeble-minded ancestry. To which I reply, first of all, that he cannot produce a feeble-minded child. The whole point of our contention is that this phrase conveys nothing fixed and outside opinion. There is such a thing as mania, which has always been segregated; there is such a thing as idiocy, which has always been segregated; but feeble-mindedness is a new phrase under which you might segregate anybody. It is essential that this fundamental fallacy in the use of statistics should be got somehow into the modern mind. Such people must be made to see the point, which is surely plain enough, that it is useless to have exact figures if they are exact figures about an inexact phrase. If I say, „There are five fools in Action,“ it is surely quite clear that, though no mathematician can make five the same as four or six, that will not stop you or anyone else from finding a few more fools in Action. Now weak-mindedness, like folly, is a term divided from madness in this vital manner — that in one sense it applies to all men, in another to most men, in another to very many men, and so on. It is as if Dr. Saleeby were to say, „Vanity, I find, is undoubtedly hereditary. Here is Mrs. Jones, who was very sensitive about her sonnets being criticized, and I found her little daughter in a new frock looking in the glass. The experiment is conclusive, the demonstration is complete; there in the first generation is the artistic temperament — that is vanity; and there in the second generation is dress — and that is vanity.“ We should answer, „My friend, all is vanity, vanity and vexation of spirit — especially when one has to listen to logic of your favourite kind. Obviously all human beings must value themselves; and obviously there is in all such evaluation an element of weakness, since it is not the valuation of eternal justice. What is the use of your finding by experiment in some people a thing we know by reason must be in all of them?“
Here it will be as well to pause a moment and avert one possible misunderstanding. I do not mean that you and I cannot and do not practically see and personally remark on this or that eccentric or intermediate type, for which the word „feeble-minded“ might be a very convenient word, and might correspond to a genuine though indefinable fact of experience. In the same way we might speak, and do speak, of such and such a person being „mad with vanity“ without wanting two keepers to walk in and take the person off. But I ask the reader to remember always that I am talking of words, not as they are used in talk or novels, but as they will be used, and have been used, in warrants and certificates, and Acts of Parliament. The distinction between the two is perfectly clear and practical. The difference is that a novelist or a talker can be trusted to try and hit the mark; it is all to his glory that the cap should fit, that the type should be recognized; that he should, in a literary sense, hang the right man. But it is by no means always to the interest of governments or officials to hang the right man. The fact that they often do stretch words in order to cover cases is the whole foundation of having any fixed laws or free institutions at all. My point is not that I have never met anyone whom I should call feeble-minded, rather than mad or imbecile. My point is that if I want to dispossess a nephew, oust a rival, silence a blackmailer, or get rid of an importunate widow, there is nothing in logic to prevent my calling them feeble-minded too. And the vaguer the charge is the less they will be able to disprove it. (Pokračování textu…)
Pro-life pochod Odvahu k životu se v březnu rozšíří do dalšího města. K Praze, Brnu a Olomouci se v sobotu 15. března 2014 přidají i České Budějovice. Svolavatelem akce je Lukáš Krutský, se kterým na organizaci spolupracuje Ing. Miroslav Kratochvíl. Pochod vyráží v 15:00 od rohu Nádražní a Lannovky směrem na náměstí Přemysla Otakara II.
It happened one day thatan atheist and a man were standing together on a doorstep; and the atheist said, „It is raining.“ To which the man replied, „What is raining?“: which question was the beginning of a violent quarrel and a lasting friendship. I will not touch upon any heads of the dispute, which doubtless included Jupiter, Pluvius, the Neuter Gender, Pantheism, Noah’s Ark, Mackintoshes, and the Passive Mood; but I will record the one point upon which the two persons emerged in some agreement. It was that there is such a thing as an atheistic literary style; that materialism may appear in the mere diction of a man, though he be speaking of clocks or cats or anything quite remote from theology. The mark of the atheistic style is that it instinctively chooses the word which suggests that things are dead things; that things have no souls. Thus they will not speak of waging war, which means willing it; they speak of the „outbreak of war,“ as if all the guns blew up without the men touching them. Thus those Socialists that are atheist will not call their international sympathy, sympathy; they will call it „solidarity,“ as if the poor men of France and Germany were physically stuck together like dates in a grocer’s shop. The same Marxian Socialists are accused of cursing the Capitalists inordinately; but the truth is that they let the Capitalists off much too easily. For instead of saying that employers pay less wages, which might pin the employers to some moral responsibility, they insist on talking about the „rise and fall“ of wages; as if a vast silver sea of sixpences and shillings was always going up and down automatically like the real sea at Margate. Thus they will not speak of reform, but of development; and they spoil their one honest and virile phrase, „the class war“ by talking of it as no one in his wits can talk of a war, predicting its finish and final result as one calculates the coming of Christmas Day or the taxes. Thus, lastly (as we shall see touching our special subject-matter here) the atheist style in letters always avoids talking of love or lust, which are things alive, and calls marriage or concubinage „the relations of the sexes“; as if a man and a woman were two wooden objects standing in a certain angle and attitude to each other like a table and a chair. (Pokračování textu…)
A silent anarchy is eating out our society. I must pause upon the expression; because the true nature of anarchy is mostly misapprehended. It is not in the least necessary that anarchy should be violent; nor is it necessary that it should come from below. A government may grow anarchic as much as a people. The more sentimental sort of Tory uses the word anarchy as a mere term of abuse for rebellion; but he misses a most important intellectual distinction. Rebellion may be wrong and disastrous; but even when rebellion is wrong, it is never anarchy. When it is not self-defence, it is usurpation. It aims at setting up a new rule in place of the old rule. And while it cannot be anarchic in essence (because it has an aim), it certainly cannot be anarchic in method; for men must be organized when they fight; and the discipline in a rebel army has to be as good as the discipline in the royal army. This deep principle of distinction must be clearly kept in mind. Take for the sake of symbolism those two great spiritual stories which, whether we count them myths or mysteries, have so long been the two hinges of all European morals. The Christian who is inclined to sympathize generally with constituted authority will think of rebellion under the image of Satan, the rebel against God. But Satan, though a traitor, was not an anarchist. He claimed the crown of the cosmos; and had he prevailed, would have expected his rebel angels to give up rebelling. On the other hand, the Christian whose sympathies are more generally with just self-defence among the oppressed will think rather of Christ Himself defying the High Priests and scourging the rich traders. But whether or no Christ was (as some say) a Socialist, He most certainly was not an Anarchist. Christ, like Satan, claimed the throne. He set up a new authority against an old authority; but He set it up with positive commandments and a comprehensible scheme. In this light all mediaeval people — indeed, all people until a little while ago — would have judged questions involving revolt. John Ball would have offered to pull down the government because it was a bad government, not because it was a government. Richard II would have blamed Bolingbroke not as a disturber of the peace, but as a usurper. Anarchy, then, in the useful sense of the word, is a thing utterly distinct from any rebellion, right or wrong. It is not necessarily angry; it is not, in its first stages, at least, even necessarily painful. And, as I said before, it is often entirely silent. (Pokračování textu…)
Poslední přednášku Vyšebrodského pro-life víkendu přednesl právník Jakub Kříž, Ph.D. V tématu „Potlačování lidských práv a svobody projevu aktivistů hnutí pro-life a odpůrců potratů“ se soustředil na tři oblasti:
V první části své přednášky se soustředil na případ české organizace STOP genocidě, v níž představil a rozebral dva aktuální a nanejvýš zásadní rozsudky, které řešily otázku svobody shromažďování a svobody projevu ve vztahu k petiční výstavě provozované touto organizací.
Sobotní odpolední sérii přednášek na Vyšebrodském pro-life víkendu zahájila přednáška MUDr. Romana Jocha, ředitele Občanského institutu a bývalého poradce premiéra Nečase pro lidská práva a mezinárodního politiku. Ten zadání „právo na život od početí po smrt – současný stav a trendy u nás i ve světě“ konkretizoval do podoby „Pro-life tematika a feminismus„.
Pouze měsíc po definitivním odmítnutí radikálně propotratové a protirodinné „Zprávy Estrelové“ se potratáři v Evropském parlamentu pokouší opět prosadit svoji agendu. Chtějí k tomu využít zasedání pléna, které se bude odehrávat 16. ledna. Má na něm zaznít stanovisko Komise na téma „Nediskriminace v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a práv“ a levice k němu plánuje připojit novou resoluci, která bude mít stejný nebo velmi podobný obsah, jako před třemi měsíci vrácená a před měsícem definitivně zamítnutá „Zpráva Estrelové„.
Zdá se, že potratáři sázejí na eurokraty oblíbenou metodu nechávat o tomtéž hlasovat tak dlouho (a v tolika podobách), dokud to konečně neprojde. Myslím, že takovéto ignorování vůle občanů EU i samotných europoslanců je opravdu vyloženě nehorázné, i když na druhé straně pochopitelné, protože v příštím Europarlamentu bude pozice potratářů nepochybně mnohem slabší. Každopádně bychom je neměli podceňovat – většiny, které rohodly o poslání „Zprávy Estrelové“ k ledu, nebyly zas až tak gigantické, abychom se nemuseli bát o výsledek. (Pokračování textu…)
Třetí přednášku na Vyšebrodském pro-life víkendu měl mít Profesor Šipr na téma Papežská akademie pro život, bohužel mu do toho na poslední chvíli přišla jiná důležitá akce, takže nakonec jsem jej zastoupil s krátkou na místě ušitou „přednáškou“ na téma „Jak i my můžeme prospět hnutí pro-life„, která byla hodně střižena diskusí.
Soustředil jsem se především na to, že mnoho uděláme už tím, že se na toto téma budeme vyjadřovat, že o něm budeme mluvit. Nebo když alespoň podpoříme ty, kdo o tom mluví. A dovolil jsem si následně otevřít diskusi na téma „Jak o tom mluvit“. Centrem diskuse se stala otázka grafického znázornění potratů na veřejnosti (demonstrovaná a probíraná především na příkladu výstavy Stop genocidě), otázka používání slova vražda v diskusích o potratech a otázka osobního příkladu a výhrady svědomí u lékařů. (Pokračování textu…)
Dnes slavíme svátek Mláďátek betlémských, malých dětí z Betléma a blízkého okolí, které nechal král Herodes povraždit, aby zlikvidoval prorokovaného židovského krále (Ježíše Krista), o jehož narození ho informovali tři králové.
Tento svátek má velký význam pro hnutí pro-life, jehož členové vidí v povražděných dětičkách nejen první lidi zavražděné pro Krista, ale i symbol milionů soudobých nenarozených dětí povražděných každý rok „lékaři“ a andělíčkářkami. Proto bychom dnes (minimálně) věnovat své modlitby matkám tlačeným k potratu a nenarozeným dětem ohroženým potratem. (Pokračování textu…)
Druhou přednášku na Vyšebrodském pro-life víkendu měl ředitel Institutu sv. Josefa Michal Semín na téma Cíle hnutí pro-life a jejich obhajoba a prosazování v Katolické církvi, médiích i ve světě. Připomněl přitom, že cesta k úspěchu hnutí pro-life vede přes obnovení svrchovanosti Kristovy vlády nad světem.
Přednáška to byla zajímavá a pro některé katolíky snad i do jisté míry kontroverzní, protože se mimo jiné dotkla i neutěšeného stavu Katolické církve a jejích skandálů a nedostatečného nasazení v této tak zásadní oblasti.
Velmi zajímavá byla i úvaha přednášejícího o tom, kde je příčina úspěšnosti heterodoxních názorů na zásadní otázky morálky v současném církevní prostředí, a následná diskuse. Doporučuji… (Pokračování textu…)
Boj proti Estrelové vedla slovenská europoslankyně Anna Záborská
Konzervativní a pro-life voliči jsou nadšeni porážkou tzv. Zprávy Estrelové, mnozí mluví o první vlaštovce toho či onoho, o obrovském úspěchu. Chápu jejich nadšení, možná by ale neměli zas až tolik přehánět. Ne že by nešlo o důležité vítězství, tady není žádného sporu. Problém vidím úplně jinde – v tom jak se čte poselství, které nám výsledek této bitvy přináší. Podle mne obsahuje vedle malé naděje i spoustu důvodů ke znepokojení a bylo by velmi nebezpečné je přehlížet…
V prvé řadě je zcela nemístné a nesmyslné tvrdit, že Evropský parlament ukázal, že stojí na straně života. Něco takového může tvrdit pouze ten, kdo naprosto nechápe, co se v Evropském parlamentu stalo a proč Zpráva Estrelové neprošla. Hlavní důvod neleží v internetové pro-life kampani a marně bychom ho hledali i v názorech europoslanců na samotný umělý potrat či sexuální výchovu. (Pokračování textu…)
