Dnes slavíme svátek svatého Barnabáše, ochránce a spolupracovníka sv. Pavla z Tarsu, kterého uvedl do jeruzalémské obce a se kterým se později úspěšně věnoval šíření Evangelia mezi pohany a pastoraci nežidovských křesťanů.
Spolu se sv. Pavlem hájil a obhájil na apoštolském koncilu v Jeruzalémě proti sv. Petrovi nezávaznost židovských zvyků, jako byla např. obřízka, pro nežidovské křesťany.
Jeho poslední misí bylo šíření křesťanské víry na Kypru, kde byl v roce 61 při diskusi v synagoze napaden židy, kteří jej vyvlekli ven a krutě umučili. (Pokračování textu…)
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, právě slavíme svatodušní oktáv. Díky zaneprázdněnosti autora přípravou a organizací pouti na Maria Rast vychází toto rozhlédnutí později a v osekané podobě.
Nejvýznamnější svátky a památky tohoto týdne: sv. Barnabáš (11), sv. Antonín z Padovy (13) a sv. Basil Veliký (14). Příští týden zahájí svátek Nejsvětější Trojice, o němž si zároveň připomínáme sv. Víta, mučedníka, jednoho z českých patronů.
Modleme se tento týden především za naše šikanované a pronásledované bratry a sestry na Západě.
„Manželstvo je jedinečným zväzkom medzi mužom a ženou. Slovenská republika manželstvo všestranne chráni a napomáha jeho dobru.“
Vládní SMER premiéra Fica (socialisté) spolu s opozičním KDH (křesťanští demokraté) a řadou dalších jednotlivých poslanců schválil změnu ústavy, která jednak rozsáhle reformuje justici, jednak vložila do ústavy výše zmíněnou definici manželství coby svazku muže a ženy. Autorem prorodinné formulace je Pavol Hrušovský z KDH. Nové znění ústavy vstoupí v platnost v září.
Ze 128 přítomných poslanců hlasovalo pro 102, proti 18 a zdrželo se či nehlasovalo 8. Zároveň selhal pokus opozičních liberálů vložit do ústavyregistrované partnerství, který podpořilo pouhých 15 poslanců. Stalo se tak i přes strašný řev sodomitských aktivistů a ultraliberálů doma i v zahraničí, kteří se s tímto vývojem tak nějak nemohou smířit, hrozí ústavním soudem a křičí něco o tom, že tato změna ústavy jde proti hodnotám a vývoji Evropské unie. Změna se naopak setkala s pozitivním ohlasem u slovenských náboženských představitelů a organizací na obranu rodiny. (Pokračování textu…)
Vítězkou ankety Rytíři života 2014 a nositelkou čestného titulu rytířka života se stala s 11 hlasy MUDr. Ludmila Lázničková, gynekoložka a zakladatelka a ředitelka CENAPu. Mezi organizacemi zvítězila a cenu rytířstva získala poradna Aqua vitae. Gratuluji vítězům, jakož i ostatním nominovaným a i všem dalším, kteří přispěli k ochraně lidského života a jeho důstojnosti v ČR.
V pátém ročníku ankety nakonec hlasovalo 30 lidí, což je více než dvojnásobek oproti minulému ročníku (13 hlasujících) a druhý nejlepší výsledek v historii ankety. Vřelé díky všem, kdo projevili zájem a našli si čas a sílu prostudovat seznamy kandidátů a odeslat své hlasy. (Pokračování textu…)
V sobotu 7. června 2014 se na Vyšebrodsku v Jižních Čechách již potřetí uskuteční tradičně katolická pouť k Panně Marii, Matce Milosti. Poutníky srdečně zvou R.D. Zdeněk Prokeš, administrátor farnosti Vyšší Brod a správce poutního místa, a spoluorganizátoři Ignác Pospíšil a Lukáš Krutský.
Poutníci se shromáždí ve Vyšším Brodě na náměstí u vyšebrodského farního kostela sv. Bartoloměje a v cca 09:50 (tento čas je zvolen, protože vlak z Rybníka přijíždí krátce před půl desátou) vyrazí na Maria Rast am Stein (Odpočinutí Panny Marie na kameni), mariánské poutní místo nacházející se na severním svahu Martínkovského vrchu, který se tyčí jižně od Vyššího Brodu. Cesta vede podél zastavení křížové cesty, čehož bude využito k patřičným modlitbám.
24. května 2014 zemřel český lékař a maltézský rytíř doc. Petr Hach, předseda Asociace kolégií katolických lékařů a řádný člen Papežské akademie pro život.
V jeho osobě odešel jeden z předních českých histologů a embryologů a houževnatý obránce práva na život v celé jeho délce.
Poslední rozloučení s doc. Hachem se bude konat 31. května 2014 v 11 hodin v kostele sv. Terezie od Dítěte Ježíše v Praze-Kobylisích.
Dnešek, zítřek a pozítřek jsou poslední dny, ve které je možno hlasovat v V. ročníku (2014) ankety Rytíři života. Založil jsem ji v roce 2010, protože jsem věřil (a stále věřím), že české hnutí pro-life takovouto anketu potřebuje a že mu tento počin může poskytnout cenné služby. Nu, anketa běží už pátým rokem a snad i někomu a něčemu prospěla, byť tedy musím říci, že prozatím její dopad a záběr zůstává (zejména díky nízkému zájmu čtenářů o participaci na ní) velmi omezený. Podívejme si nejprve, proč si myslím, že Rytíře života potřebujeme.
Za prvé jde o určité uznání – i když řekneme, že tito lidé a organizace své bohulibé dílo nekonají pro uznání, neznamená to, že si uznání nezaslouží a nemají je dostat. Mají. Nicméně zavedená vyznamenání/ceny mají i další význam, veskrze praktický, už jen tím, že přitahují zájem veřejnosti a novinářů, dodávají oceněným váhu. To jim pak usnadňuje shánění sponzorů a přístup do médií a tedy i snažší shánění prostředků a dobrovolníků na jejich bohulibé projekty. (Pokračování textu…)
Evropská komise vydala prohlášení, podle kterého nehodlá vyhovět požadavkům evropské občanské iniciativy Jeden z nás, která žádá ukončení financování aktivit předpokládajících ničení (rozuměj vraždění) lidských embryí, především v oblasti výzkumu, jakož i podpory a financování potratů v zahraničí. Důvodem je ve zkratce to, že Evropská komise a další euroorgány chtějí prostě opak a nedávno si to schválily.
Podotýkám, že stojí za povšimnutí, že Evropská komise, v níž má silné pozice údajně konzervativní Evropská lidová strana (EPP), bez jejíž podpory by Komise ostatně ani nemohla existovat, si s vydáním tohoto prohlášení raději počkala až po eurovolbách. Pevně doufám, že tento detail ocení a dobře si zapamatují všichni pro-life voliči, kteří buď k volbám nešli nebo šli a volili EPP a umožnili tak pokračování současné koalice lidovců a socialistů, která tuto Komisi stvořila a drží a která bude jistě i u vzniku Komise nové. (Pokračování textu…)
Nám všem dobře známý profesor Tomáš Halík, první český nositel Tempeltonovy ceny, se opět projevil jako apostata. A to dokonce v Katolickém týdeníku, jenž už dávno není katolickým, konkrétně ve 21. čísle. Prohlašuje tam u příležitosti převzetí Tempeltonovy ceny doslova: „Dějinná zkušenost naší části světa ukazuje, že ateismus není o nic méně imunní vůči pokušení moci a násilí, než náboženství. Já jen přeji ´novému ateismu´, až bude starší a dospělejší, aby byl alespoň tak tolerantní, jako je naše dnešní staré evropské křesťanství…“
To je opravdu od pana profesora přímo“kopernikánský“ objev! Až dosud se mělo za to, že náboženství, z kontextu vyplývá, že hlavně katolické, bylo vždy nositelem moci a násilí, ateismus naopak ztělesněním tolerance a lidskosti. Halík najednou přichází s přímo „geniálním“ odhalením, že ani ateismus není „imunní vůči pokušení moci a násilí…“, čili je vlastně na stejné úrovni jako náboženství a může být zdrojem násilí a krutosti právě tak jako náboženství. Ó, ta vzácná objektivita, hodná geniality mediální hvězdy českého katolicismu! (Pokračování textu…)
Šimon Tridentský, kanonizován Sixtem V., vyškrtnut Pavlem VI.
V souvislosti s kanonisací Jana XXIII. a Jana Pavla II. se oživila debata o neomylnosti kanonisací. Mám za to, že je důležité nejen uvažovat o tom, jak tomu je, ale především o tom, proč by měly být kanonisace neomylné. Připouštím, že se jedná jen o nesoustavné poznámky a můj názor a že některá tvrzení níže uvedená jsou k diskusi.
Církev dosud závazně nerozhodla o tom, jak tomu je a zda neomylnost kanonisací by znamenala pouze jistotu, že dotyčný je v nebi, nebo i jistotu, že jeho život (alespoň ve své poslední fázi) vykazoval heroické ctnosti a že tedy může být vzorem způsobem přiměřeným stavu jednotlivých věřících. Pokud by předmětem kanonisace neměla také být deklarace svatého života dotyčného, pak volba kanonisovaných nutně ve velké míře odpovídá lidským zájmům církevních činitelů a může se stát deklarací popularity. Může tak být kanonisován i člověk, který je v nebi přes svůj nesvatý život. Nabízí se pak otázka, jak o tom církev ví, a proč neví, kdo je v pekle. Postup kanonizačního procesu spadá do oblasti církevního práva a v té pak papež může dispensovat od některých náležitostí. Tak se kanonisace (a beatifikace) může stát předmětem pouhého lidského chtění rozhodujících církevních osob. (Pokračování textu…)
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, je pátá neděle po Velikonocích, při níž si zároveň připomínáme sv. Řehoře VII. († 1085), papeže, a sv. Urbana I. († 230), papeže a mučedníka. Zároveň na tento den připadá Den modliteb za pronásledované křesťany (podrobnosti ZDE).
Nejvýznamnější svátky a památky tohoto týdne: sv. Filip Neri (26), sv. Beda Ctihodný (27), Nanebevstoupení Páně (29), sv. Zdislava z Lemberka (30). Příští týden zahájí neděle po Nanebevstoupení Páně.
Z akcí připomínám především debatu pana Semína (28, Hradec Králové) a přednášku Dr. Malého (28, Brno), mše ve vyšebrodském klášteře (29 a 1) a růženec před porodnicí Fakultní nemocnice v Olomouci (29).
Modleme se tento týden především za naši k smrti odsouzenou súdánskou sestru Mariam Yahia Ibrahim Ishag a její rodinu, jakož i za všechny další křesťany pronásledované súdánským režimem. Modleme se též za obrácení zločinců, kteří toto pronásledování provádějí. (Pokračování textu…)
Když dnešní žena zaslechne slovo POTRAT, GENOCIDA NENAROZENÝCH či VRAŽDA NENAROZENÝCH DĚTÍ, většinou se naježí. Okamžitě se domnívá, že je na ní útočeno, zvlášť když některý z těchto pojmů užije muž. Je přesvědčena, že muž k tomu nemá co říci, ba přímo říct nesmí. Proč je tomu tak? Současné ženy totiž považují rozhodnutí o bytí a nebytí svých dětí za projev své svrchované individuální svobody. Kde na to přišly a mají to vůbec ze své hlavy?
Vždy v dějinách existovala snaha oddělit sexualitu od zodpovědnosti. Po celé dějiny rovněž existuje snaha učinit z ženy příležitostný sexuální objekt a bohužel ženy jsou tuto roli dokonce ochotné akceptovat. Toho si v minulosti někdo všiml. Všimli si toho opět muži a zanesli to do svého velkého plánu revolučních celospolečenských změn. Samozřejmě vždy existoval i zcela opačný přístup. Existovali totiž i muži, kteří viděli v ženě krásnou bytost obdařenou schopností přivést na svět nového člověka a chtěli o ni pečovat a být jí jistotou. V dobách osvícenství a během 19. století však zesílil tlak určitých mužů na ženy ve smyslu, že by bylo vlastně lépe i oboustranně výhodné kdyby manželství, mateřství a rodinu nebraly příliš vážně. Proč? Zaprvé někteří muži chtěli svévolně užívat sex bez odpovědnosti, ale byla zde rovněž skupina vlivných mužů, kteří sledovali mnohem „vyšší“ cíl. Právě tito muži chtěli a stále chtějí změnit svět. K dosažení těchto změn potřebují redukovat lidstvo, zlikvidovat rodinu jako ustavující jednotku společnosti a získat absolutní ideový vliv na výchovu dětí (školství). Tyto své vize potřebovali prodat jako „dobro“, tedy jako projev osvobození člověka od tzv. dogmat. (Pokračování textu…)
Ředitel ČT Petr Dvořák oznámil, že na základě stížností diváků ČT nebude po dobu trvání mistrovství světa v hokeji vysílat reklamu na Clavin, prostředek na zkvalitnění erekce. Je to malé, leč přesto potěšující vítězství slušných lidí, zejména v kontextu neuvěřitelné arogance a sprosťáctví, kterou před dvěma lety odměnila podobné stížnosti diváků Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (vizte ZDE). (Pokračování textu…)
Jean-Claude Juncker, kandidát lidovců na předsedu Komise. Pomohl zlegalizovat euthanasii v Lucembursku.
V pátek a sobotu 23. a 24. května 2014 nás čekají volby do Europarlamentu. Přestože jeho moc je ve srovnání s Radou ministrů a Evropskou komisí mnohem menší, než by člověk čekal, je Evropský parlament nesmírně důležitý, protože pro spoustu rozhodnutí Komise je třeba jeho souhlas (a konec konců Europarlament schvaluje Komisi samu). Není tedy vůbec jedno, kdo v něm bude sedět a nás reprezentovat. Bohužel, ani tentokrát nejsou vyhlídky vůbec dobré a není ani moc z čeho vybírat.
Myslím, že z globálního pohledu nejlépe situaci vystihuje debata potenciálních předsedů Komise, kterou jsme mohli shlédnout v televizi. Sešlo se jich tam pět. Bohužel mezi nimi nebyl ani jeden, o němž by mohl slušný a příčetný člověk uvažovat, aniž by přitom nebezpečně pokoušel svůj dávivý reflex. Všechno nejen eurohujeři a „progresivisté“, ale rovnou otevření stoupenci destruktivních myšlenek a ideologií, veřejní podporovatelé zla. (Pokračování textu…)
17. května 2014 proběhl již sedmý ročník tradiční orelské pouti k Panně Marii Svatohorské na Svatou Horu u Příbrami, při níž orlové přicházejí prosit Pannu Marii o přímluvu, aby katolický Orel naplňoval své náboženské a vlastenecké poslání v národě, hájil důsledně práva Církve a vlasti a nelekal se protivenství.
Asi sto účastníků poutě, mezi nimiž byli vedle samotných orlů i členové jejich spřátelených a přidružených spolků (hornický spolek Prokop, Řád sv. Huberta a baráčníci), jakož i externí příznivci Orla a tradiční liturgie, vyrazilo navzdory nepříznivé předpovědi počasí a hrozivě zachmuřené obloze od příbramského kostela Jakuba Staršího ulicemi města na Svatou Horu. Cestou se modlili růženec (slavný a světla – přiznám se, že ta druhé volba mne poněkud udivila) a pěli mariánské písně. (Pokračování textu…)
Vítám vás u dalšího rozhlédnutí, je čtvrtá neděle po Velikonocích, při níž si zároveň připomínáme sv. Venantia z Camerina, mučedníka.
Nejvýznamnější svátky a památky tohoto týdne: sv. Petr Celestýn (19), sv. Bernardin Sienský (20) a Panna Maria, Prostřednice všech milostí (24). Příští týden zahájí pátá neděle po Velikonocích.
Modleme se tento týden především za naše indické bratry a sestry, kterým díky vítězství hinduistických nacionalistů hrozí daší zesílení pronásledování, a za muslimy unesené nigerijské křesťanské studentky. (Pokračování textu…)
Svátek druhého patrona České země býval v baroku slaven s veškerou pompou, náležející této epoše. I později byl pražský Karlův most svědkem nádherných svatojanských slavností. V současnosti se k nim chce pražské arcibiskupství nejspíš vracet, soudě alespoň podle ohlášeného programu pobožností ke sv. Janu Nepomuckému. To je zajisté pěkné a chvályhodné, kdybych… — kdybych neslyšel právě v těchto dnech jedno kázání o tomto mučedníku zpovědního tajemství, které fakticky přizvukovalo proticírkevní propagandě minulých i současných let.
Samozřejmě dotyčný kazatel nemluvil proti sv. Janovi a jeho úctě, naopak ještě po ukončení liturgie se modlil litanie k tomuto světci, nicméně prohlásil, že „o jeho mučednictví pro zpovědní tajemství máme zprávu až 50 let po této události, což není věrohodné“. Úcta ke sv. Janovi se tak omezuje pouze na jeho obranu svobody Katolické církve a arcibiskupa Jana z Jenštejna proti králi Václavu IV., známému opilci, smilníkovi a ukrutníkovi. Jistěže tento důvod mučednictví sv. Jana, doložený dopisem arcibiskupa Jana papeži Bonifácovi IX., svědectvím Petra Klarifikátora a dalších pramenů je stejně úctyhodný a obdivuhodný jako mučednictví pro zpovědní tajemství, jenže odmítat to druhé jako „legendu“ znamená de facto přitakávat veškeré propagandě proti sv. Janovi a stavět se tak do jedné řady s odpůrci Církve. Dotyčný kazatel vyzval též k „dialogu“ mezi katolíky a antiklerikály, kteří svatojanský kult odmítají a jejichž myšlenkoví předchůdci mají po r. 1918 na svědomí vandalské likvidace svatojanských soch v našich obcích. Prý pouze kompromis s nimi, kdy každý ustoupí ze svých pozic, odhalí „skutečnou historickou pravdu“ o sv. Janovi. Realita ale dopadla tak, že ustoupili pouze katolíci, v tomto případě onen duchovní. Buď sv. Jan Nepomucký byl mučedníkem zpovědního tajemství, nebo jím nebyl, zde nelze dospět k nějakému „kompromisu“. (Pokračování textu…)
Není to dlouho, co jsem se pozastavoval nad špatnou úrovní hodnocení vědy na příkladu prací Tomáše Halíka, které se, byť s vědou nemají nic společného, ocitly v Rejstříku informací o výsledcích (RIV) a na základě toho byly finančně ohodnoceny. Nedávno jsem byl upozorněn na příklad tak otřesný, že celá Halíkova kauza je proti tomu prkotina. V Časopise zdravotnického práva a bioetiky vyšel článek Miroslava Mitlöhnera „K právním a etickým problémům spojeným s narozením těžce malformovaného jedince“, který pravděpodobně představuje doposud to nejhorší, s čím jsem se v oblasti vědeckého publikování setkal. (Pokračování textu…)
Zlo se vždy tváří jako dobro. Kdyby se tvářilo jinak, nebyla by po něm poptávka a ono se musí umět prodat. Jedním z institucionalizovaných zel je současná Evropská unie. Někteří namítnou, že jde o tvrzení poněkud přehnané, vždyť nám přece dávají peníze, dotují nás a bdí nad naším klidným spánkem. To je zásadním omyl a zároveň důkaz, že když zlo dobře zabalíte, mnoho lidí uvěří, že ona věc musí přeci být dobrá.
V současné podobě Evropské unie jde však o mnohem více než jen o peníze. Vždyť na určitých úrovních je oněch potištěných papírků přímo nadbytek. Jimi si Vás jen kupují. Teprve až bude pozdě, pochopíte, jak cynicky jste byli podvedeni. Jenže ono bude pozdě a vy budete bezmocní. Evropské unii jde především o budoucnost, takže jde rovněž o Vaše děti. Ideoinstituce EU přímo či nepřímo podporují určité skupiny lidí, a tito lidé mají zájem o Vaše děti.
