Zatímco se lamentuje nad tím, že katolické kněžské bratrstvo hodlá vysvětit biskupy, aby katolickým věřícím zajistilo přístup ke svátostem, Komunistická strana Číny – ateistická, materialistická a oficiálně k víře nepřátelská – po léta dává světit biskupy, kteří jí vyhovují, a tak dokonce obchází i dohodu podepsanou s Římem, která je politováníhodná sama o sobě. A neděje se nic. Lépe řečeno děje se přesný opak: vyměňují se úsměvy, vede se dialog, obnovuje se důvěra a hranice tolerance se rozšiřují.
Otázka v titulku není řečnická. Je právní a morální. Jestliže komunistický režim může vnucovat biskupy bez papežského pověření a nadále se s ním nakládá jako s platným účastníkem diskuse, podle jaké logiky se aplikují přísnější kritéria na bratrstvo, které nepopírá dogmata, nehlásá sedesvakantismus a neodvolává se na marxistický ústřední výbor, nýbrž na koncepci – ano, diskutabilní – objektivního stavu svátostné nouze?
V současné Církvi se vyvinula kuriózní praktická teologie: neposlušnost se toleruje, doprovází-li ji politická moc, a trestá, pokud pochází od nepohodlné církevní struktury. Problém není svěcení bez pověření, nýbrž kdo ho provádí. Jestliže ten, kdo ho nařizuje, je komunistická strana, hovoří se o „složitém kontextu“. Je-li tím, kdo světí, FSSPX, je řeč o „roztržce“. Rozdíl není teologický, nýbrž geopolitický.
Těžko se vysvětluje věřícím, proč Peking může produkovat biskupy sloužící režimu, a přitom vést s Římem privilegovaný dialog, zatímco s bratrstvem, které vzniklo právě v důsledku věroučného i liturgického kolapsu po koncilu, se jedná jako s ohrožením řádu v Církvi. Ještě hůře za situace, kdy jsou tito věřící svědky rušení tradičních farností, zákazů biřmování, blokování kněžských svěcení a ukončování činnosti celých apoštolátů pouhým administrativním rozhodnutím.
Bratrstvo nepůsobí ve vakuu. Funguje v situaci, kdy Řím hodně poslouchá, slibuje málo a nezaručuje téměř nic. A jestliže stabilní přístup ke svátostem závisí na náladě příslušného biskupa, jsou rozhodnutí, oč která tu běží, otázkou pastoračního přežití, nikoli ideologie. Není to pěkné. Není to ideální. Ale také to není nepochopitelné.
Je-li konečným kritériem pragmatická tolerance, aby se zabránilo většímu zlu, pak by bylo vhodné aplikovat ho koherentně. Jestliže se akceptuje, že Komunistická strana Číny jmenuje biskupy, aby nedošlo ke ztrátě kanálu pro dialog, je intelektuálně nepoctivé pohoršovat se kvůli tomu, že katolické kněžské bratrstvo hodlá vysvětit biskupy, aby jeho věřící nezůstali bez biřmování a bez kněžských svěcení. Je třeba měřit všem stejným loktem bez ohledu na barvu standarty.
Možná není problémem FSSPX. Problém možná spočívá v tom, že jsme se z opakovaných skutků poučili, že autorita se již neuplatňuje tím, že vládne, nýbrž tím, že uděluje výjimky. Když se pak výjimky změní v normu, naučí se tomu i jiní. Někteří se stranickou legitimací, jiní v sutaně.
Překlad Lucie Cekotová
Zdroj InfoVaticana:
Přiznám se, že bych to takto neviděl a nestavěl. Jediné, co je podstatné, je odpověď na otázku, zda jsou tato svěcení obhájitelná a správná, nebo nikoliv. A tu dát není jednoduché. Rozhodně ale platí, že bylo-li správné světit v roce 1988, bude to nejspíš správné i letos. A obráceně.
Co dělají a koho si nechávají světit komunisté v Číně, je pro tuto otázku zcela irelevantní. Byť v článku zmíněná praxe může být předmětem oprávněného pohoršení nad kroky Říma (v případě Číny obzvláště odsouzeníhodnými), v hodnocení kroku FSSPX to nijak nepomůže.
Pane Pospíšile,
myslím, že odpovědi na otázku, zda byla (a budou) svěcení platná či nikoliv, se hned tak nedočkáme.
Ale můžeme usuzovat z toho, jak se apoštolát Bratrstva rozvíjí, kolik mají povolání, jak pečují o rodiny atd., že Pán Bůh na jejich dílo shlíží se zalíbením a že jsou tedy požehnáním pro celou Církev!
Nezbývá než doufat, věřit a modlit se!
Platná byla a budou, tam není co řešit.
Ano, spletla jsem se, měla jsem použít Vámi použitá adjektiva „obhajitelná a správná.“
„V současné Církvi se vyvinula kuriózní praktická teologie: neposlušnost se toleruje, doprovází-li ji politická moc, a trestá, pokud pochází od nepohodlné církevní struktury“ – nebylo to tak v Církvi vždy?
Btw., platnost – tam bych spíše pochyboval o platnosti svátostí udělovaných v NOM ritu, než o platnosti svátostí udělovaných v ritu tradičním se zachováním všech náležitostí.
Já se ale domnívám – a je to můj zcela osobní názor, mohu se mýlit, že scénář exkomunikace latae sententiae a a schizmatu z r. 1988 se už opakovat nebude. „Opakovaný vtip už není vtipem“ – a neomodernistický rozvrat Církve je již o hodně dál než tenkrát. Dle mého názoru při očekávaném setkání pornoprefekta s P. Pagliaranim Fernández řekne, že FSSPX stojí mimo Církev už tím, že nepřijímá všechny dokumenty II.VK bezvýhradně a stejně tak nauku pokoncilních papežů včetně Amor. Laet. a Fid. Suppl. Františka a jeho prohlášení z Abú Dhabí s muslimským imámem Tayyebem. Proto – tak bude nejspíš sděleno P. Pagliaranimu ve Vatikánu – dokud toto nepřijmete, nejste ve strukturách Církve, nejste de facto Katolickou církví a proto nám nepřísluší jednat o schválení vašich biskupských kandidátů, což znamená, že i publikovat vaši samočinnou exkomunikaci je tímto bezpředmětné, pokud přistoupíte ke svěcení.
Jenže – v duchu Bergogliova přístupu priority pastorace před naukou – bude uplatněn vůči FSSPX tentýž ekumenický scénář jako vůči všem nekatolických křesťanům: vlídnost, dialog atd., o čemž svědčí mj. i to, že FSSPX dostalo od Františka zpovědní jurisdikci a právo legitimně katolicky oddávat. Nakonec proč ne, když protestanté mohou přistupovat na NOM ke sv. přijímání, proč by FSSPX nemohlo „legitimně“ zpovídat a sezdávat páry. Tato „vstřícnost“ Vatikánu vůči FSSPX, která byla markantní už při jejich pouti do Říma u příležitosti loňského Sv. roku, jak se ukazuje, má a bude mít jeden cíl: dostat Bratrstvo nenápadně do polohy, kdy budou dávat přednost pastoraci před naukou – aniž si to třeba ihned uvědomí. Kéž by FSSPX na tuto lstivost nenaletělo!
Mne tady dost zaráží, kdo bude jednat s FSSPX. Chápu, že vzhledem k Fernándezově funkci to má jistou logiku, ale pokud se chce Řím dohodnout (byť třeba jen pastoračně), tak Fernández je vzhledem ke své pověsti a názorům ta nejhorší možná osoba. Osypky z něj mají v podstatě všichni, co berou katolickou víru vážně, včetně i pouhých umírněných konzervativců. Podpora sodomie a protimariánské tažení pana prefekta jsou něco, co jakýmkoliv rozhovorům a hledání jakéhokoliv modu vivendi (třebas jen pastoračního) rozhodně neprospěje.
P. Pagliarani, v kázání z 2. února, na které upozornil pan Poutník na předešlém vlákně, říká, že by se rád setkal před 1. červencem, dnem svěcení, se Svatým otcem, kterému Bratrstvo psalo, vysvětlilo své důvody, které, jak se v kázání dodává, nikoho nezajímají.
Rozpory jsou na všech stranách.
Ku příkladu:
Benedikt XVI. zrušil exkomunikace z r. 1988 pro čtyři biskupy (Williamson, Galarreta, Fellay, Tissier de Mallerais). Nicméně 3 z nich (W., G., T.) vysvětili bez papežského mandátu ještě v r. 1991 na biskupa Licínio Rangela. Za to logicky dle Říma následovala také automatická exkomunikace. Nikdo (ani FSSPX, ani Řím) ji nezmiňuje a nikdo ji neruší?
Když biskup Williamson v r. 2015 vysvětil na biskupa J. M. Faure, tak FSSPX svěcení odsoudilo jako naprosto nesrovnatelné se svěceními v r. 1988. Proč?
V r. 2024 byl bez papežského mandátu na biskupa vysvěcen Anthony Ward, zakladatel tradiční řeholní komunity v USA nesoucí název Servi Sanctae Familiae (založeno r. 1977). Světitelem byl vysloužilý Lusacký (Zambie) arcibiskup oficiálních struktur Telesphore George Mpundu. Následně byl v r. 2025 Fernándezem vydán formální dekret potvrzující jejich exkomunikaci.
Podobný scénář klidně může nastat i v případě, že k biskupským svěcením 1. července 2026 skutečně dojde, což není vůbec jisté a z prohlášení generální představeného FSSPX to neplyne, jelikož on sám světit nikoho nemůže.
Quod licet Jovi
(i.e. čínskému globalistickému quasikomoušovi),
non licet bovi.
(sic! – tradiční katolíci jsou za voly potažmo dobytek).
Satis?
Ad Ignác Pospíšil: Co by mohlo být na stavu nouze, vyvolaném bezprecedentní krizí Církve, a na zásadě „salus animae suprema lex“ neobhajitelné a nesprávné?