Zavražděnému Charliemu Kirkovi je připisován výrok, že o lidech nám mnoho řekne, jak reagují na něčí smrt. Jeho vlastní smrt to potvrdila. A to i u nás, kde pěkně odkrývá tragický stav současné KDU-ČSL. Hodně tomu (nejspíš ne záměrně) napomohl významný pražský lidovecký politik Jan Wolf, když na své facebookové stránce vyjádřil Kirkovi sympatie a vyvěsil tam oznámení, že 16. září ve 12:00 bude kardinál Duka sloužit za Charlieho Kirka zádušní mši v Týnské m chrámu.
Když se člověk podívá do diskuse pod tento příspěvek, má pocit, že se brodí v žumpě. Kromě normálních lidí se tam totiž zhmotnila masa lidovců a lidoveckých příznivců, kteří mají potřebu vysvětlovat, že Kirk si zádušní mši nezaslouží. Jen jeden příspěvek tohoto typu se však týkal otázky, zda je dle kanonického práva v pořádku, že bude sloužena za evangelikála, což by snad ještě bylo smysluplné a legitimní (tím se tu ale zaobírat nechci). Ne, tihle rozběsnění progresivisti a liberálové poukazovali na Kirkovy názory a postoje, pro které si zádušní mši podle nich nezaslouží.
Neříkám, že některé jeho politické názory nebyly diskutabilní. Například jeho postoj ke druhému dodatku americké ústavy, který kodifikuje právo Američanů nosit zbraň, by i katolík jistě mohl vyzvat a diskutovat. Ale výhrady našich moderních lidovců jsou zjevně mnohem širší a zahrnují dokonce i postoje, které jsou nedílnou součástí katolické víry. Je velmi zajímavé zjistit, že podle moderních lidovců a jejich příznivců vás odmítání potratů či sodomitských manželství vylučuje ze slušné společnosti natolik, že by za vás ani neměla být sloužena mše. Je dobré, že se to jako voliči dovídáme takto před volbami.
Nicméně ta největší esa ani Wolfovu nezáměrnou pomoc nepotřebovala. Z okruhu významnějších osobností okolo KDU-ČSL zatím pomyslné dno obsadil nejspíše Bob Fliedr, který v příspěvku na své stránce vyjádřil lítost nad smrtí dobrého manžela a otce, kterého jedni milovali a další iritoval, protože rozděloval. S dodatkem, že je mu líto i Heydricha, jistě také dobrého a milujícího manžela a otce, který také rozděloval. Když mu část čtenářů (těžko říci, jak velká, můj příspěvek jistě nebyl jediný, který obratem smazal) dala najevo, že tohle krapet přepískl, dodal tomu v diskusi pod příspěvkem korunu srabáckou výmluvou, že on Kirka s Heydrichem nesrovnal, jen tu postavil paralelu na tom, co měli společné, a další ať si čtenáři posoudí sami. To byl včerejší vývoj, dnes už se na jeho stránku nedostanu, buďto mne bloknul, nebo ji smazal.
Z okruhu katolických duchovních asi vede (nepříliš překvapivě) Tomáš Petráček, který podpořil svůj výpad proti Kirkovi seznamem dílem vylhaných a dílem deformovaných a dezinterpretovaných výroků, ale jeho příspěvky mám z druhé ruky, protože na jeho stránce jsem totálně bloklý už dlouho (dal jsem zřejmě jeho příspěvkům příliš mnoho dislikeů). A samozřejmě nestíhám sledovat všechno.
Každopádně doporučuji obětovat trochu času a podívat se, jak na smrt Kirka reagují strany a politici, jejichž volbu zvažujete. O dotyčných vám to nejspíš řekne více, než reklamní volební spoty a falešné úsměvy a hesla z plakátů. Připravte se ale na zklamání. Já osobně jsem s velkým smutkem zaznamenal, že výše zmíněnou nestoudnost napsanou Bobem Fliedrem v diskusi pod ní výslovně podpořil Štěpán Bekárek, bývalý ředitel ÁGéčka, na němž jsem studoval, podle nějž ta paralela dává smysl.
Ignác Pospíšil
Snad vyjma skvělého člověka a politika Jiřího Čunka, jsou lidovci pro katolíka již nevolitelná partaj plná kariérních individuí. Mnoho politiků v jiných stranách je naproti tomu mnohem lepší volbou pro křesťany, než liberálové a váleční štváči z řad KDU ČSL.Takže pokud půjdu k volbám, dostane to určitě jina strana.
Pár dalších slušných se tam najde, ale je těžké je hledat. A ikdyž je budete kroužkovat, pořád hlasujete pro celou kandidátku.
Žel pro lidovou stranu už stačí jen dvě slova: spolupachatelé všeho.
Všeho, čím jsme připravováni o svobodu jako národ v neudržitelném konstruktu EU, všeho, čím jsou kaženy duše lidí (počínaje indoktrinací našich dětí úchylnými ideologiemi na základních školách) – až po potlesk pro už naprosto jakoukoli liberální agendu pěstovanou v rámci dovládající koalice.
S křesťanstvím a konzervativními hodnotami nemá dnešní KDU-ČSL jako celek už naprosto nic společného.
(Stejně jako nemají s autentickým křesťanstvím a autentickou katolickou Církví už naprosto nic společného lidé jako Halík, Petráček, Vácha či Fliedr.)
Budiž mi dopřána stejná svoboda k vyjádření názoru, že pokud je autentickým základem křesťanství Evangelium a autentickým katolíkem jeho zakladatel Sv. Ignác, pak s obojím nemáte nic společného Vy.
Svatý Ignác je zakladatel Evangelia? Co jste kouřil? Obyčejný tabák to určitě nebyl.
Snad je zřejmé, že v návaznosti na původní text tu jde o 2 pojmy. O křesťanství, na jehož původu se, doufám, shodneme. A o mladší pojem katolík ( katolicita), jehož autorství je připisováno vašemu jmenovci – jak dozajista víte. Ve znalosti kuřiva na vás jako nekuřák, pravda, nestačím..
🙂Myslím, že stačí nechat pana Vladimíra K. svobodně hovořit – on na sebe všechno prozradí sám.
Prozradím, že nejsem povolán psát pro Poslední Soud předem rozsudky, kdo je a kdo není autentický křesťan či katolík (Mt 7,1). Ani Vaše sebrané spisy mě nepřinutí si myslet, že tímto povoláním oplýváte Vy. Pokud si myslíte, že ano, dokazujete závěr mé reakce.
Děkuji za prostor, své svobody projevu jsem tím využil dostatečně.
Rod Bennett píše v knize Čtyři svědkové v kapitole o sv. Ignáci z Antiochie:
„Ona beztvará, lepkavá „spiritualita“ pohanství dovolovala lidem, aby si v náboženských věcech dělali, co chtějí. Zpívej, křič, prorokuj, modli se, uváděj se do transu – každému je to šumafuk, dokud se nepokusíš vnucovat své nafoukané názory někomu dalšímu. Ale tihle křesťané tvrdili, že jediný a jedinečný Bůh sám sestoupil na zemi a stal se jejich učitelem: a proto očekávali, že jejich učení bude přijato jako hlas Boží. Chtěli, aby to, co říkají, bylo bráno jako doslovná pravda. Ba co hůř, měli tu drzost prosazovat svoji vlastní verzi značně donkichotské morálky pod hrozbou ničeho menšího než věčného zavržení!
To byla samozřejmě – inu, neomalenost. Člověk neměl, kam uhnout. Každý se musel rozhodnout: „ber, nebo nech být“, a to bylo nesnesitelné – aspoň pro kohokoliv, kdo skutečně věřil ve svobodu a toleranci. A tak pohané instinktivně pochopili, že každá nová společnost, která hovoří takto, musí být buď bezvýhradně přijata, anebo bezvýhradně zničena.
Křesťanům to bylo také jasné. Proto nebyli většinou nijak překvapeni, když se začala zvedat bouře. Viděli zahynout Petra a Pavla a věděli stejně dobře jako apoštolové, že služebník není větší než jeho Pán. Ale tou dobou zde již byla další generace křesťanů, první „křesťané od narození“ v dějinách. Jejich rodiče přijali křesťanský život (a všechno, co k němu v oněch těžkých dnech patřilo) s plným vědomím. Nová generace se však do této šlamastyky dostala bez vlastního rozhodnutí. To ovšem neznamená, že by většina z nich litovala, že poznala Krista; a nemusíme si myslet, že to, čeho se obávali, byla především tělesná perzekuce. Ba ne: oni (a jistě i někteří z jejich slabších rodičů) chtěli něco, po čem i my dnes máme pokušení toužit: totiž jen o trochu víc se zapojit.
Dokétisté nechtěli svou víru opustit, ale říkali si, jestli by opravdu tolik vadilo, kdyby si ji maličko poupravili. Vždyť si to vezměte: pouhou touto jedinou drobnou úpravou jediného z těch obskurnějších důsledků nového křesťanského Evangelia by celá ta strašlivá válka mezi Vírou a Impériem mohla být jednoduše zrušena. Všechny ty kříže a zkoušky a žhavá železa a šibenice – všechno to by šmahem zmizelo jako nějaká děsivá noční můra. A kdyby křesťanům na základě tohoto jediného skromného ústupku bylo dovoleno zaujmout právoplatné místo v římské společnosti – kdo ví, jaká skvělá vítězství by pro Krista ještě mohli dobýt? Církev by se mohla zbavit svého strašného zpátečnického image (které na ní lpí už od dob Neronových) a pracovat na proměně kultury zevnitř. Je samozřejmě pravda, že určité pasáže ve spisech apoštolů by mohly představovat problém pro takovou strategii: ale nebudou tu snad vždycky nějaké „obtížné pasáže“? A kdo se ostatně odváží tvrdit, že opravdu rozumí přirozenosti Boha vtěleného v Kristu? Ať už bylo Ježíšovo Tělo z pravého masa nebo z nějaké neznámé božské substance, která se lidským smyslům jako maso jevila – není to stejné jako hádat se o to, kolik andělů může tančit na špičce jehly? Který rozumný člověk, kdyby si mohl vybrat, by kvůli takovému teologickému puntičkářství dobrovolně vydal Církev na pospas utrpení?
V Antiochii byl tímto rozumným člověkem Ignác. Jak uvidíme v jeho dopisech, biskup církve v Sýrii viděl velmi jasně, o co dokétistům šlo: nechtěli nic menšího než syntézu křesťanství a pohanství. (…)
Ale – uvažujme hypoteticky – co kdyby se lidé v církvi – nebo aspoň ti inteligentní a progresivní – dali dohromady a zvolili si nové vůdce? Vůdce, kteří by naslouchali. Vůdce, kteří by šli více s dobou. Vůdce hodné poslušnosti. Neměli by se inteligentní lidé takříkajíc udělat pro sebe a následovat Ježíše svým vlastním způsobem – a nechat ty extrémistické konzervy, ať si rozbíjejí své pošetilé palice o zeď římské moci, co hrdlo ráčí? (…) Nepřišel snad Ježíš, aby nás osvobodil? Neměl by mít křesťan svobodu chválit Boha tak, jak uzná za vhodné?“
Pány/otce, které jmenuje Josef Poutník na konci svého příspěvku ze 14.9. (11:52) v zájmu svého duševního i duchovního zdraví v současné době moc nesleduji, ale tak nějak se mi zdá, že mnohá výše uvedená přesvědčení odpůrců sv. Ignáce, zejména pokud jde o úpravy Evangelia, aby bylo stravitelnější pro (již opět) pohanský svět, a syntézu křesťanství a (novo)pohanství by patrně sdíleli.
Mimochodem Čtyři svědky vydalo v češtině nakladatelství Hesperion v roce 2020 a stále ji má skladem, v současné době dokonce s velkou slevou (za 225,- Kč). Vřele doporučuji.
Děkuji za hezkou a inspirativní citaci z dobré knihy, paní Lucie.
Problémy, provázející naši Církev jsou – jak vidno – ve všech staletích sobě tolik podobné…
Heretici nechtějí nikdy slyšet o tom, že jsou heretiky. – Přestože pošlapávají Písmo svaté jako celek, budou se v různých svých mutacích až do Posledního soudu snažit sobě i světu dokázat, jak skvěle právě oni interpretují Evangelium.
…
Kéž se dočkáme času, kdy jed naší doby, naprostý relativismus a naprostá svévole, budou v katolické Církvi odsouzeny a potlačeny.
Nacházím pozoruhodný článek na portálu „Chiesa e post concilio“, který koresponduje s oběma tématy úvodního článku pana Ignáce Pospíšila: s vraždou Charlese Kirka a odpudivými reakcemi českých takykatolíků.
Autorem článku „Rozdělená Amerika a církevní studená válka“ ze dne 15. září 2025 je Peter Kwasniewski.
Je poučné číst si zde citované reakce amerických levičáků (korespondující s reakcemi českého katolického mainstreamu).
A je zajímavé sledovat myšlenkovou nit Petera Kwasniewského.
Dojdete k jednoznačnému závěru: progresivci v katolické Církvi jsou ve svých postojích a vyznávaných hodnotách už natolik podobní světským levičácky orientovaným „liberálům“, že pokud nebudete znát jméno autora toho kterého výroku, nerozeznáte je.
…
Mainstreamoví „katolíci“ jsou skutečným trojským koněm tohoto světa v jeho boji proti Kristově Církvi. Dokazují to od doby své velké revoluce, Druhého vatikánského koncilu – dokazují to i dnes, kdy už je jejich mutace zjevná a evidentní. – Kdy už se stali skutečnými otevřenými nepřáteli křesťanských morálních hodnot, nepřáteli zjevené Pravdy, Boha samotného.
ad Felix: lépe bych to nevyjádřila 🙂
Vpálit do někoho kulku jenom proto, že má jiné názory … co na to říct … to, že to někdo schvaluje … bez komentáře.
V Americe už za souhlas s činem přišla jedna transsexuálka o místo, ale u nás?
Jestlipak si někdo troufne byť jen napomenout Tomáše Petráčka, kněze obdařeného několika významnými církevními úřady?
Škoda mluvit …
A ještě se můžeme dozvědět další důležitou věc: Dopadený vrah Tyler Robinson žil v sexuálním vztahu s jedním transsexuálem a byl horlivým příznivcem antify a woke ideologie. Teď jsem to četl na polském webu http://www.pch24.pl. Tuto ideologickou motivaci nalézáme také u vraha dětí v katolické škole v Minneapolisu. A já varuji: tito liberální a levicoví LGBT hnusáci se rozhodli rozpoutat otevřený teror proti všem obhájcům rodiny, nenarozených dětí a vůbec všech podstatných hodnot lidského života. Myslím si, že není daleko doba, kdy podle Kristových slov budeme muset prodat plášť a koupit si meč. Samozřejmě na obranu sebe, svých drahých a vůbec všech nevinných lidí, nikoli na to, abychom je vraždili a tím přijali za své jejich metody.