V předchozích úvahách jsme viděli, jak mohou životní obtíže vést k pokušením vyhnout se pozvání Panny Marie. Když strýc svatého Juana Diega Juan Bernardino smrtelně onemocněl, Juan Diego, když hledal kněze, který by strýce vyzpovídal a připravil jeho duši na smrt, se pokusil vyhnout osobnímu setkání s Pannou Marií, protože se domníval, že úkol od ní by ho zdržel v jeho zdánlivě ušlechtilé věci. Ona se mu však zjevila bez ohledu na jeho úmysly a poskytla mu mateřskou útěchu: „Což zde nejsem já, která má čest být ti matkou?“ „Což nejsi uvnitř mého pláště, v objetí mých paží?“ (Nican Mopohua, č. 119) Matka Boží ujistila svého hrdinného posla, že jeho strýc nezemře.
Svatý Juan Diego jí uvěřil a jeho pokorná důvěra byla více než odměněna. Vždyť závěrečné poselství blahoslavené Panny Marie se mělo stát vrcholem guadalupského zjevení a základem obrácení amerického kontinentu. Řekla mu, aby vystoupil na skalnatou horu Tepeyac a v zimě tam natrhal růže. On její požadavek ihned splnil jakožto nezvratný důkaz zjevení Panny Marie. Vyprávění nám říká:
„Potom Juan Diego vylezl na nevelkou horu, a když se dostal na vrchol, užasl nad tím, kolik květin se tam rozprostírá. Byly rozkvetlé, květiny všeho druhu, rozkošné a krásné jako květy v Kastilii, ačkoli přece nebyla jejich doba, protože k tomu došlo, když byl nejhorší mráz. Květiny vydávaly neobyčejně líbeznou vůni, jako vzácné perly, jakoby naplněné noční rosou. Ihned je začal trhat, všechny je sbíral a dával si je do svého pláště. Vrchol kopce jistě nebyl místem, kde rostou květiny, protože byl skalnatý, rostlo tam bodláčí, trní, opuncie a hojnost nízkého křoví. A i kdyby tam mohlo vyrůst trochu trávy, byl právě prosinec, když všechno sžírá a ničí mráz.“ (Nican Mopohua, č. 127-133)
Zázračné květy byly jen částí odměny za pokornou důvěru svatého Juana Diega. Bůh mu dal ještě pozoruhodnější a trvalejší znamení všeho, co si ve své milosrdné lásce přál uskutečnit, když na jeho plášti trvale zanechal obraz Panny Marie Guadalupské. Tento plášť, tilma, se stal zázračným důkazem zjevení Panny Marie a katalyzátorem obrácení milionů duší.
Vezměte si svatého Juana Diega za příklad v každé své myšlence, slovu i skutku, abyste ve všem, ve věcech velkých i malých, sloužili Bohu. Umiňte si, že s Matkou Boží budete posly milosrdné Boží lásky ve svých domovech, na pracovištích nebo ve školách a vůbec všude, kde jste. Buďte pokorní a uznávejte, že všechno, co jste a co máte, pochází od Boha. Důvěřujte tomu, že budete-li respektovat plán, který má Bůh s vámi i s naším světem, dostane se vám požehnání a ponesete požehnání i druhým.
Stejně jako svatý Juan Diego buďme sjednoceni s panenskou Matkou Boží jako opravdové Boží děti a dejme svá srdce zcela Pánu. Prosme o přímluvu svatého Juana Diega a modleme se za pokoru, abychom byli vždy připraveni konat, cokoli od nás Bůh žádá, a za důvěru, že On přivede naše pokorné úsilí věrně Mu sloužit i v těch nejmenších věcech k dobrému závěru.
Když se Panna Maria přimluvila za uzdravení Juana Bernardina, také mu přikázala, aby zázrak svého uzdravení předložil biskupovi. V této chvíli také žádala, aby ona i její obraz na plášti Juana Diega byla nazývána titulem „Santa María de Guadalupe“, „svatá Maria Guadalupská“.
Opravdová radost si říká o sdílení. Když jsme pohnuti něčím pravdivým, dobrým a krásným, cítíme potřebu doporučit to druhým. Když uslyšíme dobrou zprávu, první, co chceme udělat, je se o ni podělit. Dokonce máme radost, když můžeme rodině a blízkým přátelům dopodrobna vysvětlovat všechny složitosti něčeho dobrého, co rádi děláme.
Když někoho doopravdy milujeme, chceme, aby s námi druzí lidé tuto lásku sdíleli. Proto se, bratři a sestry, na okamžik věnujme zkoumání toho, jak svou lásku k Panně Marii sdílíme s lidmi kolem sebe.
Svatá matka Církev si uchovala mnoho krásných pobožností, pomocí nichž právě toto můžeme dělat. Pozvěme ostatní, aby se s námi modlili růženec. Nosme škapulíř nebo zázračnou medailku. Dávejme si záležet na tom, abychom odpovídajícím způsobem slavili mariánské svátky, například tím, že přátele a rodinu pozveme na mši svatou a na pohoštění u nás doma.
Ať budete ve svém životě považovat za duchovně a prakticky nejvhodnější cokoli, nebuďte ve své lásce k Panně Marii bojácní. Vždyť budete-li růst v lásce k ní, budete stále blíže jejímu Synu, našemu Pánu Ježíši Kristu, a budete stále více svědčit o své lásce k Tomu, který jediný je naší spásou, a tak přivádět druhé k tomu, aby poznali Jeho i spásu, kterou nám nabízí ve své svaté Církvi.
Raymond Leo kardinál Burke
Překlad Lucie Cekotová