Naše předchozí rozjímání se soustřeďovala na důvěru, kterou svatý Juan Diego vkládal v Pannu Marii Guadalupskou, třebaže ho obtížné životní okolnosti pokoušely, aby se vyhýbal osobnímu setkání s ní. Panna Maria ho kárala s láskou a milosrdenstvím matky, která klopýtavé kroky svého dítěte vrací na správnou cestu.
Nyní obraťme pozornost k poslednímu pokynu panenské Matky Boží, Panny Marie Guadalupské, totiž že se máme stát jejími posly, tak jako svatého Juana Diega povolala k tomu, aby byl jejím poslem k biskupu Juanovi de Zumárraga. Juan Diego zažil mnohá ďábelská pokušení, aby se poslání, které mu dala Panna Maria, vyhnul. První nástrahou bylo pokušení, které se ho snažilo přesvědčit, že není tou správnou osobou, protože je jen „obyčejný venkovan“ a biskupský palác „není místem pro něj, kam by měl jít nebo se tam zdržovat“ (Nican Mopohua, č. 55).
Před obtížností života v Kristu v naší naprosto sekularizované kultuře můžeme všichni snadno propadnout pochybnostem a strachu. Máme sklon pochybovat o Boží milosti a podléháme obavám, když máme odpovědět na její „náročné“ požadavky. Jsme v pokušení se domnívat, že abychom změnili svět, musíme vymyslet nějaký program, nějaké „zaklínadlo“. Jenže cestu nám ukáže jedině Kristus, který pro nás žije v Církvi. Nás i náš svět promění jen naše pokorné a důvěryplné následování Krista. Náš Pán, když umíral na kříži, nám dal za matku svou Matku, aby nám pomohla ho následovat.
V tajemství Božího mateřství Neposkvrněné Srdce blahoslavené Panny Marie, vzaté do nebeské slávy, nikdy nepřestává bít láskou k nám, svým dětem, které jí dal její božský Syn umírající na kříži. Když náš Pán pronesl slova „Ženo, hle, tvůj Syn“ (Jan 19,26) ke své Matce a „Hle, tvá matka“ (Jan 19,27) ke svatému Janu, apoštolovi a evangelistovi stojícímu pod křížem, vyjádřil základní realitu spásy, kterou nám získal: dokonalou spolupráci své Matky, blahoslavené Panny Marie, na jeho spásném díle.
Panna Maria Guadalupská žádá, abychom my dnes pokračovali v úkolu, který dala svatému Juanu Diegovi. Je to dílo evangelizace v Církvi a ve světě. Její pokorná slova ke svatému Juanu Diegovi jsou určena i nám: „Nemám nedostatek služebníků, poslů, kterým tento úkol mohu svěřit.“ (Nican Mopohua, č. 58). Královna nebes si může vybrat kohokoli, aby uskutečnil její přání, ale naše blahoslavená Matka si vybrala vás i mě, své děti, abychom byli jejími posly, abychom nesli Boží Slovo, jejího božského Syna, srdcím všech lidí, která se pak mohou spojit s jejím Neposkvrněným Srdcem a být tak důvěrněji spojena s Nejsvětějším Srdcem Ježíšovým.
Dovolme proto jejím slovům ke svatému Juanu Diegovi naplnit nás ctností statečnosti, abychom vytrvali v této devítiměsíční novéně. „Já osobně, svatá Maria, vždy, já, která jsem Matkou Boží, jsem tě vyslala jako svého posla.“ (Nican Mopohua, č. 59)
Jakkoli byl svatý Juan Diego věrným poslem Panny Marie, přání Naší Paní zcela nechápal.
Ani když nesl zázračné růže do biskupského paláce, nedokázal by si nikdy představit ještě větší zázrak, který se měl brzy odehrát, a nemohl vědět, jak velmi jeho spolupráce s přáními Panny Marie oslaví Boha, v jak velké míře tento zázrak pomůže proměnit jeho národ a Církev na americkém kontinentu, a mnohem více.
Když svatý Juan Diego spěchal za biskupem, nic z toho nevěděl. A přece k těmto nesčetným požehnáním došlo skrze jeho víru v Boha a spolupráci s tím, co si přála Panna Maria.
Bratři a sestry v Kristu, napodobujme ve svém životě tuto víru. Nemůžeme v úplnosti vědět, v jaké míře skrze nás působí milost – alespoň ne na této straně věčnosti. Přesto si Bůh přeje působit skrze nás způsobem, jaký si patrně nedokážeme představit. Přeje si zahrnout nás milostmi, které nedokážeme změřit. Jen mu musíme dát své srdce a ve všem konat jeho vůli.
Není na nás, abychom počítali celkovou cenu či zásluhy našeho životního díla. Každopádně to je úkol pro nás nemožný. Na nás je usilovat o svatost a nechat na Boží prozřetelnosti, aby zařídila zbytek.
Kéž Bůh skrze přímluvu Panny Marie řídí naše srdce sjednocená s jejím Neposkvrněným Srdcem tak, aby vždy spočívala v jeho Božském Srdci.
Raymond Leo kardinál Burke
Překlad Lucie Cekotová