Což zde nejsem já, která má čest být ti matkou? Nejsi snad v mé blízkosti a pod mou ochranou? Nejsem zdrojem tvé radosti? Což nejsi uvnitř mého pláště, v objetí mých paží? Potřebuješ něco víc?
Panna Maria pronesla tato útěšná slova k Juanu Diegovi ve velmi smutné chvíli. Juan Diego nesplnil požadavek Matky Boží a jeho strýc Juan Bernardino, jehož měl velice rád, byl blízký smrti.
Tradice svaté Matky Církve nám připomíná, že smutek nebyl pro Pannu Marii ničím neznámým: Církev uvádí sedm konkrétních bolestí Panny Marie a modlitba bolestného růžence nás vede k rozjímání bolestných tajemství, na nichž měla účast celým svým srdcem.
Víme také, že i její Syn, náš Pán, cítil často velký smutek. V Písmu čteme, že Ježíš plakal nad Jeruzalémem, že plakal při Lazarově smrti, v Getsemanské zahradě se potil krví. Z výkladů Božího slova církevními Otci se dozvídáme, že Kristus při svém utrpení a smrti cítil plnou tíži smutku nad našimi hříchy.
V tomto světě smutku nikdy neunikneme: vždyť Panna Maria dokonale následovala vůli našeho Pána, a přece byla zasažena bolestmi, které si nedovedeme představit. Nesmíme však dovolit, aby se tento smutek změnil ve strach nebo v beznaděj.
Smutek musíme přijmout jako příležitost být stále blíže Kristu, obětovat mu své utrpení a tak svůj život stále těsněji spojovat s jeho životem. Což nás neučí, že kdo s ním chce být jedno, musí na sebe denně brát svůj kříž a následovat ho?
A jestliže se nám utrpení na tomto světě kdy stane tak velkým, že nám bude připadat nesnesitelné, nesmíme ani na okamžik váhat se obrátit k naší blahoslavené Matce, která nás jistě ochrání „pod svým pláštěm, v objetí svých paží“.
Raymond Leo kardinál Burke
Překlad Lucie Cekotová