Kanadskou obránkyni nenarozených Lindu Gibbonsovou posílají k „soudu pro duševní zdraví“

Pětasedmdesátiletou křesťanku a babičku Lindu Gibbonsovou odeslal torontský soudce 21. června k „soudu pro duševní zdraví“, protože po svém posledním zatčení odmítla při soudním řízení odpovídat na otázky týkající se jejích aktivit na obranu života před jednou torontskou potratovou klinikou. „Soudy pro duševní zdraví“ projednávají případy lidí obviněných z trestného činu, kteří trpí trvalou duševní poruchou.   

Pete Baklinski z organizace Campaign Life Coalition napsal na síti X: „Pětasedmdesátiletá křesťanská babička neodpovídala na otázky, a to ani gestem, když ji k tomu soudce vyzval. Místo toho se rozhodla mlčet a tak svědčit o mlčení dětí denně v Kanadě zabíjených potratem.“ 

Baklinski vysvětluje: „Chtěla se ztotožnit s nenarozenými dětmi, které jsou oběťmi potratu a nemohou za sebe hovořit samy ani se bránit. Soudce Gibbonsovou za její mlčení odeslal k soudu pro duševní zdraví, který rozhoduje případy lidí trpících duševními chorobami. Linda samozřejmě není duševně nemocná. Rozhodla se napodobit Krista, který v pronásledování a soužení rovněž mlčel ,jako beránek vedený na porážkuʼ (Is 53,7).“

Poslední proces s Lindou Gibbonsovou následoval po jejím třetím zatčení během pouhých tří týdnů za to, že před nechvalně známou Morgentalerovou klinikou v Torontu držela prolife transparent. Klinika umístěná v kancelářské budově na Hillsdale Avenue 727 v luxusní torontské čtvrti Leaside je jednou z mnoha, které založil nejproslulejší kanadský potratář Henry Morgentaler nebo které nesou jeho jméno.  

K poslednímu zatčení Lindy Gibbonsové došlo 13. června. V té době řekl její blízký přítel John Bulza portálu LifeSiteNews, že jí bylo řečeno, že může odejít, pokud slíbí, že se k Morgentalerově klinice nevrátí. Gibbonsová odmítla s nabízenými podmínkami souhlasit, a proto byla poslána do Vanierovy ženské věznice. 

Činnost Gibbonsové se nyní v Kanadě považuje za trestný čin na základě ontarijského Zákona o bezpečném přístupu k potratovým službám, který vstoupil v platnost 1. února 2018 a rok předtím ho schválila liberální vláda tehdejší premiérky Kathleen Wynneové. Zákon zakazuje jakoukoli prolife aktivitu, včetně modliteb, poskytování poradenství ženám přicházejícím na kliniku a projevování „nesouhlasu“ s potratem, v okruhu padesáti metrů od osmi potratových zařízení v Ontariu. Třebaže zákon zavedli liberálové, progresivní konzervativci Douga Forda ho nikdy nezpochybnili.   

Před nejnovějšími třemi zatčeními, k nimž došlo během tří týdnů od května, byla Gibbonsová naposledy zadržena v září 2015 za podobný tichý protest před toutéž Morgentalerovou klinikou. Ve vězení strávila 141 dnů, než ji ontarijský soudce v roce 2016 odsoudil za porušení soudního příkazu z roku 1999 zakazujícího prolife aktivity v okruhu 500 stop od  Morgentalerovy potratové kliniky v Torontu. Tento příkaz byl později nahrazen Zákonem o bezpečném přístupu k potratovým službám. 

Linda Gibbonsová za své pokojné svědectví matkám a nenarozeným dětem strávila ve vězení celkem téměř 11 let.

Clare Marie Merkowsky

Překlad Lucie Cekotová

Zdroj:

https://www.lifesitenews.com/news/canadian-pro-lifer-linda-gibbons-referred-to-mental-health-court-for-remaining-silent-during-hearing/

15 Comments on “Kanadskou obránkyni nenarozených Lindu Gibbonsovou posílají k „soudu pro duševní zdraví“”

  1. „duševní zdraví“, kriminál – to je nějaké povědomé… že by se učili od soudruhů?!?

  2. Pokud ještě někdo má iluze o současné západní „demokracii“, tak snad mu tento článek otevře oči.

    1. K tématu tohoto vlákna: Žádný systém nezajistí, aby se v soudcovském taláru, s prominutím, nezaskvěl blb. Mírou demokracie je ale až míra a kvalita možné obhajoby. S Vaším dřívějším článkem „Nelze vyhánět ďábla Belzebubem“ v podstatných věcech souzním. Zdejší glosa o ztrátě iluzí a otevření očí je ale naopak zkratkou k iluzím o tom druhém.
      Ve „východní demokracii“ jsem je ztrácel 40 let. Téměř vyhubila pravoslaví a poté ho resuscitovala jako poddanou služku fašismu, natřeného na rudo. K západní demokracii je nechovám od počátku. Přesto za ni děkuji Pánu Bohu – i když má spoustu chyb. Především sebezáhubnou ochotu přijímat do zákonodárných orgánů i ty, kteří se netají úmyslem zakroutit ostatním krkem.
      Ztrácím spíše iluze o lidech, kteří se k nim co do důsledků připojují, ač se označují za katolíky. Příkladem budiž nedávná debata na Te Deum Hodie o „Rezignaci na křesťanské základy EU“. EU není divé zvíře, nýbrž smlouva. „Papír“ – a je to rezignace nás, křesťanů, na to, co se na něm ocitlo. EU jen reflektuje to, co v ní je, včetně nás. Spíláme zrcadlu, v němž nevidíme vytouženou krásu. To my máme ale být jejím zdrojem = kvasem = získávat stoupence příkladem. Ačkoli mu v tom nikdo nebrání, je to náš kvas, který nekvasí. Kvasinky se hádají, co je kvas a co hnití. Vyhlížíme, kdo by to rozhodl za nás a ostatním to dal příkazem? Kde se bere největší iluze ze všech – spoléhání na zázrak, že rozbitím svazku států se společnou křesťanskou historií se kterýkoli z nich stane více křesťanským či tradičnějším? S Církví, jejíž základní tradicí a příkladem pro ostatní je koncil od koncilu trvalá fragmentace a spor?
      Odkud se berou iluze o „křesťanskosti“ zemí, v nichž odměnou za první bublinky kvasu je kriminál a za bratrské jsou prohlašovány státy, které náboženství prohlásily za zločin a vyhubily úplně? Iluzí je ale i „pouhé“ odmítnutí volby v systému, který je na ní životně závislý. S výmluvou, že žádná strana není dosti pravověrná. Je to „moudrost“ zhrzeného syna, který ve sporu s bratry o dědictví a v naději, že vysoudí víc, přivedl na rodinná pole Osmany.
      Otevření očí a ztráta iluzí je zajisté ozdravný proces, zahrnuje-li zároveň pohled kolem a ztrátu iluzí o sobě. Pokud ne, je snadno zaměnitelná se ztrátou soudnosti.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *