Ve dnech 15.-22. srpna 2015 proběhlo u Frymburku již třetí Setkání katolických dětí, které jsem spolupořádal s rodinou Krutských. Zúčastnilo se ho 19 dětí, což je zatím nejvyšší počet (předchozí ročníky to bylo 16 a 15 dětí), a na část tábora se přidružily ještě dvě rodiny s malými dětmi. Téma tábora a celotáborové hry bylo „Vyvedení z Egypta do Svaté země“.
Pořadatelé museli před táborem řešit celou řadu nečekaných problémů, počínaje vynucenou změnou místa konání, která s sebou nakonec nesla i zkrácení akce z deseti dnů zpět na týden, a konče extrémním suchem, které způsobilo nedostatek vody na tábořišti a hrozilo znemožněním jakýchkoliv táboráků. Rovněž bylo nutné upustit od dosavadní snahy zajistit na každý den Mši svatou.
Táborníci se začali hromadit na tábořišti v sobotu 15. srpna odpoledne, nicméně řada z nich se s vedoucími setkala už dopoledne na poutní Mši svaté ve vyšebrodském klášteře (svátek Nanebevzetí Panny Marie) a dvě děti dostali vedoucí na starost dokonce už večer před akcí.
Bohužel ani letos nebylo možné vytvořit samostatnou dívčí družinu – početně to sice vycházelo ideálně a z šesti děvčat by samostatná družina byla, ovšem bohužel jejich věk byl příliš nízký a jejich družina by tak vedle výrazně starších chlapeckých nemohla obstát. Nu což, v této věkové skupině to zas až tak nevadí…
Problém sucha vyřešil vydatný déšť ještě na počátku tábora, který nám zajistil zlepšení zásobování vodou i možnost udělat si táborák. Dokonce se nám nakonec podařilo – po několika hodinách snahy dvou vedoucích a dvou rodičů – spustit plynovou lednici a kuchařky se nakonec vypořádaly i s velmi nerovnoměrně hřejícími troubami, takže i kuchyně jela bez problémů. Tábor rovněž vyhrál dlouhou a napínavou válku s vosami a vypořádal se i s krátkou epidemii nevolností. Děti poznaly leccos z tábornických a přírodních dovedností, naučily se opékat hady a zocelily svá těla v četných soutěžích a bojových hrách. Z událostí, které mezi táborovými hrami a podniky vynikají, je třeba zmínit vedle Mší svatých i celodenní čtvrteční výlet na Vítkův kámen na opačném břehu Lipna, z kterého je skvělý výhled na Lipno i Frymburk, a páteční hon za pokladem a rozlučkové posezení.
Pokud jde o Mše svaté, navštívili jsme v průběhu tábora hromadně tři, v neděli, ve středu a v pátek. Druhá a třetí byly slouženy dle misálu z roku 1962, první pak celebroval v dominikánském ritu P. Efrém Jindráček OP, profesor a proděkan Filosofické fakulty Angelica. Při této příležitosti nemohu nezmínit jeho fantastické kázání k podobenství o Samaritánovi, které pojal v tradičním stylu církevních otců, který chápe biblický text ve třech rovinách – a) samotného textu, b) jeho alegorického smyslu, c) morálního ponaučení z něho plynoucího. Kázání bylo pojaté tak, aby mu porozuměly i děti, nicméně rozhodně to neznamená, že by dospělí posluchači byli nějak ošizeni. Velmi užitečná byla poslední část kázání, která aplikovala poučení tohoto podobenství na současnou imigrační krizi s výsledkem, který byl na celé hony vzdálen nerealistickým až šíleným postojům lidí fandícím masívnímu přijímání imigrantů. Otec Efrém každopádně potvrdil svou pověst jednoho z mála českých kněží, jehož kázání vždy stojí nejen za vyslechnutí, ale dokonce i za několikahodinovou cestu za ním. Mimo tyto tři Mše svaté ještě několik účastníků tábora navštívilo čtvrteční Mši svatou v klášteře, u příležitosti svátku sv. Bernarda z Clairvaux, cisterciáckého opata a učitele Církve.
Jsem rád, že i tentokrát se setkání (nyní již jako regulérní tábor) povedlo, a děkuji celému týmu vedoucích za to, že přispěli ke zdárnému splnění mise. Na základě dosavadních zkušeností jsme se rozhodli příští setkání koncipovat co nejvíce jako tábory v přírodě, což je sice náročnější organizačně i finančně, ale je to prostě lepší. Pokud víte o levném šikovném tábořišti nebo pokud jste ochotni akci finančně podpořit, aby bylo možné i za těchto okolností zachovat ceny přístupné i pro nepříliš movité velké katolické rodiny, neváhejte se prosím ozvat. Rovněž zvažujeme, že pro případné zájemce z Moravy bychom zřídili v Brně sběrné místo, odkud by děti odvezl nějaký vedoucí, nebo bychom nějak koordinovali dopravu – aby se minimalizovaly náklady na dopravu.
Těším se na setkání opět za rok…
Chtěl bych poděkovat všem vedoucím, zejména Ignaci Pospišilovi.
Kteři zorganizovali setkani katolických děti.Protože obětovali svůj čas na setkáni katolických dětí. (neboli tábor).(Byl bych rád, kdyby příště jel i David – je s ním legrace:-)